Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

3.část - Zvláštní rodina 

Do Forks jsme dorazily při západu slunce.Renée mi cestou vyprávěla,že koupila menší domek s garáží,abych „si mohla ustájit svou káru“.Máma se někdy vyjadřovala (a i chovala) jako puberťačka.Moc jsem ji neposlouchala,byla jsem schopná myslet jen na to,jak se mi hrozně stýská po Tanye,Kate,Carmen a Eleazarovi.

Naše cesta napříč Aljaškou,letadlem i Washingtonem se obešla bez komplikací a Renée jela jako blázen,abychom tam dorazily před setměním.Na začátku městečka nás vítala zelená tabule Welcome in Forks.Vlastně tu všechno tu bylo zelené – stromy,země,dokonce i kmeny stromů…jen nebe bylo ocelově šedé,ale pršet nezačalo.

Pomohla jsme Renée přestěhovat naše věci,bylo jich málo,jen oblečení a tak– nikdy jsme netahaly nábytek s sebou,vždycky jsme na místě kupovaly nový –  dnes v noci budu spát pravděpodobně na Renéině černé kožené sedačce,kterou už tři roky odmítala prodat a zdálo se,že tomu tak bude i nadále.

,,Tak jak se ti tu líbí,Bello?“Reneé byla nadšená,a já jí nechtěla kazit radost,tak jsem nasadila co nejpřesvědčivější veselý tón.,,Je to tu hezké,myslím,že si zvyknu.“

Ačkoliv jsme se snažila,mámu jsem nepřesvědčila.Nikdy jsem nebyla dobrá lhářka.,,Stýská se ti po Denalijských,že?“

Překvapeně jsem se na ni podívala.,,Jo..máš pravdu.Hrozně se mi po nich stýská.“Reneé mě vždycky něčím překvapila – věděla,že jsme s Tanyou a Kate kamarádky,ale i v jiných městech jsem mívala přátele…ale nikdy jsem si s nikým neutvořila tak pevné pouto,jako s nimi.Netušila jsem,že si toho Renée všimla.

,,Však jsme ti slíbila,že tě tam o prázdninách zavezu.“

Tím skončila naše konverzace a my se pustily do stěhování.

Když jsme přestěhovaly všechny krámy,byla už tma.,,Tak dobrou Bells a ať se ti něco hezkého zdá.“

,,Díky,tobě taky mami.“

Uvelebila jsem se na pohovce,ale dlouho jsem ještě nemohla usnout.Jaký asi bude zítřek ve škole?Nebyla jsem nervózní,že budu nová,na to jsme už byla za ta léta zvyklá,spíš jsem byla zvědavá,jestli budu z učením napřed,nebo budu muset něco dohánět.Doufala jsem v tu první možnost,protože když jsem se šla podívat do svého pokoje,byl odtamtud krásný výhled na pohoří Mount Rainier a já už se nemohla dočkat,až si tam vyrazím.

Nakonec jsem usnula kolem dvanácté…nezdál se mi žádný sen,alespoň se nepamatuji.

Když mi v sedm ráno zazvonil budík,vyletěla jsem z pohovky rovnou do kuchyně chystat snídani.Máme s Renée zavedený takový systém.Já většinou vařím,ona přes den,když jsem ve škole,uklízí (a samozřejmě maluje).Oblékla jsem se,provedla ranní hygienu,Renée mi popřála první den hodně štěstí a já vlítla do garáže,nasedla do svého černého,nablýskaného miláčka a vyrazila tak stovkou,abych nepřijela pozdě.Zbožňovala jsem rychlou jízdu,ale tady nebyly zrovna ideální silnice – pořád jen vlhko,déšť,mlha…a jestli začne v noci mrznout,budu si muset nasadit řetězy.

Střední škola ve Forks byla…no kdyby u odbočky nebyla cedule,asi bych ji přejela v domnění,že je jen skupina obyvatelných baráčků.

Na parkovišti – k mému zděšení – byly víceméně samé ojeté skořápky a můj Opel GT se tam vyjímal,jako když strčíte diamant do hnoje.

Zamířila jsem rovnou do přijímací kanceláře a snažila si nevšímat zvědavých pohledů ostatních studentů.

V kanceláři seděla malá,obtloustlá zrzavá paní (Shelley Copová,stálo na dveřích) a nejistě se po mně dívala.

