Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

8.část - Goat Rocks

BELLA:

Středa,čtvrtek,pátek.Ani jsem si nevšimla,jak ty dny uběhly,přestože plynuly velmi pomalu.

Angele a Jessice jsem s lítostí oznámila,že do Port Angeles nejedu.Vzaly to celkem klidně.

Ty tři dny svítilo slunce.Byla to krása,ale já si to nedokázala vychutnat.Cullenovi tu totiž nebyli.Ang mi pouze řekla,že jsou to milovníci outdoorových sportů a že vždy když vysvitne slunce,jedou stanovat.

Pokud možno jsem se snažila nemyslet na příhodu v biologii.A kupodivu,zlé vzpomínky rychle vybledly a já se cítila skoro normálně.

Skoro.

Pronásledovaly mě noční můry,kde jsem se skláněla postupně nad všemi lidmi z Forks a pomalu  jim sála krev.Když jsem oblízla poslední kapku,z ničeho nic se objevil Edward a přiložil svoje zuby k mému krku.S křikem jsem se probudila těsně před tím,než mě stačil kousnout.

V sobotu jsem se vzbudila kolem páté ráno – můj sen se trošku změnil,začala si na mě pochutnávat i Alice – a už jsem neusnula.Zabalila jsem si věci do svého oblíbeného batohu (stan jsem si nebrala,je hezky,vyspím se pod širákem),nechala jsem Renée vzkaz a tiše jsem se vykradla z domu.

Na Goat Rocks to bylo celkem daleko,ale já chodila rychle,na rovinách jsem se často i rozběhla…takže jsem na Mount Rainier – první mnou zvolené „stanovistě“ – dorazila kolem oběda.Něco málo jsem pojedla a pokračovala jsem dál,místy jsem se na chvíli zastavila a udělala pár fotek.Bylo tu opravdu nádherně.

Sluníčko mě hřálo na tváři a ten svěží vzduch…ani chviličku mě nenapadlo bát se.Byla to jen a jen moje chyba,že jsem důvěřovala…v co?Ve svůj sluch?Rychlost?Byla jsem naivní.Moje pitomost mě málem stála život…

Bylo něco málo po čtvrté,když jsem vlezla do lesa.Foukal tu příjemný větřík a já tiše našlapovala po koberci z jehličí.Ušla jsem asi pět kilometrů,když jsem došla na malou mýtinku.Dopadaly na ni ještě poslední paprsky slunce.

Zavřela jsem oči a na minutku se zastavila,abych si vychutnala tohle místo.

Velká,velká chyba.

Nevnímala jsem podivné praskání větviček.To je v lese přece normální.

Za mnou se ozvalo pronikavé zavrčení.Prudce jsem se otočila a do obličeje mi zavál odporně páchnoucí,medvědí dech.

EMMETT:

Alice předpověděla,že od středy bude slunečno,takže jsme uspořádali loveckou výpravu na Goat Rocks.

Rose se stále mračila na Edwarda,on se mračil na ni,Alice se mračila na všechny,Jasper se mračil,protože se Alice mračila,Esme se mračila,protože nechtěla,aby se ostatní mračili a Carlisle se mračil,protože se Esme mračila.Jak komické.Jo a ještě - Všichni se mračili,protože já se smál.

Jinak,objektivně řečeno,moje kráska byla hluboce raněná,že se Edwardovi líbí Bella víc než ona.Edward byl naštvaný,protože poslouchal její myšlenky – a Rose si asi nemyslela zrovna krásné věci.Esme byla smutná,že je rodina rozhádaná a Carlisle byl nešťastný,že je Esme smutná.Alicino chování jsem tak docela nepochopil,ale vypadala ustaraně.A Jasper se šklebil,protože byla Alice nervózní.

,,Něco se stane,“zamumlala Alice vynervovaně a prudce vrtěla hlavou.,,Ale vidím jen medvěda – nic víc…“

Jasper ji objal a vyvolal kolem nás klidnou atmosféru.Nuda.

,,Sakra,brácha,nech toho,chci se taky trochu bavit!“Něco mě napadlo.,,Carlisle?“

,,Ano?“

,,Může se upír zfetovat,ožrat nebo zhulit?“Prosím,řekni,že jo.

,,O tom vážně pochybuji.“

Ach jo. Musí se všichni tvářit tak vážně?

