Neměl jsi odcházet

Autorka: Malika

6.část - Snoubenka

V pondělí ráno pro mě přijel Mike. „Bello,mě se tak stýskalo!“

Políbila jsem ho. „Mě víc.“

Vezl mě do školy a byl jaksi nervózní. „Bello,miluješ mě?“

„Jasně,že se vůbec ptáš.“

„Moc?“

„Hrozně moc,Miku.“

„Pěknou angličtinu,“popřál mi a zanechal mě naprosto zmatenou.

Jessica se na mě vrhla,ještě než přišel do třídy pan Masen. „Bello!Představ si-“

„V pátek jsem byla do osmi venku s Edwardem a potom mě zavezl domů,“dořekla jsem za ni.

Zarazila se.„Jak to víš?“

„Klid,byla jsem nakupovat s Alicí a Rosalie a potom jsem jela k nim domů,přivítat se s Esme.A protože se tam Edward vrátil kolem půl deváté,tipuju,že tě hodil domů kolem osmé.Tak povídej,užila sis to?Co jste všechno dělali?“Moje poslední věta zněla dvojsmyslně.Měla znít dvojsmyslně.

„Bylo to úžasný!Akorát jsem byla jako omámená,když se mi podíval do očí.Nechápu,že na tebe to nefunguje,“nechápavě kroutila hlavou.

Všímavá,Jessico,velmi všímavá.Ale všimla sis,že dříve jsem jeho pohledu taky nedokázala odolat?To až po jejich odchodu jsem se stala…imunní.

„Najedli jsme se v nějaké restauraci,už si ani nepamatuju jméno…“začala drmolit a já ji přestala poslouchat.Když byla v části,kdy jim servírka přinesla jídlo,do třídy konečně věšel pan Masen a osvobodil mě od ní.

Rosalie si mě zvědavě prohlížela. „Tebe to vážně nemrzí?“

„Co by mě mělo mrzet?“nechápala jsem.

„Že byl s Jessicou a ne s tebou.“

Vzdychla jsem.„Vy to asi nikdy nepochopíte.Já už ho prostě nemiluju!“Doufala jsem,že si to přečte v Rosaliiných myšlenkách a dá mi konečně pokoj.

„Jen si to nechceš připustit.“

„Ne,Rose,to není pravda.Nenávidím ho,za to co mi udělal,a už o tom nemluvme!“

„Jak myslíš,“vzdala se.

Na konci obědovky Mike a Angela někam zmizeli.Alice si je prohlížela a trochu se třásla. „Alice?Nestane se jim nic,že ne?“ ptala jsem se znepokojeně.

Alice si odfrkla. „Ne.A to jsem vždycky myslela,že Angela je fajn holka…“

Nic jiného mi neřekla,nepromluvila se mnou.Nervózně jsem šla do biologie,když mě dohonil Edward.

„Bello,počkej na mě.“

Pokračovala jsem dál,stejně mě dožene,když bude chtít.

„Bello,jak moc miluješ Mika?“

Nevšímala jsem si ho,a pokračovala v cestě ke třídě.„Neptal ses mě na to už v pátek večer?“

„Teď je jiná situace.“

Zamračeně jsem se k němu otočila. „Cože?" 

„Alice mi zakázala ti to říct.“

„Fajn,tak mi dej pokoj.“

Nechal mě jít.

Celou hodinu,stejně jako minulý týden jsme spolu nepromluvili.Stejně jako minulý týden jsem byla vděčná za to ticho.

Pondělí se přehouplo – a konečně tu bylo úterý!!!Dneska se dozvím to strašně tajné tajemství.

Mike byl ještě mnohem nervóznější než včera,když mě vezl do školy.

Alice se na mě ani nepodívala.

Angela zářila.Ben taky.

Edward vypadal…divně.Jako by mu bylo špatně.

Jessica byla nadšená.

Rosalie se tvářila neutrálně.

Emmett byl vážný.

Jasper ještě vážnější.

Tyler a Erik vypadali závistivě.

Lauren se usmívala.

Bylo mi jasné,že tihle lidi (a upíři) znají to překvapení.

