Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

25.část - Rozloučení

Ráno mě probudilo jakési třepání.Néé,já chci ještě spát,nechci se vrátit do té odporné reality…

„Bello,vstávat,musíš do školy!“

Rozlepila jsem jedno oko. „Alice?Co tu děláš?A proč- ach ne!“přetáhla jsem si peřinu přes hlavu.Tak nějak jsem doufala,že ten včerejšek byl třeba sen…

Sedla si ke mně a objala mě. „No tak,to bude dobrý…vlastně nebude.Ale musíš se dát dohromady a pomalu se začni připravovat na sobotu – tam odstartujeme tvou hereckou kariéru.Zvládneš to.Říkej si,že je to pro jeho dobro a dokážeš to,uvidíš.“

„Díky Alice.Nevím co bych bez tebe dělala.“

„Nějak bys to zvládla,jak tě znám.“Pak mi do ruky vrazila několik věšáků. „Tady máš oblečení,a já s Emilkem mizíme.Večer ti ho pošlu domů,ale já už se nevrátím – nechceme,aby měl někdo podezření.Pěkný den!“popřála mi a vyskočila z okna,Emilek mi mávl křídlem na rozloučenou a vyletěl za ní.

Odvlekla jsem se do koupelny,provedla ranní hygienu a navlíkla se do oblečení,které mi dala Alice. Rifle a černobílé tričko – oboje moc pěkné a rozhodně to neodpovídalo mojí náladě.Kdybych se měla oblékat podle pocitů,asi bych se navlékla celá do růžové,fuj.I když mi bylo mnohem mizerněji.

Sešla jsem dolů do kuchyně a překvapila mě Renée,když mi zrovna donesla na stůl snídani – míchaná vajíčka se slaninou.

„Mami?Ty jsi uvařila snídani?“nechápala jsem.Renée nebyla zrovna kuchařskej typ – ne že by to neuměla,ale nebavilo ji to.

„Jo,mám dnes nějak dobrou náladu.“Když to říkala,jemně jí zrudly tváře.Eee?Co se asi stalo?

„Mami?“

„Nic,Bell,jez,“poručila mi a zrudla ještě víc.Hm,Renée se určitě do někoho zabouchla.

Po snídani jsem vyrazila ke garáži.Moje nové auto na mě čekalo.Až odjedu,bude to jedna ze vzpomínek na Edwarda…rychle jsem začala myslet na jiné věci a trochu se mi ulevilo,když z mraků vykouklo slunce – měla jsem jistotu,že se dneska ještě naposledy můžu chovat normálně,Cullenovi ve škole nepotkám i kdyby se vrátili z lovu dřív než zamýšleli.

Mike jako obvykle využil příležitosti,že tu není Edward a nalepil se na mě.Když jsme šli po škole k parkovišti,zeptal se mě,jestli bych nechtěla jít do kina.

„Miku,díky,ale dneska nemám čas,musím s Alicí dochystat nějaké věci ohledně svatby a myslím že Jess by nebyla nadšená.A už se smiř s tím,že mám ráda Edwarda,jo?Ty jsi super kámoš,ale..jen kámoš,chápeš?“Měla jsem Mika ráda – jako kamaráda a nechtěla jsem ho urazit.

„No jo,já vím…ale kdyby sis to rozmyslela…“

„Dám ti vědět,“slíbila jsem mu a snažila se udržet vážný výraz.Jeho snaha se se mnou bavit kdykoliv byl Edward pryč byla komická.

„Tak ahoj zítra,“rozloučil se a odcházel někam pryč.

„Hey,Miku,kam to jdeš?Parkoviště je na druhé straně!“zakřičela jsem na něj.

Otočil se. „Mám rozbité auto,musím jít pěšky.“

„Pojeď se mnou,svezu tě.Kam chceš hodit?“

Rozzářil se. „K mámě do obchodu,díky.“

Vyložila jsem Mika a nezvykle pomalu jela domů.Renée už tam byla a nadšeně mě přivítala: „Bells!Neuvěříš – zítra v noci budu malovat Jacoba!“

„Paráda mami…takže jste se s Billym usmířili?“

„Mmm…tak nějak.“

Sledovala jsem její růžové tváře.Aspoň ona bude šťastná. „Jdu si dělat úkoly,mami.Dobrou.“

„Dobrou?Trochu brzy ne?“

„Já už dnes dolů nepůjdu…“

„A co večeře?“

„Na jídlo nemám ani pomyšlení,“zamumlala jsem a vytratila se nahoru než se mohla začít vyptávat.

