(Ne)Svolená láska

Autorka: Teridarkness

Poznámka: Tento příběh začíná kolem šestnáctých narozenin Reneesmé… přestavte si, že vůbec neví, že existuje nějaký Jacob. Celá Cullenovic rodina má smlouvu s vlkodlaky, že se Jacob může setkat s Reneesmé až na 18. narozeniny. Do té doby se o ni budou starat oni. Reneesmé ví, všechno o svých rodičích a o Cullenových, jen netuší, že tam venku má svou životní, ale nesvolenou lásku.           

5.KAPITOLA - ÚTĚK

Šokovaně jsem zamrkala. „ Cože?“

Usmál se, byl tak klidný, jako kdyby se nic nestalo. Měla jsem problémy! Celá má rodina mě jistě hledala a on chtěl se mnou utéct jako v nějakém filmu?

„ Neboj se Nessie, já tě ochráním.“ řekl a dal mi ruce kolem pasu.

„ O to se nebojím…já se spíš bojím o tebe, je jasné že mě má rodina nezabije, ale tebe může!“ vyšilovala jsem a praštila jsem ho do ramene.

Ušklíbl se. „ Nezabijou, nemohou.“

„ Nemohou? To si piš, že mohou a nejen to! Oni to udělají!“ začala jsem být hysterická, bála jsem se o něj. Znám Edwarda a Rosalie! Ti by to klidně udělali, i když by věděli, že by mi tím ublížili.

Rozplakala jsem se.

Jacob mě objal. „ Neplač, to bude v pořádku. Nessie…“ utěšoval mě.

Obmotala jsem mu ruce kolem hrudi a vzlykala. „ Já se o tebe bojím…“

„ Miláčku, jak ti mám vysvětlit, že mě se nic nestane.“ zašeptal mi do vlasů.

Podívala jsem se na něj, do jeho hnědých krásných očí.

„ Já už bez tebe nechci být, nevím co bych dělala, kdyby se ti něco stalo.“

Políbil mě na čelo. „ Zůstanu s tebou dokonce mého života.“

„ To doufám.“ pronesla jsem.

Usmál se. „ Pojď, půjdeme…vše ti pak vysvětlím.“

Přikývla jsem, pak se ve skoku proměnil v obrovského vlka a rozběhl se. Následovala jsem ho. Doběhli jsem k jeho motorce.

„ Motorkou?“ řekla jsem nevěřícně.

Nasedl na ni. „ Nemohu ji tady nechat.“

Protočila jsem oči.

„ Nasedni.“ poručil mi.

Uposlechla jsem ho. Sedla jsem si za něho a ruce mu obmotala kolem pasu. Dal mi helmu, ale on sám ji neměl.

Rozjel se a já se rozhlížela, zda neuvidím nějaké své příbuzné…nezdálo se, že by tady byli.

Nevím jak dlouho jsem jeli, několik hodin. Řídil rychle, snažil se jezdit vedlejšími cestami, aby nás nikdo moc neviděl.

Po několika dalších hodinách jsem začala na sobě pociťovat únavu, přeci jsem jen byla z poloviny člověk. Opřela jsem svou hlavu o jeho rameno, zřejmě pochopil, že jsem grogy.

„ Už tam budeme.“ řekl a můj upíří sluch to slyšel i přes řev motoru a šelest větru.

Měl pravdu, za chvíli už zastavil. Nevěděla jsem, kde jsme byli, všude byl les a někde kousek od nás jsem slyšela vlny narážející do útesů. Moc jsem nevnímala, byla jsem mimo. Cítila jsem jak mě Jacob sundává z motorky a z hlavy mi dává pryč helmu. Také jsem cítila, jak mě nesl a někam mě položil…víc už ne. Neboť potřeba spánku nade mnou zvítězila.

Probudil mě až nějaký hluk. Otevřela jsem oči. Byla jsem v nějakém pokoji, byl malý a ne moc zařízený, ale sympatický.

