Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

38.část - Zabila jsem je oba

„Ne,Rose,NE!!!“zařvala jsem,ale zbytečně.Mobil se rozletěl na milion kousíčků.Jediná spojka,se kterou jsem mohla navázat spojení s Belou a nějak jí vymluvit to co se chystala udělat,byla pryč.

ROSALIE:

Bylo to příšerné.Pořád jsem nedokázala uvěřit,že je náš bráška mrtvý.Podle toho mála,co nám Alice řekla,to bylo jasné.Jak řekla prvně ‘Bella‘ a potom nasadila provinilý výraz a začala mluvit o Edwardovi.

Bella.To kvůli ní se Edward zabil.

Jen co nám Alice dopověděla co se stalo,…no,u člověka bych řekla,že omdlela,ale upír omdlít nemůže.Alice byla mimo pár minut  a potom se začala probírat,když už to Jasper nevydržel a zatřásl s ní.Nejprve zmateně blekotala o minulosti,ale potom si vzpomněla a zase se rozbrečela.Vypadalo to,skoro jako by se za Edwardovu smrt vinila ona.

Stále ještě plakala Jasperovi na rameni,když jsem uslyšela vibrovat její mobil,který předtím odhodila na stůl.Zvědavě jsem se k němu přesunula.Nikdo si toho nevšiml.

Hm.Někdo jí psal esemesku.Podívala jsem se na odesílatele a málem jsem zuřivě zavrčela.Málem.

Rozhlédla jsem se po místnosti,ale všichni byli zabraní do truchlení po Edwardovi,takže nikdo nezaregistroval,že jsem zmizela z místnosti.

Přešla jsem z obýváku do jídelny a otevřela zprávu.Stálo tam pouhé: Díky,jsem OK.

Téměř jsem explodovala vzteky.Jistě,ta malá zatracená lidská holka je OK,ale co náš bratr?!To co mu udělala se z mého pohledu rovnalo vraždě.Zabila ho,káča jedna pitomá.

S úlekem jsem povolila sevření kolem mobilu – neuvědomovala jsem si,že ho drtím vzteky.Ne,ještě než ho rozflákám si zařídím jeden krátký telefonický hovor.

V kontaktech jsem si našla Bellino číslo a zmáčkla zelené tlačítko.Všechny tyto pohyby jsem dělala s jakousi královskou noblesou a pevně jsem doufala,že ji aspoň ranní to,že je vinna za Edwardův konec.

Prozváněla jsem ji.Jednou.Podruhé.Potřetí…

„Alice?“ozval se Belin hlas,přišlo mi,že plný úlevy.To mě rozzuřilo ještě víc.Ty jedna mrňavá,zabijácká…

„To není Alice,“zasyčela jsem do mikrofonu.

Na druhé straně byla chvíli odmlka a pak se ozvalo nejisté: „Rosalie?Jsi to ty?Ehm,proč mi voláš?“

Opět jsem málem znovu rozdrtila telefon,ale nakonec jsem se ovládla a nasadila ledový tón. „Chci ti jen poděkovat.“

Odmlčela jsem se;musela jsem nabrat dech,abych byla schopná jí to říct klidným hlasem.Nechtěla jsem,aby viděla jak moc mě Edwardova smrt zasáhla.

Myslím že jsem zaslechla,jak zmateně zamrkala,ale možná to bylo jen ševelení větru.

„A..za co mi chceš poděkovat?“zeptala se Bella opatrně.

„Za to,“protáhla jsem svoje slova a co nejdůrazněji řekla: „Za to,žes nám zabila bratra.“

Následovalo dlouhé ticho.

Pak se ozval Bellin šepot. „Cože?“

Zlost ve mně vřela,už jsem to nedokázala potlačovat. „Je mrtvý!Utekl do la Push a my ho nestačili zastavit!Zabil se,protože už bez tebe nemohl být,ty zrůdo!“zařvala jsem to mobilu a položila to.

Svírala jsem mobil v dlani a oddechovala,jako bych uběhla maraton.Potom jsem sjela telefon nepřátelským pohledem a mrštila ho vší silou proti zdi.

„Ne,Rose,NE!!“ozval se v tu samou chvíli Alicin zoufalý výkřik,ale to už se mobil roztříštil na kousíčky,které by nebyl schopen dát dohromady ani ten nejtalentovanější upír.

Alice se na mě vrhla. „Proč?!Jak jsi mohla?!Copak netušíš…ty netušíš…“její hlas se ztišil do beznadějného mumlání.

