(Ne)Svolená láska

Autorka: Teridarkness

Poznámka: Tento příběh začíná kolem šestnáctých narozenin Reneesmé… přestavte si, že vůbec neví, že existuje nějaký Jacob. Celá Cullenovic rodina má smlouvu s vlkodlaky, že se Jacob může setkat s Reneesmé až na 18. narozeniny. Do té doby se o ni budou starat oni. Reneesmé ví, všechno o svých rodičích a o Cullenových, jen netuší, že tam venku má svou životní, ale nesvolenou lásku.           

4. KAPITOLA- KRÁSKA A ZVÍŘE

„ Protože jsme si souzeni…“

Zalapala jsem po dechu. Šokovaně jsem se na něj podívala.

„ Jak že prosím?“ zakoktala jsem.

Jeho tvář byla smutná.

„ Ness…věříš na lásku na první pohled?“ řekl tiše a díval se na mě frustrovaně.

Nechtěla jsem mu lhát. Jaká byla pravda? Ano, věřím. Věřím, že to existuje a nejen to, dokonce ji zažívám? Znělo by to hloupě? Jacob Blacku zamilovala jsem se do tebe ihned jak jsem tě spatřila…to je děs...

Povzdechla jsem si. „ Ano, věřím…“

„ Představ si něco ještě silnějšího… něco jako, že když tu osobu spatříš, tak víš, že ona je ta pravá, že je to ona- tvá druhá část. Už víš, že bez ní nemůžeš žít. Ona je teď středem vesmíru.“ vysvětlil mi a přitom mi hleděl do očí, zřejmě čekal na mou reakci.

„ A?“ pobídla jsem ho.

„ U nás vlkodlaků…máme takovou věc…otisknutí. To je to, co jsem ti říkal, láska na první pohled tisíckrát silnější.“ řekl.

U nás vlkodlaků…to znělo jak z nějakého hororového filmu.

Stále jsem nechápala kam tím mířil, mlčela jsem na důraz, že jsem tomu nerozuměla.

Smutně si povzdechl a pak řekl. „ Nessie…já se otisknul do tebe.“

Do mě?? Počkat, jako že on je můj princ na bílém koni?

To by odpovídalo…ten pocit?

Kruci! Já ho znala jenom dva dny a už jsem ho milovala! Bylo to vůbec možné? Mohla bych s tím bojovat? Tak moc jsem s ním chtěla být. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal, aby mě objímal…proč s tím bojovat? Ale co by na to řekla má rodina? Byli to upíři a on byl vlkodlak.

Podívala jsem se na něho. Když jsem spatřila jeho oči, všechny pochybnosti šli stranou.

„ Miluješ mě?“ zeptala jsem se ho zcela vážně.

„ Ano.“ odpověděl mi tiše, ale důrazně.

Srdce mi poskočilo. Krev se mi valila do tváří. Kdybych se mohla červenat, tak bych se jistě červenala.

Usmála jsem se.

„ Co?“ zeptal se, když si toho všiml.

„ Jsem tak lidská, když jsem s tebou.“ přiznala jsem se mu a podívala se na své bílé dlaně.

Uchopil mě za ně.

„ Ty nejsi o nic míň člověk něž já.“ ujistil mě a usmál se taky.

Nadechla jsem se a zašeptala: „ Jacobe Blacku…nikdy jsem ani netušila, že je tohle možné. Nechápala jsem lásku…ale teď mohu říct jen jediné, i ikdyž to bude ode mě znít bláznivě, já te miluji…a ať si o mně myslí každý, co chce, je to pravda. A nikdo s tím nic nenadělá.“

Nic neřekl. Jen se na mě díval. Šlo vidět, že přemýšlel. Stály jsme tam tak deset minut, pak se něco změnilo. Jacob se na mě podíval…jenže tak jinak…jako kdyby něco pochopil. Usmál se sám pro sebe a jedním krokem si stoupl těsně přede mě. Nedotkl se mě, jen se naklonil a jemně mě políbil na rty.

 Zřejmě válčil sám se sebou.

Jenže mě to bylo jedno. Stoupla jsem si na špičky, abych byla výš a vášnivě jsem si ho přitáhla k sobě. Něco se ve mně probudilo, něco zcela neznámého. Náš polibek byl ze začátku jemný, ale pak se stával, čím dál tím vášnivější, jako kdybychom se nemohli nabažit jeden druhého. Cítila jsem jeho teplé tělo na tom mém, jeho ruce, které mě objímaly.

Líbali jsme se dlouho, čas se stal vedlejším. Byli jsme jen já a on.

„ Nessie…“ povzdechl si, když jsem se od sebe trochu odtrhli.

„ Ano?“ řekla jsem a stále jsem byla opřená o jeho hruď.

Zachechtal se. „ No…myslím, že bychom měli přestat…i když se mi vůbec nechce.“

„ Hm..máš pravdu.“ řekla jsem a pak jsme se od sebe odtáhli.

