Neměl jsi odcházet

Autorka: Malika

2.část - Vypadni a hned!

BELLA:

Seděla jsem na podlaze tělocvičny a nepřítomně sledovala Mika,jak hraje sám badminton.Vzal si mě do dvojice,jako vždycky,ale šla jsem se posadit dřív,než jsem sobě i jemu stihla doopravdy ublížit.

Hlavou mi kroužily podrážděné myšlenky.

Včera odpoledne se mi zdál naprosto idiotskej sen.Vracela jsem se ze školy a když jsem otevřela dveře od svého pokoje,tak tam byl Edward.Stačila jsem jen nevěřícně zašeptat jeho jméno a pak zmizel a já se probudila.Bylo tři čtvrtě na tři.

Zírala jsem na hodiny a nedokázala pochopit,jak jsem mohla usnout ve dne.Já spím jenom v noci,ve dne mi nikdy nešlo usnout,protože je moc světlo..podivné.

A nejvíc mě nakrklo,že se mi zdálo o něm.

Před pěti měsíci jsem se zařekla,že už na Cullenovy nikdy nepomyslím.Ale nešlo to.Zdávaly se mi sny,kde jsem chodila nakupovat s Alicí a kupodivu i s Rosalií,jezdila jsem do nemocnice,kde mě ošetřoval Carlisle,smála jsem se s Emmettem,hrála jsem šachy s Jasperem,pomáhala jsem Esme restaurovat nějaký dům.A nejhorší byly sny,ve kterých byl Edward.Často jsem se ve spánku vracela na naši louku,a on tam na mě čekal.Ale tenhle problém jsem vyřešila vcelku brzy.Vzala jsem Mika na celodenní výlet,na naši louku.A sny přestaly.

Jenže když jsem Edwarda nepotkávala na naší louce,tak se mi pořád dokola zdálo o tom,jak mě opustil,každou noc se mi přehrávala scéna v lese.Ale i proti tomu jsem si vymyslela „zbraň“.Namlouvala jsem si,že ten sen je jen další mučící nástroj,a tak jsem se jim postavila a začala Edwarda nesnášet ještě víc než dřív.

Abyste to správně pochopili,první měsíc po jejich odchodu jsem byla chodící troska,sotva se držící na nohou.Trápila jsem se,vzpomínala,občas něco málo vypila a brečela.Když mě museli dát do nemocnice na kapačky kvůli tomu,že jsem vůbec nejedla,něco se ve mně zlomilo.Tenkrát,když do mě zabodávali jehly nastal ten převrat.Byla jsem sice polomrtvá,ale myslet jsem mohla jasně.Jestli byl tohle Edwardův plán – poplést mi hlavu a  pak odejít a udělat ze mě mrtvolu…tak to teda NE.Chtěl mě ponížit,umučit,utrápit?!Tak to se chlapeček přepočítal.Začala jsem ho nenávidět.Jen jeho,zbytek Cullenových jsem měla pořád ráda.Ale když mi tehdy  v nemocnici došlo,co udělal…a proč to udělal…tehdy jsem začala celým svým bytím nenávidět Edwarda Cullena.

Za týden mě pustili domů.Vrátila jsem se do školy,snažila jsem se usmívat na Charlieho,Jessicu,Angelu,Mika…a časem se mi podařilo být jakžtakž normální.Všichni mi moc pomáhali,hlavně Angela a Mike.

Ach ano,Mike.

Mike na mě byl hrozně hodný,doprovázel mě jako pejsek na hodiny,oběd,občas mě vozil domů…stali se z nás nerozluční přátelé a po třech měsících jsme spolu začali chodit.

Jessica na nás byla smrtelně uražená a ignorovala nás,ale nijak nám to nevadilo.Chodili jsme na dvojitý rande,já a Mike a Angela a Ben.

Ano,vůbec mi Jess nebylo líto.Začala jsem chodit s Mikem jako by se nechumelilo.Jó,odchod Cullenových mě změnil.Žádný soucit,omluvy.Stala se ze mě bezcitná sobecká mrcha.

Mike byl roztomilý,brával mě do kina,na diskotéky,večírky…za pár týdnů jsem zapomněla,že vůbec existují nějací Cullenovi.No.. nezapomněla,jen jsem si to namlouvala,abych udělala Charliemu radost.Snažila jsem se na ně nemyslet.Ale pak bylo 6.dubna já si proti své vůli ihned vybavila:Dneska má Emmett narozeniny.Snažila jsem si vzpomenout,kolik mu je…upírem se stal v roce 1935,takže je mu..74 let.

