(Ne)Svolená láska

Autorka: Teridarkness

Poznámka: Tento příběh začíná kolem šestnáctých narozenin Reneesmé… přestavte si, že vůbec neví, že existuje nějaký Jacob. Celá Cullenovic rodina má smlouvu s vlkodlaky, že se Jacob může setkat s Reneesmé až na 18. narozeniny. Do té doby se o ni budou starat oni. Reneesmé ví, všechno o svých rodičích a o Cullenových, jen netuší, že tam venku má svou životní, ale nesvolenou lásku.           

6.KAPITOLA- PRAVDIVÉ LŽI

Bála jsem se, za celý svůj život jsem se doopravdy bála. Stála jsem tam a kolem mě byli ti nebezpeční vlkodlaci. Nemohla jsem si být jistá, zda jsem v bezpečí. I když jsem Jacobovi bezmezně věřila, obávala jsem se, že by mi mohli ublížit…

„ Ness?“ řekl Jacob, když si všiml mého vyděšeného pohledu.

Podívala jsem se na něj. „ To je v pohodě.“ zalhala jsem,

Má slova ho neuklidnila, nejspíš vycítil strach a obavy, které mě naplňovaly.

Otočil se k vlkům a prohodil. „ Jste blázni? Přeměňte se.“

Vlci vesele odkráčeli do lesa, pryč z mého dohledu. Cítila jsem se uvolněně. Chvíli bylo ticho. Pak se objevilo, pár mužů a chlapců, jen v teplákách nebo džínech. Všichni měli krásně snědou pokožku a tmavé vlasy, ale někteří byli mladí- asi stejně jako Jacob a někteří byli už v středních letech, ale stále vypadali dobře.

Usmívali se.

„ Tak Jacu, nepředstavíš nás?“ pronesl jeden z těch mladších a zkoumavě si mě prohlížel.
Bylo mi to trochu nepříjemné.

„ Ehm… Nessie tohle je Seth, Embry…“ a postupně vyjmenovával a ukazoval na další. „ A kde je Leah?“ zeptal se trochu znepokojivě.

Leah? To zní jako holčičí jméno!

Myslím, že to byl Paul, který mu odpověděl. „ Za chvíli přijde.“

„ Páni, Ness…ty jsi teda vyrostla.“ přiskočil ke mně ten z těch mladších – Seth.

Ušklíbla jsem se. „ Ach ne. Takže ty taky?“

„ No, jo…vím vypadám-“

„ Mladě.“ dořekla jsem za něho.

Nikdo nás moc neposlouchal, ostatní se bavili s Jacobem a vypadalo to, že řeší něco vážného. Jacob stále něco vysvětloval a ostatní se hádali. Chtěla jsem slyšet co.

„ Sethe? Co se děje?“ otočila jsem se na něj

„ Hádají se, jak vyřešit smlouvu.“ jako kdybych to mohla pochopit.

„ Jakou smlouvu?“ vyzvídala jsem.

Pozvedla obočí. „ Ohledně tebe a Jaka.“

Jakou smlouvu? Co to má kruci znamenat?

„ Jacoba!“ vykřikla jsem možná moc nahlas.

Všichni ztichli a dívali se na mě.

Upíří rychlostí jsem si stoupla před něho, pár lidí kolem něj sebou škublo.

„ Co se to do prkýnka děje?! Dlužíš mi vysvětlení! Jaká smlouva?“

Podíval se na mě frustrovaně.

„ Nessie…“ povzdechl si.

„ Žádné Nessie…řekni mi to!“

„ Tak dobře…“ řekl poraženecky.

Chvíli nastala odmlka. „ Víš, Ness jak jsem to říkal, že jsem se do tebe otiskl?“

Přikývla jsem.

„ Nenastalo to teď…já se do tebe otiskl ihned jak ses narodila….byl jsem u toho, a když jsem tě spatřil, věděl jsem, že jsi to ty. Ale Cullenovi měli jiný problém…tvá matka Bella byla novorozená, tak se museli starat o ni a já tě mohl hlídat. Sice jen chvíli, ale přeci jen. Jenže oni uznali, že to není správné, že by oni měli být s tebou dokud nevyrosteš a nebudeš dost připravená být se mnou. Nechtěl jsem, ale přistoupil jsem na dohodu, že do tvých 18. narozenin, tě nesmím vidět…jenže my se potkali dříve. Jsem hrozně rád…celých 16 let jsem na tebe čekal. Ale porušil jsem smlouvu, měla jsi být s nimi ještě 2 roky.“

Zhluboka jsem dýchala, bylo to možné? Celá rodina mi to tajila? Že mě čeká tam venku má životní a jediná láska? To by mi nemohli udělat. Nebo snad ano? Tušila jsem, ne věděla jsem, že tady není něco v pořádku, ale že by až tak?

