(Ne)Svolená láska

Autorka: Teridarkness

Poznámka: Tento příběh začíná kolem šestnáctých narozenin Reneesmé… přestavte si, že vůbec neví, že existuje nějaký Jacob. Celá Cullenovic rodina má smlouvu s vlkodlaky, že se Jacob může setkat s Reneesmé až na 18. narozeniny. Do té doby se o ni budou starat oni. Reneesmé ví, všechno o svých rodičích a o Cullenových, jen netuší, že tam venku má svou životní, ale nesvolenou lásku.           

3. KAPITOLA- SKRYTI PŘED ZRAKY

Doběhla jsem do svého pokoje a lehla si do postele. Má hlava byla v oblacích, jen jsem se modlila, aby Edward neslyšel mé myšlenky, doufala jsem, že jsou s mou matkou v jejich soukromém domku. Tím bych měla o starost míň.

Převalila jsem se na bok a v nočním stolku jsem začala hledat moji MP3ku. Pochvíli usilovného hledání jsem ji našla a pustila si songy od MUSE. Zaposlouchala jsem se do jejich textu a má víčka začala být až příliš těžká. Chvíli jsem bojoval, ale nakonec jsem to vzdala a usnula.

Ráno jsem se probudila příliš nabuzená. Vběhla jsem do koupelny a dala se do kupy. Trochu jsem se nalíčila a upravila si vlasy, abych vypadal co možno nejlépe. Na sebe jsem si oblékla černou minisukni, pod ni silonky a k tomu červenou halenku, přes kterou jsem si hodila kabát. No, boty jsem moc neřešila…oblékla jsem si černé conversky, které byly mými oblíbenými. Když jsem seběhla dolů, Jasper pobaveně dodal: „ Teda, tak to rande zas tak špatně nedopadlo…“

Jen kdyby věděl, že to randem vůbec nebylo…Nejspíš zachytil mé pocity a zamyšleně se na mě podíval.

Rychle jsem dodala. „ Ale, vůbec….dokonce jsem s Thomem domluvená, že po škole jdeme spolu ven.“ lhala jsem až se mi od pusy prášilo.

No co? Tak jsem využila situace…těžko by se sám Jasper šel Thoma zeptat, zda li je to pravda.  Ten by ho dřív kousl, než by stačil promluvit.

„ Ale ale….no Nessie! Ta kombinace ti sluší…teda až na ty boty.“ řekla Alice. která se najednou objevila po Jasperově pravici a zkoumavě si mě prohlížela, ze začátku vypadala nadšeně, ale když došla k mým botám, povzdechla si.

„ Já jsem rebel!“ řekla jsem a pravou ruku jsem na ni ukázala pěstí.

Tomu se Jasper uchechtl. A to zřejmě přivolalo i Rose s Emmettem.

„ Tak lidi jedem...“ povzdechla si Rose a mě to přinutilo přemýšlet, co ji tak moc láká na škole.

Když jsme šli k autu, nenápadně jsem šla vedle Emmetta a tiše se ho zeptala:

„ Emmette, není Rose nějaká-“ nedořekla jsem to, neboť Emmett nejspíš pochopil na co narážím.

„ Natěšená? No…ona tak trochu žárlí….“ řekl frustrovaně.

Nepochopila jsem, jestli je tak natěšená, tak co to má společného s žárlením?

„ Hm..nechápu.“ přiznala jsem se.

„ Řekněme, že…no jedna holka z naší třídy…no ona…mě asi tak trochu balí, chápeš, no a….Rose se to dotklo….já jsem trochu s tou holkou mluvil…a Rose začala ihned žárlit, že se s ní nemám bavit a tak….myslí si, že už oni nemám zájem…a je natěšená, neboť chce něco provést…jenže já vůbec nevím co!Vůbec ji takou neznám….“ vysvětlil mi sklíčeně.

„ Ale Emmette, znáš Rose..to ji přejde…věř mi.“ utěšovala jsem ho.

