Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

9.část - Pravda

EDWARD:

Přestal jsem se hádat s Alicí a zaměřil jsem svou pozornost na Bellu.Zavrtěla se a tlumeně zasténala.Carlisleovo anestetikum zjevně přestávalo působit.

Otočila se na bok a zamumlala:,,Edwarde…“

Když řekla moje jméno,projel mnou zachvěv elektřiny,stejný,jako když jsem se jí dotkl.I v tom zakrváceném tričku a s rozcuchanými vlasy vypadala rozkošně.Šrámy už tak krásné nebyly.Kdybych zůstal ve Forks a hlídal ji,nic z toho by se nestalo.Kdybych jí uměl číst myšlenky…kdybych,kdybych,kdybych.Za chvíli otevře oči a začne ječet hrůzou,tak proč to vůbec řeším?!Bude se mi po ní tolik stýskat.Představa,že ji vidím naposled byla hrozná…

,,…pozor…ten medvěd….“

Emmett vyprskl smíchy.Trochu pozadu,hm?Co Rose?Už se zklidňuje?

Nepřítomně jsem zavrtěl hlavou.Měl jsem oči jen pro Bellu a nechtěl jsem se rozptylovat Rosaliinými vzteklými myšlenkami.

Alice si sedla k Belle a jemně se studenou rukou dotkla jejího čela.,,Bello,vstávat.“

Bella prudce otevřela oči.,,Alice?Kde to jsme?Proč mě všechno bo-“zarazila se a podle výrazu v jejích očích si na všechno vzpomněla.Přikrčil jsem se a čekal na jekot.

,,Kde je Edward?Neublížil mu ten grizzly,že ne?!“vyjekla vyděšeně a byla by se posadila,kdyby ji Alice nezadržela.

Vyrazilo mi to dech – vlastně,lepší by bylo napsat vyrazilo by mi to dech,kdybych dýchal.První,co jí přišlo na mysl,byla starost o mě.Kdyby mi mohlo být srdce,zrychlil by se mi tep.Ale,proč jsem byl tak šťastný,když si za chvíli stejně uvědomí tu hroznou pravdu?

,,Nic mu není,přísahám,“uklidňovala ji Alice.,,Ale ty jsi pěkně podrápaná,měli jsme strach,že to nepřežiješ.“

Carlisle se k nim připojil.,,Jak se cítíš,Bello?“

,,Jako kdyby mě přejel parní válec,“usmála se na něj, ,,Díky,bez vás bych už asi nebyla mezi živejma,že?“

Emmett se musel hodně snažit,aby se nerozchechtal.Holka,tady mezi živejma stejně nejsi.

,,Asi ne,ale teď mi prosím popiš trochu podrobněji…“

,,Tuším,že mám zlomené žebro..nebo dvě.Potom mě trochu bolí lýtko,podrápal mě,že?Levé rameno…au.Jinak si připadám,jak po návštěvě krevní banky.“

,,A…tvůj psychický stav?“

Než mohla Bella odpovědět,ozvala se Alice:,,Ne,ještě počkej.Můžeš nám Bello prvně říct,co jsi dělala na Mount Rainier?“

,,Byla jsem na vycházce.Ráda chodívám na túry,máme to tak s Renée zavedeno od mých třinácti let.“

,,Ulila ses v pátek ze školy?“

,,Ne,proč?Vstávala jsem v sobotu v pět,zdálo se mi..no,ne nijak hezkej sen,tak jsem si sbalila batoh a vyrazila jsem.“

,,Autem?“

,,Ne,fuj,to by pokazilo celej přírodní ráz…celou cestu jsem šla pěšky,samozřejmě.“

Bella se zarazila,když viděla,jak na ni všichni zíráme.A my nemohli přestat.

Ona není člověk.Má v sobě něco z nás,musí mýt upíří předky.Carlisle byl fascinovaný.

To je nemožné.Nemohla by to zvládnout.Jasper nemohl přijít na žádné logické vysvětlení.

Emmett byl optimistický jako vždy.No,Edwarde,a my se báli,že ses zabouchl do člověka!

Esme najednou zmizela z místnosti a když se vrátila,v ruce nesla dopis.