Rosalie na mě vrhla naštvaný pohled.Ještě mi asi neodpustila toho tchoře na zadním sedadle jejího miláčka číslo dvě - BMW,miláček číslo jedna jsem samozřejmě já.

,,No tak,Rosi,neškleb se.S váma je zábava jak s mrtvejma.“

Rose na mě zasyčela.

,,Jé,miláčku promiň,já to tak nemyslel!“Myslel jsem to tak,klidně mě zabij,ale už se na mě přestaň dívat takovým prázdným pohledem!Předevčírem mě dost ranilo,když sis odmítla oblíct to černý prádýlko,co jsem ti koupil – jenom proto,že jsme v lese…

Edward se zašklebil.

A ty mi laskavě přestaň číst myšlenky!

,,Nechcete se už vrátit?“Edward se zřejmě zbláznil.

Sakra,děláš si srandu?Snědl jsem jenom jedenáct rozkošně rozzuřených medvídků,ale zklamali mě – dost mi připomínali plyšáky…

Edward protočil oči.,,Jenom jedenáct!Byl jsem přepitý už po třech.“

Protože nemáš vůbec vkus,abys věděl.Puma je jenom ubohej zákuseček…jo a mimochodem,všiml jsem si,že Bella má fakt pěknou postavu…

Brácha temně zavrčel.

No konečně nějaká reakce!

Dáme zápas? 

,,Odkdy ty se chceš prát se mnou?Už ti nevadí,že umím číst myšlenky?“

V téhle zoufalé situaci bych se pral s Esme,kdyby chtěla.Prosím,Edwarde!Hele,jestli odmítneš,ulovím Bellu a pokud budeš chtít,aby přežila,donutím tě tancovat v Rosaliiných podvazcích kolem školy.Pouze v podvazcích.

,,Pitomče.“

To znamení ne?

,,Přesně tak.“

Chudák Bella!Ubohé Rosaliiny podvazky!No,ale zato holky typu Jessica Stanleyová se zblázní radostí!

Edward znova zavrčel,ale já už si ho nevšímal.

,,Jaspere,pojď se prát!“škemral jsem.

,,Nakašli si.“

,,Carlisle?“

,,Emmette,tvář se chvíli vážně.“

To já neumím.S těma mrtvola jsem nepřeháněl - naopak,je to ještě horší.

Rosalie nahlížela do svého batůžku,který si nutně musela vzít s sebou.,,Lásko?!Mohl bys mi vysvětlit,proč mám na svým nejlepším zrcátku vyrytý nápis „Miluju Emmetta,krále srandy,sexu a medvědů“?!“

,,To proto,že miluješ Emmetta,krále sran –“

,,MOJE NEJLEPŠÍ ZRCÁTKO!“

,,Rose,klídek, máš tu ještě dvě,napíšu ti tam něco jiného,třeba Rosalie,královna všech upírů?Víš,jak je třeba ten film královna prokletých,no nejsi ty druhá Akasha?“

,,Srovnáváš mě s tou odpornou herečkou?!“

,,Ne,ona je mnohem hezčí…“

,,Blbče.“

,,Nechceš se se mnou prát?“

,,Ani ne.Bojím se,že bych tě zabila a potom bych neměla s kým spát…“

,,Taky tě miluju!“

,,Mmmm.“

,,Tak se lidi trochu proberte!Jaký je tohle lov,když skoro nic nelovíme?“

,,Lidi…“pronesla Rose kysele.

,,Emmette,po tvé „malé svačince“ bych nemusela na lov nejmíň měsíc.“Alice zírala do země.

,,Půjdeme,“rozhodl Carlisle.

,,Cože?“ozvalo se překvapeně pět hlasů.

,,Ještě si zalovíme,“vzdychl a vrhl po mě útrpný pohled.

,,Vezmeme to směrem zpátky,po Mount Rainier.Edwarde,dávej pozor,jestli tam někdo není.“

Brácha soustředěně prozkoumal okolí.,,Nikoho neslyším.Můžeme vyrazit.“

Ale než jsme se rozběhli,Esme se zarazila.

,,Co to tady kvílí?“

Všichni ztuhli a zaposlouchali se.

,,Emmette?“podíval se na mě tázavě Carlisle.