Já byla zmatená a zvědavá.Vůbec jsem jejich chování nechápala,ničí.

Celý den mě nechali v nevědomosti.A potom mi málem přivodili infarkt.

Po tělocviku,když jsem šla k parkovišti,mě zastavila Angela.Usmívala se,radost z ní přímo sálala.A nedočkavost.

„Bello,pojď za mnou.Ještě se nejde domů.“Hlas jí přeskakoval vzrušením.

Vedla mě ke vchodu do školy.Už tu skoro nikdo nebyl,ale u dveří stáli v hloučku Mike,Jessica,Ben,Lauren,Tyler a Erik.Na parkovišti čekal Edward na Jessicu a Alice na něm byla přisátá jako klíště,i na tu dálku byla vidět,jak mu mačká ruku a tváří s zoufale.Její oči mluvily jasně.Nedělej to,Bello,jakoby na mě křičela.

Mike nervózně přešlapoval a nejistě se na mě usmál,když jsme s Angelou dorazily.

„Ehm,takže Bello…dnes je to pět měsíců,co jsme spolu začali chodit a já..bych tě rád požádal o ruku.Vezmeš si mě?“

„Ehh.“Krev mi zmizela z tváří.Byla jsem bílá jako upír a Angela mě lehce podepřela,abych nespadla.Tak to bylo to překvapení?O tom mluvila Angela,proto se na mě Alice nepodívala,proto byli Cullenovi tak vážní.Mike si mě chce vzít.Proboha,co mu mám říct???Mika mám ráda,to jo,ale…ale co?Proč bych nemohla,vždyť co mi do toho mají Cullenovi co kecat.Ale na druhou stranu…Mike a já..mmmm…Podívala jsem se na parkoviště.Alice se tvářila zachmuřeně a Edward…no jo,jako vždy,Edward mě dokonale vytočil.Na tváři mu pohrával posměšný úsměv,který byl mířený na Mika,jako by si byl jistý,že ho odmítnu.

A tak jsem řekla ano.

„Hrozně ráda,Miku.Miluju tě.“ Dlouze jsme se políbili a naši kamarádi začali tleskat a výskat.

Když jsme se s Mikem od sebe odlepili,Angela s Jessicou se na mě vrhly a začaly mě objímat a jásat.

Vymotala jsem se z jejich sevření a znovu jsem se podívala na parkoviště.Edward s Alicí zmizeli.

„Jess,odjel ti taxík.Svezeme tě,jedeš?“nabízela jsem jí.

„Ale já tu auto mám,“informovala mě.

„Aha.“Takže se jen chtěli podívat co udělám.Hm.

„Miku,tak dej jí ten prstýnek!“připomněla Lauren.

Mike vytáhl z kapsy krabičku a vytáhl z ní krásný zlatý snubní prstýnek s granátem.Navlíkl mi ho na prst.Jak ví,že je můj oblíbený drahokam granát?Nepamatuji se,že bych se mu o tom někdy zmiňovala…

Potom jsme se rozešli všichni domů.Mike byl nadšený a celou cestu se usmíval.

„Tak to jdeme říct tátovi.Doufám,že ho netrefí.“

Policejní auto už stálo na příjezdové cestě.Mike mě chytil za ruku a suveréně zaklepal.

Charlie otevřel dveře. „Čau Bels.Ahoj,Miku,jdeš k nám?“

„No vlastně…před chvílí jsem požádal Bellu o ruku.“

Charlie ohromeně zalapal po dechu,ale pak se začal uklidňovat. „Jo…jo to je…fajn.Tak vítej do rodiny.Kdy…?“

„To jsme se ještě nedomlouvali,tati,na to je času dost.“

„Jasně.Tak…pojďte dál.“

Mike omluvně zavrtěl hlavou. „Díky,ale musím jít mámě pomoct do obchodu.Nashledanou,pane Swane,ahoj zítra,Bello.“

Opatrně jsem prošla kolem Charlieho a začala chystat večeři.

„Bell…jsem …jsem rád.Že jsi zase veselá,ne jako když..“zarazil se. „Můžu to jít zavolat Renée?“

Ulevilo se mi. „Díky,to bych byla ráda.“

Naservírovala jsem mu večeři,vzala jsem si hodně silný prášek na spaní a odešla jsem k sobě do pokoje.

