Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

4.část - Pokušení

EDWARD:

,,Takže po škole,Edwarde.Raději nedýchej,nemluv,neotáčej se k ní,v nejhorším neodpovídej ani profesorům…“

Alice do mě celý oběd hustila rady.Kdyby to nebyla moje oblíbená sestra a kdybychom nebyli v jídelně plné lidí,asi bych se neovládl a pořádně ji praštil.I když to myslela dobře.

,,Já VÍM,Alice,už prosím tě mlč!“

Provinile se po mě koukla a zmlkla.Seděli jsme tu,dokud se jídelna zcela nevylidnila.

,,Tak hodně štěstí,brácho!“Emmett mi pochybovačně zamával.Pokus se to nezvorat.

Rosalie se zlomyslně šklebila.,,Budeš ho potřebovat.“

Kašli na Rose,Edwarde,jen závidí.Jasper stál při mně,stejně jako Alice,Carlisle a Esme.Emmett…nemohl se rozhodnout jestli Rose nebo já.Byl neutrál.Rosalie na něj byla včera tak uražená,že s ním odmítla jít „spát“ a celou noc vylepšovala svoje BMW.

Vděčně jsem se na Jaspera usmál.,,Taky si myslím.“Víš,brácha neber si to špatně,ale je celkem příjemný,když zase jednou nejsem já ta slabina.A radši už běž,nebo tě pan Banner zabije.

,,Takže po škole,“zamával jsem jim.Alice na mě ještě v myšlenkách volala.Kdyby se něco mělo stát,přijdu a pomůžu ti.Budu vás sledovat celou dobu…

Rychlým krokem jsem vyrazil k budově číslo čtyři.Z celkem slušné vzdálenosti jsem zaslechl myšlenky Mika Newtona.

To se musel ten pitomej sníh rozpustit?!Chtěl jsem na Bellu udělat dojem… Super!Cullen tady zase není…možná bych mohl požádat pana Bannera,jestli bych si nemohl sednout za Bellou…

Jeho mysl začaly zaplňovat dost nechutné představy.Zaskřípal jsem zuby a zuřivě přemýšlel,proč mi to tolik vadí.Stejně se k ní nikdy nebudu schopen přiblížit blíž,jak na metr,tak proč mě to tolik štve?

Naposledy jsem se nadechl a vkročil do třídy.Bella se upřeně dívala do sešitu a neurčitě si čmárala.Opatrně jsem přišel až k naší lavici a hlasitě odsunul židli.Stejně jako včera jsem si sedl až na druhý konec,co nejdál od ní.Musela mě slyšet,ale dál dělala,jako by nic.Včera jsem ji asi dost vyděsil.

A pak…navzdory všem Aliciným radám a zdravému rozumu…jsem na ni promluvil.Prostě jsem se neudržel.Bylo tak zvláštní být hluchý ohledně jejích myšlenek…Dále jsem chtěl slyšet její hlas…a především jsem chtěl,aby ze mě nebyla vyděšená…třeba abychom se jen přátelili…Ne,co mě to napadá!Já jsem nebezpečný,zvláště pro ni…

Za tohle mě Alice zabije.

,,Ahoj,“pozdravil jsem ji tiše.

Ohromeně vzhlédla,zjevně překvapená,že s ní mluvím.Jak zvedla hlavu,rozvlnila kolem mě vzduch…ačkoliv jsem nedýchal,její vůně mě pálila v hrdle…bože,ta by chutnala…

,,Ty se mnou mluvíš?“zeptala se nevěřícně a naštěstí tak přerušila moje krvavé představy.

,,Omlouvám se ti za ten včerejšek.Nevím,co to se mnou bylo.“Fajn,hlavně ať přijme toto vysvětlení a už se na nic neptá,docházel mi dech.

Pan Banner nám rozdal sklíčka.,,Začni,“pobídl jsem ji.

