Nejmladší člen Cullenovic rodinky

Autorka: Giner

Kapitola 8: Alicina party a její důsledky

Edward:

Pracovat pod tátou bylo super, většinou jsem jen něco zašíval a nebo sádroval, taky jsem léčil chřipku a byl u vizity, takže opravdu den, kdy se nic moc nedělo, ale mi to rozhodně nevadilo, lepší tohle než nějaké operace a nebo třeba dopravní nehody plné krve.

Další dny jsem měl už pracovat pod jinými lékaři, měl bych mít relativní volnost, zvláště když dneska zjistili, čí jsem syn a že mi to docela jde – to nemělo být vychloubání, pouhé konstatování faktu.

Měl jsem se opravdu fajn, akorát záhadně bylo v čekárna narváno mladými holkami, asi se rozšířilo, že je v nemocnici nový mladý doktor, k tomu syn doktora Cullena, který je stejně hezký jako on a pozor – teď přijde ta nejlepší zpráva: na rozdíl od otce je pořád svobodný! Tak proč to nezkusit, že? Některé dívky byly schopné udělat cokoliv, hlavně odpoledne, když tam přišla nějaká Jessica, která schválně spadla z kola a „náhodou“ si zlomila ruku.

Pomalu jsem si připadal jako lovná zvěř, někdy to tak i vypadalo, dvě děvčata se dokonce pohádala, protože obě chtěly ke mně, ale jednu z nich prostě musela vzít doktorka Bonesová, která to nakonec vzdala a zašla pro Carlislea, který by prý mohl být za mě vhodná náhrada, ostatní dívky to uznaly taky, i když v mysli už plánovaly, s čím do nemocnice přijdou příště... Jako by u mě měly nějakou šanci.

Táta z toho měl ohromnou srandu a mě to ohromně rozčilovalo, měl bych z toho taky legraci, kdyby se tohle dělo někomu jinému a ne mi. Když jsem slyšel jejich otravné myšlenky, bylo pak mnohem těžší soustředit se na práci a hlavně na sobě nedat nic znát, nemohl jsem svou rodinu tímhle ohrozit, už tak jsme dost riskovali, že jsem sem šel pracovat, ale jiná možnost nebyla, na střední jsem jít nemohl, bylo by to dost zvláštní a kdyby se tím začal někdo moc zabývat, kdo ví, na co všechno by mohl přijít.

Na večer byla naplánována rodinná oslava, kam se mi moc nechtělo, ale co jsem měl dělat, musel jsem tam, dělali to kvůli mně. Alice pozvala i svou novou kamarádku Bellu, Esme se na ni hrozně těšila, pořád přemýšlela, jaká asi bude. Když dívka vstoupila dovnitř, raději jsem dal na Carlisleovu radu a moc nedýchal, opravdu hodně výrazně voněla a byla moc krásná, snad krásnější než v Aliciných myšlenkách, které mi najednou přišly velice nepřesné, Alice je snad úplně slepá!!!

Copak neviděla, jak je krásná? Jak má hluboké oči, krásně tvarované rty, bledou pokožku bez jediné chybičky?

Bella byla neuvěřitelná, tak milá a hodná, bavila se s námi naprosto otevřeně a opravdu z nás neměla strach, což nejvíce udivovalo Carlislea, který neustále přemýšlel, čím je to způsobené. A k tomu všemu jsem neslyšel její myšlenky, bylo to zvláštní, po dlouhé době někoho neslyšet, trochu mě to znervózňovalo, ale Alice a Jasper na ni svou moc mohly použít, což mě uklidnilo, kdyby se něco stalo, Alice by to viděla, alespoň doufám.

Když nás moje malá sestřička seznamovala a ona mi podávala ruku, už tehdy jsem věděl, že ona je můj život, který se zdál být najednou mnohem veselejší než kdy dříve, plný rozmanitých barev. Bella byla mé slunce, které se objevilo poprvé od mé přeměny, poprvé jsem s cítil trochu jako člověk, připadalo mi to jako bych měl novu srdce, jako by ho Bells znovu uvedla do chodu.

Alice v duchu jásala, viděla, že spolu budeme chodit, ale i přesto pořád viděla vizi, že Bella zemře, děsilo mě to, jako by jí byla předurčena smrt a nebylo žádné východisko. Pořád jsem přemýšlel, proč tomu tak je? Proč by měla zemřít, když je tak mladá? Nedávalo mi to žádný smysl, na nic jsem nedokázal přijít, mladé lidské holky řece neumírají jen tak, v tom muselo být něco více, teď sem nad tím ale nechtěl přemýšlet, raději jsem si užíval její přítomnost, moc dlouho se u nás totiž nezdrží, už zítra půjde domů a kdo ví, kdy se tady pak ukáže.

Nakonec se holky vydaly nahoru na slíbenou dámskou jízdu, já zůstal s Emmetem, Jasperem a Carlislem.

„Co podnikneme,“ zeptal jsem se jich, určitě už něco naplánovali.

„Jdeme na lov,“ pověděl Carlisle. „Alice říkala, že zítra bude pár operací a opravdu bych chtěl ještě ve Forks nějakou dobu zůstat.“

„Tak jo,“ povzdechl jsem si, zítra budu v práci celý den, Carlisle má noční, tak snad operace vyjdou na něj a na mě jen něco lehčího, kde nebude tolik krve, ještě jsem ničemu takovému nemusel čelit, ale pochybuji, že budu mít tolik štěstí, v noci se operovalo opravdu jen výjimečně.

Nešli jsme na lov nikam daleko, vrátili jsme se nad ránem a v obýváku seděla Esme s Alici a Rose, evidentně na nás čekaly, všechny trochu neklidné, něco je trápilo.

„Jak jste se měli,“ zeptala se Esme s mírným úsměvem, Carlisle ji políbil na tvář a posadil se vedle ní.

„Super, jen škoda, že tady nejsou grizzly,“ povzdechl si Emmet, který se posadil zase ke své přítelkyni.

„Co se děje,“ zeptal se Carlisle, když si všiml napětí, já už to vyčetl z myšlenek a podíval se na Alici, jestli se její vize nezměnila, ale jen zavrtěla hlavou.

„Něco se děje s Bellou, často je jí špatně, všimla jsem si toho už ve škole, ale dneska se nám nahoře málem složila,“ vysvětlila ostatním, aby taky byli v obraze.

„Neudělal bys jí nějaké testy,“ požádala Rosalie, která měla Bellu taky moc ráda a to je co říct, dívka na ni musela udělat hodně dobrý dojem a nebo se Rosie nebojí odhalení, když je jí vlastně předurčeno zemřít, naše malá věštkyně si své vize nenechala pro sebe.

„Pokud nebude chtít sama, tak bohužel nic nezmůžu, nemůžu ji do nemocnice přitáhnout násilím,“ povzdechl si Carlisle.

„Zkus ji přesvědčit.“

„Zkusit to můžu, mohl bych ji zítra odvést domů a promluvit si s ní o tom, třeba by mohla jet i Esme a kdyby souhlasila, hned bychom ji vzali do nemocnice na vyšetření. Když pojedeš se mnou, možná ji lépe přesvědčíme,“ mluvil teď ke své ženě.

Nikdo si nedělal naděje, že to vyjde, zvláště ne Alice, která věděla, že Belle se na žádné vyšetření jít nebude chtít a taky měla pravdu, jak jsme zjistili druhý den. Carlisle nám ještě pověděl svůj názor,  že dívka ví, co s ní je, jen nechce, aby to někdo věděl a tak dělá cokoliv, aby se to nikdo nedozvěděl.