Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

5.část - Ach,ty emoce!

Kdybych byla normální člověk,zbývaly by mi dvě poslední sekundy ze života,než by do mě narazila Tylerova dodávka a udělala ze mě paštiku spolu s bokem Laurenina náklaďáčku.

Ale já měla rychlé reflexy.Třicetinu setiny před tím,než se ozval náraz,jsem se blesku rychle vyhoupla nahoru na korbu náklaďáčku – periferním pohledem jsem zaznamenala,že se směrem ke mně něco mihlo – stočila jsem se do klubíčka a rukama si přikryla hlavu.Jen co jsem to stačila udělat,jsem zaslechla tupý kovový zvuk,jak se auta střetla.Ucítila jsem prudké škubnutí,smýklo to se mnou,odhodilo mě to a já se pořádně praštila do hlavy o okraj korby,ale samotný náraz přišel z jiné strany než jsem očekávala – místo,aby do sebe auta narazily celým bokem,Tylerův vůz to do nás náklaďáčku napálil pouze z jedné strany.Jako by si mezi ně někdo stoupl…

Rychle jsem otevřela oči,hlava mi třeštila,a chvíli trvalo,než jsem byla schopná zaostřit.Když se tak stalo,spatřila jsem,že se zpoza okraje korby náklaďáčku se vynořila vyděšená tvář Edwarda.Jediným ladným,neslyšným pohybem vyskočil nahoru za mnou a dalším skoro neviditelným skokem byl u mě,skláněl se nade mnou,andělský obličej ustaraný.

,,Bello,jsi v pořádku???“

Klekl si ke mně a jemně mě podepřel,abych se mohla posadit.Při jeho chladném doteku jako by mnou projel elektrický proud.Nesnášela jsem se za to.

,,Jsem v pohodě.“Můj hlas teda v pohodě nebyl.,,Je tu zima…“

Edward se roztřeseně zasmál a pak udělal něco velice zvláštního.Chytil mě do náruče,jako by mě chtěl obejmout,pak si to ale nejspíš rozmyslel,zmateně zamrkal a upřel své zlaté oči do mých.

Došla mi jedna podivná skutečnost.

,,Jak se ti podařilo dostat se sem tak rychle?“vyhrkli jsme současně.

Já se nevěřícně pousmála.,,Ta dodávka z tebe měla nadělat fašírku.“

On se poděšeně zamračil a odtáhl se co nejdál ode mě,přesně jako v biologii..,,Proč by měla? 

Krev se ve mně začala vařit.Proč mi tak moc vadí,že se snaží držet z mého dosahu?!

,,Asi proto,že jsi jí stál v cestě.“

,,Nestál.Tyler do téhle kraksny narazil pouze nárazníkem.“

,,Ta dodávka sem měla narazit celým bokem,ale tys ji zastavil.Viděla jsem,jak ses mohl vzduchem.“

Pootevřel pusu překvapením,a pak se v jeho pohledu krátce objevil ten vražedný záblesk jako včera,zaťal pěsti a zavřel oči.Nedýchal.

Potom je zase otevřel,přiblížil se ke mně,opatrně,jako by chodil po minovém poli a řekl:,,Stál jsem vedle tebe,Bello.Tyler sem narazil jen nárazníkem.“

,,Víš,že to není pravda,“odsekla jsem ostře.

Zoufale se na mě podíval a jeho zlaté oči byly naléhavé.,,Bello,prosím!“

,,Budu lhát,když mi potom řekneš pravdu.“

Výraz se mu zatvrdil.Když promluvil,hlas měl ocelově chladný.,,Fajn.“

Někdo mezitím zavolal záchranku,která mě a Tylera naložila a odvezla do nemocnice.

Odnesli nás na pohotovost.Já byla v pořádku,jenom slaboučký otřes mozku,ale Tyler vypadal příšerně a hodně krvácel.Odsedla jsem si od něj co nejdál a snažila se nedýchat.Vůně jeho krve…no,nedokážu to říct nahlas,…ale…jeho krev byla cítit jako chrom s trávou (divná komibinace)…a voněla velmi…chutně.

