(Ne)Svolená láska

Autorka: Teridarkness

Poznámka: Tento příběh začíná kolem šestnáctých narozenin Reneesmé… přestavte si, že vůbec neví, že existuje nějaký Jacob. Celá Cullenovic rodina má smlouvu s vlkodlaky, že se Jacob může setkat s Reneesmé až na 18. narozeniny. Do té doby se o ni budou starat oni. Reneesmé ví, všechno o svých rodičích a o Cullenových, jen netuší, že tam venku má svou životní, ale nesvolenou lásku.           

1. KAPITOLA- NORMÁLNÍ RODINKA

 „ Nessie!“ zvolala na mě Alice čekající dole v hale.

 Líně jsem se zvedla z postele a sešla dolů.

Alice stála pod schodama a nohou klepala o zem. „ No! Konečně! Já myslela, že se těšíš na to, až půjdeme nakupovat!“ řekla naštvaně.

 To byla celé Alice…nakupování byla její droga. Já jsem sice ráda nakupovala, ale zas tak moc ne.

„ Ach Alice…vždyť jsme byly předevčírem!“ povzdechla jsem si a Emmett sedící vedle na gauči se rozchechtal.

Alice se na mě uraženě podívala. „ Ale v obchodě budou krásné šaty! Pochopíš, až je uvidíš!“

„ No jasně! Mám na výběr? Proč mi rovnou neřekneš, že se poddám a pojedu!“ odsekla jsem ji a opřela se o zábradlí.

Alice mě v sekundě chytla za ruku a táhla ven. „ Poddáš! Tak pojď!“ povzbuzovala mě.

Venku zrovna přijíždělo auto. Vystoupili z něj Edward a Bella - mí rodiče a Rose s Jasperem, kteří byli na lovu.

Radostně jsem přiběhla k mamce a objala ji. „ Nazdar zlatíčko. Jak ses měl?“ zeptala se mě a usmívala se.

„ Ale jo ušlo to…ale Alice mě nutí nakupovat!“ zastěžovala jsem si a hodila mučednický pohled na Alici, která se zrovna objímala s Jasperem.

Přišla ke mně Rose a položila mi ruku na rameno. „ Ness…mám jet s vámi? Podporu a krotitele budeš potřebovat.“ nabídla se mi.

Rosalie byla ta nejkrásnější osoba pod sluncem ( a nejen pod ním ), někteří si mysleli, že je namyšlená, ale pravda byla taková, že byla obětavá a chránila svou rodinu.

„ Ach Rose! To by bylo skvělé!“ zaradovala jsem se.

„ Ok, tak pojedu.“ ujistila mě a pak se vrhla do Emmettova náručí, který stál kousek od nás.

Přišel ke mně Edward a objal mě stejně jako Bella. „ Varuji tě, Alice má v plánu ti koupit doopravdy hodně věcí, tak se drž.“ pošeptal mi.

Ušklíbla jsem se. „ Díky tati.“

Moc často jsem našim tati a mami neříkala. Přišlo mi zvláštní, říkat mému sedmnáctiletému otci tati a taktéž mé osmnáctileté matce. Radši jsem je oslovovala jmény. Taktéž i Esmé a Carlisla, kteří měli být mými   „prarodiči „…no nevím zda by se jim líbilo, kdybych jim říkala babi a dědo… Holt to je život poloupíra mezi upíry. 

„ Tak pojďte!“ okřikla mě a Rose Alice, která už seděla ve svém autě.

„ Pa.“  rozloučila jsem se a pak jsem nasedla.

Nakupování bylo unavující. Alice mi stále strkala něco na zkoušku do kabinky, z které jsem skoro nevycházela. Nakonec mi koupila tak deset triček a několik kalhot a sukní…Celá Alice.

Doma jsem pak soutěžila s Emmettem a Jasperem na playstationu ( nebo co to bylo). Samozřejmě jsem vyhrávala, Emmett se stále urážel a Jasper se mě snažil zblbnout. Pak nastal čas pro spějící, aby šli spát- takže tady pro mě. V noci jsem stejně musela jít do pokoje Rose a Emmetta, kteří se moc „ sbližovali“, aby se zklidnili. A jako naschvál mě ráno přišla vzbudit otravná Alice, že mě upraví do školy, což se rovná, že chce na mě zkoušet nějaké šílené účesy, které si nastudovala v noci z nějakého módního časopisu. Stála jsem ji opakovala, že nejsem pokusném králík, ale ona na to nereagovala. Nakonec jsem však vypadala celkem jako člověk( hm…to je přirovnání…vždyť nejsem člověk!) a tak jsem se vydala do školy, do které jsem začínala chodit jen s Rose, Emmettem, Alicí a Jasperem. Naši nechtěli chodit znovu na střední, ti si teď užívali svobodu, poněvadž oba dva dokončili výšku, kterou si mamka vyžebrala. Chodili na Harvard. Pecka, co? Já byla zatím jen v druháku.

Sedla jsem si do Roseina mercedesu, ve kterém už seděli všichni.

