Nesvolená láska

Autorka: Teridarkness

Poznámka: Tento příběh začíná kolem šestnáctých narozenin Reneesmé… přestavte si, že vůbec neví, že existuje nějaký Jacob. Celá Cullenovic rodina má smlouvu s vlkodlaky, že se Jacob může setkat s Reneesmé až na 18. narozeniny. Do té doby se o ni budou starat oni. Reneesmé ví, všechno o svých rodičích a o Cullenových, jen netuší, že tam venku má svou životní, ale nesvolenou lásku.           

7.KAPITOLA- MYŠLENKY MILENCŮ

Stála jsem jako opařená, můj mozek fungoval na plné obrátky, mé tělo však ztuhlo.Doslova. První co mě napadlo.

Co mám dělat?

Dívala jsem se na něho, jistě jsem byla ve tváři ještě bělejší než obvykle. Jak jinak. Stojí tam před vámi v rouše Adamově, v obličeji žádný výraz.

Podařilo se mi spojit písmena do slov.

„ Jaku? Já…“ nesklopila jsem zrak, možná bych měla.

Podíval se na mě. Konečně jsem viděla něco v jeho tváři, že by znepokojení? Připadala jsem si jako idiot. Civěla jsem na něho, a nemohla se podívat někam jinam, Jako kdyby moje oči viděli jen jeho.

Otevřel ústa, ale pak je zavřel. Chtěl něco říct, jenže to neřekl a já si povzdychla.

„ Chtěl jsem se změnit…ale ty jsi byla rychlejší…nestihl jsem se převléct.“ řekl pochvíli.

Trapas.

„ Prroommiň.“ zakoktala jsem se a otočila se zády k němu, abych na něho neviděla a on se mohl obléci.

Ucítila jsem jeho dotyk na mých zádech. Neotočila jsem se.

„ Není se za co omlouvat.“ pošeptal mi a znělo to nějak moc toužebně.

Mým tělem projel proud. Konečně jsem se k němu otočila, dívala jsem se mu do očí. Vzal pramen mých vlasů a obmotal si je kolem prstu. Druhou volnou rukou mi položil na levou tvář. Jeho kůže byla neuvěřitelně horká a pálivá.

„ Jaku…“ řekla jsem, nevím…prosebně?

Přestal si hrát s mými vlasy a přiložil své teplé rty na ty mé. Probudila se ve mně jiskra. Přitáhla jsem si ho blíž a on mi šel vstříc. Oba dva jsme byli silní. Neměli jsem hranice. Líbali jsme se naléhavě, jako kdyby to byl náš poslední polibek.

Dopadli jsme na zem. Překulovali jsem se a přitom se i smáli.

Ucítila jsem jeho horkou dlaň pod mým trikem. Trochu jsem znejistila. Cítila jsem jeho naléhavost, ale tak daleko jsem jít nechtěla…

Odstrčila jsem ho jemně.

„ Víš já nejsem připravená na to…ještě to nechci.“ řekla jsem pravdu.

Odtáhl se. „ Jasně. Je moc brzy. Nemohu na tebe tlačit.“

Usmála jsem se.

„ Ale v líbání pokračovat můžeme.“ našpulila jsem rty.

Pochopil.

Neváhal ani minutu a znovu jsme byli v těsném objetí na zemi.

Podívala jsem se z okna. Ode dneška to byl přesně týden, co jsem byla tady. Líbilo se mi tu. Ta příroda, ti lidé…a hlavně Jacob. Dnes jsme měli jet za ostatníma, hlavně za Quilem a jeho přítelkyní Kim, ale nejlepší na tom bylo, že Kim byla jen o dva roky starší než já a Quil se do ní otiskl, když ji byly dva roky…podobně jako u mě a Jacoba. Chtěl mi ji moc představit, možná doufal, že se staneme kamarádkami.

„ Jaku.“ políbila jsem ho jemně.

„ Ano?“ řekl a otočil se zpátky k řízení.

Blížili jsme se na místo.

„ A kdo všechno tam bude?“ zeptala jsem se zvědavě.

Nepodíval se na mě. Hleděl na cestu.

