Neskutečná skutečnost

Autorka: Eldorado

3.

Bellin pohled

Zdálo se mi, že jsem zpátky ve Pheonixu a že jsem tam s Edwardem. Nezářil, i přesto, že slunce svítilo jasněji než jindy. Byl to ten nejkrásnější sen. Život po boku milovaného muže… Normální život, o které jsem vždy snila.

„Mami, mami!!“ zatahala mě za kalhoty malá krásná holčička. Moje dcera… Dcera, kterou nikdy mít nebudu. Dítě, které jsem nikdy nechtěla. Ale když tu byla, chtělo se mi plakat. Klekla jsem si k ní a objala jí. Edward mě pohladil po zádech a políbil mě na krk tak, jak to vždycky dělával. Pak vzal malou holčičku do náruče a objímal jí. Házel jí do vzduchu a ona křičela a smála se. Byl to tak nádherný pohled….

Pak jsem se ale vzbudila. Měla jsem slzy v očích. Stále jsem si pamatovala ten sen  a to se mi moc často nestávalo. Otevřela jsem oči a zase je zavřela. Nechtělo se mi stávat, ale moc jsem se těšila, že uvidím Edwarda a povím mu o mém snu. Rychle jsem se posadila a podívala se do kouta, kde stálo Edwardovo křeslo,ale nebyl tam ani Edward a ani křeslo. Nic nebylo mé.

Tenhle pokoj mi nepatřil. Snad jen ta zatažená obloha mi byla povědomá.

Něco mě stačilo do ruky, o kterou jsem se opírala. Zvedla jsem jí a uviděla ten nejkrásnější prstýnek, který mi taky nepatřil. Myslela jsem, že si ze mě třeba Emmett s Jasperem vystřelili, ale pak jsem tu myšlenku hned vyhnala z hlavy. Takhle krutí by ani oni nebyli.

Schovala jsem si hlavu do dlaní a snažila se přemýšlet. Logika.. To bylo vždycky moje…

Vyskočila jsem z postele a rozeběhla se k oknu. Nic mi nepřipadalo známé a já jsem začínala být opravdu zoufalá.

„Edwarde, miláčku, kde jen jsi?!“ rozplakala jsem se. Kdo mi může pomoct a kde jsem se tu vzala?....

Z mého přemýšlení mě vyrušil telefon. Váhala jsem, jestli ho mám vzít. Ale nakonec jsem se chopila sluchátka.

„Ano?“

„Ahoj Lil, tak co prstýnek? Doufám, že na něj dáváš pozor. Momentálně je to ten největší majetek, který vlastním“ ta dívka se začala smát. Lil?? Kdo je k čertu Lil. A kdo je ona??

„Víte, nevím,jak bych to řekla, ale Lil tu není…. A nevím, ani kde jsem se tu vzala já.“

„Cože??A kde je? A kdo jsi?“ byla stejně překvapená jako já.

„Já jsem Isabella. Isabella Swanová a nemám ponětí, kde jsem se tu vzala. Patrně jsem se probudila v její posteli. Ale ten prstýnek tu je.“ Vysvětlovala jsem.

„Aha, tak tam počkej a nikam nechoď. Budu tam za pár minut. Příjdeme tomu na kloub. Slibuju.“ A zavěsila. Neměla jsem kam jít. Tohle místo jsem neznala a ta dívka byla asi moje jediná možnost.

Otevřela jsem Liliinu skříň a snažila se najít něco na sebe.  Měla stejnou velikost jako já, takže jsem měla štěstí. Její oblečení vypadalo opravdu draze. I její pokoj byl luxusně vybaven. Na stoje stál ten nejnovější notebook a na polici vedle něj veliká hifi věž.

„ No páni!! Takových knih!!“ tohle jsem ještě neviděla. Její knihovna byla vybavena a roztříděna na různé žánry. Bylo tam snad tisíc knih.Možná víc.

Převlékla jsem se do jejího oblečení a pak si všimla, že má na nočním stolku knížku. Sedla jsem si na postel a otočila na zadní stranu. To, co jsem přečetla, na to nikdy nezapomenu.

