Konec
První, co jsem si
uvědomila, bylo že mě neskutečně bolí hlava. Pokusila jsem se
posadit. Teprve teď jsem si uvědomila, že je v místnosti ještě další
osoba. Byl to Mike. Sakra! Ze všech možných lidí bytostí mě musí
najít zrovna on! Teda on to vlastně není člověk. Rychle jsem se
začala soukat z postele....
„Proč?“ promluvil
potichu. „Proč přede mnou utíkáš?“ z jeho hlasu byla slyšet bolest.
Už už jsem se za ním chtěla rozběhnout a obejmout ho, utěšit, ale v
poslední chvíli jsem se zarazila.
„Já tě
miluju....“ zašeptal. Překonal pokoj několika rychlými kroky. Vzal
mě prstem pod bradou a donutil mě se na něj podívat. Nemělo cenu se
už přetvařovat. Věděla jsem že už se blíží konec. Chtěla jsem mu tak
strašně moc pomoct. Chtěla jsem, aby se netrápil, aby byl
šťastný..... beze mě. Pocítila jsem zvláštní pocit. Jakousi
otupělost..... otupělost uvnitř mě. Jako v transu jsem k němu
přistoupila a zářící rukou jsem ho chytila za krkem, druhou stejně
obklopenou září, jsem ho pohladila po tváři. Najednou jsem ho
líbala, něžně, s láskou. On mi pod rukama postupně ochaboval, až se
uvolnil úplně. Chytila jsem ho do náručí a položila na
postel.Vypadal tak nevině, jako když spí. Nevěděla jsem přesně, co
jsem udělala. Věděla jsem jen, že se nebude trápit. Ne kvůli mně.
Ještě jednou jsem ho políbila. Vyskočila jsem z okna a toulala se
nocí, dokud nezačalo svítat. Celou dobu jsem byla v jakési
otupělosti. Necítila jsem bolest, ani radost, jen klid. Klid nad
tím, že už všechno brzy skončí. Ale ještě před tím, jsem chtěla
vidět západ slunce, naposledy. Vylezla jsem na svou oblíbenou skálu
kousek od pevniny, kde na mě nikdo nemohl vidět a sledovala tu
krásu. Teprve teď jsem si uvědomila, jak jsem měla krásný život.
Milující rodiče, skvělé pravé kamarádky a nakonec jsem poznala i
lásku. Víc jsem si ani nepřála.
Stiskla jsem
přívěšky na řetízku. Byly to písmena od kamarádek a od rodičů. S
úsměvem jsem si představila všechny ty veselé tváře, které jsem
milovala a pak udělala ten poslední krůček k okraji skály a skočila.
Užívala jsem si ten pocit, jak kolem mě sviští vzduch pocit
volnosti. Ještě než jsem dopadla na skály pode mnou, rozsvítila jsem
se jemným stříbrným světlem a pak už byla tma....a pak světlo.
Stoupala jsem nahoru po schodech za zlatavou září......
The End