„ Všichni.“ oznámil mi.

Skvěle, delší odpověď by ho zmohla?

Zamyšleně jsem se podívala z okna. Myslela jsem na mou rodinu. Cullenovi. Týden bez nich byl zvláštní…stýskalo se mi, avšak na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem svobodná.

Co Bella? Má matka. Chyběla mi, její starost a bezmezná láska. Edward a jeho ochranářství. Alice a její módní řeči a nakupování. Rose, Emmett, Jasper, Carlisle, Esmé…všichni mi chyběli.

Jacob zastavil před nějakým neznámým domem.

„ Pojď.“ stál u mých dveří a otevíral je.

„ Ano, pane.“ provokovala jsem.

Přimáčkl mě k dveřím auta a ruce dal kolem mě, takže jsem byla v pasti.

„ Nezahrávej si.“ řekl varovným tónem.

„ Já?“ řekla jsem nevinně.

Usmál se. „ Ano ty.“ a políbil mě.

Bavilo mě líbat se s Jacobem, byl to úžasný pocit. Jednoduše řečeno -zbožňovala jsem ho.

„ Ale no tak!! To jste si měli nechat na doma!“ uslyšela jsem známý hlas.

Seth stál vesele na verandě a na tváři měl usměv. Jeho jsem měla nejraději z ostatních vlkodlaků. Byl stále dítětem…takový rebel. Mrzelo mě, že stále nenašel nikoho, koho by miloval.

„ Sethe!“ pozdravila jsem ho a zamával mu.

Když jsem vešla na verandu, objali jsem se jako staří známý.

 „ Nessie! Tak rád tě vidím!“ radoval se, pak se bratrsky objal i s Jakem. „ Nazdar, brácho!“

Zavedl nás do domu a vesele vykládal, jak jsou všichni nadšení ze mě a Jaka.

„ Jo, jo…“ přikyvoval Jacob a chytl mě za ruku, takže prsty jsme měli propletené.

Došli jsme za dům a já šokovaně hleděla na velkou skupina lidí.

„ Co?“ lekla jsem se, venku stálo tak dobrých 50 lidí.

Některé obličeje jsem rozpoznávala, ale většina byla neznámá.

Jacob se ke mně nahnul. „ Quiletská párty.“ pošeptal.

Párty?

„ Nebyla ani zmínka o tom, že tady bude tolik lidí!“ sykla jsem potichu.

„ Vadí ti to?“ zeptal se smutně.

Zakoulela jsem očima. „ Ne…jsem jen překvapená.“

Uchechtl se.

Táhl mě k Billymu.  

„ Nazdar, děti.“ usmál se.

„ Ahoj, Billy.“ pozdravila jsem ho.

S Jakovým tátou jsem si rozuměla, měla jsem ho ráda, vykládal mi různé příběhy a legendy, když Jacob nebyl doma a běhal někde venku jako čtyřnohý.

„ Tati.“ řekl Jacob. „ Kde je Quil?“ rozhlížel se v davu.

„ Nevím…někde tady je.“ odpověděl mu.

Zase mě táhl davem.

Pochvíli radostně zakřičel. „ Quile!“

Mladý muž s krátkými vlasy a svalnatou figurou se radostně k nám rozběhl. Vypadal tak na 25, 26 asi jako Jacob.

„ Jaku!“ radoval se a objal ho.

„ Tohle je Nessie.“ představil mě.

Usmála jsem se. „ Těší mě Quile že tě potkávám…konečně. Jacob o tobě stále mluví.“

Podali jsem si ruce.

„ Stále? Ne, Nessie…to já jsem rád, že tě potkávám. Ani nevíš, jak jsem se na tebe těšil a Kim taky…“ řekl.

„ Kde je Kim?“ zeptal se Jacob.

„ Je v kuchyni..když tak Nessie tam zavedu, Sam chce s tebou mluvit.“ odpověděl mu.

Zase Sam…i když mu bylo už něco kolem 40 nebo kolik, stále se prosazoval ve vlkodlačích záležitostech. Jacob měl k němu úctu, možná v něm zůstávala myšlenka, že kdysi patřil do jeho smečky, tak k němu vzhlížel.