Zvedla jsem se z postele a šla ke dveřím. Pomalu jsem je otevřela. Byl to obývák a kuchyně v jednom. Televize byla zapnutá a z kuchyně se vanula příjemná vůně.

„ Jaku?“ zvolala jsem.

„ Není tady.“ podívala jsem se kdo to řekl. Byl to šedovlasý pán, kolem šedesátky, šli na něm poznat indiánské rysy, které mi byly dobře známé, ale co mě šokovalo, bylo to, že byl na vozíčku.

„ Není?“ zopakovala jsem.

Muž na vozíčku se usmál. „ Ne, potřeboval si něco zařídit, ale brzo se vrátí.“  řekl klidně.

To mě tady nechal samotnou?

„ A vy jste kdo?“ otázala jsem se zvědavě.

„ Jsem Billy Black, Jakobův táta.“ řekl vesele.

Táta? Mohlo mě to napadnout. Rysy byly podobné, až na to, že Jacob byl něčím zvláštní, možná tím, že byl vlkodlak?

„ Těší mě…já jsem-“

„ Reneesmé Cullenová.“ dopověděl a mé jméno řekl tónem jako kdybychom byli staří známí.

Všichni mě znali, ale já je ne. Co se tady dělo?

„ Znáte mé jméno?“ řekla jsem šokovaně.

Ještě více se usmál. „ Znám mnoho věcí.“

„ Aha…“ navíc jsem se nezmohla.

Zkoumavě jsme si prohlíželi jeden druhého.

„ Nemáš hlad?“ zeptal se najednou a ukázal na vajíčka na stole.

Ušklíbla jsem se. „ Ani moc ne.“ přiznala jsem se.

Na jeho tváři se objevilo zděšení a pobavení zároveň.

„ Zapomněl jsem…asi si na jídlo moc nepotrpíš.“ řekl pobaveně.

Nervózně jsem zamrkala. „ Jestli narážíte na to, že jsem na půl upír…piji krev, ale i jím…takže se nemusíte obávat.“ pravila jsem klidně, jako by šlo o nějakou dennodenní záležitost.

„ To je dobře, aspoň můžeš ochutnat má recepty.“ zasmál se.

Líbilo se mi, že to bere tak v klidu.

Sedla jsem si na židli u stolu.

„ Mohu se vás na něco zeptat?“ řekla jsem.

Billy Black ke mně přijel vozíčkem. „ Samozřejmě.“

 „ Kde to jsem?“ netušila jsem to, byla jsem moc unavená.

Usmál se. „ V La Push…je to kousek od města Forks. Tam bydlí tvůj děda.“

„ Můj děda?“ řekla jsem ohromeně. Nikdy mi nikdo neřekl o tom že mám dědu.

Má reakce ho zaskočila. „ Ty nevíš nic o svých prarodičích?“

„ Ne.“

Povzdechl si. „ Před tvýma očima bylo mnoho skryto…ale brzo se vše dozvíš, ale ne ode mě. Já na to nemám právo…“

Chtěla jsem protestoval, ale neučinila jsem tak, neboť do domu vešel Jacob. Když mě spatřil, vesele se usmál.

„ Jak vidím, tak už se znáte.“ řekl a políbil mě do vlasů.

Jeho otec se usmál. „ Ano, Nessie je skvělá dívka.“

„ Díky…kde jsi byl?“ zeptala jsem se ho.

Chytl mě a táhl ven. „ To uvidíš.“

„ A kdy přijde to velké vysvětlování?“ byla jsem nedočkavá.

Šli jsem do lesa, nezaváhal, věděl přesně kam jít.

„ Brzy.“ objasnil mi a já si smutně povzdychla.

Zakroutil očima.

Došli jsem na nějakou mýtinu, tak jsem zastavili.

Otočil se ke mně a pravil. „ Ness, chci ti představit mé známé.“

V ten moment jsem uslyšela kroky a hlasité dýchání. Před mým zrakem se objevili obrovští vlci, hodně vlků a já se najednou cítila v ohrožení.