Došel nám dopis z Denali,informovala mě.Pošťák nemohl najít náš  dům,proto to přišlo až teď…Carmen nám píše,že by rádi přijeli na návštěvu a taky…něco o Belle.“Bella byla ten nejmilejší člověk,jakého jsme za naši existenci poznali.Nikdy se nezajímala proč jsme jiní než ostatní,nikdy se na nic neptala a možná díky tomu jsme se tolik spřátelili.Ona je jako magnet,myslím,že to poznáte sami.S ní jsme si připadali skoro jako lidé,ona má takovou zvláštní moc.Eleazar z ní byl nadšený i z jiného důvodu – přesto,že je člověk (i když o tom by se také dalo dlouho diskutovat,poněvadž ona voní částečně jako my a i když si to sama neuvědomuje,má mnohem vyvinutější smysly a reflexy než jakýkoliv jiný člověk),Eleazar vidí,že má potenciál,což je u člověka velmi vzácné.Bella je štít,Kate na ni jednou vyzkoušela ten svůj elektrošok a s Belou to nic neudělalo,nevšimla si toho.Nikdy jsme jí nic neřekli,i když nás lákala představa,že by byla jednou z nás…pozdravuje vás Irina,a vzkazuje Carlisleovi,že v Norsku našla dva upíry,jako jsme my a že je s námi chce seznámit…“

,,Tak proto…“řekla nahlas a rychle dala dopis Carlisleovi.Alice mu četla přes rameno.

,,No,myslím,že teď se můžeš zase ptát ty,Bello.“

Bella se opatrně posadila.

,,No…já jsem…viděla jsem,jak se na slunci třpytíte.Jak se rychle pohybujete.Jak Edward odhodil grizzlyho…“Zavřela oči a zase je otevřela.

,,Kdo jste?“zeptala se bez zbytečného protahování.

Carlisle začal mluvit.,,Ehm,Bello,praštila ses do hlavy,takže…“

,,Ne,“zastavila ho Alice.

,,Cože?!“

,,Ne,“opakovala a začala se usmívat.Když zkoušela zvážit alternativu,že Belle řekneme pravdu,objevila se vize…naprosto neskutečná vize.

Alice si vzala slovo.,,Nejdřív ti chci říct,že ti neublížíme.A teď odpověď na tvou otázku…“

,,Alice.“ ,,Alice?“ ,,Alice?!“ ,,Alice!!!“ ,,ALICE!!“

Nevnímala nás,oči jí zářily.

,,Nás sedm a taky Tanya,Kate,Carmen,Eleazar jsme upíři.“

Pět upírů v místnosti se proměnilo v sochy.Rosalie nahoře prohodila oknem postel.

Ale moje malá sestra s očekáváním koukala na Bellu,bílé zuby odhalené v širokém úsměvu.

Belle trvalo jen pár sekund,než to vstřebala.,,Vážně?Nelžeš mi?“

,,Ne.“

,,Jste upíři?“

,,Ano.“

Bellin výraz se proměnil.Nečitelná maska se náhle změnila v naléhavost.

,,Voní vám lidská krev?Cítíte všechny ty možné příchutě,jak má každá jiné aroma?“

Všichni jsme ve stejnou chvíli překvapením pootevřeli ústa.Jen Alice byla v pohodě.

,,Ano.“

,,Ach,Alice opravdu?!JO!!!“vykřikla Bella,vrhla se na Alici a nehledě na zlámaná žebra ji objala.

Emmett se rozesmál,že to muselo být slyšet až do Forks.

Čekal jsem hodně.Čekal jsem cokoliv.Ale…tohle ne.Žádný útěk.Žádný křik.Ona ji objímala?Přes všechno překvapení jsem nejintenzivněji cítil závist,že u ní může být Alice tak blízko.Představil jsem si,že bych ji držel já,jenom chvilku,jenom lehce…a potom bych se nadechl a ona by už nebyla.Děsivá představa.

