Můj příběh

Autorka: Tins

Bolest tajně skrývám,

smutek někdy mívám.

I když vím, že jsi se mnou.

Nezachráníš duši mou,

můžeš zachránit srdce,

jež, když tě vidím, roztepe se prudce.

A tváře zbarví růž,

Tak zachraň mě už!

Prudká slova, bolest lítá,

cítím se jak žena zbitá.

Však jen jazyk jedovatý,

Zničil, co pro mě bylo svatý.

Útěk, les, pád, zdvih, běh,

myslí mi plynul tenhle koloběh,

až náraz prudký ukončil štvanici.

Viktoria! Stojím na poslední stanici,

ona je můj vlak na věčnost,

nebudu děkovat, ač cítím vděčnost.

Špičáky do kůže se boří,

Kosti, svaly, krev mi hoří.

Bolest třídenní započala,

nepřítel- Viktoria mi nový život dala.

Matka krví, zrádce duše,

její zbytek plápolá tu tiše.

A já stejná i tak jiná,

hledám muže, jež mě rád objímá.

V ledovém sevření jeho paží,

Neodpustím hned, jen ať se snaží.

Jen polibek mu stačí,

bez slz štěstím v náručí mu pláči.

Budoucnost teď patří nám,

Lásku přejeme i Vám!