A nejvíc jsem vzpomínala na Edwarda…no,když mě Mike líbal.

Líbat se s člověkem byl pro mě zcela nový zážitek.Nikdy jsem se netřásla zimou,Mikovy rty byly teplé a měkké,bylo to prostě jiné.Krásné,to samozřejmě ano.Ale vždycky když mě líbal jsem si vzpomněla na to,jak mě líbal Edward a dalo mi hodně práce se nerozbrečet.S Mikem jsme neměli žádné bezpečnostní hranice,takže to byla výhoda…ale nikdo,nikdo na celém světe neumí líbat tak jako Edward.

Byla jsem smutná,připadalo mi,že je to vůči Mikovi nefér,ale pokaždé jsem si místo něho představovala Edwarda,načež jsem vynadala sama sobě,připomněla jsem si,že „toho blbce Culena“ nenávidím a uzavřela jsem svoje srdce.

Ale nikdy už nebudu doopravdy šťastná.Tyhle myšlenky mě pronásledovaly hlavně v noci,když jsem nemohla usnout a já si pokaždé honem připomněla,že Edwarda nesnáším.

Pronikavý zvuk zvonění mě vrátil do reality.Mike šel hned ke mně.„Tak jak sis zahrála?“

„Senzačně,musíme to tak dělat každou hodinu.Divím se,že jsem za těch prvních pět mnut nikoho nepřizabila.“

„Tak jsem byl překvapený,“zašklebil se.

Drzoun.„Angela na mě čeká,chce si ještě vyjasnit podrobnosti.“

„Tak za deset minut u mého auta,“řekl a na rozloučenou mi dal pusu na tvář.

Rozběhla jsem se do šatny.Angela už byla skoro převlečená a čekala na mě.„Takže v půl čtvrté u obchodu paní Newtonové?“

„Jo,už se nemůžu dočkat,Ang!“

„Já taky…dlouho jsme nebyli v Seatllu,tamní kinosál se nedá s Port Angeleským srovnávat.“

„Tak pá za chvíli,musím už valit,Mike na mě čeká.“Zamávala jsem jí a zamířila na parkoviště.

Dneska jsme měli naplánovaný výlet do Seattlu,já,Mike,Angela a Ben.Šli jsme do kina.Vlastně jsme s Mikem každé úterý někam jezdili – byl to totiž den,kdy jsme spolu začali chodit.

Mike mi otevřel dveře – tohle určitě odkoukal od Edwarda – a hodil mě domů.

„Za půl hodiny jsem zpátky.“

„Už teď se mi stýská,“usmála jsem se a dlouze jsme se políbili.Edward líbal mnohem…dost,sakra!

„Čau,“pohladil mě a já vylezla z auta.

Odjížděl a mával na mě,já mu poslala vzdušný polibek.Bylo lehké mít Mika ráda.

Znuděně jsem se hrabala k sobě nahoru.Ještě půl hodiny,než přijede,za tu dobu se stihnu upravit nejmíň desetkrát.

Otevřela jsem dveře pokoje a zastavilo se mi srdce.

„Edwarde?“zašeptala jsem,přesně jako v tom snu.

Uprostřed stál EDWARD,jeho výraz se nedal přečíst.Na chvíli jsem se ponořila do vzpomínek,na tu dobu,kdy mě miloval…a pak jsem si vzpomněla na svou pečlivě pěstovanou nenávist a touha skočit mu do náruče zmizela.Pravděpodobně sem přišel,aby se podíval,jestli už je po mě,nebo jestli teprve dodělávám.Jaké to pro něj musí být zklamání,když mě vidí živou!

Můj ohromený výraz zmizel a vystřídala ho čirá nenávist.Edward ke mně natáhl ruce,jako by se mě chtěl dotknout.

„Bello,“zašeptal sametově v odpověď.Udělal dva rychlé kroky směrem ke mně.

Natáhla jsem odmítavě ruku,abych ho zadržela,aby se ke mně nepřibližoval.

Zmateně se na mě podíval.„Bello?“

Zlost se ve mě vařila.„Vypadni a HNED!!!“