Stejně jsem se neudržel a přesunul se blíž k ní.,,Takže ty dokážeš cítit krev?“

Když mě uviděla,výraz se jí změnil.Mlčky pokývala hlavou.,,Vzpomínáš na biologii?Předstírala jsem mdloby,abych se dostala co nejrychleji pryč z místnosti.Jak jsi mnou musel škubnout,aby šla…málem jsem skočila na Samanthu,kdybys mě neodtáhl.Pak na chodbě jsem brečela,kvůli tomu,co jsem.U lidí přece není normální,aby se chtěli….aby chtěli…krev.V autě jsem vám to nechtěla říct,protože jsem se bála,že byste utekli…nechtěla jsem,aby se Renée trápila,že má dceru,které…takovou dceru.Ale teď…ale já přece jsem člověk,ne?" 

,,Vlastně si tím nejsme tak jistí,Bello.Carlisle,ukaž jí ten dopis.“

Bella s nerozluštitelným výrazem rychle hltala řádky.Potom se zašklebila.,,Tak elektrošok?Budu to muset Kate připomenout.“

Zase nás vyvedla z míry.Žádné překvapení,žádný šok.Právě o sobě zjistila,že je částečně jako my,že se přátelí s upíry,že je v domě plném upírů,ale ji zajímalo,že na ni Kate zkoušela svoje schopnosti?Měl bych se už přestat divit jejím reakcím,ale pochybuju,že mě někdy Bellino chování přestane překvapovat.

,,Můžu vstát?“

Carlisle na ni nevěřícně zamrkal.,,Bello,ztratila jsi hodně krve,máš zlomená dvě žebra,velkou tržnou ránu na lýtku a dokonale rozdrásané rameno a ptáš se,jestli můžeš vstát?“

,,Já se hojím velmi rychle,podívejte,“řekla a bez námahy si strhla obvaz z nohy.Okamžik,kdy bych se měl pro jistotu vzdálit,ale já od ní nemohl odejít.

Její vůně mě začala spalovat trochu víc než před chvílí,svaly se mi napjaly,jako bych lovil.Ale ovládal jsem se.

Opatrně Edwarde,varoval Carlisle.

,,Vidíte?Už je to ok,“pronesla potěšeně a přejela si prsty po zranění.Měla pravdu,vypadalo to staré nejmíň týden.

To je úžasné. Neuvěřitelné. Studovat Bellu bude zase po dlouhé době příjemné rozptýlení.Jen ať se o ní nedozví Volturiovi…Carlisle byl nadšený,skoro mi připomněl Ara.Fuj.

,,Chceš vstát,abys mohla nenápadně zdrhnout z tohoto upířího doupěte?A co uděláš pak?“Emmett se na ni temně zamračil a přimhouřil oči.

Chtěl jsem ho praštit,ale Bella mě předběhla.

,,Uhodls.Stanu se  obávaným lovcem upírů,“zavrčela hrozivě na Emmetta.,,Doufám,že les je blízko,musím si jít přichystat osikové kůly.“S neuvěřitelnou lehkostí vyskočila a stoupla si před mého obrovského bratra,bojovně přikrčená.,,Tak co,ty tintítko,mám z tebe udělat sekanou?" 

,,Myslím,že lahvičku se svěcenou vodou sis zapomněla doma,“stačil ji ještě upozornit s vážným výrazem a pak se oba rozřehtali.

Edwarde,máš bezva holku!volal na mě v myšlenkách Emmett.Má super smysl pro humor!

To si s ním později vyřídím.Ale přesto...kéž by to byla pravda.

,,Jak je to doopravdy?To jsou jen výmysly,ne?Pochybuji,že by na vás něco jako dřevěný kolík zanechalo jediný škrábanec,“obrátila se zvědavě k ostatním,ale dívala se na mě.Líbilo se mi to.

,,Všechno ti řeknu,Bello,ale nejdřív by ses měla konečně oficiálně seznámit s mojí rodinou,“přiskočila k ní Alice.,,Jediný,koho jsi ještě nepoznala je Esme,moje máma.“

Esme se na Bellu mile usmála a potřásla jí rukou.,,Ráda tě poznávám,Bello.“

,,Já vás také,“oplatila jí úsměv Bella.

