Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

6.část - Nabídky

Renée si pro mě ráno přijela do nemocnice a nepřestávala hořekovat,co se mi všechno mohlo stát…

Celou středu jsem proležela doma.Myslela jsem,že se budu nudit,ale celou dobu jsem se zaobírala podivnou Cullenovic rodinou.Zvláště jedním z nich…Bránila jsem se tomu,ale bylo to zbytečné.I když jsem byla hluboce raněná jeho chováním,nemohla jsem Edwarda pustit z hlavy.

Doufala jsem,že se ve čtvrtek bude třeba chovat zase normálně – pořád měnil nálady.Ale zklamala jsem se.Na obědě se na mě ani nepodíval a když jsem ho v biologii přátelsky pozdravila,krátce se na mě podíval a jen kývl hlavou.Neobtěžoval se ani mluvit při týmové práci…Přehodila jsem si vlasy přes obličej,aby nezahlédl moje slzy.

V tělocviku jsem se chtěla Alice zeptat,co jsem mu zase udělala,ale ona se tvářila nepřístupně,a jenom mi řekla:,,Nevím,Bello,už mě prosím neotravuj.“Zachytila jsem v jejím výrazu na zlomek sekundy i upřímnou lítost,ale Alice se rychle  - a naštvaně – otočila pryč ode mě a už na mě nepromluvila.

Venku začalo pršet.

Chtělo se mi brečet,řvát,dupat,a zase brečet.Smutně jsem nasedla do svého autíčka – aspoň to mě ještě mělo rádo –  a pustila svoje emoce ven.Slzy se mi na obličeji mísily se studenými kapkami deště a já přemýšlela,jak co nejjemněji oznámit Angele,že do Port Angeles nejedu.Nutně jsem potřebovala procházku,abych si pročistila hlavu.Dlouhou procházku.Od čtvrtka do neděle…Renée mě určitě ze školy omluví.

Jako by mě slyšela,přiřítila se ke mně.,,Ahoj,Bello,mě je to hrozně líto,ale ten výlet do Port Angeles budeme muset přesunout na jiný den…a asi na víkend,Jess je nemocná a nebylo by hezké jet bez ní…“

,,Ne,vůbec mi to nevadí Ang,pojedeme příští týden.“

,,Tak ahoj zítra!" 

Fajn,tak tohle mám z krku.

Nějak jsem přežila pátek – Cullenovi mě okázale ignorovali – a už tu byl víkend.Konečně!!!

Nakonec jsem na Goat Rocks nešla.Nechtěla jsem si pokazit zážitek z toho místa a tak jsem jela jenom na pláž do La Push.

Potkala jsem tam jednoho sympatického indiána,Jacoba Blacka.Bylo mu patnáct a jako bráchu bych ho brala okamžitě.

Byl uchvácený z mého auta a zavedl mě k nim do garáže,kde sestavoval svoje auto.Zjistili jsme,že jsme oba tak trochu fanatici do motorek a rychlých aut a konverzace rozhodně nevázla.V neděli jsem se tam vrátila a Jacob mě seznámil se svými kamarády Quilem a Embrym.Všichni tři byli vysocí,snědí a na patnáct nevypadali a byli super.S nimi jsem skoro zapomněla na Cullenovy.

Další týden byl stejně hrozný jako ten předchozí.Nákup v Port Angeles se musel znova přesunout,protože se ukázalo,že Jess má chřipku a ještě si nějaký čas poleží.

A Edward se neobtěžoval na mě promluvit,ani se na mě podívat,ostatně jako nikdo z jeho rodiny.Jedno ráno jsem parkovala a pohled mi mimoděk padl na stříbrné Volvo.Zrovna z něho vylézala Alice.Zvedla ruku,jako by mi chtěla zamávat a usmála se na mě,ale pak prudce trhla hlavou směrem ke dveřím řidiče a sklonila hlavu.I na tu dálku jsem slyšela,jak na Edwarda navztekaně syčí.

O víkendu jsem pomáhala Renée doma a trochu jsem se učila.Ztratila jsem chuť na jakékoliv túry.

