Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

45.část - Dokonalá vidina…nebo skutečnost?

EDWARD:

Už to byly skoro čtyři dny od chvíle,kdy mi Alice prozradila tu hroznou pravdu.Několik hodin jsem s Alicí bezvládně leželi na její a Jasperově posteli a brečeli.

Když měla vizi,že se rodina brzy vrátí,pokusili jsme se dát jakžtakž dohromady a kupodivu se nám to i celkem povedlo.Kromě Jaspera,který cítil naše pocity si nikdo ničeho podezřelého,nějaké změny, vůbec nevšiml.

Druhý den mi zazvonil mobil.Volala Leah a zněla hodně váhavě,ale pak překonala všechnu ostýchavost a navrhla mi,jestli bychom se nesešli na hranici.Neochotně jsem souhlasil, nechtěl jsem jí ubližovat,stačilo že jsme s Alicí vypadali jako zombíci,což Esme hrozně deptalo.

* * *

Čekala na mě,nedočkavá a nervózní.

„Ahoj Edwarde,“pozdravila a snažila se na nic nemyslet – stejně jako jsem se já pokoušel nečíst jí myšlenky.

„Ahoj,Leah.“odpověděl jsem,a nepodařilo se mi potlačit smutný tón v hlase.Všimla si toho.

„Stalo se něco?Taky se na tebe zlobili?“zeptala se účastně.

Zavrtěl jsem hlavou a snažil se ignorovat její vlkodlačí vůni.

Byla zvědavá. „Tak co je?“

Mám jí to povídat?Proč ji vůbec zajímají moje problémy?Vždyť jsem jen prašivý upír…musel jsem se pousmát,ale zas jsme hned zvážněl. „Bella je mrtvá.“

Oh!Tak takhle je to…pomyslela si Leah. „Je mi to líto…ale ..no,přece tě stejně…to,no opustila…ne?Tak …není to jedno?“

Napadla mě šílenost.Jí přece říct pravdu můžu ne?Ona s nikým z mé rodiny mluvit nebude a komu jinému by to měla říkat? „Nic nebylo tak jsme si mysleli.Bella…ona odešla z přinucení.Alice říkala…že to bylo hlavně kvůli mně.Aby nám někdo neublížil,ale nechce mi říct kdo.A teď Bellu někdo dostal…a Alice už nevidí její budoucnost…“Musel jsme se ovládat,abych se nerozbrečel,ale plakat před vlkodlakem by byla pro upíra potupa!:D

Leah mlčela a maskovala svoje myšlenky.Po několika minutách ticha konečně promluvila: „No,ale na tom už teď nic nezměníš.“V mysli si říkala: Ty to máš ještě dobré.Je lepší žít bez jakýchkoliv nadějí,že se vrátí,protože můžeš žít dál..když se budeš snažit.Ale co mám dělat já?Jak mám zapomenout,když ho slyším a většinou i vidím každý den?Kdybych nebyla vlkodlak,všechno by bylo jiné…

Vlastně měla pravdu.Za prvé slíbil jsem Alici,že se nebudu pokoušet zabít a navíc…jako upír nikdy nezapomenu,na to je moje mysl příliš dokonalá a stálá.Ale můžu se pokusit nemyslet na ni a přežívat.

Jenže jsem si nějak nedokázal představit,že se můžu do někoho zamilovat.Nikdo Bellu nikdy nevymaže z mého srdce.

„Já vím,nezměním.A jinak máš samozřejmě pravdu,“pousmál jsem se.

Povytáhla koutky do neveselého úsměvu,jak se ještě pořád zabývala Samem. „to já občas mívám.“

Vůbec jsem neměl představu,co jí říct.Minule nám šla konverzace tak nějak sama od sebe,tak proč jsem dnes podivně nervózní,proč se jí ani nedokážu podívat zpříma do očí a jen na ni pokukuji jako nějaký puberťák?

A taky…proč je na tom ona stejně???

