Navždy

Autorka: TwilightKa

7.část

Ani jsem se nenadála a už jsme běželi do lesa. Nevím kde to tam chce dělat..Běžely jsme asi 10 minut, když jsem zastavily pře nějakým domem.Byl úžasný.Měl 2 patra a dvě garáže, světlou fasádu a velmi se podobal našemu domu.

„Miláčku, kde to jsme?“ nemohla jsem se nezeptat.

„To je náš dům, miláčku“

„Vážně??“. Konečně máme místo pro sebe, už nás nebude rušit Emmett. Někdy mám pocit, že to dělá schválně.

„Jo, ale teď pojď do ložnice“ zašeptal mi do ucha.

„Ty jsi ale nedočkavý“ zasmála jsem se.

Vzal mě do náruče a běželi jsme do ložnice.Začaly jsme se líbat. Přirazil mě na dveře a ty začaly praskat. Odtáhla jsem se.

„Počkej“ řekla jsem

Chtěl něco říct,ale já jsem ho políbila a utíkala do dveří , které vedly z ložnice.

Byla tam koupelna. Výborně. Začala jsem si svlékat šaty, jelikož jsem měla pod něma modré prádýlko, které jsem dostala od Emmetta.Edward mě v tom uvidí poprvé, tak se docela těším na jeho reakci. Nádech, výdech..i když v mém případě tohle to bylo zbytečně. Pomalu jsem vcházela do pokoje.

Když mě Edward uviděl málem mu vypadly oči z důlku.Co vypadám blbě.Kurňa.Co teď.. Bello, zklidni se, tak psychicky labilní zase nejsi… I když

Edward začal vrčet,ale ne naštvaně nějak radostně, troufám si říct i vzrušeně.

„Oh můj bože… jsi nádherná“ řekl

V pokoji se začal rozléhat píseň Iron&Wine – Fightless bird, American Mouth.

Lehla jsem si k Edwardovi, v jeho očích tančili jiskřičky. Pomalu jsem mu rozepínala knoflíčky u košile. Knoflíček po knoflíčku. Dostihl mě pohled na jeho dokonalé, vypracované, mramorové tělo, které mě někdy neomrzí. Líbala jsem ho každý milimetr jeho těla, až jsem se dostala k poklopci. Rychlým pohybem ruky jsem mu sundala kalhoty i spodky. Změnili jsme polohu, teď byl nahoře, při té otáčce se mi poskytnul pohled na jeho zadek… Pane bože...

Teď jsem pro změnu začala vrčet já a to připadalo Edwardovi velmi vtipné. Vášnivě jsme se líbali, mezitím Edwardova ruka začal putovat po mém korzetu, do té doby než ho strhl. Kdybych byla člověk, tak bych se začervenala, ale takové trapné chvilky už nepřijdou. Pak zubamy strhl poslední část mého oblečení. Rukou mi přejížděl po mém stehnu a neodpouštěl ho plácnout. Pak do mě pomalu vnikl. Milovali jsme se ……

Ležela jsem na jeho hrudi a vychutnávala příjemnou chvilku a pozorovala pokoj.

Následky našeho řádění?? Roztrhané polštáře, postel víc vrzala než na začátku a několik spadlých poliček s CD. Esme bude mít radost.

„Nevrátíme se na oslavu“ prolomil chvíli ticho Edward.
„Jo jasně“

Edward vystřelil ke dveřím a já jsem se musela začít smát.Edward si toho všiml.

„Co je“ zeptal se trochu zmateně.

Musela jsem se trochu uklidnit. „No, víš mi se strašně líbíš když jsi nahá, ale ostatní by si trochu překvapil“ pří té představě jsem se musela zase smát, když se prohlédl, tak se taky smál.

„Upss“dodal

„Pojď jsem“

„Proč??“povytáhl trochu obočí.

„Něco máš na tváři“

Přišel ke mně.. zatím nic netušil.Začala jsem ho líbat a on mi polibek silně oplácel.

„Tebe to nestačilo“ řekl se úsměvem na rtech

„Jé těžké se tě nabažit“

Převlékly jsme se a vyrazili k rodině.

 Oslava už pomalu končila. Emmett se na nás culil a zařval.

„Tak co zbořili jste dům“ při tomhle se začal strašně smát. Doufala jsem že ho Edward seřve, když má takové připomínky.Ale jeho reakce mě překvapila.

„Málem“ odpověděl a začal se smát.

„Pojď Bello, vyrazíme na líbánky“

„A kde?“

„Uvidíš“

Edward mě vzal do náruče a spěchali k Volvu.Byli jsme v autě a Edie se ke mně naklonil a dal mi šátek přes oči. Je jak malý. Vůbec jsem nechápala proč to udělal, vždyť přece ví ,že nemám  ráda překvapení. Slyšela jsem jenom rádio a někdy malé uchechnutí.Pak jsme vystoupily, Edward mě vedl celou cestu. Připadala jsem si tak slepá. Samozřejmě  jsem i někdy zakopla, to bych přece nebylá. Slyšela jsem hluk lidi a…letadel?? Byli jsme tedy asi na letišti. Někteří lidé fakt páchly jak žumpa a někteří bohužel..Jak bych to řekla? Velmi chutně, až se  mi z toho sbíhaly sliny.

„Edwarde, kde teď jsme a kdy mi už konečně sundáš ten šátek“

Uchechtl se„Teď jsme právě v letadle a šátek ti zatím nesundám… a jestli budeš pořád takhle nedočkavá, tak ti ho vůbec nesundám.“

„To se dělá své manželce ??“ řekla jsem pobaveně

„Však ty to vydržíš“pronesl.

Velmi potichu jsem zavrčela, už mě to vážně štvalo. Však já ho taky potrápím. Už se těš Edwarde Cullene. Líbánky si užiješ