Na domáčáky jsem se vykašlala a svalila se na postel.Tam jsem setrvávala několik hodin v nehybné pozici a docházelo mi,že zítřek si musím užít jak nejlíp dokážu.Můj poslední den s Edwardem.

Kolem půl deváté připlachtil Emilek otevřeným oknem. Čau,Bello,pozdravil mě.

„Ahoj.Jak jste se měli?“

Senzačně.Alice běžela skoro stejně rychle jako já letěl.Vyrazili jsme na výlet někam na skály,severně odtud  a Alice nejdřív ulovila medvěda a nechala mě,abych se  z něj napil.Řeknu ti,tahle krev se s potkaní,zaječí a krví jiných malých hlodavců vůbec nedá srovnávat!Asi s ní budu muset chodit častěji,dlouho jsem si tak nepošmákl.Potom ulovila ještě jelena a srnku.Ti už nebyli tak chutní jako medvěd,ale pořád stokrát lepší než nějaká chudokrevná krysa.Samozřejmě úplně nej byla ta tvoje krev,kterou jsi mi dala vypít hned po přeměně,ale člověk je na mě moc velký,než abych ho dokázal zabít.A už nemám červené oči,teď jsou oranžovo-zlaté,podívej.Ty ses měla jak?Tváříš se smutně.

„Zítra mě čeká rozlučkový den s Edwardem.Poslední den,kdy budou věci ještě v normálu.A od soboty…“nedopověděla jsem.

No,já se v lidských vztazích moc nevyznám.My netopýři to máme trochu jinak.

Nevesele jsem se pousmála. „My dva nejsme zrovna moc lidi – on je upír a já osminová upírka…“

Ok,tak vztahy dvounožců,opravil se.

„Nelítej teď nikam do daleko a vyhýbej se domu Cullenových,nechci aby tě Emmett viděl před svatbou.“

Jasně.Budu dávat pozor abych nikoho nepotkal.

„Dík.Dobrou.“

Hm,mě přát dobrou noc…

„Promiň,zapomněla jsem,že nespíš.“

To je v pohodě.Já zase zapomínám,že ty spát musíš.

Něco jsem zabručela v odpověď a skulila jsem se z postele,odvlekla se do koupelny,převlíkla se do pyžama a zase se svalila do původní polohy.A tak jsem taky usnula.

Probudilo mě nepříjemné zvonění budíku.Vypnula jsem ho a zůstala nehybně ležet na posteli.Pátek.Poslední den.A od zítřka…

Vyhrabala jsem ze skříně svoje oblíbené černé tříčtvrťáky a černo-fialové tričko naramínka,které mi včera koupila Alice.Pěkně to spolu ladilo,a protože venku bude možná ještě chladno,nasadila jsem si i černou mikinu.

Zhltla jsem snídani a netrpělivě vyhlížela Edwarda.Konečně se ozvalo předení motoru jeho auta.Zamávala jsem Renée,popadla batoh a vystřelila z baráku.

Edward vylezl z auta a roztáhl ruce.Hnala jsem se k němu po příjezdové cestě a skočila mu do náruče. „Edwarde!“

„Bells,“přivítal mě a objal.Přitiskla jsem se co nejblíž k němu a svírala ho,jako bych ho už nikdy nechtěla pustit.Nechtěla jsem ho už nikdy pustit.Áá,zpropadení Volturiovi!

Když už jsme se objímali asi minutu,váhavě se odtáhl. „Stalo se něco?“

„Ne…jen se mi stýskalo.“

Roztál. „Mě taky.

Cesta do školy trvala hrozně krátce.Všechno jakoby dnes ubíhalo hrozně rychle.

EDWARD:

Zaparkoval jsem na příjezdové cestě a vystoupil z auta,abych se s Bells mohl přivítat.Vyřítila se z domu jako vichřice a skočila mi kolem krku. „Edwarde!“

Už jsem byl zvyklý na příval tepla a její dokonalé vůně,kdykoliv se mě dotýkala,takže mě její chování nevyvedlo z míry.„Bells,“pozdravil jsem ji a obtočil kolem ní ruce.Přitiskla se ke mně a téměř jsem cítil,jak mě mačká.Překvapilo mě to,ale nebránil jsme se.Po minutě jsem ale začal být nervózní. „Stalo se něco?“

V očích se jí cosi mihlo,ale byl to tak kratičký záblesk,že jsem jej nestačil rozluštit.Potom se na mě usmála. „Ne…jen se mi stýskalo.“

Ulevilo se mi,ale zároveň jsem ucítil bodnutí viny – neměl jsem odjíždět na tak dlouho. „Mě taky.“

Když jsme šli společně k autu,i na tu krátkou vzdálenost mě chytla za ruku.Zdálo se mi to,a nebo šla co nejblíže u mě?