,,No…včera v noci jsem chytit Emilka a pak jsem se ho pokoušel přeměnit – a ještě žije!To ostatní Emilci mi chcípli hned jak jsem je kousl…“

Šest upírů na mě nevěřícně zíralo,jak z kapsy vytahuju droboučkého černého netopýra.Emilka.

,,Cvok.Můj manžel je cvok,“zašeptala Rosalie do ticha.To popostrčilo Jaspera s Edwardem a propukli v šílený smích.

Konečně nějaká normální reakce.

V poněkud veselejší náladě jsme vyběhli a dali jsme si závod – krátký,jenom pět kilometrů.Samozřejmě,Edward vyhrál.Ale kdybychom se měli přetlačovat…

,,Vidíš toho  grizzlyho,Emmette?Tak schválně,kdo u něj bude dřív?“Edward,Jasper a já jsme se nachystali ke skoku.V tu chvíli se ale ozval vyděšený lidský výkřik…

JASPER:

Všichni jsme ztuhli,ale Edward asi nejvíc.Zbělel,pokud to vůbec bylo možné,ještě víc než byl a na sekundu vypadal,že dostane infarkt.Sice je to upír,jasně,ale …

,,Bella,“vyjekl přidušeně.

V tu samou sekundu se obrátil vítr a donesl k nám vůni čerstvé krve – krve vonící jako frézie,a možná trošku jako levandule…

Edward přestal dýchat a rozběhl se.Vyrazili jsme za ním,nejdřív já a Emmett,v závěsu za námi Carlisle a pak Esme a Alice.Rosalie se neobtěžovala ani zvednout hlavu.

Běh nám trval zhruba šest sekund a za tu dobu jsem si pečlivě prozkoumal  - především Edwardovy – pocity.

Hm.Byl vystrašený,téměř šílený úzkostí a vynervovaný jako nikdy.První strach byl,že se bál jestli už není mrtvá,další,skoro stejně silný,že se bojí,jí k ní být blízko.Blízko její krvi.

Alice na mě varovně volala,ale já se nezastavil.Jestli můžu pomoct,udělám,co bude potřeba.A navíc Bellina krev mi až tak moc nevadila – tím,že voněla částečně jako my,se pro mě stala o dost méně přitažlivou,než je normální lidská krev.Necítil jsem skoro žádné pokušení ji zabít,jen obvyklý oheň v krku,ale na to jsem byl za ta léta zvyklý…

Edward byl jako smyslů zbavený.Doběhl tam o zlomek sekundy před námi,zrovna když se medvěd chystal Belle zasadit smrtící ránu a rozdrápnout jí krk.

 Brácha vůbec nemyslel na to,že by nás mohl prozradit,tohle ho ani nenapadlo…S divokým vrčením skočil a odmrštil medvěda někam za kopec.

Emmett obdivně zahvízdal.,,Kruci,dobrá trefa,Edwarde,měl bych si na tebe začít dávat bacha!“Ale hned zase zvážněl (což ho muselo stát mimořádně velké úsilí),když viděl,jak Bella vypadá.

,,Tati,budeš nám muset helfnout!“volal na Carlislea.

My jsme stáli na okraji mýtiny,ale Edward se bez přemýšlení vrhl do předu – na slunce.Na jeho kůži dopadaly sluneční paprsky a v miliónu třpytivých záblesků se odrážely.

Teprve teď se ozvala Rosalie,odněkud daleko z lesa.,,Edwarde,blázníš?!Prozradíš nás!!!“ale Edward si jí nevšímal a šel k Belle.

Tři metry od ní se najednou zarazil.Cítil jsem jeho pocity…cítil jsem,jak žízeň,i když byl pořádně najezený,vyhrává nad strachem o ni….

,,Emmette!Chyť ho!“zařval jsem.

Zareagoval rychle,skočil po něm,ještě než se Edward stačil úplně přestat ovládat,a odtáhl ho co nejdál od ní.Carlisle uznal,že už je zbytečné se snažit cokoliv předstírat a honem běžel prozkoumat Bellina zranění.

Alice se na mě usmála,což od ní bylo hodně,vzhledem k tomu,jak moc se bála o Bellu a šla pomoct Carlisleovi.

,,Alice,potřebuju nutně obvaz nebo cokoliv,čím bych mohl zastavit to krvácení…o žebra se teď nestarej,ten grizzly jí protrhl několik žil…“

,,Au,“sykla Bella.,,A-lice.Batoh.“No,aspoň je živá.