„ Tak jaký bude první den na naší nové škole?“ zeptal se ironicky Emmett a zatvářil se jako malé natěšené dítě.

Všichni sborovně jsme mu odpověděli. „ SKLAPNI!“  a pak jsme dostali nával záchvatu smíchu.

Když jsme se uklidnili, tak jsme se rozjeli. U školy jsme byli za chvíli.

„ Hodně štěstí, drazí sourozenci.“ řekla Rose a dala důraz na slovo „ sourozenci“.

„ Hm…to bude teda nářez..“ povzdechla jsem si a Emmett na mě uličnicky mrkl.

Pak jsme vystoupili. Jak se dalo čekat, všichni kolem nás ztuhli, když nás spatřili. Kluci nemohli pustit oči z Rose ( A to Emmetta pěkně podráždilo, nenávistně si měřil všechny kluky) a holky byly totálně na prášky z Jasper ( Dalo by se říct, že to byl on, kdo teď zastupoval Edwardovu funkci „ miláček dívek“ ), já jsem šla z nimi. Alice se vesele usmívala a mnoho dívek na ni a Rose házeli žárlivé pohledy. Mě si moc nevšímali…vždyť taky proč? Nebyla jsem zas tak krásná jako Rose…každá byla v porovnání s ní ošklivá. Trochu mě mrzelo, že jsem nikoho neměla. Oni byli v páru a já sama…cítil se taky tak můj otec? Když ho balili všechny dívky a při pohledu na něj vzdychaly. Možná.

Vešli jsem do kanceláře a Alice nás nahlásila. Dostali jsme rozvrh.

Alice byla tak hodná, že se obětovala, a začala se mnou chodit do druháku. Všichni ostatní byli o rok výš. Nechtěla, abych byla sama.

„ První hodinu máme matiku.“ oznámila mi, když jsme byly už sami.

Znervózněla jsem. „ Fajně…matika mi celkem jde.“ řekla jsem ji.

„ Neboj, jsi kočka. Všichni budou po tobě paf! Nic hrozného se nestane…“ ujišťovala mě a šťouchla mě kamarádsky do žeber (kdybych byla člověk, už bych jich měla pár zlomených).

Zazvonilo a společně s Alicí jsem vstoupila do třídy.

Nastala takové ticho, že by i dopad hřebíku šel slyšet. Přerušil ho až učitel, jistý pan Hopkins.

„ Tak máme tady dvě nové žákyně…hm…sestry Alice a Reneesmé Cullenovy.“ představil nás a pak se otočil k nám. „ Tady slečny nám rády něco o sobě poví.“ řekl a posadil se za katedru.

„ A do prdele.“ pomyslela jsem si.

Alice se chytla slova, když viděla, že se k tomu nemám.

„ Hm…takže já jsem Alice…ráda čtu, nakupuji, maluji a trávím volný čas v přírodě. Já a moje rodina jsme se přistěhovali z Aljašky. Jsem – stejně jako Reneesmé- adoptovaná.“ řekla a usmála se.

Skvěle Alice!Ale pravda by měla znít nějak tak: Jmenuji se Alice, narodila jsem se někdy kolem roku 1900…jsem upír, ale nikdy jsem neochutnala lidskou krev, poněvadž stejně jako moje rodina lovím zvířata. Jo a jsem vdaná za Jasper, který je upírem asi 150 let. A málem bych zapomněla, že mám dar a vidím budoucnost, stačí?

„ Takže tedy já jsem Reneesmé, je mi šestnáct let. Ráda plavu, čtu, dívám se na filmy a mám ráda hudbu. V budoucnu bych se chtěla věnovat spisovatelství.“ zamumlala jsem a dívala se na zem.

„ Děkuji…hm…slečno Reneesmé, vy si sednete vedle pana Ridera…a vy slečno Alice vedle slečny Wayové.“ pravil a já se poslušně posadila, vedle toho kluka, na kterého ukazoval.

Když jsem se posadila, tak mě pozdravil. „ Ahoj. Já jsem Thom.“ představil se.

Byl celkem pěkný. Delší hnědé vlasy, světlá pleť a zelené oči- takový hezounek.

„ Ahoj.“ odpověděla jsem mu a věnovala se hodině. Sem tam se mě na něco zeptal, ale byly to takové hlouposti.

Přežila jsem dopoledne a pak šla s Alicí na oběd. Největší prča na to byla, že ani jedná z nás nepotřebovala jíst. Já jako poloviční upír jsem stále potřebovala krev, ale jídlo mi nevadilo. Cítila jsem jeho chuť a tak… a dokonce šlo ze mě „ ven“. Ale zkrátka krev mi chutnala více… Když jsme vešli do jídelny, všechny oči směřovali k nám. Alice- jako by se nic nedělo- mě táhla k pultu s jídlem.

„ Naber si něco.“ poručila mi a já uposlechla. Nabrala jsem si jídlo a šla zaplatit. Pak jsme si sedli k volnému stolu na kraji místnosti. Rose, Emmett a Jasper tam ještě nebyli. Měli trochu delší hodinu nebo co.

