Můj příběh

Autorka: Kanecka

2.

,,Stalo se něco?", zeptal se mě když viděl jak na něj zírám. ,,Já už tady vystupuju, jo?", řekla jsem a snažila se mu nedívat do očí, ve kterých byl jasně čitelný otazník. Ale nic neřekl a tak jsem na kraji silnice vystoupila a pomalu se vzdalovala. ,,Třeba se ještě někdy setkáme...". Nechal větu nedokončenou a odjel. Já se otočila a dívala se na jeho auto, pomalu mizející v dálce.

Pak jsem se vydala hledat dům.

Protože mí rodiče byli upíři a mohli nekonečně dlouho pracovat, na kontě jsem měla pěknou sumičku, která jenom čekala na to, kdy si jí vyberu. Takže jsem se na finance nemusela ohlížet.

Když jsem se dostala do - já nevím asi to bylo město, ale velké jako větší vesnice- města, oddychla jsem si.Chvíli jsem šla po ulici, ale prakticky hned na kraji silnice jsem uviděla menší baráček, akorát pro mě. Na štěstí měl za oknem DŮM NA PRODEJ a číslo realitky, která ho prodávala. Okamžitě jsem na to číslo zavolala a když to nějaká žena vzala domluvila jsem si setkání.

Jak jsem položila telefon nasedla jsem na autobus a zajela do půjčovny aut, kde jsem si půjčila celkem cool autíčko. BMW. Kabriolet.

Potom jsem si zajela do Port Angeles- do městečka hned vedle Seattlu, kde jsem si zase koupila nějaký hadříky a hned se převlíkla.

Pak jsem už jela do realitky. Ten domeček jsem koupila za docela slušnou cenu a jela do nového *domova*.

Když jsem tam dorazila, vzala jsem si sebou bágl a mobil a klíčky od auta a peněženku a slavnostně vešla. V domě byla tma jak v p***, protože se venku už stmívalo a okna byla docela zaprášená. Mě to nevadilo. Ale na skládání věcí, a abych se alespoň nepřerazila jsem potřebovala mít rozsvíceno a tak jsem začala hledat vypínač.

Najednou se mě dotkly ledové ruce. TY ledové ruce, stejné, jako mají mí adoptivní rodiče, nebo kterýkoliv jiný upír. Úplně jsem ztuhla na místě. Těkala jsem očima a snažila se proniknout černou tmou, abych zjistila, jaký tenhle upír vlastně je. Najednou jsem přestala zběsile šátrat rukama, protože se mi u ucha ozval příjemný, tenorový, asi mužský hlas.,, Ty tak hezky voníš a já mám hlad...". Nechal větu doznít, abych si mohla domyslet, jak to vlastně myslel. protože jsem nebyla ve věcech upířích zrovna nováček, hravě jsem uhodla, co tím myslel. Najednou mě objal jednou rukou kolem pasu a labužnicky zamlaskal. Já se bála otočit, nechtěla jsem vidět, kdo mě vlastně drží.

Ale najednou všechno přestalo existovat.

Poslední, co jsem ucítila, bylo bolestivé sevření- patrně zubů- na mém krku, a pak jsem se už propadala do temnoty...