Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

23.část - Děsivá vize

ALICE:

To,co se Belle podařilo bylo naprosto neskutečné.Když tomu netopýrovi přestalo být srdce,ucítila jsem jeho vědomí.Všechny jeho zmatené pocity…

Pak jsem cítila,jak posílá Belle svoje pocity a nějaké vzpomínky.Bella na něj promluvila,vysvětlila mu,co se děje a on ji pochopil.Rozuměl naší řeči,ale neuměl jí sám komunikovat,tak pokýval hlavou.Ještě nikdy jsem neviděla netopýra přikyvovat.

Emilek je pěkně pitomé jméno,pro někoho tak inteligentního.Musíme mu vymyslet něco,co bude odpovídat jeho schopnostem.

Celou cestu do Olympie jsem byla nesoustředěná na silnici přede mnou,dál jsem se zaobírala Emilkem.

Bella se zdála být potěšená,že tentokrát nevyvádím jako vždycky a prolezly jsme asi jen dvanáct obchodů.Podařilo se nám sehnat krásnou noční košilku pro Rosalii – černou,krátkou a netrhavou – potom jsem Belle koupila pár nových kousků oblečení a ještě další věci pro Rose. 

Domů jsme zamířily brzy,kolem půl šesté.Bella nedočkavě vběhla do domu,já šla těsně za ní.Vážně by mě zajímalo,jestli Emilek někoho nezabil za tu dobu,co jsme byly pryč.

Nezabil.

Hověl si na opěrce křesla a když nás ucítil,spokojeně zamručel.Poslal nám obrázky toho,co dělal,když jsme odjely.Nejdřív venku lítal skoro nadzvukovou rychlostí a potom si ulovil zajíce a vysál ho do poslední kapky.Mrtvolku zahrabal pod kořeny jednoho vysokého smrku.Po svačince v podobě potkana se vrátil domů.

Překvapilo mě,že nám může posílat myšlenky současně,ale na tomto malém tvorečkovi mě něco udivovalo od chvíle,kdy mu přestalo bít srdce,a myslím,že tomu tak bude i nadále.

Přivítal nás tak,že roztáhl křídla,zvedl se z opěrky a nejprve přistál Belle na rameni,olízl jí tvář a totéž zopakoval u mě.Byl úžasný.

Bella si šla uklidit věci,které jsme nakoupily a já si zatím povídala s Emilkem.

„Co bys řekl tomu,kdybych tě zkusila naučit komunikovat naší řečí?“

Pokrčil křídla.

Nemohla jsem si pomoct,rozesmálo mě to.Poslal mi vlnu rozhořčených pocitů.

„Ne,nesměju se tobě,jen je celá tahle situace hrozně legrační.Bavím se tu s netopýrem,který umí krčit rameny,kývat hlavou,a chci ho naučit mluvit…je to neskutečné i pro mě,přestože jsem už nějakou tu dobu součástí mýtů a nadpřirozena.Vidím totiž budoucnost,to co se má stát,víš?Občas je to pěkně pitomé,a často mě z těch všech obrazů a bzučení bolí hlava.Člověk – vlastně upír – nemá chvilku klidu.“

Emilek vstřebával všechny informace,hltal každičké slovo,které jsem mu řekla.Pak jsem v mysli uslyšela hlásek.Upír,říkal mi Emilek v mysli.

„Výborně!Nebude problém naučit tě mluvit – v myšlenkách.Emmett z tebe bude nadšený.“

Emmett?zeptal se Emilek.

„Bella tě chce dát jako svatební dar mému bratrovi,Emmettovi.On a jeho žena Rosali se budou brát.“

Brát?Ty jsi říkala,že Rosalie je jeho žena…?

„To ano,ale oni zbožňují svoje svatby.“Dalších pár minut jsem mu popisovala všechny členy své rodiny,Bella nahoře ještě telefonovala s Edwardem.

Zrovna jsme s Emilkem probírali,jaká krev je nejlepší,když přišla Bella.

„Povídáte si?“

Ano,slyšela jsem odpovídat Emilka.

„Ty mluvíš?Páni,tak to je něco!“

Alice mě to naučila.Je senzační vypravěčka.

„Naučil ses to sám,jsi nesmírně nadaný,“řekla jsem mu.

Z tvých slov se dobře učí,Alice.