Jacob se na mě smutně podíval. „ Jen běž, já půdu poznat Kim…“ ujistila jsem ho.

Objal mě, pak odešel pryč.

„ Pojď, ukážu kde to je.“ řekl Quil a usmál se.

Šli jsme zpátky do domu, pak jsme vešli do dveří. Kuchyně. U dřezu stále hnědovlasá dívka.

„ Kim?“ oslovil ji Quil, Kim vzhlédla k nám.

Byla moc krásná, až mě to nutilo přemýšlet, zda li všechnu indiánské dívky a ženy jsou tak krásné, jak ty co jsem viděla. Na sobě měla červené šaty nad kolena z úzkým pasem, vlasy měla rozpuštěné a spadali ji přes ramena.

Když uviděla Quila, její oči se rozzářili, na první pohled šlo poznat, jak moc ho miluje. Vypadala jsem tak i já, když jsem viděla Jakoba?

„ Kim, tohle je Nessie.“ Kim ke mně přiskočila.

Srdečně se na mě usmála a pak mě objala. „ Tak ráda tě poznávám! Moc jsem se na tebe těšila!“

Ucítila jsem její vůni…

„ Taky mě moc těší, Kim.“

„ Nechám vás o samotě, jdu ven za klukama.“ řekl Quil, políbil Kim na čelo a pak odešel.

Kim se ke mně otočila.

„ Nechceš mi pomoct, Nessie?“ zeptala se slušně.

„ Hm?“

Ukázala na mísu s těstem.

„ Jasně.“ souhlasila jsem.

Nikdy jsem moc nevařila…nebylo pro koho.

Stoupla jsem si k desce a začala míchat těsto v míse. Trochu jsem se bála, abych tu mísu nerozbila.

„ Nessie tobě je 16, že?“ zeptala se mě Kim.

„ Jo…a tobě je?“ nebyla jsem si jistá.

Usmála se. „ Bude mi 19, za tři měsíce…“ chvíli mlčel a pak pokračovala. „Nessie? Mohu ti něco říct?“

 „ Samozřejmě.“

„ Quil mě požádal o ruku.“ řekl potichu a její oči se rozzářily.

Wow. „ No teda! A co ty souhlasila jsi? Ježíš! Trapná otázka..asi jo že?“

Zasmáli jsme se společně.

„ No, je to brzo….ale to nevadí. Až mi bude 19 tak to chce me oznámit oficiálně.“ vysvětlovala.

„ Tak to vám gratuluji!“ pravila jsem.

„ Díky…a ty a Jake…vezmete se taky ne?“ tak to mě zaskočilo.

Nepřemýšlela jsem ještě nikdy, zda li se my dva vezmeme…bylo jasné, že jsme si souzeni…ale svatba?

 „ Já-“ koktala jsem.

„ Samozřejmě, že ně teď…ale někdy v budoucnu. Víš jak…jste si souzeni, stejně jako já a Quil. On si tě vybral…otiskl se do tebe.“ objasnila mi a její oči se do mě vpíjely.

„ Ještě jsem o tom nepřemýšlela…“ přiznala jsem se.

Co měla na mysli? Že se musíme s Jacobem vzít? Být manželi? Bylo to někde napsáno? Já se nechtěla vdávat…bylo mi 16. Sice jsem Jacoba milovala, zbožňovala, ale nechtěla jsem se ihned vrhnout do svazku. Chtěla jsem cestovat, žít, poznávat nové osoby…

„ Víš…když jsem byla malá, Quil byl pro mne přítel, bratr, ochránce…ale když jsem dosáhla 15 narozenin, viděla jsem ho už v jiném světle…nebyl to kamarád, byl to muž, kterého jsem milovala.“ pravila.

„ Miluješ ho hodně?“ zeptala jsem se.

„ Víc jak svůj život…“ usmála se.

„ Miluji Jacoba, já se jen bojím že….“ začala jsem.

„ Že?“ povzbuzovala mě Kim.