,,Carlisle tě ošetřoval…“

,,Zdravím,pane doktore!“

,,Carlisle.“

,,Díky.“

Bella se zvědavě rozhlížela kolem sebe.,,Máme moc pěkný dům,navrhovali jste si ho sami?“

Esme se rozzářila.,,Ano.A Alice zařídila interiér.“

,,To mě ani nepřekvapuje,“uchichtla se Bella.,,Když se proměníte v upíra,stane se z vás bezpodmínečně nakupovací maniak?“

Alice ukřivděně zavrčela.,,Tak za tohle se mnou budeš chodit nakupovat každý den,dokud tě to nezačne bavit.“

,,Takže si to protrpím jen jednou.Dýl totiž nepřežiju.“

,,Nechám tě přežít do plesu,a potom se těš…“

Bellin úsměv zmizel,jako když utne.,,Já na žádný ples nejdu,Alice rozumíš?“

,,O co,že půjdeš?“

,,Když půjdu,dovolím ti kompletně mi předělat šatník.Ale nesmíš mě tam dovléct násilím!Jsi silnější než já,takže by se to nepočítalo.“

,,Beru.Půjdeš tam dobrovolně a ráda.“

,,Jo?A s kým,dobrovolně?Co takhle s Tylerem,abych donekonečna poslouchala jeho omluvy?Budu ho muset přejet,aby mi dal už konečně pokoj.“

,,Neměj obavy,Bello,bude se ti to moc líbit.“

,,Pochybuju. A neumím tancovat.“

,,Ty jsi tak tvrdohlavá!Přestávám chápat,co na tobě – “Alice si dala ruku přes ústa a zmlkla.

,,Prozradíš mi teda o vás něco?“

,,Jo.A zároveň ti ukážu dům.“Popadla Bellu za ruku a táhla ji ven z obýváku.

BELLA:

Alice mi ukázala dům Cullenových – nepochybuju,že jsem byla jediná z venku,kdo se  sem kdy dostal.Nebyla jsem moc vedle z Alicina prohlášení,že jsou upíři,tak nějak jsem to musela podvědomě tušit a ulevilo se mi,že nejsem žádná příšera,když mi voní krev.Toužila jsem se dozvědět (silněji než kdy dřív) něco o svém otci,protože Renée byla na sto procent normální člověk.

Cullenovi měli velký prostorný dům,žádné rakve ani mrtvoly…ne že by mi to vadilo!

Alice mi cestou pověděla všechno možné o upírech,zvláště pak o nich.Byli totiž hodní upíří-vegetariáni,nezabíjeli lidi,jenom zvířata,proto měli zlaté oči.Lhala bych,kdybych tvrdila,že mě nezaskočil jejich věk…

Po dokončení prohlídky mě Alice zavedla do jídelny,kam mi Esme přinesla večeři.

,,Jé,to jste nemusela,ale děkuju.“

V jídelně – která byla pravděpodobně poprvé použita k původnímu účelu – byli zase všichni,až na Rosalie a Carlislea.(Carlisle musel odjet do nemocnice a Rosalie byla uražená.)

Zvedala jsem vidličku,abych se pustila do jídla a vzpomněla jsem si,že máma o mě neví.

,,Alice,asi bych měla jít domů,Renée bude mít starost.“

,,Neměla jsi na Goat Rocks zůstat až do neděle?“

,,No jo,vlastně.Jestli vám to nebude vadit,tak po večeři si vezmu věci a půjdu si najít nějaké místo…“

Esme mi skočila do řeči.,,Blázníš?Zůstaneš na noc tady,myslíš,že bych tě nechala spát venku?“

,,Ehm,tak děkuju,ale já stejně radši budu spát v trávě,než na podlaze…a taky je jasno,budou vidět hvězdy.“

,,Bello,ty si myslíš,že bych tě nechala spát na podlaze?!“Esme se tvářila skoro nebezpečně.

,,Ale vždyť vy tu žádné postele nemáte,nepotřebujete je…“

,,To že nemůžeme spát,neznamená,že nepotřebujeme postel,“řekl Jasper a zamrkal na Alici.

,,V tom případě nemám právo vás omezovat v…“cítila jsem,jak růžovím.,,Nemůžu vám blokovat postel.“

,,Můžem zkusit trojku!“tlemil se Emmett.