Tyler se mi bez přestávky omlouval,nevšímajíc si svých zranění.Je zbytečné psát,jak moc mě to štvalo.

Pak sem věšel Edward s nějakým doktorem,který nemohl být nikdo jiný něž jeho otec,Carlisle Cullen,a utnuli tak Tylerovy omluvy.

,,Můžu jít domů?“zeptala jsme se hned jak vešli.

Edward se zakřenil.Doktor Cullen se usmál.,,Budeme si vás tu muset nechat na noc – máte slabý otřes mozku.“

Edward se uchechtl mému kyselému výrazu.Vzdorovitě jsem se posadila.,,Když jsem spadla ze skály,v okruhu třiceti kilometrů nebylo jediné zdravotnické středisko,a skutečná nemocnice se nacházela nejmíň padesát daleko,k dispozici jsem měla jenom děravý stan,spacák a přefiltrovanou vodu z Colorada a taky jsem přežila.Takže mě prosím pusťte domů.“

Doktor Cullen s Edwardem se na sebe podívali a jejich výraz se nedal rozluštit.

,,Tady ale máte možnost kvalitního ošetření a já vzhledem k vašemu stavu nemám pravomoc vás pustit domů.Zítra.“

Poraženě jsem se sesunula na polštář.,,Tak byste měli dát vědět Renée – bude o mě mít starost.A prosím – nic nezveličovat,i bez toho bude bláznit strachy.“

Doktor Cullen přikývl.,,Zavolám jí.“

Otočil se k Tylerovi a začal mu ošetřovat rány.Edward se chystal zmizet z místnosti.

,,Hey,“zavolala jsem na něj.,,Neslíbil jsi mi něco?“

Pomalu se otočil.,,Řekl jsem pouze „fajn“.Nic jsem nesliboval,“pronesl ledově.

Znova jsem se posadila,rozzuřená do nepříčetnosti.Z hrudi se mi ozvalo tiché,ale zato pěkně zabijácké zavrčení.,,Hajzle,“zasyčela jsem nenávistně.Vůbec jsem se  v tu chvíli nestarala,že vrčení u lidí není moc normální.Byla jsem soustředěná pouze na jedinou věc – nenávidím Edwarda Cullena.

Na obličeji se mu vystřídalo několik výrazů – nevěřícnost,pak jakási zvláštní bolest,které jsem absolutně nerozuměla a nakonec se vrátil k chladné masce,obrátil se a práskl za sebou dveřmi.

Nezůstanu tady ani minutu!!!No,minutu jo,ale večer,až se nemocnice trochu vylidní,tak odtud zdrhnu.Nebude to moc těžké,soudě podle toho,kolik tady bylo personálu.Večer uteču.

CARLISLE:

Ohromeně jsem sledoval Bellin téměř vražedný pohled a poslouchal její tiché vrčení.Člověk přece vrčet neumí!Nebo ano?Málem jsme při tom upustil obvaz,který jsem přikládal na ránu Tyllera Crowleyho.

Viděl jsem Edwardovu bolest,když na něj Bella syčela a propalovala ho nenávistným pohledem.Bylo mi ho hrozně líto,ale nemohl jsme mu pomoct.Bylo to čistě jeho rozhodnutí.Vždy byl tak nesobecký – radši bude trpět sám,než aby Bellu…-

* * *

Zděsil jsem se,když za mnou dnes odpoledne přiběhl,bledší než obvykle a sesunul se na židli,hlavu v dlaních.

,,Je to v háji!Běž se prosím podívat,jestli jí nic není,ale prvně..Aliciny vize se vyjasnily.Jsou jen dvě možnosti…já ji nezabiju,to bych si neodpustil.A už vůbec ji neproměním!!Alice to viděla…viděla to…“

Nejdříve mi nedošlo,o čem mluví,ale potom se mi věci poskládaly k sobě.