Bella se zahleděla do mikroskopu na velmi krátkou chvíli.Původně jsem to chtěl využít k tomu,abych se nadechl,ale upoutala mou pozornost.Nemohl jsem od ní odtrhnout oči,byla tak krásná…a voňavá.

,,Profáze,“řekla sebejistě a začala sklíčko vytahovat.Nevím,co se se mnou dělo,ale místo abych ji nechal sklíčka vyměnit,natáhl jsem ruku se slovy.,,Počkej,já to udělám.“

Převzal jsem od ní sklíčko a přitom jsem se dotkl její kůže.Cukla rukou,jako dostala elektrický šok.S návalem smutku jsem si uvědomil,že jí určitě vadí moje ledová kůže…

,,Pozdravuje tě Tanya,“zamumlala.Podíval jsem se jí do tváře a zjistil,že jemně zrůžověla.Alice mi tvrdila,že voní částečně jako upírka…no,já neměl možnost to vyzkoušet,pokud jsem ji nechtěl zabít…ale jestli její světle růžové tváře měly u normálního člověka znamenat ruměnec,pak opravdu nebyla normální člověk.

S hrůzou jsem zjistil,že mi došel dech.Budu se muset nadechnout…a nebo si pokazit celou reputaci tím,že ji budu ignorovat.Rozhodl jsem se pro první možnost.Odklonil jsem se co nejdál od ní a slabě se přes ústa nadechl.

V hlavě mi vybuchl krvavý ohňostroj.

Vůně,oheň,její sladká krev…vůně,oheň,její sladká krev…vůně,oh…

Počkat!ozval se mi v koutku mysli druhý,slabší hlásek.Co tvoje rodina?A co Bella?Nemáš ji náhodou rád?Vážně bys ji dokázal zabít?Chceš mít rudé duhovky?

Ale dřív jsem taky zabíjel…

Ale to byly vrazi,kteří si nic jiného nezasloužili!Hlásek zesílil.

Její vůně začala pomalu vytrácet a já roztřeseně pochopil,jak málo chybělo,abych ji zabil.

,,Ty znáš u- eh,chci říct rodinu z Denali?“Sakra,málem jsem se přeřekl.

,,Jo,spřátelili jsme se.Stýská se mi po nich.Naštěstí jste tady vy…“Zase zrůžověla,jako by řekla víc,než chtěla.

Nechápu,co jsem si o sobě myslel,ale dál jsem se s ní bavil.Prostě jsme se od ní nemohl odtrhnout.

A za chvíli jsem se musel znova nadechnout.Přikázal jsem si,že se nesmím hnout…ale tentokrát to nebylo až tak hrozné - byl jsem na to připravený.Přesto,oheň mě spaloval,ale dokázal jsem se ovládnout.Nezabít ji.

Zbytek hodiny proběhl celkem v klidu.Bella vypadala lehce nervózně,že se na ni vytrvale dívám,ale já se jí nemohl nabažit.

Zazvonilo.Byl jsem zklamaný,že už je konec hodiny a zároveň rád,protože mi znova došel dech.

,,Tak ahoj zítra,Bello,“neochotně jsem se sní rozloučil a radši vystřelil za třídy.Přece jen voněla až moc dobře…

Zmohla se jen na tiché.,,Čau.“

BELLA:

Pomalu jsem se loudala na tělák a snažila se pochopit chování Edwarda.Včera se tvářil,jako by mě chtěl zabít a dneska se se mnou normálně bavil,přičemž ze mě nespustil zrak prakticky celou hodinu.Musím se na něj zeptat Alice.

,,Bello,počkej na mě!“Mike vybíhal z učebny biologie a mával na mě.

,,Škoda že ten sníh už roztál,plánoval jsem po škole bitku.“

,,Jo,škoda.“Myslela jsem to skoro upřímně.Sníh mi nevadil,a jelikož se rozpustil,bude zase mokro.Pořád jen déšť a nebo zataženo – už mi to lezlo krkem.

,,Cullen byl dneska nějak přátelský,hm?“Nevypadal moc nadšeně,když to říkal.