,,Dobrý den,jsem Isabella Swanová,máma vám včera volala.“

Za tlustými skly brýlý ji problesklo pochopení.,,Á,jistě,dobrý den,slečno Swanová.Tady máte rozvrh,plán školy a na tento papír,ať se podepíše každý učitel,se kterým dnes budete mít hodinu,po vyučování mi ho prosím přineste.“

,,Děkuji,nashledanou.“

Šla jsem zpátky k autu pro svoje věci,a hned za rohem jsem spatřila,že je kolem něho chumel kluků i pár holek a prohlíží si ho ze všech stran.Chtělo se mi nahlas zasténat,ale potlačila jsem to.

Pak jsem ale uviděla vjíždět na parkoviště stříbrné Volvo,které mezi zrezlými dodávkami vyčnívalo stejně jako moje auto a já se uklidnila.Aspoň nejsem jedinej exot…

Došla jsem k mé černé nádheře, a snažíc se působit co nejobyčejněji,jsem pozdravila hlouček studentů.

,,Takže ty seš tu nová?Jak to že nám nikdo nic neřekl?Kdy ses přistěhovala?Máš fakt bezva bourák!!“

,,Hmm…díky.Mohli byste prosím trošku hnout,potřebuju si vzít věci."

Studenti se rozešli – díky bohu! – a u zůstali tu už jen dva kluci a dvě holky.

,,Já jsem Jessica, a toto jsou Mike,Angela a Erik.Myslím,že spolu máme společnou angličtinu a trigonometrii!To je bezva!Tak pojď,zavedu tě tam…“

Jessica mě popadla za ruku a táhla na hodinu angličtiny.Za tu poměrně krátkou cestu jsem se stačila dozvědět snad všecky drby o každým studentovi téhle školy.Před Jess si budu muset dávat pozor na jazyk.

Náš angličtinář,pan Masen byl celkem v pohodě,poslal mě do lavice aniž by mě představoval třídě.Prozkoumávala jsem předběžný učební plán a byla jsem nadšená,že většinu toho umím.Goat Rocks,těšte se!

Na chodbě si mě odchytil Erik a odvedl mě do budovy č.6,kde jsem měla občanku.Zbytek dne byl taky ok.Angela – tichá drobná tmavovlasá dívky mě po španělštině,kterou jsme měly společně zavedla do jídelny.Jessica na mě mávala od velkého stolu,kde už sedělo pět lidí.

Všichni se na mě dívali,ale na to jsem byla zvyklá,tak jsem si vzala jídlo a nenuceně se posadila vedle Mika.

Spustili na mě palbu otázek, a já jim pokud možno odpovídala v co nejkratší formě –  nechtěla jsme přijít o hlas.

Jessica na sekundu zavřela pusu a já měla možnost se rozhlédnout po jídelně.Mou pozornost upoutalo pět lidí,sedících v tom nejvzdálenějším koutu jídelny.Měli bílou kůži,byli krásní a nejedli.Tři kluci a dvě holky – jedna z nich dokonce krásnější než Tanya.Měli přesně stejné kruhy pod očima,jako moji přátelé z Denali.Nebylo pochyb,že to jsou ti příbuzní,o kterých Kate mluvila.

,,To jsou Cullenovi,že?“zeptala jsem se Jessicy,ale nespouštěla jsem z nich oči.

Při vyslovení jejich příjmení se na mě otočilo pět hlav.Uhnula jsme pohledem a zaznamenala jsem,že si mě Jess překvapeně prohlíží.,,Ty je znáš?“

,,Ne…jen jejich příbuzné."

Těch pět se na mne nepřestávalo dívat.

,,Aha,“řekla trošku zklamaně Jessica.,,Škoda.“

,,Škoda?“

,,Oni nikdy nechodí na rande,víš…tak jsem si myslela,že kdybys je znala,mohla bys nás představit.“

,,Ani neznám jejich jména…“

Jessica ožila.,,Ta štíhlá blondýnka je Rosalie,chodí s Emmetem – tím svalovcem,ta černovlasá je Alice a chodí s Jasperem – to je ten vysoký blonďák.A nakonec…" 

,,…Edward,“dokončila jsem za ni.Jmenovaný se otočil a podíval se mi přímo do očí.Moc jsme nechápala jeho výraz - zvědavý a zároveň frustrovaný.Zařekla jsem se,že já nebudu ta,kdo první sklopí zrak,ale Jessica do mě netrpělivě dloubala rukou a tak jsme se jí začala zase věnovat.