Usmála jsem se. „ Teda, moc jsme spolu nemluvili.“

„ Ale ano, řeč těla…“ ušklíbl se.

Začala jsem se smát. „ Řeč těla?“

„ Ta někdy řekne, více než tisíc slov…“

Podívala jsem se na hodinky, bylo pět večer! Teda…to ten čas letí!

„ Já už musím běžet!“ uvědomila jsem si.

Podíval se na mě. „ Doslovně?“ zeptal se.

Pochopila jsem na co naráží. „ Ano…no…tak zítra? Tady? Třeba ve tři?“ začala jsem drkotat.

„ Dobře…budu tady…kdyby něco zavolej mi.“ usmál se.

„ Ok.“ ujistila jsem ho a chystala se rozběhnout, když jsem ucítila jeho ruku na rameni, rychle jsem se otočila.

„ Co-“ nedořekla jsem to, neboť mne Jacob zase políbil, sice jen na chvíli, ale políbil.

Když mě od sebe jemně odtáhl, řekl : „ Na rozloučenou.“ a usmál se.

Protočila jsem oči. „ Pa, Jaku.“ pak jsem se rozběhla, co nejrychleji k domu. Běžela jsem chvíli. Během deseti minut jsem byla u domu, trochu jsem se upravila.

Co jim řeknu? Blesklo mi hlavou. Avšak nestihl jsem myslet na víc. Neboť jsem ucítila, jak někdo se mnou škubl. Edward.

„ Kde jsi byla?“ řekl rozhněvaně a z hrudi se mu ozývalo vrčení.

Nemysli na něj. Nemysli na něj.

„ Au! Edwarde to bolí!“ zanaříkala jsem se snahou vyprostit se mu.

„ Opakuji! Kde jsi krucinál byla?“

„ Potřebovala jsem být chvíli sama, to snad není zakázaný?“ vyjela jsem po něm.

Všimla jsem si, že kolem nás už stáli všichni. Nejhůř se tvářila Alice, nechápala jsem jejich rozhořčení.

„ Co je?“ zeptala jsem se.

Všichni se na mě rozzlobeně podívali. Edward mi zmáčkl ještě víc ruku.

„Víš jak jsme se o tebe báli!“ obvinil mě.

Doopravdy trapná situace.

„ Edward přestaň.“ napomenula ho Bella, on ji poslechl a pustil mě.

Podívala jsem se na Alici. „ Alice?“ oslovila jsem ji.

„ Zmizela jsi! Nic jsem neviděla! Tvá budoucnost úplně zmizela! Mysleli jsme, že se ti něco stalo! Hůř! Mysleli jsme, že jsi mrtvá!“ zaječela hystericky a já leknutím od ní uskočila.

Zmizela jsem? Vždyť to nebylo možné?“

„ Ale bylo.“ odpověděl na mé myšlenky Edward.

Zamračila jsem se. Nesnášela jsem, když mi lezl do hlavy.

„Vypadni z mé hlavy!“ sykla jsem na něj.

Samozřejmě najednou jsem se cítila klidná, hádejte díky komu. Hodila jsem znechucený pohled po Jasperovi.

„ Nessie…byla jsi sama?“ řekla najednou Bella a dívala se na mě.

Polkla jsem. „ Ano, mami, byla…“ zalhala jsem a snažila se na nic nemyslet.

Chvíli se na mě podezíravě dívala a pak promluvila: „ Jasně…tlačit na tebe nebudeme…pokud je to pravda.“

Oddychla jsem si. „ No, teď jestli dovolíte, tak půjdu do svého pokoje.“ řekla jsem rázně a nasupeně jsem kráčela dovnitř. Všichni mě pozorovali, než jsem zmizela v horním patře a pak v pokoji.

„ Fuj.“ povzdychla jsem si a s jedním velkým žuchnutím jsem spadla do postele.  Celou zbylou dobu jsem nevylezla z pokoje. Radši. Brzo jsem usnula, ale v noci jsem se vzbudila.

Moje upíři smysly zbystřily.

„ Bello…myslíš?“ slyšela jsem Edwardův hlas, který zněl užasle.

„ Ano…určitě. To vysvětluje vše…“ povzdechla si má matka.

Poslouchala jsem. Nevěděla jsem o čem mluví, ale vypadalo to, že o mně.

Hlasy pokračovaly. „ Jestli tady někde je, tak co budeme dělat?“ zeptala se Bella.

„ Nemůže…to je nemožné! Jak by se tady mohl objevit vlkodlak?“ bránil se Edward.

Chvíli nastalo ticho. „ Edwarde…co když to není ledajaký vlkodlak? Co když to je-“

„ On?“ skočil jí do řeči.

„ Ano on…musíme zavolat Sethovi.“ skončila má matka rozhovor, pak už jsem nic neslyšela.