„ Je to pravda?“ zeptala jsem se a dívala se mu do očí.

„ Je.“ uslyšela jsem za sebou ženský hlas. Otočila jsem se.

Šla ke mně mladá žena, s tmavými krátkými vlasy a vysportovanou postavou, na sobě měla dlouhé triko a šla bos.

„ Leah.“ pokynul k té ženě.

„ Ahoj Jacobe, ráda tě vidím…i tebe Nessie.“ usmála se na mě.

To je ta Leah?

Byla krásná, ne tak jako já nebo Rose, Bella, Esme, Alice a další upírky. Byla teplá - to bylo to správné slovo. Živá, teplá, exotická…

„ Takže mi lhali?“ šeptla jsem šokovaně a přikryla si dlaní ústa.

Jacob mě jemně chytl za ramena, takže mi nezbývalo nic jiného, než se mu díval do očí.

„ Ne, oni tě chránili…dělali to pro tvé dobro.“

„ Není to stejné?“ chtělo se mi z toho brečet.

Objal mě. „ Není…oni tě milují, sice ne tak jak já, ale milují, nikdy by ti neublížili…“

Měl pravdu? Chránili mě? Před čím? Před ním? Čeho se tak báli. To mi vrtalo hlavou.

Úplně jsem zapomněla, že jsme nebyli sami.

Někdo si odkašlal. Seth.

Odtrhla jsme se od sebe.

„ No, necháme vás o samotě…uvidíme se později.“ řekl ten nejstarší, nemohlo se mi vybavit jméno….Sam! Jo, tak se jmenoval.

„ Moc ráda jsem vás poznala.“ řekla jsem tiše a v duchu jsem se radovala, že nás nechají o samotě.

Potom zase odběhli a už se nevrátili. Byli jsme jen já a on.

Měla jsem být rozčílená, smutná, podrážděná, vyčítavá a všechny tyhle emoce, jenže já nebyla. Nemrzelo mě to. Už jsem pochopila, i kdybychom se nesetkali teď, tak by jsem se setkali později. Buď tak, či onak.

Všechny moje cesty by šli k němu. Byli jsme si souzeni, jak řekl. Tyto slova byla tak obyčejná a zároveň neuvěřitelná, že se tomu dalo těžko uvěřit. Můj život začal až teď tady s ním. Bez něho to byl jen stín života.

Usmála jsem se.

„ Co?“ byl šokovaný.

„ Něco jsem pochopila.“

„ A podělíš se?“ usmál se.

Přemýšlela jsem jestli mu to mám říct, ale rozhodla jsem se, že ano.

„ Jsi můj život.“ jak ta slova zněla!

Políbil mě do vlasů. „ Ne, to ty jsi můj život.“

„ Nikdy jsem nechápala lásku…nechápala jsem Alici a Jaspera- jejich duševní vztah, Rose a Emmetta - kteří byli tak šťastní a Bellu a Edwarda - pro jejich cit k sobě by se těžko hledalo slovo, bylo by to něco silnějšího než láska…jenže teď to chápu. Byla jsem slepá…miluji tě.“

Bylo to tak těžké vstřebat.

„ Miluji tě.“ řekl zcela vážně.

To co řekl mělo větší váhu, než by se to dalo čekat.

„ Pojď chci ti něco ukázat.“ pronesl.

Jen jsem přikývla.

„ Změníš se?“ ověřovala jsem si své mínění.

„ Jasně, schválně kdo je rychlejší.“ ušklíbl se.

Protočila jsem oči.

Chvíli jsem počkala, musel se změnit. Pak jsem ho následovala. Běžel doopravdy rychle, bylo to celkem zábavné.

Najednou jsem byla sama. Nikde nikdo. Ztuhla jsem.

„ Jaku? Kde jsi?“ byl to snad nějaký hloupý fór, ale co když se mu něco doopravdy stalo?

Dívala jsem kolem sebe. Mé oči, zkoumaly vše.

Uslyšela jsem šelest. Běžela jsem tam, odkud to vycházelo. Srdce mi hlasitě tlouklo.

„ Jaku?“

Zarazila jsem se, naproti mě stál on, na tváři žádný výraz a na sobě žádný šat. Stál tam, jak ho bůh stvořil.