„Nikdo to nechápete,“šeptla a svezla se na zem.Vykuleně jsem ji sledovala,jak ostrými nehty rozdírá koberec a kvílí: „Ne,ne,ne,ne,ne,ne,ne…“

„Alice,“vyděšeně jsem se k ní sklonila.Odstrčila mě. „…ne,ne,ne,ne…“

„Alice!“vykřikl Jasper a vrhl se k ní.Nereagovala,oči se jí zamlžily.Ozvalo se poslední „Neeee…!!“a potom sestřička přestala vnímat,plně se ponořila do mysli…do nějaké vize.

ALICE:

Nedokázala jsem uvěřit tomu,co jsem slyšela,viděla.Rosalie zavolala Belle a prozradila jí,že je Edward mrtvý???

A…a rozbila mobil,kde jsem měla uložené Bellino číslo,jedinou možnou záchranu,jedinou možnost,jak jí vysvětlit,nalhat,že si Rose vymýšlela,protože je to s Edwardem nesnesitelné,nebo tak něco…

Ale teď je to v háji.Všecko.

Vlítla jsem do jídelny a prudce zabrzdila tak,že jsem do Rosalie narazila. „Proč?!Jak jsi mohla?!Copak netušíš…ty netušíš…“.Nechápala to.Nikdo z nich to nemohl chápat.Nesmím za to Rosalie později křivdit.Byla to jen a jen moje chyba,moje rozhodnutí,držet pravdu o Bellině odchodu v tajnosti.

„Nikdo to nechápete,“zašeptala jsem a nohy mi vypověděly službu.Obličejem jsem ležela na koberci a drásala ho nehty.Ty důsledky..bože,ty důsledky…

Bella to určitě nenechá jen tak.Odešla jen kvůli Edwardovi (no,i kvůli nám ostatním,ale především díky němu).„Ne,ne,ne,ne,ne,ne,ne…“naříkala jsem.

Rosalie se ke mně vyděšeně sehnula.Odsunula jsem její ruku. „…ne,ne,ne,ne…“

Bellu držela nad vodou jen myšlenka,že to všechno dělá pro Edwardovo dobro.Aby byl šťastný,aby žil dál…

„Neeee…!!“zakvílela jsem zoufale,když jsem ucítila tlak na spáncích.Přicházela vize..a já tušila,co v ní bude.

Bella na tom byla bídně.Vlastně ještě hůř.Byla na tom tak mizerně,že její štít zmizel.a já viděla celou její zbývající budoucnost,jasnou jako sklo.

…její tělo otřásající se vzlyky,ležící někde v lese poblíž silnice.Pláč,pláč.Pomalu se zvedá a i když přes slzy skoro nevidí,usedá za volant a vydává se na cestu.Duchapřítomně vytáhla mapu a něco hledá….

Ne něco.Vím co se snaží najít,ale nechci si to přiznat,nechci tomu uvěřit.

…Obejme si rukama hrudník a hledá nejbližší letiště.Konečně ho objevila a okamžitě vyráží.Cesta autem jí zabere pouze čtvrt hodiny….

To mi vráží další kůl do srdce.Edward je mrtvý a já nedokážu – nestihnu – Bellu zastavit.Ani kdybych běžela,ukradla vrtulník nebo tryskáč,nestihla bych se dostat přes celou Ameriku.

…Letiště.Rušná hala plná lidí a Bella se zdá být tak malinká.Ptá se na nebližší let do Volterry.Je zklamaná,že přímý let do Volterry odlétá až večer,ale potom se jí tvář částečně rozjasní a s povděkem si kupuje letenku do Sieny.Letadlo odlétá za pár minut,takže honem spěchá k odbavení.Za pár minut letadlo vzlétá a Bella v něm sedí,těší se na svou smrt.Těší se,že bude zase s Edwardem…Siena.Najímá si auto a…její budoucnost mi mizí,už si asi zase nakopla štít.Ale jedno je jisté – požádá je o smrt a pokud odmítnou,spáchá sebevraždu.

Téměř jsem nevnímala Jasperovu ruku,kterou mi opisoval drobné uklidňující kroužky po mé paži.Jeho snaha posílat mi uklidňující pocity taky vyšla vniveč.

Byla jsem schopná myslet jen na jedno.Edward je mrtvý a Bella to ví.

A za nedlouho…zanedlouho bude mrtvá i ona a já tomu nijak nedovedu zabránit.