Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

48.část: Šťastná…zatím

Konečně další kapča Prababičky:))) Doufám že si ji ještě pamatujete;asi bych měla pokráčka dodávat častěji:D Zase jenom kratší,ale snad se bude líbit.+bonus písnička:))

Malika

K našemu domu jsme doběhli během několika sotva patrných chvilek,a mě připadaly ještě o to kratší,čím víc jsem byla nervózní.Dokonce ani Edwardova přítomnost nemohla vyvážit moji zoufalou nejistotu a bázeň že Renée nějak ublížím..

Edward mi povzbudivě stiskl ruku a postrčil mě ke dveřím. „To zvládneš,neboj se.“

Třásly se mi nohy i hlas. „Co když ji zabiju?“

„To bych přece nikdy nedovolil.“

„Ale-“

Skočil mi do řeči a utnul moje protesty.„Bello,chceš ji vidět nebo ne?“

Zhluboka jsem se nadechla. „Chci.“A nejistě jsem vykročila ke dveřím.Třesoucí se rukou jsem cinkla na zvonek,nadechla se,abych s mámou mohla případně prohodit pár slov a naslouchala její spěšné kroky a rytmické bušení srdce.

„Ano?“volala Renée a současně s tím otevřela dveře.Chtěla jsem jí říct prostě Ahoj,ale její zděšený výraz mě zarazil.Zalapala po dechu a ještě nevěřícněji se podívala na Edwarda,jako by jí něco nešlo dohromady.

„Isabello?“šeptla. „Já myslela že tě zabili..“

Co?Alice prozradila mámě že jsem mrtvá?!To snad ne!Dokonce mě tohle zjištění vyvedlo z rovnováhy natolik,že jsem skoro nevnímala její vůni. „Mami,ne tak docela-“

„Cože?“skočila mi nechápavě do řeči.

„Renée,to není ona,“řekl najednou Edward. „Tohle je Bella.“

„Ale..“zakoktala se máma a upřela na mě oči. „Tohle..není..Isabella?Marshová?“

Konečně jsem pochopila. „Mami,to jsem vážně já.Jen jsem teď jako oni.“

Věděla koho tím „oni“ myslím. „Jsi upírka,“konstatovala hluše.

Přikývla jsem. „Ano.“

„Odjela jsi jen kvůli tomu aby ses mohla nechat přeměnit?Nebo sis našla nějakýho potrhlýho upíra nebo-“

„Ne,mami.To udělali Volturiovi.Chtěli abych se k nim přidala – ale oni jsou zlí upíři,víš.Ne tak jako Isabella,ale zabíjí lidi a to mi stačí.Když jsem utekla,bylo to proto že se sem chystali a všem by vám ublížili jen aby si mě mohli odvléct.Ale teď je mám takříkajíc na háku a už mi nemají čím ztrpčovat život.Tak se vracím.“

Renée mě tiše pozorovala a pak řekla: „Máš červené oči.“

„To mají všichni novorození,“vmísil se Edward do debaty. „Za pár měsíců je bude  mít jako my.“

Renée zaváhala.  „Můžu..tě obejmout?“zeptala se mě.

I já zaváhala. „Ehmm…asi..jo.“

Renée ke mně přistoupila a s opatrností vojáka který se blíží k odjištěnému granátu mě zlehýnka objala.Zaplavilo mě ohromné teplo a i když jsem nedýchala,cítila jsem úžasnou,lahodnou vůni která mi zapalovala v krku tisíce plamínků,asi jako kdybych polykala oheň,jak jsem to vídala u kejklířů na pouti.Ale necítila jsem nijak zvlášť silnou potřebu se do ní zakousnout – přece to byla moje máma.Opatrně,protože jsem si nebyla jistá jestli odhadnu svoje síly,jsem kolem ní obmotala ruce a naslouchala uklidňujícímu bušení jejího srdce.

Edward byl očividně nervózní,takže jsem se od mámy odtáhla a zářivě se usmála.Ani na chvilku jsem nepocítila touhu ji zabít.S takovou bych teoreticky mohla v září do školy..

„Kde hodláš bydlet?“zeptala se máma.

Zaváhala jsem. „No mami…vadilo by ti moc,kdybych bydlela u Cullenových?“

Renée upřela oči na Edwarda,pak zase na mě a povzdechla si. „Babičkou už stejně nikdy nebudu,tak co.Klidně si bydli u nich.“

Kdybych ještě mohla,zrudla bych.No…ale přesto – snad mám máma pravdu. „Takže..mohla bych už jít?“zamrkala jsme na Renée prosebně. „Nerada bych ti ublížila nebo tak něco…“

„Bež holčičko.Ale zase sem někdy vrať,“požádala mě tiše. „Až budeš mít dobré sebeovládání,vrať se a já ti ukážu jeden obraz,který jsem namalovala když jsi byla pryč. „Snad se ti bude líbit.“A jemně nás vystrčila ze dveří.

