Nashle v příštím životě

Autorka: Anika

Psala jsem vám, jak krátký části v poslední píšu? Nevím, ale vážně jsou čím dál tím kratší… Snad nevadí…           A

15. Blbej vtip

Bella:

                „Bello? Jsi v pohodě?“ ptala se mě Alice a podpírala mě. „Jo, asi jo…“ zamumlala jsem. Co to bylo? Kam šli všichni? Co vůbec dělám v kuchyni? „Ale no tak. Bude legrace Bell!“ švitořila Alice. Myslela ten boj s Volturiovými? Je blázen? „Přestaň se tvářit jako na mučidlech! Emmett se postará o zábavu…“ pokračovala. „No právě“ odvětila jsem automaticky. Alice dělala chlebíčky. Došlo mi to. PANEBOŽE! Jen se mi zdá, že jo? Nevrátila jsem… nevrátila jsem se v čase, že ne? To je nesmysl. Zkusila jsem se pousmát, jako jsem to udělala předtím. „No vidíš, že to jde!“ reagovala úplně stejně.  O-můj-bože. To je nemožné. Neuvěřitelné. Ale jsem tu a vím co se má stát. A rozhodně to tak nenechám…

                Odešla jsem do obýváku a nechala se obejmout Esme, vyhodit Alicí, abych se šla převléknout. Dokonce jsem se nechala i ‚přepadnout‘ od Edwarda. Ale jen jednou. Zlobně si mě měřil z druhého konce pokoje. Každou chvíli ke mně přiběhne. „Za chvilku jsem zpátky… Věř mi. Miluju tě víc, než cokoliv jiného. Prosím tě nezapomeň na to! Ať se stane cokoliv“ prosila jsem ho zoufale. Díval se na mě zmateně. „Za minutku tu budu. Jen pozdržím oslavu o pár minut…“ pokusila jsem se usmát. Skočil mi na to. Zhluboka jsem se nadechla a seběhla dolů po schodech. „Ehm, mohli byste ještě minutku počkat? Rádi bychom s Ed-“ začala jsem, ale Emmett mě díkybohu přerušil. Rozchechtal se. „Jo, jistě…“ vydal ze sebe mezi chechtáním. Zamířila jsem ke dveřím. „Hej, kam jdeš?“ zeptala se nechápavě Alice. „Ee. Čeká na mě venku…“ zamumlala jsem a všichni se znovu zasmáli. Vyběhla jsem z domu a utíkala směr jih. Doufám, že jim chvíli potrvá, než si všimnou mého malého podrazu. Ale já je nemohla nechat, aby bojovali. Zemřeli by, všichni, já taky, ale to je jedno. Nemohla jsem je nechat zemřít, hlavně Edwarda ne. Au. Už ho nikdy neuvidím. Doufám, že nezapomněl, co jsem mu říkala. Tak moc ho miluji. Zrychlila jsem, co když už se to provalilo.

Edward:

                Začínal jsem být neklidný, Bella se pořád nevracela. Pořád jsem přemýšlel nad jejími slovy. Jak ještě zdůraznila to Ať se stane cokoliv! Co se chystá udělat? Už jsem to nevydržel a vyběhl z pokoje. Když jsem se objevil dole, všichni na mě vyjeveně zírali. „Kde je Bella?“ dožadoval jsem se odpovědi. Všem spadla brada. „Co je?“ zeptal jsem se. „Ona není s tebou? Vždyť-“ začal Emmett, ale přerušil ho Alicin výkřik. „Alice! Co je? Viděla jsi něco?“ zatřásl jsem s ní. Začala si v duchu opakovat abecedu, pořád dokola. „ALICE!“ zařval jsem na ní naštvaně. „Co-jsi-viděla?“ odsekával jsem jednotlivá slova. Zoufale zavrtěla hlavou a začala si počítat do tisíce. „Je to něco s Bellou?“ ptal jsem se zničeně. Jak zaslechla její jméno, ujely jí myšlenky. Jen na setinku vteřiny. Ale to stačilo, abych se dozvěděl, co viděla. „NE!“ Můj zoufalý výkřik se nesl domem. Ne, to neudělala. Je pryč, odešla. Ale co víc, odešla a Volturiovi po ní jdou. Je teď bez ochrany. A oni jí dostanou, to Alice viděla. Sesunul jsem se na podlahu. Ostatní se dožadovali vysvětlení. Už jsem na nic nečekal a vyběhl z domu. Její vůně byla slabá, ale nebyl pro mě problém následovat ji. Slyšel jsem, jak za mnou někdo utíká. Překvapilo mě, že to nebyli všichni. Otočil jsem se. Byl to Carlisle. „Edwarde, je to její volba. Musíš jí nechat jít“ řekl smutně a položil mi ruku na rameno. Setřásl jsem jí a nevěřícně se na něj zadíval. Dělá si ze mě legraci? Byla to její volba, zemřít? Pochybuju. Chce po mě můj otec, abych nechal jádro svojí existence zemřít? To má být vtip? To je teda hodně blbej. „Chceš mi říct, že ji mám NECHAT ZEMŘÍT?“ zeptal jsem se ho, poslední dvě slova jsem hystericky zaječel. Carlisle zaváhal. A pak přikývl. Cože?! „Pak už tu pro mě není místo“  těmito slovy jsem se rozloučil. A pak jsem běžel, zemřít se svou láskou.

Alice:

                To není možné, prostě není! Nemohla od něj odejít. Možná měla důvod. Ale jaký je dostatečný důvod, abyste opustili někoho, koho milujete? Edward se sesunul na podlahu. A pak se šílenou rychlostí vyřítil z domu. Měl jasný plán – najít jí. Dřív než bude pozdě. Pohltilo mě zoufalství. On to nestihne. Bella nejspíš zemře a on… on pak taky. To NE! Nemůžu přeci ztratit sestru a bratra v jednom dni! Nemůžu je ztratit vůbec.