„ Vždyť…to jsem přece já…Isabella Swanová…Edward Cullen…To musí být nějaký omyl…“ nevěřícně jsem zírala do té knihy a otevřela jí na první stránce… Pak uprostřed, na konci… listovala jsem jako blázen… všechno sedělo… Jaký James? Kdo to je? A co to má znamenat…. Můj život přeci není kniha…

Pak někdo zazvonil. Šla jsem za zvukem zvonku a otevřela dveře.

„Ahoj… Já jsem Alex a mluvili jsme spolu po telefonu. Ty jsi asi Isabella, viď?

„Ano, Bella. A neptej se mě, co tu dělám. Raději pojď se mnou nahoru. Něco ti ukážu.“ Ona bez váhání kývla a následovala mě do Liliina pokoje.

Sedla jsem si na postel a podala Alex knížku. Ona se na ní jen nechápavě podívala.

„Jo, o té mi Lili říkala. Moc se jí líbila. Četla jí včera, předtím, než jsem jí dala ten prstýnek…Ale co..“ zasekla se, když spatřila něco, co jí zaujalo. „ Jak si říkala, že se to jmenuješ?“ vyjekla na mě vyděšeně.

„Isabella Swanová. Už to chápeš??“ chvíli mi připadalo, že omdlí.

„Takže ty chceš říct, že ta knížka jsi ty? To ty …“ ani nedokázala doříct větu. Taky jsem nemohla, ale já měla trochu déle na to, abych to strávila. Můj život je jen knížka. Nic víc, než vymyšlený příběh.

„Počkej… takže jestli jsem to dobře pochopila, tak když ty jsi tady, tak pak Lil je… je v té knížce??A s tím…. Edwardem?? To je jako špatný vtip. Ale jak se to proboha stalo?“

„No mě se neptej. Usnula jsem vedle Edwarda, a probudila se tady. Zjistila, že můj život je jen vymyšlený příběh a že tvá kamarádka je teď s Edwardem ve Forks. Ale on mě bude hledat… Vím to… on přijde na způsob, jak mě vrátit. Ale jediný člověk na světě, který ví, jak všechno tohle napravit je teď na mém místě. Ale pořád nechápu, jak se to mohlo stát…“ Obě jsme na sebe koukaly, jako když jsme spadly z višně. Ani jedna z nás pořádně nerozuměla tomu, co se tady děje a jak to napravit.

„Já asi vím, co se stalo… Kde je ten prstýnek??“ začala jsem ho hledat a po chvíli jsem jí ho podala. „Vypadá jinak… Je takový… no, prostě jiný… Víš, dal mi ho jeden stařík a tvrdil, že je kouzelný. Nechtělo se mi tomu věřit. Ale ty jsi tady a Lil je tam.. Plní přání, takže to znamená, že Lili chtěla být na tvém místě. Možná to nemyslela vážně, ale stalo se. Teď jen musíme přijít na to, jak to vrátit všechno zpátky. Když mi ten stařík dal prstýnek, skočila jsem do magického obchodu a tam to viděla v knížce. Možná, že bychom tam měli zajít a zjistit, jak to funguje. Co ty na to?“ usmála se na mě a strčila mi do ramene.

„Myslím, že je to skvělý a asi ten nejlepší nápad, co máme!! Moment, jen vezmu tu knížku. Může se hodit..“ obě jsme vstaly a přesunuly se k hlavnímu vchodu. Alexa mě zavedla do garáže, kde stál velký červený Dodge. Byl opravdu hezký a určitě hrozně drahý. O takovém luxusu se mi opravdu mohlo jen zdát. Klíčky byly v zapalování a řízení se ujala Alex.

Cestou jsme mlčely a já jsem přemýšlela. K čemu jsou peníze a luxus, když tu se mnou není Edward. Ale jak dlouho to tu bez  něj vydržím… Jak dlouho bez něj přežiju. Rychle jsem zahnala ty myšlenky. Četla jsem si tu knížku, svůj život. Od té doby, co jsem se přestěhovala do Forks, až po tu obrovskou nekonečnou lásku, která přišla jako úder z čistého nebe. Do očí mi vytryskly slzy, kterým jsem se nedokázala ubránit. Alex ke mně natáhla ruku a položila jí na mou. Nezmohla jsem se na víc než jen na pouhé „Děkuju“ … Ale ani ona mi nemohla pomoc smířit se s tím, že Edwarda možná už nikdy neuvidím...