Zabouchl jsem za ní dveře a upíří rychlostí se přesunul na místo řidiče. „Takže co Emilek?“nakousl jsem téma.Ta malá okřídlená potvora mě celkem dost zajímala,protože Alice mi tvrdila,že mu nedokážu číst myšlenky a jí jsem je teď nemohl číst taky,protože říkala,že se ho dotkla jako první a on na ni přenesl část své schopnosti.Její vysvětlení mi přišlo sice trochu na hlavu,ale proč by mi Alice měla lhát,že?

„Je super.Po škole nepojedeme rovnou k vám,ale stavíme se na něj podívat,musíš ho vidět.Myslím že se bude líbit i Rosalii.“Bella ze mě nespouštěla zrak.Začalo mi to být až nepříjemné a přemítal jsem,co se stalo.Něco tu rozhodně nebylo v pořádku.Většinou jsem to býval já,kdo z ní nemohl spustit oči,ne naopak.

„Už se těším.Alice říkala,že nadával kvůli svému jménu…?“

Bella se zasmála. „Jo.Emilek mu přijde nedůstojné.Slíbila jsem mu,že ho Emmett pojmenuje jinak.“

„Jak znám Emmetta,bude to ještě něco mnohem horšího než Emilek,“zamumlal jsem a předstíral,že se soustředím na silnici.Belle několikrát zacukaly ruce směrem ke mně,jako by se mě chtěla dotknout.Ne,takhle se normálně nechovala.

Zbytek cesty proběhl v tichosti.V autě vládlo podivné ovzduší,i když se Bella tvářila normálně.Nechápal jsem to.

Když jsme šli ke škole,Bella drtila mou ruku a kdybych nebyl upír,asi bych měl všechny zápěstní kůstky rozdrcené na prášek.Chytil jsem ji jednou rukou kolem pasu pozorně sledoval její reakci.Okamžitě se ke mně přitáhla co nejblíž a zlehka se o mě opřela.Potom před učebnou angličtiny vymýšlela milion výmluv,abychom spolu mohli být až do zvonění.Bála se snad,že už ji nemám rád?Otázka co vězí za jejím podivným chováním mě strašila celý den i noc z pátku na sobotu.A o dva dny později jsem začal pochybovat a bát se pravdy.

BELLA:

Nedokázala jsem udržet své chování na uzdě.Prostě jsem si ten poslední den musela užít,ze všeho jsem vyždímala co se dalo.

Po španělštině jsem ihned vyrazila Edwardovi naproti a protože byl nucen pohybovat se lidskou rychlostí,potkala jsem se s ním někde v půli cesty od jeho třídy.

Vypadal překvapeně,že mě tu vidí.Obvykle jsem si teprve balila věci,když dorazil k mojí třídě.

„Máš hlad,Bells?“Očividně nechápal,proč mu jdu naproti.

„Ani ne,ale paní Goffová nás pustila trochu dřív tak jsem ti vyrazila naproti,“vymýšlela jsem si.

Pokýval hlavou a vzal mě za ruku.Byla jsem trošku zklamaná,ráno mě totiž chytil kolem pasu.Ale musím se chovat jako každý jiný den.

Vzali jsme si jídlo a zamířili ke stolu,odkud na nás mávala Alice.Jen co jsme dosedli,spustila: „Mám naplánovaný program na dnešní večer.Až dorazíte k nám,tak se budeme dívat na televizi – koupila jsem pár DVDček s nějakejma hororama,a už dlouho jsme nebyli všichni pohromadě…,“švitořila dál,ale já vypnula zvuk a dalo mi práci,abych se nerozbrečela.Alice na mě myslela,bylo jí jasné,že budu chtít být co nejblíž Edwardovi,tak naplánovala,že se budeme dívat na televizi – a u toho si mu můžu hovět v náruči…později jí musím poděkovat.

Celou biologii jsem na Edwardovi visela očima a absolutně jsem se nesoustředila na práci,kterou nám zadal pan Banner.

Tělák se nekonečně vlekl a já litovala každičké sekundy,kterou jsme nebyli spolu.Bleskově jsem se převlíkla a vyrazila k parkovišti.Málem bych to neubrzdila,kdyby mě nechytil.Ohřála jsem se v jeho náruči déle než bylo nutné…

Dorazili jsme k nám.Emilek nám přiletěl naproti,seznámil se s Edwardem a odletěl na lov.