Pondělí bylo pošmourné a mlhavé,ale už jsem si na to zvykla.V občance si mě Erik prohlížel zvláštním zadumaným nejistým pohledem,ale dělal,jako že se nic neděje.Při obědě u našeho stolu vládlo podivné ticho a většinu konverzace obstarávala Lauren a Tyler,který se mi stále donekonečna omlouval.

Erik mě potom doprovodil do biologie a přede dveřmi se zastavil.,,Ehm,Bello?“

,,Ano,Eriku?“

,,Sem se chtěl to..no..jako zeptat…jesi bys…to..nešla bys se mnou na jarní ples?“

Zalapala jsem po dechu.,,Cože?“

,,Na ples.Za tři týdny je jarní ples…“

Když to říkal,zrovna kolem nás prošel Edward.Věnoval Erikovi mrazivý nenávistný pohled,až se chudák přikrčil.

,,Díky,Eriku,ale já nebudu ve městě,jedu s Renée navštívit přátele do Denali.“Lepší výmluvu jsem nebyla z placu schopná vymyslet.,,Pozvi Rachel,bude nadšená.“

,,Aha,no tak nic,“sklopil smutně hlavu a loudal se na svoji hodinu.

Neměla jsem čas zabývat se jím.Musela jsme si vyřídit ještě něco – někoho – jiného.

Zuřivě jsem došla ke své lavici,prudce hodila batoh na zem a otočila jsem se k Edwardovi.Překvapilo mě,že s na mě dívá,ne nenávistně,ale zaujatě.

Na chvíli mě to vyvedlo z rovnováhy,ale pak jsem si vzpomněla,co jsem mu chtěla.

,,Je mi úplně jedno,že nesnášíš mě,ale mohl by ses prosím kvůli tomu přestat mračit na moje přátele?!“Lhala jsem.Vůbec mi to nebylo jedno.

Překvapeně zamrkal.,,Cože?“Opravdu vypadal,jako by nechápal moje slova.

,,Ten pohled,cos hodil po Erikovi.Čím si zasloužil tvoji nenávist?Jen proto,že se baví se mnou?“

Kupodivu vypadal,že se chce zasmát,ale v tom přišel k naší lavici Mike.,,Bello,můžu s tebou mluvit?“

,,Jasně.“

Dovedl mě ke své lavici a nabídl mi,ať se posadím.Divné.,,Chceš pomoct s učením?“nechápala jsem.

Viděla jsem,jak se Edward ušklíbl a rychle přesunul zrak k oknu,jako by ho tam něco hrozně zaujalo.

,,Ne…“zasmál se nervózně Mike.,,Chtěl jsem se tě zeptat…“Ach ne.Už jsem věděla,co přijde.

,,…jestli bys se mnou nešla na ples?“

Zhluboka jsem se nadechla.,,Budu v Denali.A navíc s tebou chce jít Jessica.“

,,To je škoda.“Povzdechl si.,,Tak snad příště.“

,,Hm.“

Vrátila jsem se na svoje místo.Edwardovy oči dosáhly nejvyššího stupně zvědavosti.Co ho proboha tak moc zajímalo?

,,Mohl by ses na mě přestat takhle dívat?“

,,Dívám se na tebe rád,“prohlásil a nádherně se usmál.

Co to právě řekl?Mám halucinace?Ohromeně jsem si ho prohlížela a hledala jakýkoliv náznak,že si dělá legraci.Nevypadal tak.

,,Jsi blázen?“vyletělo ze mě nakonec.

,,Proč myslíš?“

,,Dva týdny děláš,jako bych neexistovala a teď se se mnou začneš normálně bavit?“

Jeho usměv pohasl.,,Bylo by pro tebe lepší,kdybych tě ignoroval.Ale už je toho na mě moc.“

Moc jsem ho nechápala,co mi to tu tvrdil?

,,Takže…mě ignoruješ pro moje bezpečí?“

,,Ignoroval.Ale Alice měla pravdu…“vzdychl.,,Už to nedokážu.“

Wow.Obrat o sto osmdesát stupňů…a on mluvil vážně.

Naštěstí – nebo bohužel? – vešel do místnosti pan Banner a ukončil náš prazvláštní rozhovor.

