Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

20.část - Svatební dar

Hurá,je víkend!

Ve škole je to teď samá písemka a tak si o víkendu krásně odpočinu.Chodím s Cullenovými na túry.Je to perfektní,protože když má Alice pocit,že moc zdržuju,Edward si mě hodí na záda a běžíme.Tak moc bych si přála běžet vedle něj,ale už s ním o tom nediskutuju,je neoblomný.Však já to nějak vymyslím…

Byla neděle a byli jsme na výletě na Goat Rocks (konečně).Já,Edward a Emmett.Rosalie a Alice odešly včera v noci,prý připravovat svatbu a Jasper prý musel jet za nějakým panem Jenksem ohledně dokladů a oddacích listů (Emmett a Rose se brali asi po padesáté.)

„Bello,vsaď se,že mě nedohoníš!“zařval na mě vesele Emmett a rozběhl se.Pff,moc si o sobě myslí.Já že ho nedohoním…!

Skočila jsem na překvapeného Edwarda. „Utíkej,“zavelela jsem.

V několika sekundách dostihl Emmetta. „Hey,Emmete,neříkal jsi,že tě nepředhoním?“zamávala jsem mu z Edwardových zad.

„To se nepočítá,podvádíš!“

Zastavili jsme se a Emmett po mě skočil,ale Edward si přede mě stoupl a odrazil Emmettův útok.

„Tak můžeš jet na Rosalii…“šklebila jsem se na něj zpoza Edwardových paží.

„Nadávala by,že jí ničím účes.“

„Jistě a proto jsi ji včera ráno vyválel v bahně.“

„Ale ona v noci nechtěla vyzkoušet - “

„Dost!Ušetři nás nechutných detailů,“okřikl ho Edward.

Emmett se na něj zašklebil. „Jenom proto,že ty jsi snad nejstarší panic v Americe…au,nic jsem neřekl!“krčil se,když ho Edward praštil. „Ale vsadím se,že Bellu to zajímá,že jo,“mrkl na mě.

Nasadila jsem dychtivý výraz.„Hrozně moc.Zoufale prahnu po tom dozvědět se,co s Rosalii v noci všechno děláte…“

„Vidíš,Edwarde?Takže Bello,prvně ti popíšu polohu číslo čtyři – to je moje nejoblíbenější.Rosalii udělá stojku a –“

„Emmette,už radši mlč!“Myslím,že by mi to možná doopravdy popsal,kdybych ho nezastavila.

„Chceš to názorně ukázat?“zamrkal na mě. „Jsem největší svůdník Ameriky,kotě,takže se pusť té bronzovlasé žížaly a pojď zkusit,jaké je to s-“

Edward na něj temně zavrčel a přitáhl si mě k sobě blíž.

V podobném duchu uběhl zbytek neděle.Edward mě večer donesl domů (Renée mu ze srandy nabídla večeři,od té doby,co zabili Isabellu byla mnohem uvolněnější a často vtipkovala) a já začala uvažovat,co dám Rosalie a Emmettovi jako svatební dar.Lámala jsem si s tím hlavu tak dlouho do noci,až Edward nevydržel a donesl mi prášek na spaní.Sice tvrdil,že nechce,abych byla unavená,ale já vím co chtěl – nemohl se dočkat,až začnu mluvit ze spaní:).

V pondělí jsem byla jako duchem nepřítomná.Kdyby mě Edward nezachytil,byla bych spadla ze schodů a potom jsem ještě neviděla sloup od pouliční lampy,ale naštěstí Edward nedovolil,abych do něj vrazila.Musel si dělat starosti,jestli nejsem nemocná,ale já nedokázala vymyslet nic,coby se Emmettovi a Rosa mohlo skutečně líbit.

Na obědě jsem jako robot usrkávala minerálku a nevnímala svět okolo.Konečně jsem dostala nápad,co bych mohla dár Rosalii.Extra netrhavé prádlo.A Emmett…to bude tvrdý oříšek.

„Bells,musíme jít do biologie,“vytrhl mě Edward z přemýšlení.

„Jo?“rozhlédla jsem se zmateně po jídelně.Už tu skoro nikdo nebyl. „To už uběhla celá obědovka?“nevěřila jsem vlastním očím.Vždyť jsme před chvílí vstoupili do jídelny…

Edward si mě starostlivě prohlížel. „Je ti dobře?“

„Jo,jen jsem se zamyslela…snažím se vymyslet,co dát Emmettovi,“objasnila jsem mu důvod své nepřítomné přítomnosti.

„Aha.“Viditelně se mu ulevilo,a já se zase ponořila do svých myšlenek.

V biologii se dělo…nevím co.Nedávala jsem vůbec pozor,v mysli jsem bloudila po obchodech a přemýšlela,co by Emmett ocenil,když v tom jsem ucítila jakousi řezavou bolest v ukazováčku.

Ajky.Řízla jsem se skalpelem.Eeee?Kde se vzal v mé ruce skalpel,proboha?A proč mám ruce upatlaný od jakéhosi slizu..?

Pak mi došlo,že mi teče krev,a že vedle mě sedí upír,kterému navíc ta krev voní víc než jiná,tak jsem udělala první,co mě napadlo – strčila jsem si ukazováček do pusy.

„Bello!“sykl Edward.

„Promiň,“zašeptala jsem mu omluvně a zařekla jsem se,že už přestanu přemýšlet nad dárkem pro Emmetta a budu dávat pozor.Aspoň na chvíli…

„Ne,tak jsem to nemyslel.Okamžitě si ten prst vytáhni z pusy a jdi si to umýt.“

„Nezakousneš mě?“

„Pokud mě neposlechneš tak ano.“Něco vytáhl z kapsy. „Na,“podával mi to.

„Odkdy u sebe upíři nosí náplast?“podivila jsem se tichounce,tak aby mě slyšel jen Edward svým upířím sluchem.

„O té doby,co chodí s člověkem – teda skoročlověkem.“

„Náhodou jsem osminová upírka,“urazila jsem se.Prý skoročlověk.

„Mlč a zalep si to,sleduje nás Mike Newton,“ukončil naši konverzaci Edward.

Po těláku si mě odchytila Alice. „To je bezvadnej nápad,Bello!“

„Cooo?“nechápala jsem,o čem mluví.Zrovna mě napadlo,že bych Emmettovi mohla koupit párek medvědů,aby si založil chov…

„Ten dárek pro Emmetta!“

„Medvědi?“Mě to zase tak extra nepřišlo.

Protočila oči. „Ne,já myslím to,co tě napadne už za pár minut.“

Jak já nesnáším,když mi tohle dělá! „Alice,tak mi aspoň napověz,“zaprosila jsem.

„Řeknu ti tři slova:Tanya,rakev,zvíře.“A zmizela s Jasperem k parkovišti.

Tanya,rakev a zvíře?Že by Tanya někdy pochovala nějaké zvíře…JOOOOOOOO!!!!!!!!

Jo,jo,jo,JO,Jóóó!!!

Když jsem utěšovala Tanyu,Emmettův netopýr měl pohřeb!Takže je to jasné.Už vím,co dám Emmettovi ke svatbě.

Emilka.