,,Takže je tu jen jedna možnost.Změním budoucnost,“pokračoval a hlas se mu třásl.

Vyděsil jsme se.,,Chceš odejít?“

Zavrtěl hlavou.,,Ne.Budu ji ignorovat.Nic na tom není…vždycky všechny lidi ignorujeme…nic na tom není…nic na tom není…nic na tom není…nic na tom – „

,,Edwarde,vzpamatuj se!“Vážně mě vyděsil.,,Uklidni se a všechno mi řekni po pořádku.Něco se stalo Belle?Alice viděla její budoucnost?“

Edward se začal na židli kývat ze strany na stranu.Začínal jsem mít starost o jeho duševní zdraví, ale pak konečně promluvil.

,,Na parkovišti ji málem rozmačkala dodávka Tylera Crowleyho.Ona ale neuvěřitelně rychle…“Krátce mi pověděl celý příběh.Hlas se mu zadrhl,když vykládal,co viděla Alice po té nehodě.,,Její vize se upevnily.Viděla Bellu buď mrtvou díky mně a nebo upírku.Nic jiného.Ale já si myslím…myslím,že když ji budu ignorovat,tak aby neměla šanci se s námi seznámit…“Zoufalstvím se mu zkřivil obličej a já cítil,kolik úsilí ho to bude stát.Proč musí mít Edward takovou smůlu?Život k němu není fér.On si tohle nezaslouží.,,Vážně ti tolik vadí představa,že by byla jednou z nás?“

Můj nejstarší syn se ke mě zvedl oči s nevěřícným úšklebkem.,,Dokázal bys zničit život nevinné osobě?Navíc dívce,kterou máš rád???Naposledy se na ni půjdu podívat jako kamarád..a pak už na ni nepromluvím.“

Bylo to jeho rozhodnutí.Jeho plán měl jedinou chybu – nestaral se,jak bude reagovat Bella…

* * *

A teď jsem zíral na jeho bolest promíšenou se šokem.V myšlenkách jsem na něj volal,ale dělal jako že mě neslyší a hlasitě práskl dveřmi.

Doufal jsem,že na mě počká v kanceláři,ale slyšel jsem jeho kroky – dost dupal,na to že je upír – a potom tiché předení motoru jeho auta.

Bella se na mě podívala přimhouřenýma očima,v nich stále nenávist.,,Můžete mě aspoň odklidit někam z Tylerova dosahu?Jeho omluvy mi už lezou krkem.“Říkala to chladným odměřeným tón,ale zaslechl jsem tam i stín potlačované hysterie a paniky.Vypadala,jako by se snažila dýchat jenom trošku,dýchala pouze ústy a zatínala pěsti.Nechápal jsem to.

,,Jak si přejete,slečno Swanová.“

Osobně jsme její postel převezl na pokoj vedle mé kanceláře.Byl jsem zvědavý,jak se bude chovat.

Hned,jak jsme vyjeli z pohotovosti si úlevně oddychla a nasála pořádně vzduch do plic.Byl jsem zvědavý,ale neptal jsem se,co se děje.Zanechal jsem ji v pokoji šel k sobě.Dneska jsem měl noční – bylo příjemné mít i v noci něco na práci.Když nemůžete spát,brzy nevíte co dělat.

Zavolal jsem její matce – byla vyděšená,ale podařilo se mi ji uklidnit a požádal jsem ji,aby sem nechodila,že Bella potřebuje odpočívat.

Původně jsem chtěl najít složku jednoho problémového pacienta,ale místo toho jsem napjatě poslouchal zvukům z vedlejší místnosti.

Bella začala nepravidelně dýchat.Lekl jsem se,že má nějaké zdravotní potíže,ale potom jsem zaslechl tiché zdušené vzlyky.Málem jsem umřel zvědavostí,abych se dozvěděl,proč pláče,ale pak mi došlo,jak neslušně se chovám.Brečela kvůli Edwardovi?Nebo měly její slzy zcela jiný důvod?