Zrůžověla jsem o trochu silněji,i když jsem věděla,že si dělá srandu.,,Díky,Emmette,ale až jindy.“

,,My na dnešní noc postel klidně oželíme,můžeš spát u nás v ložnici,“nabídla mi Esme.

,,Ne,to nejde,už tak dost zneužívám vaší pohostinnosti,pokazila jsem vám lov,musíte si kvůli mně dávat pozor a ještě bych vám zabrala ložnici,to nepřipadá v úvahu,vyspím se venku.“Ráda spávám pod širákem.

,,To nebude třeba.Já postel v pokoji nemám,jenom gauč,pokud ti to nevadí,“ozval se Edward s očima upřenýma do podlahy,jako by ho hrozně zajímala.,,Můžeš spát tam.“

,,Tak…tak jo.Díky moc.“Edward mi nabízí,abych spala v jeho pokoji?Ještě,že o tom neví Jessica.

,,Hm…tak…já si asi…přenesu věci,“nebyla jsem schopná souvisle mluvit.Samozřejmě,budu tam jenom spát,ale budu v Edwardově pokoji!

,,Vezmu ti je,“řekl a než jsem mrkla,držel všechny moje věci a nesl mi je do pokoje.Šla jsem za ním,a když jsem zavírala dveře od obýváku,neunikl mi Alicin výmluvný úsměv.

A to bylo jako co?!Chtěla jsem na ni zakřičet,ale pak jsem si to rozmyslela a vydala se nahoru za Edwardem.Podržel mi dveře a položil můj batoh na podlahu,zatímco já si zvědavě prohlížela jeho pokoj.

Měl tu ohromnou sbírku cédéček,klavír,knihovnu přecpanou knížkami a pod oknem gauč.Taky odtud vedly dveře ven na balkón.Všimla jsem si,že venku už je tma.Mimoděk jsem se podívala na hodinky… - cože??Už je půl jedenácté?!

Edward zmizel a vzápětí se zase objevil,nesl deku.,,Díky,“zamumlala jsem rozpačitě a šla si ustlat na jeho gauč.

,,Dobrou noc,“zašeptal a zmizel.

Uvelebila jsem se v pelechu,který jsem si připravila,ale nějak jsem nemohla usnout.Mou pozornost přitáhly hvězdy…už dlouho jsem je neviděla,tady bylo zamračeno jak přes den,tak i v noci.Vylezla jsme ze spacáku,obalila se dekou a tiše jsem otevřela dveře od balkónu.

Okamžitě mě ovál chladný noční vzduch,až jsem se zatřásla zimou.Chodila jsem napříč balkónem,abych se trochu zahřála,ale pak jsem hodila deku zpátky do místnosti a vyskočila jsem na zábradlí,a na něm jsem sledovala noční oblohu.

Najednou se vedle mě ozvalo:,,Taky tu v noci rád sedávám.“

Lekla jsem se a málem bych spadla,kdyby mě nezachytil.,,Promiň,nechtěl jsem tě polekat.“

,,Ne,ty jsi mě…to jen že jsem tě neslyšela přijít.“

,,Příště budu dupat,“pousmál se.,,Nevadí ti,že jsem se tu objevil?Klidně odejdu…“nejistě se na mě podíval.

Je blázen?Jak by mi mohla vadit jeho přítomnost?,,Ne,neodcházej prosím.“

Vyskočil ke mně a dlouho jsme seděli vedle sebe na zábradlí (pod námi třímetrová hloubka,ale to jsem nevnímala) a dívali se na oblohu.Cítila jsem touhu se ho dotknout,vzít ho za ruku,nebo si položit hlavu na jeho rameno,ale jemu by se to asi nelíbilo…

,,Měla bys jít spát,ztratila jsi hodně krve a tvoje zranění taky nebyla malá,“řekl mi asi po hodině.

,,Vůbec nejsem unavená,“protestovala jsem.No,trochu jsem lhala.Byla jsem moc unavená,ale ani za nic bych si nenechala ujít tuhle chvilku s ním.

,,Je jedna v noci,za půl dne jsi ušla skoro šedesát kilometrů,málem tě zabil medvěd a chceš mi tvrdit,že nejsi vůbec unavená?“

,,Mmm.“

,,Ještě spadneš dolů,“pokračoval.