Znovu vykulila oči.,,Neříkala jsi,že je neznáš?“

,,Neznám,to jen moje kamarádka mi o nich vypravovala…“

,,Aha,“povzdechla si.

U stolu zavládlo na chvíli ticho.

,,Mám biologii,nechci přijít pozdě,“loučila jsem se s nimi.Mike vedle mě vyskočil.

,,Já mám taky biošku,doprovodím tě.“

,,Dík.“

Nemohla jsem si nevšimnout Jessičina poněkud závistivého a nabručeného pohledu.

Mike mě zavedl do biologie a sedl si ke svému stolku,kde už měl souseda.,,Škoda že nesedím sám,“povzdechl si.Kdybych byla normální,zrudla bych po kořínky vlasů,ale já se nikdy nečervenala – prostě mi jen jemně zrůžověly tváře a to bylo všechno.

Dala jsem papír panu Bannerovi (náš učitel) a rozhlédla jsme se po třídě,kam si mám sednout.Bylo to jednoduché – jediné volné místo bylo vedle Edwarda Cullena.

Procházela jsem uličkou a málem bych zakopla o něčí nohu – myslím,že ten dotyčný (už ani nevím,kdo to byl) mě chtěl zesměšnit,ale kapku se přepočítal.Uviděla jsme nastavenou nohu až na poslední chvíli,a tak mi nezbývalo než mrštně vyskočit,ale přepískla jsem to a doskočila jsme až o tři lavice dál.Za mnou se ozvaly uznalé povzdechy.Ach ne,nepřitahuj na sebe pozornost.Ale přece nemůžu za to,že jsem dobrá na tělák…

Otočila jsem se a vrátila se ke stolku,kde budu příštích pár měsíců sedávat.Když jsem skákala,periferním pohledem jsem zahlédla,že když jsme se mihla kolem Edwarda,podivně ztuhl a odtáhl se na druhý konec lavice.

Sedla jsem si na svoje místo a snažila se ignorovat jeho chování.Odkláněl se ode mě co nejdál, a tvářil se,jako bych právě vylezla ze skruže.V půlce přednášky – o buněčné anatomii,to už jsme se učila – jsme se na něj poočku podívala.Věnoval mi naprosto čistě vražedný pohled,až jsem se přikrčila.Oči měl černé jako uhel…takové,jak jsem je každé dva týdny vídala u Tanyi,ale ona se nikdy netvářila jako vrah.To by asi nebyla nejlepší chvíle na předání pozdravu od Denalijských.

Odvrátil se ode mne a zaťal pěsti.Hm,asi mě nechce zabít přímo v hodině…Renée můj způsob černého humoru nesnášela.

Hodina se vlekla…a vlekla…až konečně zazvonilo.Rychle jsme se zvedla,ale on byl rychlejší.Zmizel ze dveří téměř nelidskou rychlostí.

Šla jsem na tělocvik s hlavou plnou pochybných myšlenek.Mike mě doprovázel,obstarával většinu konverzace a u šaten se odpojil.

Vstoupila jsem do tělocvičny společně s Angelou,která vypadala otráveně.,,Stalo se ti něco?“

,,Nemám ráda tělák a trenér Clapp je mučitel,“postěžovala si.

Soucitně jsme pokývala hlavou.Mně tělák nedělal problémy.

Mike na mě zamával a doběhl k nám.,,Dneska se prý bude hrát badminton,hrála bys se mnou?“

Zrůžověla jsem.,,Jasně,díky Miku.“

Všimla jsem si,že v tělocvičně,stranou od ostatních,stojí Alice Cullenová a zamyšleně si mne prohlíží.Když viděla,že se na ni dívám,usmála se na mne a odhalila řady bílých zubů.Cítila jsem,jak se vedle mě Mike zachvěl.,,Co je,Miku?“

,,Trochu strašidelná,nemyslíš?“

,,Alice?Proč?“Nechápala jsem ho.Já na ní nic děsivého neviděla.

,,Já nevím…všichni vypadají tak zvláštně..“

,,Hm,“byla má jediná odpověď.

Když se vybíraly družstva,tělocvikář dal přednost Alici,aby si vybrala jako první.Zářivě se usmála a ukázala na mě.,,Bella.“

Mike ohromeně a zklamaně zalapal po dechu.Já byla také překvapená,ale byla jsem ráda,že existuje i člen rodiny Cullenů,která mne nechce zabít.