,,Raději nemluv,“řekl jí Carlisle.

Můj nádherný černovlasý anděl s panickým strachem prozkoumávala obsah Bellina batohu.

,,Super,má tu pár náplastí,obvaz a dezinfekci.Nic víc,ale aspoň tohle…“podávala to Carlisleovi.

Já a Esme jsme zamířili za Edwardem.Už se zklidnil a seděl na zemi,hlavu v dlaních,Emmet byl těsně vedle něj,ve střehu,kdyby musel zase zasáhnout.

,,Díky Jaspere.Kdybys nezareagoval tak rychle,tak…“zdrceně zašeptal a vděčně se na mě pousmál.,,Přežije to?“

,,Asi ano,Carlisle je vynikající doktor,i když rány způsobené medvědem nemusí léčit každý den.“

,,Medvěd.“Esme se najednou zatvářila zmateně.,,Co tady proboha dělala?“

Teď,když krizovka pominula,nám došla tato podivná skutečnost.

,,Musela by vyrazit nejpozději včera ráno,aby se sem dostala.Pokud část cesty nejela autem.A ona přece protestovala i proti jedné zameškané biologii…“přemítal Emmett.

,,Oh,Emmette,mě nejde o cestu,ale co dělala na tomto místě?Tak daleko!Beze zbraně!Copak neví,jak je tu nebezpečno?“Esme se bála,jestli bude Bella v pořádku,protože nechtěla,aby byl Edward zase jako dřív,sám.

,,No,“zaváhal Edward.,,Beze zbraně tak docela ne.Vidíte ten nůž?“V poválené trávě se červeně blýskala malá čepel,celá upatlaná od medvědí krve.,,Pokoušela se bránit.Chápete to?Ona se chtěla prát s medvědem.“Zase složil hlavu do dlaní.

,,Mm…není tak trochu…extrémistka?“Emmet,samozřejmě.A ještě se nechystal mlčet.,,To mi připomíná jeden vtip!Řeknu vám ho.:Sejde se zoofil,pedofil,nekro –“

,,Myslím,že to stačí,Emmette,“okřikla ho Esme.

,,Ale mami,jen se snažím odlehčit atmosféru,když to tady ten,“zabodl do mě pohled, ,,nesvede.“Ha ha,moc vtipné.

,,Takže se sejde zoofil,pedofil,nekrofil a milovník extrémních sportů v hospodě.Trochu to vázne a tak zoofil říká:Chtělo by to kočku.

Pedofil:koťátko.

Nekrofil:mrtvý.

Milovník extrémních sportů se zamyslí a řekne:Mňau…“

,,Úžasný,Emmette,nemáš tam něco trochu míň zastaralého?“

,,Bohužel ne.“

Než jsme se mohli začít hádat,volal nás Carlisle.,,Hotovo!Udělal jsem,co jsem mohl,aby po cestě nevykrvácela,a teď rychle k nám domů a k mému kufříku.“

Edward chtěl vyskočit,ale Emmettova svalnatá paže ho přibila na místě.,,Kam si jako myslíš,že jdeš?“

,,No jo,“uvědomil si Edward.,,Ale…co když umře?“

,,To bude hrozná škoda,“odfrkla si znechuceně Rosalie,která se sem mezitím uráčila přijít.

,,Zmlkni,Rose.“

,,Kvůli ní máme zkažený lov!“

,,Rosalie!“

,,Nech toho,zlato,“pokoušel se ji zklidnit Emmett a omluvně se díval na Edwarda.,,Jinak…pravděpodobně umře,když se k ní přiblížíš,takže na,tady máš Emilka a hraj si sním,dokud nebude Carlisle dostatečně daleko,teprve pak vyrazíme za nimi.“Emmett trochu povolil sevření a vytáhl polomrtvého netopýra.

Smutně si ho prohlížel.,,Vypadáš,že už taky budeš brzo pod drnem,co ?A já doufal,že budu mít upířího mazlíčka.Ale neboj.Za to,žes přežil skoro dva dny,ti udělám krásnej pohřeb a Edward ti zahraje bezchybnej smuteční pohod,že jo brácho?“

,,Emmete prosím,teď ne!“

Edward měl o Bellu hrozný strach.Už to bylo šest minut,co odešli (Carlisle nesl Bellu,Esme a Alice šli s ním) a tak jsme se začali zvedat k odchodu.