,,Ty bys mě nenechal spadnout,“prohlásila jsem s jistotou.

,,Ne,to ne…“připustil, ,,ale dneska jsi svou zásobu štěstí už vyčerpala.“

,,Mmm.“

,,Hele,jestli nepůjdeš do postele -chci říct na gauč- dobrovolně,tak tě tam odnesu a svoje námitky si můžeš schovat pro někoho,koho přepereš.“

,,V tom případě mě tam odnes,“zamumlala jsem a pro změnu jsem zírala do země.

Ucítila jsem,jak mě chytil a blesku rychle nás přemístil na gauč.Povzdechla jsem si.To jsi mě nemohl nést trošku dýl?

Moje povzdechnutí si vyložil špatně.,,Jestli ti tak moc vadí,že musíš jít spát…“odmlčel se.

,,Ano?“

,,No..tak jsem myslel…že bychom si třeba mohli povídat?“

Eee???On,ten nejdokonalejší,úžasný…atd. si chce povídat se mnou?Zakutala jsem se do spacáku a ještě přes sebe přetáhla deku.

Edward se usadil na zemi a …dychtivě? na mě zíral.

,,Edwarde,neseď proboha na tý zemi,zatímco já ti okupuju gauč…“

,,Jen lež,mě to ani v nejmenším nevadí.Ale jsem zvědavý…můžu se ptát?“

Do půl třetí do rána jsem mu vyprávěla všechno možné ze svého rozmanitého života.Chtěl vědět,kde všude jsem byla (nesčetně míst,když jsme se pořád stěhovaly),divil se,když jsem mu popisovala jak jsme se stěhovaly (Renée prostě přišla a za pár hodin už jsme zmizely,občas mi to připadalo,jako by snad před něčím utíkala…to když jsme se jednou stěhovaly uprostřed noci),chtěl o mě vědět i ty nejpitomější detaily…

,,Skončil jsi?“

,,Teď už chceš spát?“uličnicky se usmál.

,,Můžeš mi přestat odpovídat otázkami?“

,,Vždyť děláš to samé.“

,,Fajn.Slibuju,že usnu,ale víš jak děti potřebují pohádky na dobrou noc?“

,,Už je téměř ráno.“

,,To je fuk,prostě mi prosím pověz něco o sobě.Nikdy se mi nepodařilo pochopit tvoje nálady – první den,kdy jsi mě chtěl zabít,další den jsi se se mnou zase bavil,ale pak se stala ta nehoda a tys mě začal ignorovat…a teď se mnou zase mluvíš…?“

Téměř neviditelným pohybem vyskočil a opatrně si sedl na kraj gauče.,,Odpusť mi to,Bello.Ten první den byl hrozný…nemáš tušení,jak úžasně voníš.“

,,Alice říkala,že voním míň než normální lidi…“

,,Jim ano.Ale občas se stane,že upírovi něčí krev voní naprosto nepřekonatelně,tisíckrát,milionkrát lépe než jiná.Emmettovi se to už stalo…a ta osoba už nežila zhruba čtyřicetinu sekundy po tom,co ucítil její vůni.Když jsi přeskočila tu nastavenou nohu,poslala jsi kolem mě vzduch…a tvou vůni.Málem jsem tě zabil.Nevím jak jsem tu hodinu přežil.Ale potom doma…Alice měla vizi.A tak jsem zůstal.“

Nijak blíž se nevyjádřil,co v té vizi bylo a já ho nechtěla přerušovat.

,,V úterý jsem se snažil napravit škodu,nechtěl jsem,aby ses mě bála.Alice mě večer málem zabila,protože celý den do mě vtloukala rady,že nemám mluvit,dýchat…ale já s tebou musel mluvit.Prostě jsem se nedokázal udržet.Fascinuješ mě.“

Tepová frekvence se mi zrychlila na nějakých sto tři tepů za minutu.