„Stejně jako z kterýchkoliv jiných.“

Nesouhlasím.

Vzdala jsem hádku s ním.Stejně by to bylo k ničemu.

Bella si ho zvědavě prohlížela. „Máš jedovaté zuby?“

Nevím…

„Raději to nebudeme zkoušet,Edward by mě zabil,kdyby se ti něco stalo,“zarazila jsem její nadšení v očích ještě než stihla promluvit.Moc dobře vím,že se Bella chce stát upírkou,ale kdybych ji neuhlídala,Edwarda by to rozzuřilo do nepříčetnosti.

„No jo.Tak až jindy,“povzdechla si.

Pomalu jsem se začala zvedat k odchodu. „Asi bych už měla jít…

Tak brzy,Alice?Přijdeš nás zase navštívit?dožadoval se Emilek.

„Zítra strávíme celý den spolu,bude svítit slunce a já se nesmím ukazovat mezi lidmi.“

Proč ne?vyzvídal.

„Zítra uvidíš sám.Moje kůže odráží sluneční paprsky v miliónech třpytivých odlesků.“

Aha.To musí být krásné.

„Vyprovodíme tě,“vyskočila Bella ze sedačky.Emilek jí poletoval kolem hlavy.

A v té chvíli se to stalo.

„NEEEEEEE!!!!!!“zaječela jsem a třepala hlavou,abych ten hrůzný obraz vypudila z mysli.

Na těle jsem ucítila horké ruce.Bella. „Alice,co se děje?No tak,vzpamatuj se!Alice!“

BELLA:

Po vyslechnutí Emilkových pocitů a vzpomínek na dnešní den,jsem vyrazila k sobě do pokoje a zabalila dárek pro Rosalii.Potom jsem uložila oblečení,které mi koupila Alice a na mobilu vyťukala Edwardovo číslo.

Telefon zazvonil celkem třikrát,než mi to zvedl.

„Bello?“

„Edwarde!Je tam někde poblíž Emmett,nebo můžu mluvit?“

„Klidně mluv,zrovna si pochutnává na grizzlym.“

„Emilek už se přeměnil – a je naprosto dokonalej!Jed ho změnil,a je teď hrozně inteligentní.Dá se s nám komunikovat pomocí obrázků a pocitů – teda on se tak dorozumívá s námi,ale my na něj můžeme mluvit a on nám rozumí.Alice říkala,že ho zkusíme naučit mluvit v mysli,abychom se mohli dorozumívat ještě snáz.Myslím že Emmet z něj bude hotovej.“

„Tak to je skvělé.Musím už končit,Jasper nadává…v pátek Bells.Miluju tě.“

„V pátek,“rozloučila jsem se a ukončila náš telefonický hovor.

Seběhla jsem zpátky do obýváku a ohromilo mě,když na mě Emilek promluvil.

Potom mě hrozně moc zajímalo,jestli má jedovaté zuby.Jestli ano,domluvím se s ním,aby mě kousl,až budou všichni Cullenovi někde pryč a přeměním se v upírku.Jenže Alice vytušila nebo viděla můj plán a zarazila nám to.Achjo.

Ještě jsme si chvíli povídali a potom Alice chtěla vyrazit domů.Zítra budu ve škole sama,fuj.Teda bude tam Angela,ale Alice je holt Alice…

Chystala jsem se ji vyprovodit ke dveřím a musela jsem dávat pozor,abych do ničeho nevrazila,protože Emilek mi kroužil kolem hlavy,když v tom se Alice zastavila,ztuhla a ve tváři se jí objevil prázdný výraz,který jsem už znala – měla vizi.O setinu později ze sebe vyrazila táhlý naříkavý skřek. „NEEEEEEE!!!!!!“a začala divoce třepat hlavou,jako by se snažila si z ní něco vyklepat.

Chytila jsem ji kolem ramen a vyděšeně se jí ptala: „Alice,co se děje?No tak,vzpamatuj se!Alice!“

Otevřela oči a vyděšeně hleděla do těch mých.“Neee,“zašeptala,“a po předchozím hlasitém jekotu to znělo o to víc děsivěji.Zlověstně.

„Alice,co jsi viděla?“dožadovala jsem se odpovědi,srdce mi tlouklo jako splašené.

S hrůzou v očích mi nakonec řekla: „Volturiovi.Jdou sem…a jdou si pro tebe.“