,,Pomalu,Edwarde,“zdůraznil Emmett.

Když jsme doběhli domů,Alice nám šla naproti.Přitulila se ke mně,ale dívala se na Edwarda.,,Bude v pořádku,ale radši počkej,až Esme douklízí tu krev.A nechoď k ní moc blízko,má spoustu šrámů a i když ji Carlisle ošetřil..no,však víš.“

Edward přikývl a podíval se na Emmetta.Ten mu odpověděl s širokým úsměvem.

,,Ani na minutku tě nespustím z očí,děsivý krvežíznivče!“

,,Díky kámo.“

,,Měli bychom tam jít všichni.Do obýváku.Nezapomínejte,že Edward zná naše úmysly,takže si myslím…je těžší číst myšlenky šesti osobám současně,kdyby se náhodou neovládl…“

,,Já nikam nejdu.“Rosalie byla neuvěřitelně umanutá.

,,Ale miláčku,no tak,“přemlouval ji Emmett.

,,Máš zakázáno vstoupit do mého pokoje.“

,,Tvého?Myslel jsem,že je náš?“Jediné,jak Emmetta doopravdy vyděsit,je když mu Rosalie zakáže,aby strávili noc společně.A nebo když se odmítne svléknout.

Ale Rose odmítla pokračovat v začínající hádce a s nosem nahoru odkráčela do svého pokoje.

,,Dobrou noc a sladké sny,Rose!Mám ti telefonicky objednat pizzu?A hlavně se neutop ve vaně!“zařval za ní naštvaně Emmett.Páni,ten se ni musel vážně naštvat,protože Rosalii nenáviděla jakékoliv připomínky toho,že není člověk.

,,Tak jdeme,“zabručel nevrle.

Vešli jsme do obýváku,Esme právě uklízela poloprázdnou láhev s neředěným bělidlem.

Na pohovce ležela Bella,bledá jako smrt,oči zavřené a nepravidelně oddechovala.Měla na sobě potrhané tričko,celé od krve,černé rifle,jejichž jedna nohavice končila (díky ostrým drápům grizzlyho) u kolena a na nohách kvalitní,ale už trochu obnošené trekingové boty.

Edward se posadil na druhý konec místnosti a mlčky na ni zíral.Jeho pocity byly zmatené a pár sekund mi trvalo,než jsem ho správně pochopil.

Z čeho se probůh obviňuješ?

,,Neměl jsem ji nechávat ve Forks samotnou.“

Blázníš?

,,Ne.“

Ty za to nemůžeš,ty cvoku!Kdybys neohodil toho medvěda,bylo by po ní.

,,Kdybych dokázal slyšet její myšlenky…“

Ale za to nemůžeš!Alice taky nic neviděla, Bella v její vizi vůbec nebyla!

Nereagoval.

,,Co jí řekneme?“ozvala se tiše Esme.

,,Prvně nám poví,co tam dělala ona.Potom…podle toho,co nám řekne.Pokud viděla všechno,tak je zbytečné cokoliv zapírat.Uvidíme.“Alice se dívala do budoucnosti.

,,Zase stěhování,“povzdychl jsem si.

,,Možná ne,“oponoval váhavě Carlisle.,,Víte,o té nehodě taky nikomu neřekla,přesto že i tenkrát viděla všechno.Lhala velmi přesvědčivě.“

,,Ale tohle je něco jiného.Bude k smrti vyděšená.“Edward zavřel oči.,,Bude mě nenávidět.“

,,Nemyslím si,“řekla Alice.,,Vzpomeň si na tu příhodu v biologii.Odmítla nám to vysvětlit.A Bella nebude reagovat normálně.Kdyby ano,neseděla by s námi tak klidně na obědě.“

,,Ale to neznala pravdu.“

,,Ví,že máme tajemství,“vstoupil jsem do toho, ,,ale byla klidná.Nezapomínej,že i když jí nedokážeš číst myšlenky,já cítit její pocity dovedu.“

,,Bude se nás bát,“stál si Edward za svým.

,,Nebude,“odporovala Alice.,,Vsadíme se?“

,,Klidně.“

,,V tom případě dělejte,protože Bella se probírá,“upozornil je Emmett.