Dál jsme spolu mluvit nemohli, neboť jsme už nasedali do auta a tam se o tom bavit nešlo.

Toho, že jsme tam byli všichni jsem využila.

„ Ehm…dnes na mě nečekejte…já už odvoz mám.“ řekla jsem a sledovala reakce ostatních.

Alice se radostně usmála společně s Emmettem, Jasper se ušklíbl a Rose tázavě pozvedla obočí.

„ No nekoukej ta na mě!“ bránila jsem se.

Alice promluvila. „ To je super Ness!! Thom je fajn kluk! Jen škoda, že nic nevidím…asi ses ještě nerozhodla nebo on…“

Ne, Alice…to je jiný důvod.

„ Jasně.“ zase lež.

Mrzelo mě, že jsem jim lhala…ale věděla jsem, tušila jsem, že dělám správně.

Před školou jsme zastavili a všichni jako včera na nás zírali. No…přinejmenším dívali.

Pak jsme se rozdělili a já s Alicí šla na první hodinu- Historii. Probírali jsme 2. světovou válku. A bylo velice zajímavé poslouchat komentáře od Alice, která vše věděla mnohem líp, než samotný profesor, neboť ona sama ji zažila…taky 1. světovou…ale tu si moc nepamatovala.

Když potřebuji znát dějiny, chodím za Carlislem, který mi rád poví vše z první ruky.

„ No tak Alice!“ umlčela jsem ji nakonec, neboť to začínalo být otravné.

Den zase utekl jako voda a já už frčela na oběd. Odpadla mi hodina- díkybohu. Takže jsem končila dříve než všichni ostatní.

Ale čekalo mě mnohem větší překvapení na obědě, než jsem čekala… když jsem tam tak s Alicí a Jasperem seděla najednou do místnosti vtrhla Rose s vražedným výrazem, že jsem si byla jistá, že kdyby pohled mohl zabíjet, tak dobrá polovina lidí, zde by už polykala andělíčky a v patách ji byl Emmett. Jeho pohled se dal těžko vyčíst něco mezi pobavením a frustrací.

Rose si to mířila ke stolu nějakých roztleskávaček. Šla takovou chůzí, že všechny holky ( včetně mě) povzdechly závistí. 

Všichni jsme se dívali, co se bude dít dál.

Rose přišla k tomu stolu a naštvaně pravila. „ Ještě jednou promluvíš na mého přítele, tak tě přísahám bohu zabiju!“

Rezavá roztleskávačka na to nevzrušeně odpověděla. „ Vážně? Já myslela, že blondýny nemají mozek, natož plány na zabití!“

Ta holka nevěděla, s čím si zahrává… Rose vypadala doopravdy nebezpečně…teda spíš vypadala jako upír…hodně hodně naštvaný upír.

„ Já tě varuji! Nehraj si se mnou! Nebo budeš velice litovat!“ reagovala Rose a celá místnost mlčky pozorovala tu scénu. Měla jsem pocit, že tady snad skoro nikdo nedýchal.

„ Rose…“ povzdechl si Emmett a položil ji ruku na rameno, ona ho jedním pohybem setřásla.

„ On je můj! Myslíš, že by měl zájem o takou slepici jako ty!“ vykřikla na ni, tak hlasitě, že jsem měla pocit, že ta holka snad musela ohluchnout.

Tu zrzku to asi hodně namíchlo. „ Není v tvém vlastnictví…může se rozhodnout.“ řekla nenávistně.

Rose se trochu uklidnila a pokynula k Emmettova. „ Miláčku, koho chceš mě nebo ji?“

Bylo mi jasné, že všichni kluci, kteří by dostali takovou otázku, by jednoznačně volili Rose…ten kdo nebyl slepý, věděl, že ta holka jí nesahala ani po kotníky.

Emmett popošel k Rose a chytl ji za ruku. „ Samozřejmě, že tebe…no tak Rose…pojď. To nemá smysl.“ uklidňoval ji.