Ten den nakonec uběhl krkolomnou rychlostí.Nějak jsme se rozpovídali a pak už to bylo v pohodě.Vyprávěla mi různé Quileutské legendy,což bylo úžasně zajímavé a bylo mi líto,že je nemůže slyšet i Carlisle – bezpochyby by byl unesený. Rozhodl jsem se,že až bude čas tak mu některé převyprávím.

Když se začalo stmívat,Leah se zvedla k odchodu a já si uvědomil,jak…celý jsem se vedle ní cítil.Celou tu dobu co jsem s ní byl se nepřiblížil ani náznak prázdnoty.Podivné,ale byla to nesmírná úleva,cítit se zase skoro normálně.

Když jsem se vrátil domů,Alice se pokoušela skrývat svoje rozhořčení,ale mě neoblafla.Vadilo jí jak rychle jsem se se ztrátou Belly smířil,ale když jsem nebyl s Leou,prázdnota byla zpátky,stejná jako dřív.A pak že jsem zapomněl.

Další den jsme si zase dali sraz.Tentokrát jsme se vítali jako staří přátelé,kteří se několik let neviděli.

„Leo!“zavolal jsem na ni vesele.

„Edwarde!“vykřikla a běžela mi vstříc.Málem nestačila zabrzdit a tak skončila v mé náruči.Rychle jsem od ní odskočil,nechtěl jsem aby se proměnila ve vlkodlaka.Ale překvapila mě.Sice se mírně rozvlnila,ale ovládla se.

„Leo,můžu ti ukázat naši louku?“zeptal jsem se jí s roztřeseným žaludkem.Myslím že by se jí tam líbilo,ale nechci vidět jak se bude tvářit Alice. 

„Naši louku?“zamrkala zmateně.

„Eh…prostě jednu mýtinku v lese,“opravil jsem se.Ten přeřek mi připomněl,že jsem na Bellu rozhodně nezapomněla.Než se přistěhovala do Forks,byla to moje louka,ale potom byla naše..navždycky.

„Tak dobře,“souhlasila a vyčkávavě na mě hleděla.

„Pojď za mnou,“pobídl jsem ji a vydal se trochu rychleji než lidským krokem do lesa.A tak jsem jí ukázal svou a Bellinu louku.Ale nelitoval jsem.

A třetího dne mě čekalo velké překvapení,když jsem našel Leah jak netrpělivě stepuje po hranici a pohrává si s vlasy.Když mě zmerčila,okamžitě spustila: „Edwarde!Neuvěříš co se stalo!“

V myšlenkách mi nic neukázala,potvůrka. „No?“

„Sam mi dovolil abych tě vzala na „exkurzi“ do La Push!Tedy pokud budeš chtít…“

Ohromeně jsem na ni zíral a nebyl jsem schopen slova. „Do La…za hranici?K vám??“

„Ano,k nám.Povolili mi to…s výstrahou že pokud uděláš sebemenší podezřelý pohyb-“taktně se odmlčela. „Nemusíš tam chodit,ale chtěla jsem tě představit mámě a Seth je taky celkem v klidu co se upírů týká..“

„Půjdu,“šeptl jsem a vykolejeně následoval Leah přes hranici do la Push.

* * *

Dneska jsem měl jako obvykle sraz s Leah – na hranici (překvapivě).Byla skoro půlka srpna…tak zoufale se mi nechtělo do školy.Mike Newton mě mile překvapil – nezačal chodit s Jessicou hned jak jsem předpokládal,ale byl taky smutný že Bella odešla…a nejen on.

Měl jsem se s ní sejít ve dvě,ale vyrazil jsem až za tři minuty celá,upíří rychlostí mi to stejně zabere pár vteřin.

Doběhl jsem na hranici a Leah tam ještě nebyla,což mě vyvedlo z míry a začal jsem se strachovat,jestli se jí něco nestalo – obvykle to bývala ona,kdo tu byl první,ne já.

Ale pak zafoukal vítr z La Push a já ucítil její vůni.Už jsme si na ten vlkodlačí pach tak zvykl,že mě vůbec nedráždil,skoro naopak – bylo to znamená,že se blíží Lea;a tudíž i veselá nálada.

