Na první pohled

Autorka: Terkaaa

Představuji Vám mou novou povídku Na první pohled! Bude to taková má doplňující povídka. Když nebudu mít chuť  psát Věčný život, můžu psát tuhle povídku xD. Kapitolky ale asi nečekejte častěji než jednou týdně. S touhle kapčou jsem se mořila celý týden a vůbec se mi nelíbí. Je strašně strohá, ale už nemám sílu to opravit xD. Tak snad mi to odpustíte a další kapitolka bude lepší, slibuju! :)

1. Kapitola

Dnes se stěhuju. Má matka se podruhé vdala. Vzala si Phila, který je baseballový hráč, a tak se všichni stěhujeme na Floridu, kde dostal místo.

Phila mám moc ráda. Nahrazuje mi otce, kterého jsem nikdy pořádně neměla. Máma se s Charliem rozvedla když jsem měla asi 3 roky. O rok později byl Charlie nalezen v lese. Nejspíš ho zabilo nějaké divoké zvíře.

Byla jsem ještě hodně malá, takže jsem se s tím celkem dobře vyrovnala, ale Reneé to nesla celkem těžce. Charlie byl její první láska. Nikdy ho nepřestala milovat. Rozvedla se s ním jen z toho důvodu, že v tom malém deštivém městečku už nemohla vydržet a Charlie se nechtěl odstěhovat kvůli jeho práci.

„Bells! Dones dolů ty poslední krabice.“ Zavolala na mne Reneé z obýváku.

„Jo!“ křikla jsem na ni zpátky. Naposledy jsem se podívala po svém pokoji, ve které jsem strávila celé své dětství.  I když mi už bylo 16, nic se tady nezměnilo. Pastelově modré stěny, vybledlé žluté závěsy, dřevěná postel s nebesy. Můj starý život mi bude chybět, ale s koncem přichází začátek. Začátek něčeho nového. Kdo ví? Možná další období mého života bude ještě lepší než to staré.

„No tak, Bello! Pohni!“ ozvalo se zezdola.

„Už letím!“ popadla jsem poslední krabici a zavřela dveře mého starého pokoje.

Seběhla jsem po schodech. Naskytl se mi pohled na vyklizený obývací pokoj. Teď tady všechno vypadalo tak ponuře a depresivně.

„Co si tam proboha dělala tak dlouho?“ ptala se Reneé.

„Nic.“ Hodila jsem po ní jeden z mých úsměvů, a tak se už nevyptávala.

„Bells, dones stěhovákům ty poslední krabice, ať už můžou vyjet. S takovou tam dojedou až za týden….“ Brblala.  Popadla jsem ještě jednu krabici a nesla ji ven.

Phil ještě něco řešil se stěhováky, a tak jsem ty bedny hodila do kufru stěhovacího auta. Ještě jednou jsem si prohlédla náš starý dům, když v tom už Reneé vyběhla z domu a předávala klíče realitní agentce.

Mlčky jsem si nastoupila do auta a čekala, až Phil s mámou dořeší ten zbytek. Po necelých pěti minutách už oba nastupovali. Stěhovací auto vyjelo před námi.

Jeli jsme celý den a noc. Reneé se po několika hodinách vyměnila s Philem v řízení. Já jsem skoro celou cestu prospala. Nemám ráda cestování autem. Je to zdlouhavé a nudné. Co chcete v tom stísněném prostoru dělat?

Kolem sedmi ráno jsme dojeli do Jacksonvillu. Náš dům má být blízko pláže. Ještě pár minut jsme bloudili po městě, ale nakonec jsme náš dům našli.

Byl nádherný! Oranžová fasáda, spousta oken, obrovská zahrada s bazénem. Dokázala jsem jenom koukat.

„No tak, Bells! Pojď se podívat dovnitř.“ Táhla mě už Reneé z auta. Celý interiér byl slazen do bílých barev. Reneé mě okamžitě nasměrovala k mému pokoji.

Pustila mě až u bílých dveří.

„Představuju ti tvůj nový pokoj!“ zavýskla a otevřela mi dveře.  Ten pokoj mi naprosto vyrazil dech. Bledě zelené stěny, huňatý bílý koberec, moderní nábytek.

„Já…Já…Nevím…Panebože.“ Koktala jsem. Mamka se jenom uchichtla.

„Dones si věci, ať si můžeš začít vybalovat. Za týden už končí prázdniny. Musíme všechno stihnout!“ Já jenom přikývla.

Ještě chvíli jsem nepřítomně hleděla na svůj nový pokoj, ale nakonec jsem se vzchopila a došla si pro věci.

Kolem jedenácti jsem už měla vybaleno. Vyšla jsem z pokoje pořádně prozkoumat náš nový domov. Nejvíce jsem si asi zamilovala zahradu. Rozlehlý bazén v zadní části zahrady, krásná dřevěná houpačka v přítmí stromů a spousta keřů a kytek. Byla jsem totálně unešená. Od teď to bude taková má oáza.

Sedla jsem si na okraj bazénu a přemýšlela, co mě asi čeká. Nepřítomně jsem si čvachtala nohy, takže jsem si ani nevšimla, že se ke mně připojila Reneé.

„Je tu krásně, že?“ zeptala se a tím mi málem způsobila infarkt. Kdyby mě nechytla, už bych byla v bazénu.

„Ježíši! Tohle mi nedělej!“ naštvaně jsem se na ni podívala. Ukřivděně se na mě podívala. To už jsem to nevydržela a rozesmála jsem se. Reneé se ke mně okamžitě přidala.

Ještě chvíli jsme společně seděly u bazénu a povídaly si. Ale při našem rozhovoru mě napadla jedna věc…

„Mami, vadilo by ti, kdybych se porozhlídla po okolí?“ zeptala jsem se.

„Ne, ale hlavně se neztrať.“přikázala mi s úsměvem.

„Neboj!“ Křikla jsem na ni přes rameno, protože jsem už uháněla ze zahrady.

Prošla jsem naší ulicí, ve které byly samé krásné a draze vypadající domy. Na konci jsem zabočila doprava a naskytl se mi pohled na moře. Rozhodla jsem se, že si zajdu na pláž.

Nikdy jsem nebyla na žádné pořádné pláži. Naposledy jsem byla asi ve 3 letech na pláži v La Push, ale to nebyla ta klasická prosluněná pláž. Na Olympijském poloostrově svítí slunce jen málokdy.

Pláž byla nádherná! Bílý písek, azurové moře, hřející slunce. Bezmyšlenkovitě jsem se procházela, když v tom jsem do něčeho narazila. Už jsem se chystala na tvrdý náraz o zem, když v tom mě zachytily dvě pevné ruce…