,,Jo.Taky jsem se tomu divila.“

,,Bello…“začal Mike váhavě,ale přerušila nás Angela.,,Bello!Nechtěla bys jet v sobotu do Port Angeles?“

O víkendu jsem chtěla prozkoumat Goat Rocks…ale tak to zkrátím a půjdu jen na neděli.

,,Ráda.Ale co tam budeme dělat?“

,,No přece nakupovat šaty na jarní ples!Původně jsme měly jet já a Jessica,ale chceme,abys jela s námi.“

,,Ples?Ang,já o tom vůbec nic nevím…a nikdo mě nepozval.“Neumím ani tancovat…

Její nadšený výraz ani trošku nepohasl.,,Tak teď už o tom víš!A s pozváním si nedělej starosti,“ztišila hlas, ,,myslím,že je tu pár lidí,kteří tě chtějí pozvat.“

Ohromeně jsem na ni civěla.,,Cože?“

,,Bello,copak jsi slepá?“

Moc jsem ji nechápala.Jsem tu teprve dva dny…

,,A ty jdeš s kým?“

,,S Benem,“usmála se šťastně.

,,Fajn,…měly bychom se jít převléct…“

Angela mi dala další námět na přemýšlení.Nikdy jsem na žádném plese nebyla,neumím tancovat,šaty nenosím,moje oblíbené oblečení jsou černé rifle,které opatruju už přes dva a půl roku,nevěřím,že mě někdo pozve…

Ale víc jsem si chtěla promluvit s Alicí,byla jsem zvědavá,jestli mi objasní něco málo z Edwardových podivných nálad.

Stála v rohu tělocvičny a mračila se.Došla jsem k ní.,,Alice?Ty se na mě zlobíš?“Že by se střídali?Včera Edward,dneska ona,zítra třeba jejich další sourozenci?

,,Na tebe ne,“skoro zavrčela.

Nevěděla jsem,co na to říct.,,Aha..hm,Alice,můžu se tě jen na něco zeptat?“

,,Jistě.“

,,No..Edward..dneska se choval..přátelsky oproti včerejšku,tak jsem se chtěla zeptat,je u něj takový střídání nálad normální?Udělala jsem mu včera něco?“

Na Aliciné tváři se promíchala zlost s úsměvem,takže výsledný výraz vypadal komicky.

,,Můj bratr to nemá v hlavě v pořádku,to je celé,“zamračila se a povzdechla si.,,On je blázen,ale já ho chápu.Skoro.“

Tohle nebyla přesně odpověď,kterou jsem čekala a místo objasnění vyvstaly jen další nejasnosti. Nelhala mi,ale taky mi neřekla víc,než mohla.

,,Ty mi to nevysvětlíš,že?“Bylo to spíš konstatování,než otázka.

Omluvně zavrtěla hlavou.,,To ti musí vysvětlit on sám,pokud bude chtít.“

Ještě jsem pro ni měla jeden,poslední dotaz.,,Jdeš na ples?“

,,Jasně,že jo.“

,,S Jasperem.“S kým jiným by taky mohla jít?

,,Hm…“nesoustředěně zamumlala,v očích takový prázdný pohled.Pak se jí obličej vyjasnil.,,Zajímavé.“

Zvědavě jsem si ji prohlížela,ale ona nepřítomně zavrtěla hlavou.Po zbytek těláku mi už nic jiného neprozradila.

Po tělocviku začalo drobně mrholit a tak jsem spěchala co nejrychleji ke svému autu.Procházela jsem zrovna kolem Laurenina červeného náklaďáčku Chevy,když jsem uslyšela rychle se přibližující hlasité skřípání.Ztuhla jsem v půli kroku a zděšeně jsem se otočila.Alice,Jasper a Edward stáli čtyři auta ode mě a vyděšeně na mě zírali.

Jako další jsem spatřila původce toho děsivého zvuku.Zvuk dodávky ve smyku,která mi měla přinést v další sekundě velmi bolestivou smrt.