Určitě se bavili o Jacobovi. To bylo jasné. Vlkodlak. Ale jestli mí rodiče věděli o vlkodlacích, tak proč mi o nich nic neřekli? Musím ho varovat.

Usnula jsem, ale vzbudila jsem se brzo ráno. Oblékla jsem se a nenápadně jsem vyskočila z okna. Hlavně tiše a potají  jsem musela utéct.

Běžela jsem daleko. Pak jsem mu zavolala.

Byl překvapen, ale souhlasil, že se za chvíli sejdeme. Čekala jsem jen chvíli, pak se objevil. Ale ne tak jak jsem čekala…

Málem jsem nevěřila vlastním očím, když jsem spatřila obrovského hnědého vlka stojícího kousek ode mě. Lekla jsem se tak, že kdybych byla člověk, tak bych nejspíš omdlela. Vlk zavyl, pak odběhl zpátky do lesa. Za malý moment přiklopýtal Jacob jen v otrhaných džínech.

„ Jaku!“ a vrhla jsem se mu do náručí.

„ Ness, co se děje?“ zdál se být nedočkavý.

Povzdechla jsem si. „ Ach, Jaku…oni to ví!“ zanaříkala jsem.

„ Kdo co ví?“ nechápal.

„ Celá rodina, ví o tobě…nevím jak na to přišli!“ vysvětlovala jsem mu.

Zamračil se. „ Ublížili ti?“ zdál se být rozzlobený.

„ Ne! Samozřejmě, že ne…oni jen. Alice neviděla moji budoucnost a pak jsem slyšela Edwarda mluvit s Bellou, říkali něco, že ses vrátil, a že to není možné a že musí zavolat nějakému Sethovi!“ chrlila jsem ze sebe.

Netvářil se již tak naštvaně. „ Kruci, na to jsem zapomněl. Alice nevidí budoucnost vlkodlaků.“ řekl.

„ Cože? Ona nevidí tvoji budoucnost?“ otázala jsem se šokovaně.

„ Naši. Teď jsi ty mojí budoucností, máme ji společnou.“ opravil mě.

Nevěděla jsem, že už máme budoucnost.

„ A co ten Seth?“ ptala jsem se dál.

Ušklíbl se. „ Seth je kamarád. Je v mé smečce.“ řekl klidně.

„ V tvé smečce?“ opakovala jsem šokovaně.

„ Jo…my vlkodlaci jsme ve smečkách… ehm…já už byl v jedné…no ale teď mám svoji. To je na dlouhé vyprávění. Ale neboj Seth je v poho, mluvil jsem s ním. Nic Cullenovým neřekne.“ ujišťoval mě.

Oddychla jsem si.

„ Já se tak o tebe bála…“ povzdechla jsem a schovala se v jeho náručí.

„ Nemusíš…já se o sebe umím postarat.“ uklidňoval mě.

Tuto krásnou chvíli přerušil můj telefon.

Crrr. Crrr.

„ A kruci.“ vytáhla jsem z kapsy mobil. Šokovaně jsem zamrkala. Volal mi Edward.

Jacob uviděl mou tvář. „ Edward?“

Přikývla jsem.

„ Vem to.“ přikázal mi.

Poslušně jsem telefon zvedla.

„ Haló?“ řekla jsem třepotajícím se hlasem.

„ Kde k sakru jsi?“ uslyšela jsem jeho rozhněvaný hlas.

„ Pryč.“ opověděla jsem.

„ To vím! Kde přesně jsi?“ pokračoval.

„ Někde v lese.“ upřesnila jsem mu už klidným tónem.

„ Nejsi sama, viď?“ Jeho hlas byl rozrušený, jako kdybych udělala bůhví co.

„ Ne, jsem tu s mužem, kterého miluji.“ řekla jsem popravdě a sama jsem byla překvapená sebejistotou v mém hlase.

Nastala pauza.

„Nemůžeš být s Jacobem Blackem sama! Je to vlkodlak!“ řekl.

Jak věděl, že je to on?

Mlčela jsem, jak mohl znát ho? Co mi tajil nebo spíš co mi všichni tajili?

Jacob mi vzal telefon z ruky a dal si ho k uchu.

„Edwarde, to jsem já. Neboj se o ni. Je se mnou v bezpečí a ty to víš. Nemůžeš nám bránit. Ona mě miluje a já miluji ji. Je můj život.“ řekl klidně.

Nastala odmlka, jak Edward hovořil.

„ Ne, nic jsem jí o tom neřekl, ale brzo tak učiním v to věř.“

O čem mi neřekl? Jsem snad jediná osoba, co o tom neví?

„ Ne…přijde za vámi až bude chtít. Sbohem. Pozdravuj Bellu.“ a tím ukončil hovor. Podal mi mobil a řekl: „ Pojď, jdeme domů… Musím ti toho tolik říct a ukázat.“