„ Že když se rozhodnu vzít se za něho, tak mé sny skončí..nechci se vdávat, jsme na to moc mladí…“

„ Mladí? Nessie, Jacob na tebe čekal víc jak 30 let! On sice vypadá mladý, ale je už dospělí muž.“ řekla vážně.

Něco mě napadlo…něco co mě zarazilo…čekal na mě víc jak 30 let, zda by mohl počkat déle? Nebylo by lepší kdybych se vrátila zpátky k rodině, k Belle, k Edwardovi a dočkala 18. narozenin?

Nechci svatbu, nechci skončit jako Kim…v kuchyni už ve svých 18 a se zásnubním prstenem! Otřásla jsem se.

Kim si toho všimla. „ Co?“ otázala se.

„ Musím na vzduch.“ řekla jsem jí. „ Není mi nějak dobře, půjdu se projít.“

Starostlivě se na mě podívala.

„ Mám zavolat Jaka?“

Ne! „ To je v pohodě, jen potřebuji vzduch.“ pokusila jsem se o úsměv.

Rychlím krokem jsem odešla z domu zadním východem. Šla jsem lesem, když jsem byla dost daleko, rozběhla jsem se jak nejrychleji to šlo. Běžela jsem a nevěděla kam.

To mi chtěl Jacob naznačit? Že si ho musím vzít a chovat se jak nějaká Kim? To proto mi ji chtěla tak představit, abych viděla svou vlastní budoucnost?

Milovala jsem ho, a bolelo mě udělat mu to…jen jsem potřebovala čas.

Rozběhla jsem se k silnici. Stopla jsem si auto, nevěděla jsem kde jsem.

„ Kam potřebujete slečno?“ zeptal se řidič náklaďáku.

„ Na Aljašku.“ odpověděla jsem mu.

„ Tam jedu, naskočte si.“ nastoupila jsem.

Cestou jsme moc nemluvili, za to jsem tomu pánovi děkovala. Za pár hodin mě vysadil u jednoho motorestu na Aljašce, rozloučil se se mnou a pak jel dál.

Vešla jsem dovnitř a zeptala prodavačky zda li tady mají telefon.

„ U záchodů.“ objasnila mi a usmála se.

„ Díky.“ řekla jsem.

Stoupla jsem si k telefonu a vytočila číslo…

„ Haló?“ ozval se mužský hlas, pro mě moc dobře známý.

„ Carlisle?“ šeptla jsem.

„ Kdo je to?“ zřejmě mě nepoznal.

„ Tady Nessie.“ objasnila jsem mu.

Chvíli nastalo ticho. „ Nessie? Jsi to vážně ty?“

„ Ano..Carlisle jsi v práci?“

„ Jo jsem….Nessie kde jsi?“ byl v šoku.

„ Jsem na Aljašce v jednom motorestu…mohl by jsi pro mě přijet?“ šla jsem přímo k věci.

„ Samozřejmě…v jaké motorestu?“ jeho hlas byl vážný.

„ Ehm…jmenuje se Jackie…a Carlisle můžeš to prosím te neříkat zatím našim? Jen pro mě přijeď.“ řekla jsem.

„ Budu tam za chvíli.“ a zavěsil.

Nelitovala jsem toho, že jsem volala Carlislovi, byla jsem si jistá, že byl jediný z rodiny, kdo byl klidný i v hrozných situacích.

Sedla jsem si ke stolu, za chvíli za mnou přišla číšnice.

„ Co si dáte?“ zeptala se ne zrovna příjemným tónem.

„ Ehm….dám si čaj, prosím.“ řekla jsem.

Napsala si to do bloku a ptala se dál. „ Černý nebo ovocný?“

„ To je mi jedno.“ odsekla jsem ji. Stejně to pít nebudu.

Seděla jsem tam a čekala. V hlavě jsem měla mnoho otázek a myšlenek. Jacob a další mě jistě hledají…sledovali moji stopu až ke silnici, kde zmizela…možná si myslí, že mě unesli.

Dopadla na mě lítost a stesk. V hlavě jsem měla jen jedno jméno- Jacob Black. Bylo mi jasné, že zpátky jsem teď jít nemohla…odpustí mi to někdy?

„ Nessie?“ probudila jsem se ze svých myšlenek, u stolu stál Carlisle.