,,Ahoj Alice,“pípla jsem překvapeně.

Věnovala mi další zářivý úsměv.,,Nazdar Bello!Tak ráda tě konečně poznávám!“

,,Já tebe taky.Je hezké,když vidím,že se Cullenovi umí i usmívat.“Vlastně jsem to nahlas říct nechtěla,ale omylem mi to vyklouzlo.Já byla vždycky hodně upřímná.

Alicin úsměv zmizel.,,Cože?“

,,Tvůj bratr..“ztišila jsem hlas,aby nás nikdo neslyšel.,,…v biologii se nechoval…moc normálně.Jako kdybych páchla jako žumpa…“

Alice zatvářila zmateně a trochu i provinile.,,Žumpa?To rozhodně ne..spíš frézie…“zamumlala si pro sebe a podívala se na podlahu.Bylo to tak potichu,že asi nechtěla,abych to slyšela.Ale já mám velmi dobrý sluch.

,,Vážně?Tanya mi to taky tvrdila.“

Ohromeně ke mně zvedla oči.,,Tanya?“

,,Ano…jo a když už jsme u nich,mám vás všechny pozdravovat od Tanyi,Kate,Carmen a Eleazara a Edwarda obzvlášť od Tanyi…“

Přerušila mne.,,Ty je znáš?Z Denali?“

,,Jo,bydlely jsme tam asi tři čtvrtě roku…“

Alice si mne užasle prohlížela.,,,Neuvěřitelná.“Komentovala mě nebo něco jiného?

Trenér Clapp ale zavelel,že se hraje,a my už neměly čas na kecání.

Vyhrály jsme všechny zápasy a Clapp byl nadšený.,,Swanová,vy jste talent!A vy Cullenová jste se pěkně zlepšila,co?Budu vás dávat do dvojic častěji…“

Po těláku jsem zaběhla k paní Copové odevzdat jí svůj papír.Ještě než jsem otevřela dveře,zaslechla jsem něčí rozhovor…

Otevřela jsem dveře a zaslechla Edwarda Cullena,jak sametovým hlasem přemlouvá paní Copovou.,,…biologii na kdykoliv jindy?Místo fyziky,chemie…“

,,Ne,je mi líto,vážně to nejde…“

Před očima mi tancovala rudá mlha.On si přehazuje hodinu biologie jenom kvůli mně?!

Beze slova jsem položila papír na stolek u dveří,věnovala Edwardovi znechucený pohled a práskla dveřmi.

Blbec.

Zuřivě jsem nasedla do svého milovaného auta a zamávala Alici,která na mě hlasitě volala přes celé parkoviště.Vyrazila jsem ještě rychleji než ráno a místo abych jela domů,vyjela jsem k nejbližší dálnici a pořádně to rozpálila.Po půl hodině jsem byla dostatečně klidná na to,bych jela pouze sto deset.Zaparkovala jsem před sousedním domem,protože vjezd do garáže blokoval obrovský stěhovací vůz.Renée byla nakupovat.

,,Čau Bello,tak jaký byl první den?“

,,V pohodě mami,představ si,chodím do školy s Alicí Cullenovou,jsou to vzdálení příbuzní s Tanyou.“

,,To je fajn,broučku,tak si udělej úkoly a přijď mi pomoct."

,,Provedu.“

V pokoji už jsem měla stůl,pár skříní a postel,knihovnu mi teprve měli donést.Vytáhla jsem jeden starý esej a opsala ho – když už jsem se to učila,tak to podvádění není.

Doopsala jsem to,a nepřítomně dloubala tužkou do stolu.Proč mě chtěl Edward zabít?Byla jsem si stoprocentně jistá,že chtěl,v tom pohledu nic jiného nebylo…A na druhou stranu,proč se ke mně chová Alice tak přátelsky?Ne že by mi to vadilo,to ne,Alice mi hrozně moc připomínala Kate a Tanyu a byla stejně fajn jako ony…ale proč?Podle Jessicy se Cullenovi nikdy s nikým nebaví,pokud to není nezbytné.Stejné to bylo v Denali.Tanya a Kate s ostatními studenty nikdy nezapřádaly řeč,jen se mnou.Proč jsem byla jediná výjimka?