Najednou celou jídelnou zavládla klidná nálada, a mě bylo jasné, že Jasper zapracoval.

Rose hodila poslední vražedný pohled na tu holku a pak společně s Emmettem odešli ke stolu.

Když si sedli, všimla jsem si Jaspera, který zadržoval smích a Alice, která se divně culila. Mě se jen zvedali koutky.

„ To bylo…“ řekl Jasper nejspíš, aby sám nedostal záchvat smíchu.

Emmett se ohradil. „ Běž někam.“

„ Rose?“ oslovila jsem ji a položila jsem svou ruku na tu její.

Už klidnější se na mě podívala. „ Ano…já vím….neovládla jsem se.“

„ Já tě chápu…vždyť se zas tak moc nestalo…bylo to lidské, myslím, že nikdo nemá podezření, že jsi upír.“ řekla jsem vlídně.

Ona se jen usmála a pak se otočila k Emmettovi…neslyšela jsem o čem se bavili, bylo to moc potichu. Když jsem pak „ na oko“ poobědvala, tak jsem se rozloučila se zbytkem rodiny a šla ven.

Nevěděla jsem, jak budu dlouho čekat. Vždyť jsme byli s Jacobem domluveni, že až po škole. Jenže já jsem skončila o jednu hodinu dříve. Sedla jsem si na schody u bočního východu a čekala.

„ Utekla jsi ze školy?“ uslyšela jsem pobavený hlas kousek ode mě.

Vzhlédla jsem a uviděla jsem smějící se ho Jacoba. Stál pár kroků ode mě, skryt pod stromy, před všemi zraky.

Vyskočila jsem na nohy a popošla k němu. „ Ne, končila jsem dříve.“ objasnila jsem mu.

„ Tak to je dobře, že jsem se rozhodl přijet dříve.“ usmál se a já těžce polkla. Nemohla jsem odtrhnou mé oči někam jinam, stála jsem tam a čuměla na něho jako idiot.

„ Přijet? Ty jsi tady autem?“ zeptala jsem se a zastrčila si ruce do kapes.

Ušklíbl se. „ No, dalo by se to tak říct.“ řekl tajemně.

Pak mi to došlo. Motorka.

„ Neříkej mi, že jsi tady tím, co si myslím….“

Usmál se a tím mi ukázal sadu krásných bílých zubů.

„ Zaleží na tom, na co myslíš…“ řekl a udělal pár kroku víc za budovu. Když jsem ho následovala, ukázal na velkou černou motorku, která tam stála schovaná, aby ji nikdo neviděl.

„ Doufám, že nemáš nic proti motorkám.“ uchechtl se.

Podívala jsem se mu do očí. „ Edward by mě zabil, kdybych na to nasedla.“

„ Jenže Edward tu není…“ uličnicky se usmál a nasedl si na motorku. „ Tu máš.“ podal mi helmu.

Chvíli jsem váhala, ale pak jsem si ji vzala a nasadila na hlavu.

„ Musím v tom vypadat jako debil.“ řekla jsem, když jsem si sedala za něho.

Otočil se ke mně. „ Ne, vypadáš úžasně. Tak nebezpečně…jak špatná holka.“ 

„ Chytni mě kolem pasu.“ řekl a pak vzal mé ruce a obmotal si je kolem svého pasu.  

I přes koženou bundu jsem cítila ty svaly.

 Kruci toho kluka snad poslal samotný ďábel!

A pak jsme vyrazili. Řídil doopravdy rychle, asi tak jak já běžím…což je dost. Ani jednou nezaváhal.

Po chvíli cesty jsme zastavili uprostřed nějaké pustiny.

„ Ehm…uniklo mi něco?“ zeptala jsem se nechápavě.

Sundal si helmu. „ Ne, jsme na místě.“ oznámil mi.

Dala jsem pryč z jeho těla a také si sundala tu otřesnou helmu, kterou jsem vlastně ani nepotřebovala.

Porozhlédla jsem se. Nikde nic…jen kousek od nás začínal hustý les.