,,Ale pak se stala ta nehoda…a Aliciny vize se vyjasnily.Zbývaly jen dvě možnosti,ale já si vybral tu třetí – nemožnou.Ignoroval jsem tě…a vydržel jsem to dva ubohé týdny.Když se tě Erik ptal na jarní ples…přede mnou…no,měl jsem co dělat,abych po něm neskočil.A pak ten pitomec Newton…ale ulevilo se mi,že jsi je odmítla,ale nevěděl jsem,jestli…,byl jsem nervózní,jestli Tylerův předpoklad není správný – jestli skutečně nečekáš na něj…potřeboval jsem vědět,co mu odpovíš a tak jsem ti zablokoval cestu,promiň.A Alice měla zase novou vizi,tvoje budoucnost se pořád měnila,jak jsem přemýšlel,co je špatné a co správné…a tak jsme měli letět do Denali.Při zjišťování krevní skupiny jsi mě pořádně vyděsila.Nevěděl jsem,co ti je,takže jsem netušil,jak ti mám pomoct,nechápal jsem,proč pláčeš.Moc se omlouvám,že s tím medvědem to bylo na poslední chvíli,ale nedokážu ti číst myšlenky a dokud jsem nezaslechl tvůj výkřik,nevěděli jsme,že tam je člověk.Ani Alice nic neviděla – měla by ses ten svůj štít naučit ovládat,nebo tě nakonec bude stát život.To je asi celé.Usnula jsi?“

,,Ne,ale protože jsem ti slíbila,že už budu spát,tak už usínám.Ale ještě mám pár dotazů…když ti tak voním,jak to,že u mě dokážeš být teď tak blízko?“

,,Snažím se.Trénuju.Nesnesl bych pomyšlení,že jsem tě zabil.Víš jak mě tahle možnost straší?Ale já to dokážu.Když se budu hodně snažit…možná jednou dokážu…“podíval se kamsi do dálky a vzdychl.

,,Díky.Tak já už teda spím.“

,,Ne,ještě chvíli počkej.Chtěl bych se..“začal a v jeho hlase byla slyšet nervozita a nejistota.,,Bello…Šla bys se mnou na jarní ples?“

Málem jsem omdlela.

,,Na…jarní…ples?“

,,Ano.“

,,S tebou?“

,,Nechoď,jestli nechceš.Vím,že se nemůžu srovn-“zašeptal zklamaným hlasem,ale já jsem utnula.

,,Můj ubohý šatník!“zanaříkala jsem nahlas.

Zespodu se ozval Alicin zvonivý smích.

,,Ty bestie!Zítra si to s tebou vyřídím!“zakřičela jsem na ni naoko naštvaně a obrátila jsem svou pozornost zpátky k Edwardovi.,,Edwarde,jasně že s tebou chci jít.A přesně jak tvoje malá protivná sestra“zdůraznila jsem ty slova,abych měla jistotu,že je Alice uslyší, ,,předpověděla,půjdu tam dobrovolně a ráda.Jen nechápu jednu věc…“

Myslel na to samé.,,Budu se snažit…zdokonalit,abych s tebou mohl tančit.Mám koneckonců kromě dne i celou noc…a ples je až za dva týdny.Do té doby snad…ale kdybych to nedokázal,tak se neboj,Mike Newton je připraven kdykoliv poslat Jessicu do háje a jít s tebou.“

,,Byla bych raději,abys mě zabil,než tancovat s Mikem Newtonem…což mě přivádí k problému.Neumím tančit,vůbec,ani krok.A budu muset jet nakupovat s Alicí,protože Jess s Angelou jely dneska…už vlastně včera.“

Jako bych to přivolala,najednou mi zazvonil mobil.,,Kdo mi může volat půl třetí ráno?“

,,Tipl bych si,že je to Emmett a jako žertík na dobrou noc ti nabízí sex po telefonu.“

Ale nebyl to Emmett,byla to Jessica.Dost sjetá Jessica.

,,Bafiky,Bello,jak je,zlato?My sme teďkonc došly dom.Aha,tak nejsme doma,ale v mým klááásným malým rezavým miláškovi,to je jako moje autíšško,víš?A Angelka je tady taky a ce s tebou kecat?Hey,eště čeki,ci ti jenom říct,že sem se líbala s Connerem…aha,no tak to byl prej jakože nějakej Mike…taky tak miluješ Pamelu Anderson?Ty její lymfocyti..chci říct syntokony..jejky…jóó,što mám,silikony!“

Naštěstí jí někdo vyrval sluchátko,takže jsem neměla možnost si vyslechnout všechny její opilecké názory.