Kolem šesté večer jsme zaslechl tiché zavrzání koleček od postele.Musel jsem se hodně soustředit,abych slyšel zvuk jejích kroků – pohybovala se neslyšně,jako kočka.

Zdálo se mi,že kolem mých dveří našlapuje obzvlášť oparně..hm,zajímalo by mě proč.Otevřel jsem dveře a usmál se.,,Na procházce,Bello?“

Cukla sebou a provinile se podívala do země.,,Jak jste mě mohl slyšet?“

Byla neuvěřitelná.Z miliónu možných odpovědí si vybere otázku,která by nikoho jiného nenapadla.Měla naprostou pravdu,když byla přesvědčená,že její kroky nikdo neuslyší.Aspoň člověk ne.Jediná otázka,na kterou jsem jí nemohl odpovědět.

,,Nechceš jít na chvíli dál?“otevřel jsme dveře víc.

,,Ráda,“nejistě se usmála a přešla kolem mě.Nasál jsem její vůni…Alice měla pravdu.Nevoněla tak docela jako člověk.Byl jsem tím fascinován.Co byla?

Posadila se na židli před mým stolem.Usadil jsme se naproti ní a zvědavě si ji prohlížel.

,,Alice mi říkala,že znáš Tanyu a ostatní…“začal jsem.

Obličej se jí rozjasnil.,,Ano.Bydlely jsme s Renée v Denali a my se s Tanyou dost spřátelily..hodně se mi po nich stýská,nikde jinde jsem nenašla tak dobré přátele – to víte,pořád se stěhujeme..,“přiznala s povzdechem.

,,Můžeš mi prosím popsat,co se dneska stalo?Myslím tu nehodu.“

,,No…“zaváhala a kousla se do rtu.,,Já jsem vyskočila nahoru na korbu Laurenina auta a…to bylo všechno.“

Lhala mi.Edward si nebyl jistý,jestli bude mlčet nebo ne.Slíbila mu to,ale po té scéně na pohotovosti…no být Bellou,tak se mu chci pomstít.Ale ona mlčela.

,,Mě můžeš říct pravdu,“řekl jsem tiše a sledoval její reakci.

,,Ale tohle je celá pravda,nic víc tam nebylo…“lhala dál.Lhala pro Edwarda?Nebo z jiného důvodu?

,,Edward mi to už popisoval.Bello,já potřebuji vědět,co jsi viděla.Prosím.“

,,No..vy jste jeho otec,takže…Zastavil ji.Neuvěřitelně rychle přeskočil přes pět aut,jen aby se dostal mezi mě a tu dodávku,ale neočekával,že zareaguju tak rychle a vyskočím nahoru.Viděla jsem jeho rozmazaný obrys…myslím,že nikdo jiný to neviděl.Bylo to příliš rychlé.Dál jsem to neviděla,měla jsem zavřené oči,ale podle směru nárazu bych řekla,že dal ruce do přední části Tylerova auta a zastavil ho – tak,aby tam vznikla mezera…když bylo po všem,vyskočil za mnou nahoru.Prvně byl hrozně starostlivý a vypadal,že se o mě opravdu bojí,ale potom…zase se tvářil jako včera.Jako by mě chtěl zabít.“

Bella přidušeně vzlykla.,,Proč se pořád mění jeho nálady?Jednou se chová,jako by o mě stál,ale pak mě zase nenávidí…“Položila si obličej na stůl.

Dával jsem si pozor na svůj výraz.Takže Bella viděla všechno.A co neviděla si domyslela.Ale docela přesvědčivě mi tvrdila něco jiného,dokud nezjistila,že mi může důvěřovat.Nevím jak,ale musela vycítit,že já a moje rodina máme velké společné tajemství.

A pak a její poslední věta…takže ho měla ráda?Vyznělo to tak…

,,Nikomu to neřeknu,přísahám.Můžu už jít spát?“Jako by mi četla myšlenky.

Němě jsem přikývl a propustil ji.Moje mysl byla příliš daleko,než abych mohl odpovědět.