Snad se mi něco podaří zjistit zítra…

ALICE:

Byla jsem překvapená ze své vize,kde jsem viděla Bellu,tu novou studentku,jako svoji nejlepší přítelkyni,ale nebránila jsme se tomu a než byl tělocvik,málem jsem umřela nedočkavostí,ale stále jsme si dávala pozor na Jaspera.Dnes v noci musí jít nutně na lov,je nebezpečné takhle riskovat.

Bella byla naprosto úžasná!Nevím co to je,ale ona má  v sobě magnet.Přitahuje nás (tím myslím upíry) s neodolatelnou silou.Dost mě zaskočilo její prohlášení o Edwardovi,měla bych co nejrychleji zjistit,co se stalo,ale on šel do kanceláře paní Copové a ještě nevyšel.Snad si ji nedává k obědu.

A to že zná naši Denalijskou rodinu by mě taky nemělo tolik překvapovat.Když pomyslím,jak magneticky přitahuje nás…a zvláštně voní.Jako frézie,ale ještě něco…něco upírského,nemůžu si pomoct.

Viděla jsem,že nás Tanya a ostatní za dva týdny navštíví – vlastně přijedou spíš za Bellou a k nám zaskočí jen na půl slova.

Stáli jsme na parkovišti a čekali na Edwarda,když v tom se zpoza rohu vyřítila Bella.Vypadala dost rozzuřeně a na moje volání reagovala jen prudkým zamáváním,přičemž nasedla do svého Opelu GT a vystřelila z parkoviště nejméně stodvacítkou.Znovu mě překvapila,tak rychle lidi obvykle nejezdí.Radši jsme se jí podívala do budoucnosti,abych viděla,jestli se jí něco nestane,ale zjevil se mi jen obrázek tmavovlasé naštvané dívky v černém autě,kterak si to smaží dvě stě dvacet po dálnici.

Konečně jsem uviděla přicházet Edwarda – a vypadal hrozně.Mlčky nasedl do auta a odvezl nás domů.Jasper zkoumal jeho pocity a tvářil se zmateně.,,Já taky ne,Jaspere,“zavrčel zmučeně Edward a zaparkoval vedle Rosaliina BMW.,,Můžu s tebou mluvit,Alice?“

,,Kdykoliv,“odpověděla jsme mu.Á jé,něco jsem prošvihla.Asi jsem se neměla soustředit jenom na Jaspera,ale když já měla strach…

Edward si četl moje myšlenky.Zavrtěl hlavou.,,Ty za to nemůžeš.“

,,Uklidni se a řekni mi to.Něco v biologii,že?“

,,Jo.“Dlouho mlčel a mě se v hlavě objevily obrázky Belly – živé,jak se drží se mnou a s Edwardem za ruce, potom Belly bílé jako sníh – Belly upírky a nakonec…Bella,opět bílá,ale ne díky upířímu jedu ,Bella vysátá do poslední kapky krve a Edward,sklánějící se nad ní,tričko zmazané od krve…

,,Dost!Prosím..“zmučeně zavyl a přikryl si rukama hlavu,jako by ten obraz chtěl zastavit.

Zbledla jsem.,,Ach ne.To je…moc špatné.“

,,Alice,co mám dělat?“ptal se zoufale.

Spatřila jsem ještě jednu vizi,docela zvláštní…

,,No páni,“vydechla jsem.

Zvedl hlavu a podíval se na mě s maličkou jiskřičkou naděje.

,,Tohle musíme vyřešit,až se Carlisle vrátí z práce.Ale zatím…Edwarde,neber to jako..urážku,nebo tak,ale budu tě hlídat.Nechci přijít o kamarádku a ty bys nepřežil,kdybys ji zabil.“

Strnule pokýval hlavou.,,Díky,Alice.“

Objala jsem ho a dostrkala do domu.,,Ach,Alice,jak to mám udělat?Jak můžu milovat někoho,koho chci zabít?“

,,Máš dobré sebeovládání.Když jsi ji nezabil dneska,vydržíš to i příště.Zajdu s tebou na lov,přejíš se pum a bude to jednodušší,uvidíš.V noci si půjčím něco,na čem ulpívá její vůně,aby sis líp zvykal.Zvládneme to,určitě.Bella je fajn,víš…máme spolu společný tělák…jo,mám tě pozdravovat od Tanyi.“

Zašklebil se.,,No jo,Tanya.Možná,že bych měl nakonec přijmout její nabídku…“

,,Tak to ani náhodou!“naštvala jsem se.,,Tanya je sice bezva,ale ty ji budeš brát vždycky jen jako kamarádku…kdežto Bellu…“

