Edward Cullen

Tuhle povídku jsem plánovala původně jako jednorázovku,ale potom jsem se nějak rozepsala,dostala jsem pár dalších nápadů ohledně děje a do jedné povídky bych do všechno nevměstnala,takže nebude nijak dlouhá,ale pár kratších částí mít bude…

Konečně jsem doběhl k tomu známému domku.Vypadal pořád stejně jak jsem si ho pamatoval,půl roku na něm nezanechalo žádné stopy.

Uvědomoval jsem si,že s Bellou to asi nebude tak dobré jak s domem.Na ní se náš odchod určitě podepsal.Musela se trápit stejně jako já,možná hůř…ze začátku.Ale je člověk a lidé rychle zapomínají.Pravděpodobně už na mě zapomněla.Ale já bez ní už nemůžu vydržet.Proto jsem utekl i přes Alicino varování zpátky do Forks. Nemůžu bez ní žít.

Vyskočil jsem do jejího okna – bylo otevřené – a nedočkavě jsem se nadechl její vůně.Byla přesně taková,jak jsem si ji pamatoval,možná ještě lepší.Chvíli jsem si vychutnával to aroma a pak jsem se rozhlédl po Bellině pokoji.Ten nevypadal stejně jako dřív.Pár věcí se tu změnilo.

Dveře skříně byly pootevřené a trčely z ní pokroucené dráty.Zvědavě jsem se k nim shýbl a trhl jsem rukou.Ze skříně vypadlo pošramocené autorádio,které dostala k těm nevydařeným osmnáctým narozeninám.Musela být pěkně zuřivá,když ho takhle vyrvala z palubní desky.

Opatrně jsem ho vrátil zpět do skříně a pohled mi padl na knihovnu.Názvy knížek téměř nebylo možné přečíst pod tlustou vrstvou prachu.

Cože?Bella,která tak milovala knížky,přestala číst?Proboha,co jsem to jen udělal…

V koši jsem zahlédl hromádku rozbitých cédeček a na rádiu ležel podobně tlustý,neporušený krunýř prachu jako na knihovně.

Alice měla pravdu,nikdy jsem neměl odcházet…dokázal jsem si živě představit Bellu,jak tady bez života leží na posteli a zírá do prázdna.Knížky,hudba…všechno pro ni ztratilo smysl….jsem vůl,vůl,vůl!!!Nejen Alice,všichni mi tvrdili,že Bells bude nešťastná,když odjedeme,(dokonce i Rosalie mi to vyčítala a litovala Bellu) a já to věděl,ale že tak moc,to jsem netušil.Nechtěl jsem jí ublížit,chtěl jsem jí dát šanci žít normální lidský život!

Stálo mě to tolik úsilí.Celou dobu jsem měl před očima její obličej,nemohl jsem na ni přestat myslet.Zimní prázdniny v Denali jsem málem nepřežil – Tanya mě celou dobu obletovala a dost okatě mi naznačovala,že by jí nebylo proti srsti,kdybych s ní strávil noc.Proto jsem se raději zamkl na půdě a až do odjezdu jsem vylezl pouze dvakrát,když mě Emmett donutil jít na lov.

Další měsíce to bylo pořád horší a horší.Carmen nám nabízela,abychom zůstali v Denali,ale když viděla můj zmučený obličej,s mnoha omluvami svou nabídku vzala zpět.

Přestěhovali jsme se do Ithaky.Všichni až na mě se zapojili do každodenního „normálního“ života,zatímco já se trápil doma,nikam jsem nechodil a věčně jsem koukal do zdi.

Stýskalo se mi stále víc a víc a já už to bez Belly nedokázal vydržet,tak jsem se rozhodl vrátit.

A tak jsem tady.Sedím v jejím pokoji a prozkoumávám škody,které jsem svým odchodem napáchal.

Nemohl jsem se dočkat,až zase spatřím její tvář,až ji obejmu,políbím…sedl jsem si na její postel,zavřel oči a ponořil se do snění,takže jsem zaslechl hlasité vrčení jejího náklaďáčku,až když parkovala.Otevřel jsem oči a málem nedočkavostí nadskakoval,když jsem poslouchal,jak jde pomalu nahoru.

Vrzly dveře a vešla moje Bella.Překvapeně vykulila oči,ale potom se její výraz změnil do zdvořilé masky.„Edwarde?“zašeptala.

„Edwarde,proboha vzbuď se!Carlisle POMOC!!!Tak sakra brácho,otevři oči,proboha prosím!Edwarde,tak se krucinál pohni!“

Bellin pokoj se rozvlnil a ona zmizela.Propadl jsem se někam do tmy a uvědomil jsem si,že se mnou někdo třepe.

Trhl jsem sebou a otevřel prudce otevřel oči.Na moment mě oslepilo jasné denní světlo,tak jsem zamrkal a spatřil Alici,jak se nade mnou vyděšeně sklání.„Ježiš,Edwarde,jsi v pořádku?“

Než jsem stačil zformulovat smysluplnou větu,přiběhl sem ustaraný Carlisle.„Co se stalo?!“

„Ale on spal,“stála si Alice za svým.Kývla se na mě,abych ji podpořil,ale já stále ještě nenacházel slova.

„Alice,to není možné.Mohl upadnout do transu,nebo..“Carlisle něco říkal,ale já vypnul zvuk.Alice se s ním začala hádat.Přestal jsem je poslouchat,přestal jsem poslouchat i jejich myšlenky a vyskočil jsem z gauče.

„Alice,“obrátil jsem se naléhavě ke své sestře.„Alice,zdál se mi sen o Belle.Alice,já se tam musím vrátit!“