„ Kde jsou?“ optala jsem se jí a opřela si hlavu u ruce.

Ušklíbla se. „ Za pět sekund vejdou do jídelny.“ oznámila mi tónem- já všechno vím.

A tak se stalo, během sekundy už vcházeli do místnosti. Rose se nesla jako královna a Emmett se na ni díval, jako kdyby byla jídlo ( dokázala jsem si živě představit, na co teď myslí) a Jasper měl zatnuté pěsti…nebylo to stále pro něj lehké. A situace, že po něm jedou všechny holky na škole, to nezlehčovala.

„ Jaspere! Zavolej, až budeš mít čas!“ uslyšela jsem jak nějaká blondýna na něho volá a posílá mu vzdušné polibky. On ji ignoroval.

„ Alice…“ povzdechl si, když se usadil vedle nás.

Ona mu položila ruce kolem krku. „ Nestrachuj se. Ona nic neudělá…stejně jako všechny dívky tady.“

Emmett s Rose už také přišli i s tácy s jídlem.

„ Tak jak jsi se měla, Ness?“ zeptala se mě Rose, když se usadila naproti mně.

Zamračila jsem se. „ Ale jo ušlo to…škola je celkem jednoduchá.“ odpověděla jsem jí.

„ A nějací kluci nejsou?“ pošťuchoval mě Emmett.

Místo mě odpověděla Alice. „ Ale jo…třeba ten Thom, který s ní sedí. Ještě si s ním užije!“

„ Alice!“ zavrčela jsem na ni.

„ Co?“ bránila se.

„ Hovno!“ odpálkovala jsem ji ne zrovna slušně.

Emmetta to pobavilo. „ Teda. Ness….tvůj slovník nemá chybu!“ smál se.

Celý oběd si ze mě potom dělali srandu. Když skončili, musely jsme s Alicí na další hodiny, které díkybohu šly rychle. Pak jsme zamířili k autu…teda já sama…Alice šla a Jasperem. Takže mě nechala samotnou.

Šla jsem zrovna chodbou, když mě zastavil můj soused- Thom.

„ Reneesmé!“ zvolal na mě a já se zastavila.

„ Říkej mi Nessie.“ opravil jsem ho a on se na mě usmál.

„ Tak mě napadlo…jsi tu nová..nechceš to tu ukázat? Myslím město a tak…“ nabídl mi.

Ach ta Alice! Už vím, proč mě nechala samotnou. Ale proč ne? Když tak moc po tom touží, tak ji dám co chce!

Svůdně jsem se usmála. „ Thome…to by bylo super! Moc ráda…tak co třeba, kdybys ses po mě stavil v šest?“ pravila jsem.

Viděla jsem jak zmateně na mě mrká…vím jak působím na lidi…stejně jako upíři.

„ Jasně! Budu tam!“ rychle souhlasil a omámeně se na mě díval.

„ Já už musím….tak v šest.“ rozloučila jsem se a otočila se k odchodu.

Slyšela jsem jak pak za mnou ještě koktal. „ Te-te-te-da-da-da.“

Zamířila jsem to k autu a nasedla si dovnitř. Všichni jak jinak tam už byli. Překvapeně se na mě dívali.

„ Copak?“ zeptala jsem se nevinně.

Rose první promluvila. „ Ty máš rande?“

„ Ano, v šest se pro mě staví…takže ho prosím nevysajte.“ provokovala jsem je.

Jasper se ušklíbl. „ Abys ho nezakousla spíš ty.“

„ Kecy.“ odsekla jsem a pak jsem jeli domů.

Když se všichni dozvěděli, že mám rande, byli z toho nesví. Hlavně Edward…ale kašlala jsem na to. Když se blížila šestá, tak jsem se vymódila a šla čekat dolů.

Thom přijel dřív. Stále něco mlel, ale já to moc nevnímala. Jenom jsem sem tem kývla nebo se smála ( i když jsem nevěděla čemu). Pak mi oznámil, že se musí stavit do obchodu jeho rodičů,a že ho to moc mrzí atd. Takže jsem čekala venku.

Tak jsem tam stála a čekala, když jsem uviděla, jak přijíždí nějaký motorkář na své „mašině“. Na sobě měl, takový ty kožený kalhoty a motorkářskou bundu. Tak jsem si ho prohlížela a on zastavil kousek ode mě.

Sundal si svou helmu a já na něj překvapeně civěla. Když jsem spatřila jeho obličej…moje srdce bylo jako splašené. Mým tělem projel zvláštní pocit a já nic nechápala. Byl tak krásný! Ty delší hnědé vlasy, ty nádherné oči a ta snědá pleť! A to nemluvím o jeho postavě…byl svalnatý a vysoký. Měla jsem pocit, že ho znám….že ho musím znát! Když si mě všiml, také byl překvapen. Díval se na mě a já na něho. Nic neříkal, ale já měla pocit, že mi něco sděluje.

Popošel k mně a zašeptal. „ Reneesmé?“