U Cullenových chybělo v garáži pouze Carlisleovo auto,jinak byli všichni doma.Když o hodinu později přijel z nemocnice,Alice nás nahnala do obýváku a zhasla lustr.

Uvelebili jsme se na Cullenovic obří sedačce – Carlisle a Esme,Emmett a Rosalie,Jasper a Alice,Edward a já.Vzpomněla jsme si,jak mi Jasper jednou popisoval Edwardovy pocity,když musel žít se třemi perfektními páry sám.Teď vypadal tak šťastně…a já mu zanedlouho vrazím kůl do srdce.Ale jinak umřou….

Stulila jsem se Edwardovi na klíně a snažila se soustředit na to,že teď jsem s ním,posledních několik hodin a musím si je náležitě užít.Obtočil kolem mě ruce a já se v jeho náruči stočila do klubíčka.

Dívali jsme se myslím na Zjevení a protože tam bylo celkem hodně lekavých scén,zahrála jsem si na herečku a vždycky sebou cukla,protože mě Edward potom vždycky konejšivě pohladil.

Film skončil a já si zaběhla udělat kafe.Alice pustila další film.V přestávce jsem si uvařila další kafe a ještě jedno na potom.Musela jsem zůstat vzhůru co nejdýl.

Kolem půl dvanácté Emmett svůdně zamrkal na Rosalie a odešli k nim do ložnice.Jsem zvědavá,jestli mě zase  v noci probudí zvuk rozkřusnuté postele.

I my ostatní jsme se začali sbírat.Alice mi popřála dobrou noc a povzbudivě se na mě usmála.

Edward mě chytil do náruče a odnesl k sobě do pokoje.Místo abych šla spát jsem vylezla na balkón a pozorovala hvězdy.Vzpomínala jsem,že tady jsme se poprvé políbili.Zdálo se to tak dávno.

Edward se za mnou neslyšně připlížil,takže jsem sebou trhla,když promluvil.„Bell,co ti je?“

Ach,kdybys jen věděl… „Nic,jen jsem ještě chtěla chvíli pozorovat hvězdy.Jasné nebe tu bývá tak málo…“

Chytil mě kolem pasu. „Vždyť už skoro spíš.“

Měl pravdu,navzdory několika kávám se mi zavíraly oči. „No jo.“

Lehli jsme si vedle sebe na postel,já jako vždy zachumlaná do deky,hlavu položenou na Edwardově ruce.Ale ne,takhle to neskončí.Tak obyčejně ne.

Vymotala jsem se z přikrývky a překulila jsem se na něj.Jasně jsem si uvědomovala,že překračuji hranice,ale v tuto chvíli mi to bylo zcela ukradené.Musela jsem se rozloučit jak nejlíp jsem dovedla.

Vyděšeně na mě zíral, „Bello?Co-“

„Klídek,nic za tím nehledej,“uklidňovala jsem ho. „Jen jsem ti chtěla říct…“odmlčela jsem se.Teď se nesmím prozradit,ale přesto nedokážu odejít beze slova…

„Edwarde,“začala jsem a rukama mu přejížděla po obličeji. „Ať se stane cokoliv,pamatuj si,že tě nikdy nepřestanu milovat.Vždycky tě budu nosit v srdci a pro nikoho jiného tam nebude místo.Nikdy na tebe nezapomenu,na to co k tobě cítím.Ať už se stane cokoliv,“opakovala jsem. „Pamatuj na to,“prosila jsem ho zoufale.Musela jsem mu to říct.I když mu za týden budu tvrdit něco úplně jiného…ale já bych nedokázala jinak dál žít.Neodešla bych.

Zmateně mě pohladil po zádech. „Budu,“šeptl.Možná vycítil,že se něco stane.

„Miluju tě,“napolo jsem vzlykla a naklonila se k němu,abych ho políbila.

Vzal můj obličej jemně do dlaní a přitiskl své hebké rty na moje.Objala jsem ho rukama kolem krku a polibek zoufale opětovala.V uších mi hučelo:Naposledy.Neodtáhl se ode mě i když jsem zřetelně začala překračovat hranice,naopak,jeho ruce se mi zaplétaly do vlasů.Když už jsem měla pocit,že to neudýchám,pustil mě.Neovládla jsem se a rozbrečela jsem se.Nepožadoval vysvětlení mé podivné nálady a konejšivě mě hladil tak dlouho,dokud jsem v jeho chladném sevření neupadla do neklidného spánku.

Naposled.