Podívala jsem se na něho, jeho obličej byl vážný.

„ Carlisle…“ povzdechla jsem si a stoupla.

„ Ach Nessie!“ objal mě otcovsky, po té jsme se posadili.

„ Měli jsem o tebe takový strach!“ spustil. „ Nevěděli jsme, co dělat. Edward byl rozzuřený na Jacoba, měl sto chutí jet do La Push a odvést tě zpátky, ale zároveň měl úctu k Quiletským a nechtěl ti ublížit.“

„ Jo…tušila jsem, že víte kde jsem.“ připustila jsem.

„ Co se stalo? Proč jsi tady?“ nechápal…ani jsem se mu nedivila, utekla jsem od rodiny za neznámým Jacobem Blackem a teď jsem tady seděla.

„ Odešla jsem.“

„ Co?“ pozvedl obočí.

„ Přesněji řečeno utekla jsem od Jacoba.“ upřesnila jsem mu a snažila se, nedívat se mu do očí.

„ Proč? Nessie on ti nějak ublížil?“

Povzdechla jsem si smutně. „ Já jsem tak zbabělá Carlisle!“

Položil mi ruku na rameno.

„ Ty nejsi zbabělá! Jen mi řekni co se stalo.“ konejšil mě.

„ Já…potřebovala jsem čas…čas od něho…čas na přemýšlení…víš, Carlisle …já…nechci být skončit jako Kim!“ vzlykala jsem.

„ Jaká Kim? O čem to mluvíš?“ ptal se.

„ Kim je snoubenka od Quila…otiskl se do ní, když ji byly dva roky..a teď když je jí 18, tak jsou zasnoubení a bůh ví co dalšího! Chápeš Carlisle? Její 18 a tohle vše …jak jsem ji viděla v té kuchyni, jak nějaká matka dětí! Já nechci takhle skončit! Chápu sice Bellu a Edwarda, když se brali, ale to bylo něco jiného! A Jacob se tak choval! Jako kdyby chtěla abych byla jako ta Kim!“ mumlala jsem.

Chvíli se na mě díval a pak promluvil. „ Nessie hlavně se uklidni…odvezu tě domů, jo?“

Bezbranně jsem přikývla.

„ Skvěle tak pojď.“ zavelel.

Zvedla jsem se. Carlisle se otočil ke mně.

„ Zaplatím, běž napřed.“

Otočila jsem se k dveřím a vyšla ven. Carlislovo luxusní auto značky BMW, tam stálo jako z nějaké reklamy.

Šla jsem k němu, ve vteřině stál Carlisle u mě a otevíral mi dveře. Sedla jsem si dovnitř. Carlisle nastartoval a vyjel.

„ Co se doma dělo ten týden, co jsem byla pryč?“ zeptala jsem se.

„ No…ve škole jsme řekli, že jsi nemocná, tak že pro všechny ostatní máš jen angínu…jinak Emmett znova požádal Rose o ruku, chtěla ji nějak potěšit, když jsi byla pryč, Rose byla hodně naštvaná…Edward a Bella byli smutní..stýskalo se jim po tobě, Alice se stále snažila vidět tvoji budoucnost a Jasper nás všechny uklidňoval…Esmé byla hodně nešťastná.“ pravil mi.

Takže Rose a Emmett do toho znovu praštili? Bylo mi líto Esmé, měla jsem ji hodně ráda, byla pro mě druhá matka…

„ Je mi to tak líto.“ šeptla jsem.

„ Ne, Nessie..je to tvůj život…věděli jsme že to přijde.“

„ Mohli jste mi o té smlouvě říct…“ řekla jsem, když jsem si vzpomněla.

Ušklíbl se. „ To by pak nebyla smlouva.“

„ Jasně.“

Víc jsme neřekla, neboť jsme se blížili k domu. Když jsme byli blíž, uviděla jsem všechny zbylé členy rodiny, jak stojí před domem, většina ve tváři ne zrovna veselý výraz…nejhorší Edward, vypadal, že kdyby mohl, tak by nejradši někoho zabil…

„ Jejda…“ povzdechla jsem si.