Ve středu u našeho jídelního stolu seděla jenom Rosalie.

„Ahoj,Bello,“nejistě se po mě dívala. „Můžu ti jít za družičku?“

„Jasně,budu ráda,že tam přijde aspoň někdo z vaší rodiny.“Rodiny,do které jsem vždycky tak moc chtěla patřit.

„A kdy to bude?“vyptávala se.

Ještě jsme se nedomlouvali,ale já naprosto přesně věděla,který den se budu vdávat.

„Dvacátého června.“

„Ne!“vykřikla Rosalie a vyskočila. „To mu neuděláš!“

„Udělám.“Udělám,i kdyby to měl být poslední skutek v mém životě.

Rosalie na mě pár vteřin znechuceně zírala, a já jí pohled upřeně oplácela.Potom se otočila a vyběhla z jídelny.Perfektní,už mě nenávidí celá rodina Cullenů.

„Proč ji to tak naštvalo?“ptala se Angela zvědavě.

„Den Edwardových narozenin,“vysvětlila jsem jí a dávala si pozor,abych se nepodívala k jejich stolu. „Nevadí ti to,že ne?“vzpomněla jsem si na Mika.

„Ne,vůbec ne.“

Šli jsme ruku v ruce do biologie.Edward tam nebyl.

Zazvonilo a on nepřicházel.

Pak přišel pan Banner.A Edward pořád nikde.

Neobjevil se tam po zbytek dne.Ani ostatní Cullenovi jsem už nezahlídla.

Další den se ke mně přiřítila Alice.Čekala jsem,že na mě bude ječet,ale překvapila mě.

„Bello,můžu vám zařídit svatbu?“

Ohromila mě. „Budu si moct vybrat,koho pozvu?“

„Samozřejmě,je to tvoje svatba.“

Už jsem to v sobě nedokázala držet.Rozbrečela jsem se a objala ji. „Alice,děkuji ti.Ty jsi tak hodná.“

„Jsem přece tvoje nejlepší upíří kamarádka.“

„Myslela jsem,že mě nenávidíš,“vzlykala jsem.

„Jak už jsem jednou říkala,je to tvoje volba.Tvůj život.Nebudu se vám do toho plést.Ale to datum…nerozmyslíš si to?“

„Ne.“

„Tak dobře.Už jsem ti objednala svatební šaty,doufám že se ti budou líbit.“Zamyslela se a pak se usmála. „Budeš z nich nadšená.Bezva.Tak mi napiš ten seznam hostů…“Po zbytek dne jsme plánovaly svatbu.Nepochybovala jsem,že když ji bude připravovat Alice,bude dokonalá.

Následující týdny se nedělo nic podstatného.Edward se mnou párkrát snažil mluvit,ale vždy jsem ho ignorovala.Dál chodil s Jessicou (k jejímu nadšení) a vozil ji do školy a zpátky a byl smutný.

My s Mikem jsme se dostali na jednu univerzitu v Los Angeles.Bude to příjemná změna,bydlet zase ve velkoměstě.Každou noc jsem si brala prášky na spaní…radši.Svatební přípravy se rozběhly a Alice nás pěkně uháněla.S Mikem jsme dali dohromady seznam hostů.Moji příbuzní,jeho příbuzní,naši přátelé,vlci z La Push a Cullenovi.

Rosalie se se mnou bavila,ale nebylo to jako dřív.Emmett už nedělal vtípky.Jasper byl často s Alicí,takže i se mnou,ale držel se ode mě dál.Měl skvělou výmluvu – špatné sebeovládání.Přesto si jinak bez problémů sedal vedle mě a snažil se mi domluvit.Ale já neposlouchala nikoho,jakmile začal mluvit o Edwardovi.Esme a Carlislea jsem už neviděla.

Uběhlo to hrozně rychle.A zítra…zítra je dvacátého června.Moje svatba.S Mikem.Nikdy bych neřekla,že si ho jednou vezmu.Ale svět je podivný a mění se.Často.