Po zvonění nevyběhl ze třídy jako obvykle,ale zůstal stát vedle mě.,,Vyřídila bys prosím Alici,že vyhrála?“

,,Dobře.A…takže ona už se mnou bude mluvit?“

Kajícně přikývl a udělal krok směrem ke mně.Tak blízko u mě ještě nikdy nebyl – s výjimkou té nehody,ale ta se snad ani nepočítá.

,,Odpusť mi to.Vím že moje chování bylo hrozné,ale zkus na to zapomenout.“

Zrychlil se mi tep.Chtěla jsem se na něj zlobit,ale nešlo to.

,,V pořádku.“

,,Tak ahoj zítra,“usmál se a vyběhl ze třídy.

Tělák byl fajn.Sotva jsem překročila práh tělocvičny,vrhla se mě Alice a málem mě rozmačkala v chladném objetí.Nasávala jsem její zvláštní vůni typickou pouze pro Cullenovy a Denali je a bylo mi úžasně.

,,Mám ti od Edwarda vzkázat…“

,,…že jsem vyhrála,já vím.Upozorňuji tě,že ta ignorace tvé osoby nebyl můj nápad a ještě pořád jsem na něj pěkně nakrknutá,ale na druhou stranu mu nemůžu upřít,že to myslel dobře.“

Zamyšleně se zahleděla do deště.Přes špinavá plastová okna bylo vidět,že venku pořádně leje.

,,Svítí tady vůbec někdy slunce?“

,,Málokdy.V tuhle roční dobu skoro vůbec.“Alice se najednou zářivě usmála.,,Půjdeme nakupovat?“

,,Nakupovat?Já nic zásadního nepotřebuju..“Oblečení jsem měla dost.

,,Bude ples!Musíme ti koupit šaty,nebo tam chceš jít v riflích?“

,,Ale mě nikdo nepozval…“

Protočila oči.,,Bello,už jsi odmítla dva kluky.“

,,Neumím tancovat.“

,,Naučím tě to.“

,,Alice,“zasténala jsem, ,,nemuč mě!To mám jako jít za Erikem a říct mu,víš kámo,změnila jsem názor a jdu?“

,,Proč ne za Mikem?“Tvářila se jako neviňátko.

,,Ten jde s Jessicou.“

,,Ale mnohem raději by šel s tebou,“oponovala stále s úsměvem.

,,Ale já s ním ne.“

,,Takže půjdeš za Erikem?“

Sakra,o co jí jde?

,,Já nechci jít ani s jedním z nich,Alice,rozumíš?“

,,Já vím.“

,,Tak proč…?“Nechápavě jsem se mračila.

,,Jen jsem to chtěla slyšet.“

,,Co?“byla jsem zmatená,ale pak jsem se vítězně usmála,,Hm.Takže sama vidíš že nemám s kým jít.“

,,Ani nápad!Věř mi,že Mike s Erikem byli teprve první část.“

,,To nemůžeš vědět,“protestovala jsem slabě.Ale vážně nemůže?

,,Tak kdy máš čas?“nevšímala si mých námitek.

,,V sobotu jsme chtěli jet s Angelou a Jessicou do Port Angeles…pojeď s námi.“

,,Myslím,že chtěly jet jen s tebou.“

,,Tak zítra,ano?Po škole,“vzdychla jsem.

,,Super!Pojedeme mým autem,jo?“

,,Rozkaz.“Ale proti své vůli jsem se už těšila.

Do konce hodiny přestalo pršet,takže jsem nijak nespěchala.V klidu jsem nasedla do auta a chystala se vyjet,když v tom mi Edwardovo auto zablokovalo cestu.Netrpělivě jsem na něj zatroubila,ale on se otočil,zamával mi a ukázal někam za mě.Podívala jsem se,kam ukazuje a spatřila jsem Tylera,jak běží od školy a volá na mě.,,Héééj,Belóó,počkéééj!“

S tichým zalapáním po dechu jsem se obrátila k Edwardovi.Pořád se na mě díval a usmíval se,i když se mi zdálo,že se má trochu napjatý výraz.