Edward mě popadl za ruku a rozběhli jsme se domů. „Alice bude nadšená,“prohodila jsem,zatímco jsme běželi lesem.

„Víc než to,“zasmál se Edward. „Neviděla jsi jak byla zničená když si myslela že jsi..mrtvá.“To slovíčko jako by mu ještě pořád nešlo vyslovit.

„Bells,jen mi vysvětli jak je možné že můžeš plakat a co se vlastně všechno dělo,celou tu dobu?Vím jen tak málo..“

„Povím vám to všem zároveň,ano?“řekla jsem a nadšeně mi zasvítily oči,protože jsme se konečně vynořili před Cullenovic domem.Edward si toho všiml,a neméně nadšeně jsme spolu vyběhli do obýváku.Vychytali jsme to úplně skvěle,byla tam celá sestava.

„Dobrý večer!“vykřikla jsem s rozzářenou tváří na celý obývák.Ohromeně vypoulili oči,a zírali na nás jako na zjevení. „Bello!“zavřískla Alice jako první a rozběhla se ke mně.

ALICE:

Jako obvykle,Edward byl s tou smradlavou Leah,takže jsem neviděla jeho budoucnost.Večer i ale začalo dělat starosti že se nevrací,a tak jsme v obýváku svolali rodinou radu,abychom se rozhodli co dál – jestli zajít do La Push,ujistit se že brášku nezabili.Jenže v momentě kdy se Rose začala vztekat na Emmeta,naprosto mimo debatu,rozrazili se dveře od místnosti a vynořily se odtamtud dva přízraky,z nichž jeden vesele zakřičel: „Dobrý večer!“

Pohledy všech v místnosti se stočili na ty dva.na Edwarda…a Bellu.

BELLU.

Došlo mi,že nějakým neuvěřitelným,neskutečným zázrakem to není přízrak,ale opravdu je to ona. „Bello!“zaječela jsem nadšeně a skočila jí kolem krku. „Bože,jakto že žiješ??To jsi mi nemohla dát vědět?!?Já se tady trápím a ty jsi naživu!!Viděla jsem tě ve Volteře!!Jak se ti podařilo jim zdrhnout???“dožadovala jsem se odpovědi a netrpělivě ji postrkovala k pohovce,než mi docvaklo,že má nějaký důvod proč mi v tom brání.Zvedla jsme hlavu s střetla se s vražednými pohledy Rose,Emmeta,Carlislea,Esme a ..Jasper vypadal spíš zvědavě než zuřivě.Každopádně,tohle bude velkej průšvih…pokud Emmet vybuchne.

A nebyl od toho daleko,ale Jasper k němu duchapřítomně – vlastně ke všem – vyslal pořádnou dávku uklidňujících pocitů,i když to ani zdaleka nestačilo na jejich zklidnění.Rose vztekle zasyčela: „Co tady ta svině dělá??“

Najednou jsem měla vizi,ohledně Emmetova chování.Edward to viděl v mých myšlenkách a tak se na bráchu vrhl a srazil ho na zem.Ne že by Emmet mohl Belle něco udělat,ale…..oh můj bože!!!Nemohl jí ublížit……protože byla silnější než on.Novorozená.

„Bello…“hlesla jsem. „Oni tě kousli??“

S vážným výrazem pokývla hlavou. „Nedali si říct.Dokonce nedovolili Jamesovi aby mě zabil.“

„Jamesovi?“zapojila se do debaty Esme a podezřívavě si Bellu měřila.Jenže už v ní zahlodal červ nedůvěry,podle naší podivné konverzace jí muselo bát jasné že něco není tak jak se jeví.

Bella udělala jeden opatrný krok směrem ke mě. „Jo,Přidal se k nim.Vyjel po mě,ale oni ho zastavili.“

Carlisle se podíval na Bellu zvláštním pohledem.„Kdo oni?“

„Volturiovi,“šeptla.

„Co tu chceš?“zavrčela Rosalie.

„Rose,nic není tak jak si myslíš.Já neodešla kvůli tomu,že bych snad už Edwarda nemilovala.Ne,pokud si vzpomínáš,zhruba týden po mém odchodu sem přišli Volturiovi a mezi řečí se na mě ptali.Už chápeš?“vysvětlila Bella tiše.

Jasper zalapal po dechu. „To bylo kvůli těm…těm…“nenacházel slova.

„Ano“,řekly jsme s Bellou současně,ale ve vysvětlování jsem pokračovala já. „Ještě před vaší svatbou,“kývla na Emmeta,který se sbíral ze země, „jsem měla vizi,kde jsem viděla že sem přijdou Volturiovi a odvedou si Bellu,buď po dobrém nebo po zlém.Takže jsme vymyslely plán…“

„Cože?!“vyjekla Esme zděšeně. „Proč jste nám to neřekly?!“

„Esme,ničemu by to nepomohlo,“vložila se do toho Bella. „Akorát by vás všechny pozabíjeli.“

„Ach,holčičko.Takže ty jsi to všechno udělala kvůli nám???“Přísahala bych,že by se Esme rozbrečela dojetím,kdyby ovšem mola slzet.