Za chvíli jsem ji i spatřila pohled na ni mě vyděsil.Měla rudé,uplakané oči a vlekla se zoufale pomalu.Rozmýšlel jsem se jestli si můžu dovolit překročit hranici a nakonec jsem se rozhodl že to risknu a běžel jsem k ní.

„Leah,co se stalo?“zabrzdil jsme před ní a ustaraně e jí snažil přečíst myšlenky.Byla ale tak otřesená,že se jí v mysli míhaly jen neurčité obrazce…

„E-E-Edwarde!“vzlykla a …zoufale mě objala.Ztuhl jsem,ale nakonec jsem ji překvapeně pohladil po zádech a čekal kdy na mě zaútočí.Neudělala to..zatím.

„O-o-on…a E-m…“brečela Leah a nebyla schopná skoro mluvit,natož souvisle.

„No tak,“utěšoval jsem ji a začal jí do ucha broukat písničku. „To bude dobré.“

„N-ne-nebude.“

Náhle se zakymácela a tak jsem ji zvedl do náruče a přenesl na naši stranu.Chtěl jsem ji postavit na zem,ale držela se mě pevně rukama a tak jsem se posadil do kapradí a mlčky ji utěšoval.

Po pár minutách se zklidnila natolik,že mi byla schopná povědět co se stalo. „Sam a E-E-mily…ona..je těhotná.“Leah se znovu rozvzlykala,tak jsem jí stíral slzy a vykresloval uklidňující kroužky po ruce.

„Vlastně…ani nevím proč mě to tolik…vyvedlo z rovnováhy,“zamumlala a otočila se v mé náruči tak,aby mi viděla do obličeje.

„Ach Edwarde,“zašeptala. „Svět je tak podivný.“Rukama mě objala okolo krku a začala se pomalu přibližovat k mému obličeji.Její zelené oči byly jeden velký otazník…a já se v nich zase málem utopil.Chytil jsem ji kolem pasu a přitáhl si ji blíž.Srdce se jí rozbušilo,což mi nepříjemně připomnělo jak vždycky reagovala Bella – ale honem jsem myšlenky na svou mrtvou lásku zaplašil a soustředil na se současnost.Jen Leah a já,žádné vzpomínky na Sama nebo Bellu.

Přitiskla svoje horké rty na moje a oba dva jsme v tu chvíli zapomněli,že jsme upír a vlkodlak.Přesto to bylo úplně jiné než s Bellou,mnohem míň vášnivé,i když s Leah bych mohl zajít dál,daleko lépe jsem se ovládal – nikdo na světě nevoněl tak jako Bella.Leah mě povalila do kapradí a jakoby si na mě lehla…nevadilo mi to,ani v nejmenším.

A potom zafoukal vítr.

Zavála ke mě vůně...známá vůně,ale nějak slabší.Už mě vůbec nelákala,v ústech se mi netvořil žádný jed.Byla tak povědomá… Leah mě dál líbala jakoby si ničeho nevšimla,ale já strnul,když jsem si uvědomil,odkud tu vůni znám.

Bella….Ale to je hloupost,Bella je mrtvá!

Ozvalo se bolestné zalapání po dechu a zdušený vzlyk.

Odstrčil jsem Leah a otevřel oči.A v tom momentě jsem musel zešílet,nebo mít vidinu,protože ta nádherná osoba kterou jsem před sebou spatřil nemohla být skutečná.

BELLA:

Vzala jsem to rovnou do La Push,a celkem brzy,ještě u hranice Cullenů a vlků mě do nosu uhodil štiplavý vlkodlačí zápach.

Zaradovala jsem se a zamířila tím směrem.

Proběhla jsem mezi stromy a zpomalila,aby měli šanci mě pohodlně chytit.Trochu mě zamrazilo když jsme přemítala,jak moc to bude bolet…ale dál jsem sebejistě pokračovala v cestě a připomínala si,že za chvilku už budu s Edwardem.

Což se skutečně mělo za pár sekund stát,ale ne tak jak jsem si to představovala.