Mezitím ke mně přibíhal Tyler.,,Ahoj,Bello,dík,žes počkala,“mluvil zadýchaně,jak doběhl.

,,Já odtud pouze nemůžu vyjet,Tylere.Kdyby ráčil Edward uhnout se svým autem,byla bych už na cestě domů.“

,,No,to je jedno…jsem se ti chtěl..“

Ruply mi nervy.

,,Jestli se mi jdeš zase omlouvat za tu nehodu,tak za sebe neručím!!!Když tě přejedu,budeš to brát jako dostatečně vyrovnané,abys mi dal pokoj?!!!?“

,,Klid,nejdu se ti omlouvat,i když mě ta nehoda vážně moc mrzí,nechtěl jsem…“rychle zmlkl,když zachytil můj vražedný výraz.,,Chtěl jsem tě pozvat na ples.“

Zavřela jsem oči,snažíc se uklidnit.,,Nebudu ve městě.“

,,Erik to tvrdil.“

Zmateně jsem otevřela oči.,,Proč mě teda – ?“

,,Myslel jsem,že čekáš až tě pozvu já.“

,,Vážně nebudu ve městě.“Promiň Alice,ale já na ten zatracenej ples nejdu!

,,Tak příště.Čau.“Odcházel ke své Sentře.

Edward se přede mnou hlasitě chlámal mému ohromenému výrazu.

Znova jsem na něj zatroubila a tentokrát naštvaně.

Věnoval mi jeden zářivý úsměv a odjel.

Doma jsem si to později rozebírala.Alice říkala,že Mike a Erik jsou první část.Myslela tím první polovinu?Už přišli tři,takže mě čeká ještě jedno odmítnutí?

,,Mami?Mohla bych jet za tři týdny na návštěvu do Denali?Slíbilas mi to.“

,,Tak dobře,Bello,klidně jeď.Radši si rezervuj letenky, a nezapomeň to zavolat holkám,aby věděly,kdy tě mají čekat.“

,,Díky,mami.“

Uf, je to v suchu.V sobotu pojedu s Angelou a Jessicou do Port Angeles,nechám je nakupovat a skočím si do Seattlu na letiště,a pak se za nimi vrátím.

V úterý se trochu vyjasnilo,ale slunce se stále schovávalo za  šedé mraky.Po cestě do garáže jsme si všimla,že na příjezdové cestě stojí něčí žluté Porsche 911 Turbo.Vzhledem k jeho ceně jsem tušila,že to bude někdo z Cullenových.

Z auta vyskočila Alice.,,Tak dělej,Bello,nebo přijdeme pozdě!“

,,Co to má znamenat?“

,,Po škole jedeme nakupovat a já se nechci zdržovat cestou domů a k vám,takže jsem pro tebe přijela,abychom mohly po vyučování rovnou vyrazit.“

,,Alice,já na ples nepůjdu.“

,,Sakra,Bello,neštvi mě!Půjdeš,i kdybych tě tam měla dotáhnout násilím!“

Zavrtěla jsem hlavou.,,Proč ti na tom tak záleží?Včera jsem odmítla i Tylera.A s Renée mám odmluveno,že skutečně můžu letět do Denali.“

Pár sekund koukala do prázdna tím podivným zamlženým pohledem a pak jí v očích zaplály veselé ohníčky.,,Tak se mnou jenom pojeď,nemusíme kupovat šaty na ples.Prosím!“

,,Dobře.Ale ať už chystáš cokoliv,nevyjde ti to,“varovala jsem ji.

,,To se ještě uvidím,“šeptla a nastartovala.

Na parkovišti zaparkovala vedle místa,kde většinou stávalo Edwardovo Volvo.Díky její šílené jízdě – jezdila mnohem rychleji než já – jsme byly ve škole s předstihem.

Chtěla jsem jít dovnitř budovy,ale Alice mě zadržela.,,Počkej.Chci se dívat,až přijedou.A ty se dívej se mnou – ať máš taky nějaké to potěšení.

Zatímco jsem si marně lámala hlavu,co tím myslela a kdo bude ten poslední,co mě pozve na ples,objevilo se tu stříbrné auto a zastavilo vedle Alicina Turba.