„ Co tady budeme dělat?“ a slezla jsem s motorky.

Následoval mě a nevzrušeně pravil. „ Projdeme se.“

„ Tady?“ ukázal jsem na prázdno kolem nás.

Usmál se. „ Ne tam.“ opravil mě a ukázal na ten hustý les.

Pozvedla jsem obočí. Všiml si toho.

„ Co? Nerada se procházíš?“ zeptal se zmateně.

„ Já se neprocházím já většinou běhám.“ upřesnila jsem mu.

Ušklíbl se. „ No, jako vlk si s tebou rád zaběhám, ale radši bych chtěl s tebou mluvit.“

„ Aha…já zapomněla, že-“

„ Že nejsem upír?“ dokončil za mě.

Přikývla jsem.

„ Žiji tak dlouho mezi nimi…oni jsou jediní, kteří ví, co jsem zač. Nikdy jsem nemluvila o mém pravém já s někým jiným ….je to pro mě nové.“ vysvětlila jsem mu a pomalu jsme kráčeli k lesu.

„ Jsem rád, že mi věříš.“ reagoval a laskavě se na mě usmál.

Byla jsem blázen, že jsem mu důvěřovala. Sotva jsem ho znala, ale cítila jsem se s ním jako bych ho znala celý život.

„ Takže ty jsi vlkodlak?“ ověřovala jsem si.

„ Děsivé? Ano jsem…ale je to celkem fajn.“ řekl a kráčel vedle mě.

„ Ne, není…já jsem poloviční upír. To je děsivé.“ pokračovala jsem. „ A ty můžeš žít věčně?“

Povzdechl si. „ Ano…. Ale nemusím, teda když se rozhodnu, tak mohu stárnout jako ty.“

„ To je celkem dobré…lepší než jak u upírů. Tam se to nedá skončit. Tebe- když přestane bavit věčnost, můžeš zestárnout a pak umřít.“ pravila jsem.

„ Vlkodlak –upír…není to stejné? Myslím tím, že stejně nejsme lidé…“ řekl klidně.

„ Já taky nejsem člověk.“ oznámila jsem.

Protočil oči. „ Nessie…ty a já toho máme hodně společného.“ řekl zase tajemně a já nepochopila souvislost.

„ Nechápu.“ řekla jsem poraženě.

Tomu nevadilo, podíval se na mě a vlasy se mu uvolnili, takže mu padali do tváře. Musela jsem se kousnou do rtu, vypadal děsně sexy.

„ Ehm ,ehm.“ odkašlala jsem si, abych zahnala neřestné myšlenky.

„ Porušuji pravidla, víš?“ oznámila jsem mu.

Tázavě pozvedl obočí. „ Ty? To spíš já…“

„ Ne, nikomu jsem neřekla, že jsem tě poznala. Všichni si myslí, že jsem s Thomasem…“ objasnila jsem mu a on si pobaveně odfrkl, jako by to byla nějaká prkotina.

„ Co?“ vyzvídala jsem.

Zvedl ramena. „ Nic…jen kdybys věděla…“

„ Kdybych věděla co?“ postrkávala jsem ho.

Mlčel.

„ Jacobe!“ napomenula jsem ho.

Nadechl se. „ Porušuji smlouvu….“

„ Jakou smlouvu?“ řekla jsem a zastavila se, abych se mu mohla dívat do očí.

Nechtělo se mu moc do toho.Nesouhlasně zakroutil hlavou.

 „ Ness…já ti nemohu lhát…“ řekl poraženecky.

„ Tak mi nelži!“ byla jsem nedočkavá.

„ Měli jsme se sejít na tvé 18. narozeniny…“ řekl a já naprosto ztuhla. Nechápavě jsem na něho hleděla.

Pomalu jsem zdůrazňovala každé slovo a přitom si ho měřila pohledem: „ Proč jsme se měli sejít na mé 18. narozeniny?“

Chvíli mlčel a pak promluvil. „ Protože jsme si souzeni…“