„Co jinýho taky?Jak bych vás mohla nechat umřít kvůli sobě?“rozslzela se Bella a objala Esme.

„Ty vado,“vyhrkl Emmet. „Vona brečí?“

„Ne,asi se směje,“zasyčel na něj Edward.

„Ale ne,počkej – upíři přece brečet nemůžou!“bránil se Emmet.

Carlisle se tím zdál nadmíru zaujatý. „Zase unikát,“mumlal si. „Ale jak se ti podařilo stát se upírem?“nechápal.

Bella pustila Esme a přesunula pozornost k němu. „Je to dlouhý příběh,“řekla a usadila se Edwardovi na klíně…..

BELLA:

Byla tak hrozně šťastná,že jsme zase se svou rodinou,že mi ani nedošlo jak pozdě už je.Únava byla jednou z nepříjemných stránek mé podivné neúplné upírskosti.Celkem mě štvalo,že nikdy nebudu normální – dřív jsme nebyla tak docela člověk,a teď zase nejsem úplnej upír.No,ale dá se to překousnout,protože aspoň budu moct mluvit ze spaní a způsobit tak Edwardovi malé v potěšení,protože bude moct odhalit něco málo z mých myšlenek.Celou dobou co jsem s nimi byla a vysvětlovala co se vlastně dělo jsme nepoužila svůj dar,ani se ho nepokoušela vytahovat – na svou rodinu ho nepoužiju ani v přátelském duchu,že si třeba budu chtít přečíst jejich myšlenky,nebo tak podobně.

Takže když se mi začaly klížit oči,Edward mě jako za starých časů zvedl do náruče a po krátkém,ale srdečném rozloučení,jsme se odebrali do jeho pokoje.Položil mě na postel a už už mě chtěl zakrýt,jenže pak si uvědomil že teď už mě opravdu studit nebude a tak si lehl přímo vedle mě.Začalo mnou navzdory únavě probíhat mravenčení.Edward si toho samozřejmě všiml a už jsem čekala jak se odtáhne  řekne že je to nebezpečné….moje myšlenky asi byly slyšet,protože řekl: „Ale teď jsme oba upíři.“Radostně jsem mu začala rozepínat knoflíčky košile,ale on nebyl takový puntičkář a prostě ze mě hladově strhl tričko……

 A od téhle noci se už Emmet Edwardovi neposmívá,že je nejstarším panicem Ameriky.

Because The Night

Take me now, baby, here as I am
Hold me close, try and understand
Desire is hunger is the fire I breathe
Love is a banquet on which we feed

Vezmi si mě, lásko, tady jak jsem
drž mě blízko, zakus a pochopíš
Touha je hlad,je oheň, který dýchám
Láska je banket, na kterém se stravujeme

Come on now try and understand
The way I feel when I´m in your hands
Take my hand, come undercover
They can´t hurt you now,
Can´t hurt you now, can´t hurt you now
 

Pojď to zkusit a pochopíš
Způsob jak  se cítím, když jsem ve vašich rukách
Vezmi mou ruku,pojď tajně
Nemohou tě teď zranit
Nemůžou ti teď ublížit,nemůžou ublížit teď.

Because the night belongs to lovers
Because the night belongs to us
Because the night belongs to lovers
Because the night belongs to us

Because the night belongs to lovers
Because the night belongs to us
Because the night belongs to lovers
Because the night belongs to us
 

Protože noc patří milencům,
Protože noc patří nám

Protože noc patří milencům,
Protože noc patří nám.

Protože noc patří milencům,
Protože noc patří nám

Protože noc patří milencům,
Protože noc patří nám.

Have I doubt, baby, when I´m alone
Love is a ring, the telephone
Love is an angel disguised as lust
Here in our beds until the morning comes

Mám pochyby,lásko, když jsem sám
Láska je zvonění, telefonní
Láska je anděl,přestrojený za touhu
Tady v naší posteli až do příchodu rána

Come on now try and understand
The way I feel under your command
Take my hand as the sun descends
They can´t touch you now,
Can´t touch you now, can´t touch you now

Pojď to zkusit a pochopíš
Způsob, jak se cítím pod tvým velením
Vezmi mou ruku, jak slunce klesá
Nemůžou se tě teď dotknout,

 Nemůžou se tě teď dotknout,nemůžou se tě teď dotknout

Because the night belongs to lovers
Because the night belongs to us
Because the night belongs to lovers
Because the night belongs to us

Because the night belongs to lovers
Because the night belongs to us
Because the night belongs to lovers
Because the night belongs to us

Protože noc patří milencům,
Protože noc patří nám

Protože noc patří milencům,
Protože noc patří nám.

Protože noc patří milencům,
Protože noc patří nám

Protože noc patří milencům,
Protože noc patří nám.