Vyskočili z něj zbývající studující Cullenovi a s otevřenou pusou přebíhali pohledem z Alice na její auto.

Alice se potichu zahihňala a já s ní.Vypadali krásně rozhozeně.

Jasper vyběhl k Alici a tázavě se na ni díval.,,Proč jsi mi nic neřekla?“

Alice ho popadla za ruku a odešla sním pryč.,,V těláku,Bells!“

Rosalie mi věnovala vražedný pohled a odešla bez ohlédnutí.Emmett  protočil oči a s povzdechem ji následoval.

Zůstali jsme tady jenom já a Edward.Otočila jsem se a vyrazila k učebně angličtiny.,,Bello,počkej,“zavolal a než jsem stihla zareagovat,byl u mě.

,,Co měl znamenat ten včerejšek?!“řekla jsem a pokoušela se mu nedívat do očí.

,,Říkala jsi,ať nejsem na tvoje přátele hrubý.Chtěl jsem,abys mi odpustila ten pohled na Erika a tak jsem prokázal Tylerovi malou službičku…“

,,Nesnáším tě!“zavřískla jsem vztekle.,,Doufáš,že když mě budeš vytáčet,dostanu infarkt a konečně tě nebude moci obtěžovat má existence?Musíš být zklamaný,že mě Tyler nesejmul,co?!“Oddusala jsem jen pár kroků,než mě váhavě chytil za rameno.Stejně jako posledně mnou projel záchvěv elektřiny.Stejně jako minule jsem se za to nenáviděla.Ale tentokrát jsem to už nedokázala ignorovat.

,,Ano?“

Musel být překvapený změnou v mém hlase.Proč se na něj nedokážu zlobit?!?!?!?

,,Promiň.Ale rozhodně nedoufám,že umřeš,neblázni.Nepřežil bych,kdybys byla mrtvá.“

,,Hm.Možná.“Zavřela jsem oči,aby mě nemohl omámit svým pohledem.,,Takže co po mě vlastně chceš?“

,,Alice říkala,že v den jarního plesu letíš do Denali.Chtěl jsem se tě zeptat,jestli bych nemohl letět s tebou.“

Šokovaně jsem otevřela oči.,,Ty chceš letět se mnou?

,,Ano.“

,,Do Denali?“

,,Ano.“

,,Páni.Hm.Tak…proč ne?V sobotu jdu koupit letenky,tak...koupím dvě.Jo…“

,,Letenky seženu já,“oznámil mi.

,,Tak díky…“

,,Uvidíme se na obědě,“rozloučil se a zmizel.

Potácivě jsem se loudala na angličtinu.Jessica už byla ve třídě,trochu bledá po nemoci a starostlivě si mě prohlížela.,,Je ti něco,Bello?“

,,Ne.Jsem trochu vedle.“

,,Z čeho?“vyzvídala.

Můžu jí to říct?Bude chtít Edward za dva týdny ještě jet,nebo se zase záhadně naštve?

,,No…přespříští víkend poletím do Denali,na návštěvu.Těším se…“

,,Ale to je jarní ples,“upozornila mě.

,,Já tam nejdu.“

,,To je škoda.Ale do Port Angeles s námi pojedeš,že?“

,,Jo.“

,,Tak fajn.“řekla Jess a já doufala,že mi dá pokoj,ale zase začala:,,Vážně tam nechceš jít?“

,,Neee!“

,,Tak promiň,jen jsem se ptala,“urazila se.

Nemluvila se mnou,dokud jsme nestály ve frontě na oběd.Rozhlížela jsem se po jídelně,ale u stolu Cullenových seděli jen Emmett a Rosalie.Jessica váhala,jestli se mě má zeptat,proč mám tak špatnou náladu,ale nakonec usoudila,že se na mě pořád zlobí a mlčela.Na chvíli.

,,To jako mává na tebe?“vykulila Jess oči a hleděla kamsi na druhou stranu jídelny.U stolu tam seděli Edward,Alice a Jasper.Alice na mě mávala a zběsile ukazovala rukama,ať jdu za nimi.

,,Alice se chce asi domluvit na ten dnešek,“zamumlala jsem,vzala si jídlo a nejistě zamířila k jejich stolu.