,,Kdežto Bellu jsem málem zabil.Alice,ty nemáš tušení,jak úžasně voní…“

To jsem opravdu nevěděla.Ještě nikdy mi nikdo nevoněl lépe,než ostatní lidé.Bella voněla snad ještě trochu míň intenzivně,než jiní lidé,asi proto,že voněla částečně jako my…Chudák Edward,tomu osud staví do cesty jednu překážku za druhou…ale kdybychom Bellu proměnili…aby mu už nevoněla…

,,Ani za tisíc let!!“Edward mi četl myšlenky.,,Nezničím jí duši.“

,,Pochybuju,že bys byl schopný to udělat – víš jak to myslím.A za tisíc let už bude Bella dávno mrtvá,“odsekla jsem.Nechtěla jsme se s Bellou loučit – už za sedmdesát,osmdesát let…

Zlidnil se a posadil se zpět do křesla.,,No jo.Tak málo času…“

Než jsme stačily debatu rozvést dál,venku zaparkoval Carlisle.Věděl,že se něco stalo,hned jak vkročil do dveří.

,,Takže rodinná rada,v jídelně.“

Všichni jsme si posedali kolem stolu.Samozřejmě nesloužil k původnímu účelu,v tomto domě nikdo nejedl.

Edward nebyl schopen souvisle mluvit a tak jsem to řekla za něj.Jasper mi později popisoval pocity členů mé rodiny.

Esme byla nadšená,že si Edward někoho našel,ale nešťastná,že to je,jak to je.Carlisle byl hrdý,že Edward Bellu nezabil,a jinak sdílel stejné pocity jako Esme.Emmet  byl schopný najít něco optimistického na čemkoliv a bylo tomu tak i ten věčer.Já byla prý nervózní a nedočkavá,jak to celé skončí.Jasper mi prozradil,že i když je mu Edwarda líto,nemlže si pomoct,ale je rád,že už není ten nejslabší.Chápala jsem ho.A Rosalie…Rosalie záviděla Belle,že je člověk,a byla naštvaná na Edwarda,že se mu Bella líbí víc než ona.Prostě Rose.

Nakonec jsme se domluvili,že Edward tu zůstane a my ho budeme hlídat.Kdyby to na něj bylo příliš,může kdykoliv odejít.

Kolem druhé ráno jsme já,Edward a Carlisle vyrazili na lov.V lese se opět přemnožili medvědi a nějaká ta puma jako zákusek pro Edwarda se určitě najde.

Ke konci lovu jsem plavala v krvi a měla jsem barvu kůže skoro jako Bella.

Vrátili jsme se domů,osprchovali a převlékli – a byl čas jít do školy.

Edward zaparkoval na svém obvyklém místě,nervy napjaté k prasknutí.Já se cítila podobně.

Emmett s Rosalií odešli na svoji hodinu,zůstala jsem tu jen já,Jasper a Edward.

,,Zvládneš to,Edwarde,vážně.My ti věříme.“Moje vize byly pořád stejné…pořád tři stejné možnosti…

Pak na parkoviště vletěla Bella jako černá rozmazaná šmouha.Proč tak spěchala?Podívala jsem se na hodinky a zjistila,že už je celkem pozdě.

,,Asi bychom měli jít…“Jasper myslel vždycky na to samé,co já.Jako bychom byli jeden…

Pak jsem si všimla,jak se Edward dívá na Bellu.Teď,když necítil její vůni a žádnou touhu ji vypít,jeho zlaté oči překypovaly láskou k ní.Jasper si ho uznale prohlížel a nakonec řekl:,,Nevěřím,že bys byl schopen ji zabít.Na to ji moc miluješ.“

Edward od ní odtrhl pohled a zamumlal:,,Nechci ji zabít,Jaspere.Ale nevím,jestli to dokážu.“Očima plných pochybností zíral na mne,ale já ho neviděla.Nová vize…ne,ne nová,jen ty staré se konečně vyjasnily.Díkybohu v tu lepší alternativu.

Hlas mi přetékal nadějí,když jsem tlumeně vykřikla.,,Viděls?Edwarde,viděl jsi to?“

,,Ano.Ale…už bychom měli vážně jít.“

Hm…netvářil se zase tak šťastně.Věděl stejně dobře jako já,jak rychle se může budoucnost změnit…