Můj příběh
Autorka: Kanecka
4.
Do Volterry jsme letěli soukromým letadlem. Už proto, že bych
nesnesla být v letadle s ostatními cestujícími- to byl myslím stejně
hlavní důvod-, ale Justin měl velmi rád okázalost.
Justin naplánoval let tak, abychom přiletěli v noci. Měl všechno
naplánované do nejmenších detailů. Nejdřív mi dal něco do nosu, abych
necítila krev a pak mě hodil do vody. Všichni si mysleli, že jsem
neutopila a když jsem si odbyla pohřeb (samozřejmě v rakvi, protože
Charlie- naštěstí- nechtěl abych byla spálená), Justin mě přišel
vyhrabat. Tohle všechno se stalo ještě ve Forks. Koupilijsme nějaké
oblečení, abych nevypadala jako zombie a pak jsme vyletěli.
Tak, teď jsem tady, ve Volterře. Justin mě táhl plnou silou za ruku
někam do tmy. Tak jsem šla. Po chvilce jsme se objevili v nějakém sále,
vypadalo to tam jak ze středověku, nebo v muzeu nebo tak. Po stranách
chodby kterou jsme přišli- no, byl to spíš kanál- stáli upíři v dlouhých
pláštích s kapucou přehozenou přes hlavu až do obličeje. Ti mě chytili
z každé strany ( zajímavé, že Justina ne) a vlekli mě do ještě
prostornějšího sálu.
Uprostřed sálu stály tři impozantní trůny. Na nich seděli tři muži,
taky upíři. V tom se vedle mě ozvalo: „Aro, Caiusi, Marcusi, rád vás
zase vidím.“ Justin klesl na kolena a uklonil se. Mě to přišlo jako
blbost, tak jsem zůstala dál stát. Všichni tři chvíli čekali na to, že
se taky ukloním, ale já jsem vytrvala. Když mi o nich nikdo nic neřekl….
xD
Zrovna jsem myslela na to, že si všichni můžou políbit p***l, když
najednou se ozval jeden z nich, ten co seděl uprostřed: „ Takhle se
k nám chovat nebudeš holčičko!“
Vůbec jsem nevěděla co jsem udělala, posílala jsem je tam, kde slunce
nesvítí jenom v myšlenkách, ne?
Jak jsem se později dozvěděla, Aro, tak se ten uprostřed jmenoval
uměl číst myšlenky. Akorát mi nedošlo, jak to, že mi je četl i když se
mě nedotkl, protože on umí číst myšlenky jenom, když se dotyčné osoby
dotýká.
Potom, když jsme se jakž takž usmířili a přestali se hádat- nebo spíš
ja jim v duchu a oni mě nahlas nadávala- začali jsme se zjišťováním
schopností.
Trojice vládců spolu s justinem za doprovodu strážců mě dovedla do
tělocvičny. Nebo to tak aspoň vypadalo.
Byla to obrovská místnost s vysokým stropem, ve které v podstatě nic
nebylo.
Najednou z bočních dveří vyběhla spousta upírů. Dostala jsem docela
strach, protože jsem nevěděla jak se bojuje, když mě to nikdo neučil.
Najednou na mě někdo z čtveřice u hlavních dveří zakřičel: „ Řiď se
instinkty!!!!!“
Byla to rada nad zlato. Ponořila jsem se do toho a myslela jenom na
boj. Zjistila jsem že je to docela hračka. Za chvíli leželo pár upírů na
zemi. Jenže oni ze mě chtěli vyždímat co se dalo. Poslali na mě
Dimitriho. Ten byl dvakrát vyšší a širší než já a všechno to byla
svalová hmota v pohybu. Nevěděla jsem co mám dělat, protože mě už boj
docela vyčerpal. Zavřela jsem oči a čekala … najednou jsem nic
neslyšela. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že jsem ve vzduchu. Prostě
jsem se vznášela! Cítila jsem obrovskou sílu, která mnou proudila, zase
jsem zavřela oči a soustředila se. Po chvíli jsem otevřela oči a ………………
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ =oD