,,Bello?Jsi to ty?Prosím tě,můžeš mi pomoct?Jessica se..no,potom ti to vysvětlím,ale byly jsme nakupovat a vracely jsme se kolem půl desáté,ale někdo nám propíchal gumy a Jess řekla,že si někam zajdem no a výsledek jsi slyšela...nemohla jsem ji nechat jít samotnou,ale ani jsem ji nedokázala ubrzdit..Mike se ožral a usnul,ráno bude mít pořádnou kocovinu…fuj.Jsem v Port Angeles,potřebuju dvě gumy a s dvěma lidma úplně namol…prosím tě,já vím,že je hrůza otravovat tě ve tři ráno,ale pomohla bys mi?Stačí mi sem hodit pneumatiky a nebo nás jenom odvez domů,já se zítra vrátím pro auto autobusem…ono je sice Jessičino,ale v takovým stavu nemůže řídit…“

,,Ang,uklidni se.Víš,já nejsem tak trochu doma…šla jsem na výšlap na Mount Rainier…ale teď jsem u Cullenových.Budu tam nejpozději za tři čtvrtě hodiny,jo?Tak nejanči a ahoj.“

,,Díky Bello,ani nevíš jak moc…Cullenovi???“

,,Tak pá za chvilku,“přerušila jsem ji a zaklapla mobil.

,,Wow.“

,,Jdi spát Bello,já do Port Angeles zajedu,“nabízel mi Edward.

,,Ne,pojedu s tebou,slíbila jsem Angele,že tam přijedu.“

,,Tak dobře.“

Rychle jsme seběhli dolů,vysvětlili,co se stalo a Edward mě zavedl do garáže.

,,Páni!Čí to je?To je M3,že?Ach jo,s tímhle kabrioletem se můj auťáček nemůže rovnat.“Prohlížela jsem si červené BMW.

,,To je Rosaliino.Ty se vyznáš v autech?“

,,Mám ráda rychlá auta.“

,,Tak si naskoč – rád jezdím rychle.“

Edward mi galantně otevřel dveře jeho stříbrného Vanqishe a už jsme uháněli po silnici,kolem nás jen neprostupná hradba stromů.

Do Port Angeles jsme dorazili v rekordním čase – osmnáct minut.Edward jezdil velmi rychle,i na moje měřítka.

,,Slyšíš už Angelu?“

,,Ano,právě přemýšlí,jestli nemá Jessicu něčím praštit,aby už zmlkla.“Mluvil přiškrceně,čelist zaťatou.

,,Jé,promiň,já jsem na to úplně zapomněla.Nemám otevřít okýnko,nebo tak něco?Klidně vystoupím,jestli chceš.“

,,Ne.Je to v pohodě,vážně.Kdybych na tebe dostal neodolatelnou chuť,zmizel bych dřív,než bych ti mohl nějak ublížit.Neboj se.“

,,Zbytečně se mučíš…“

,,Zbytečně ne.“

Když odbočil za roh,konečně jsem je zahlédla.,,Jejda,támhle jsou…Jessica se asi zbláznila.Takhle se odvázat…“

Angela vypoulila oči,když před ní zastavilo Volvo a z něj jsem vyskočila já a Edward.

,,Díky,že jste přijeli…moc díky.Ti dva se pomátli…“

“Záchrana“ proběhla bez komplikací,Edward mi naznačil,ať Angelu někam odvedu a zatím blesku rychle vyměnil pneumatiky.Pomohli jsme jí naložit Jess a spícího Mika a rozloučili jsme se.

Po cestě ke Cullenovým se mi zavíraly oči.Edward mě polospící pomohl vylézt z auta a když viděl,že nejsem schopná sama jít,vzal mě do náruče – zase daleko od sebe – a vynesl nahoru do svého pokoje.

Poslední,co si pamatuju byl zvuk zavírání zipu spacáku a krátký jemný dotyk chladných prstů na mé tváři.