Byla tam jediná volná židle.

,,Tak sedej,Bello,nebo chceš jíst vestoje?“Alice netrpělivě bubnovala prsty o stůl.

Posadila jsem se a zvědavě jsem si je prohlížela.Jako vždy se můj pohled zastavil na Edwardovi.

,,Proč to všechno…?“

,,Vysvětlím ti to někde,kde nás nebude obtěžovat moje malá sestra.Nepochopím,jak může být někdo tak malý tolik otravný,“zašklebil se na Alici.Oplatila mu úsměvem,který jsem nepochopila,za to Jasper se trochu zamračil.,,Dávej si pozor na to,co o ní říkáš.“

I když jsme normálně konverzovali,všichni tři Cullenovi si mě napjatě prohlíželi,zvláště Jasper,jako by očekávali,že snad…uteču?

Už jsem to nevydržela.,,Proč se všichni tváříte,jako bych se vás měla bát?“

Vyměnili si navzájem užaslé pohledy.Edward nevěřícně zavrtěl hlavou a zamumlal:,,Říkal jsem vám to.“

Jasper se zdál nadmíru zaujatý.,,Nemáš ani trochu strach?Úzkost?Neseděla bys raději s nimi?“mávl rukou směrem ke stolu,odkud nás sledovaly čtyři páry vykulených očí,a dva nás zcela ignorovaly.

,,Rozhodně ne,měla bych?Proč?“

Edward přimhouřil oči.,,Chceš říct,že ze mě nemáš vůbec strach?“

,,Ne.Mám se tě bát?“

,,Pamatuješ se na ten první den?“

,,Jo.Chtěl jsi mě zabít.Ale..to bylo jenom ten první den.A pak ještě když ta dodávka…je to tak moc důležité?“

Alice se vítězně usmála na Jaspera a její rty se neslyšně pohnuly,jako by  mu něco říkala.Jasper kývl v odpověď.

Edward vypadal,že není schopen ze mě spustit oči.Líbilo se mi to.

,,Proč tu teda sedíš?Když víš,že jsem chtěl..“

,,Můžeš si o sobě tvrdit,že jsi zlý a nebezpečný,ok,já to beru.Ale nemáš pravdu.Nebezpečný,možná,ale neskákal bys před Tylerovu dodávku,kdybys byl zlý.Mám takový dojem,že zlý lidé nemívají záchranářské reflexy.“

Alice a Jasper se jako na povel zvedli.,,Tak v těláku,Bello.“ ,,Ahoj,Bello.“

,,Nezapomeň na biošku,Edwarde,“připomněla mu Alice něco a pak se zamyslela.,,Myslím,že bys tam taky neměla chodit,Bello,“řekla.

,,Přece se neuliju z hodiny!“

,,Hm,jak myslíš.Tak čau.“

,,Počkej,“zastavil je Edward.,,Co kdybych šel taky?“Zkoumavě se přitom díval Alici do očí.Zase ten prázdný pohled,rozostřené zornice.,,Hm,“zamručel Edward.,,Díky.“

,,Dělá se ti špatně z krve,Bello?“zeptal  se mě zvědavě.

,,Ne,proč?“

,,Jen se ptám.“

,,Takže mi teď odpovíš na mou první otázku?“

,,Už mě unavuje se držet od tebe dál.Takže to vzdávám.“

V hlavě jsem měla vygumováno.Pak jsem uviděla hodiny.,,Pojď,přijdeme pozdě.“

Ladně vstal a šel vedle mě celou cestu do biologie a trochu nervózně si sedl na svoje místo.Všimla jsem si,že už nesedí co nejdál ode mě,ale v úplně normální vzdálenosti.

Do třídy vešel pan Banner a vytáhl kožený kufřík,z něhož začal vytahovat skalpely a indikátorové destičky.,,Dneska,“začal, ,,budeme zjišťovat krevní skupiny.Všechny vás obejdu…“pokračoval,ale já ho neposlouchala.

Udělalo se mi zle.

Nepřežiju v místnosti plné aroma krve..čerstvé krve..aniž bych si ,,trošku“nelízla.