Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

2.část - Odjezd

BELLA:

,,Já vím,já taky nechci abys odešla,ale budeme si volat,psát a mejlovat a jestli Renée dovolí,tak vás přijedeme navštívit…“Tanya mě objímala,jako by mě už nikdy nehodlala pustit.

Přivítala jsem se s Kate,Tanyinou starší sestrou.Jejich rodiče - Carmen a Eleazar - byli někde nakupovat a mají se vrátit až večer,takže se s nimi nebudu moct rozloučit.

Všechny tři jsme se objímaly a vzlykaly.,,Musíš nás přijet navštívit,Bello.Někdy o prázdninách…“Katin hlas vyzněl do ztracena.,,A jestli tě Renée odmítne dovézt,tak si pro tebe přijdeme!“

,,Mně se po vás bude tak příšerně stýskat.Nikdy jsem neměla tak dobré přátele – pořád jsme se stěhovaly…a teď zase.Renée mi slíbila,že už tam zůstaneme,dokud nedodělám střední,ale těžko říct,jestli to splní…“

,,Kam se vlastně stěhujete?“zajímala se Tanya.

,,Do Forks,ve Washingtonu.Prý tam pořád prší,“zašklebila jsem se.

Kate s Tanyou sebou obě zároveň cukly a vykulily oči.,,Do Forks?Na Olympijském poloostrově?Do Forks?“

Divila jsem jejich reakci.I když se šklebily,byly tak krásné…pořád nechápu důvod,proč se začaly přátelit zrovna se mnou.Ve škole se nikdy s nikým moc extra nebavily a lidi se zase nebavili s nimi.Nedokázala jsem pochopit proč – byly to fajn holky,jejich rodiče jakbysmet.Tanya mi tvrdila,že jsem neobyčejná.Vždycky se u toho tvářila velmi záhadně a taky jako by jí něco bylo líto.Vyzvídala,jaké mám předky ale já o sobě téměř nic nevěděla.Když jsme jí řekla to málo,co mi prozradila Renée,zatvářila se lehce vítězoslavně,ale nikdy mi neřekla, o co jí vlastně jde.Byli všichni tajnůstkářská rodina,ale stejně jsem je měla hrozně ráda.

,,Ano,jak víte,že je to na Olympijském poloostrově?“

Kate se z překvapení vzpamatovala jako první.,,Máme tam nějaké známé…“

,,Spíš rodinu,“přidala se Tanya.Pak se rozesmála.,,Ty se nás nikdy nezbavíš!To je naprosto…ty jsi vážně magnet,Bells!“

,,Jakej magnet?“podivila jsem se.

,,Ale to nic,“mávla Kate rychle rukou a vrhla rychlý varovný pohled na Tanyu.

,,Takže vy tam máte příbuzné?“dělala jsem,jako že jsem si ničeho nevšimla.

,,Ano.Přistěhovali se tam před dvěma roky…jestli je potkáš – jako že určitě potkáš,tak je od nás moc pozdravuj a vzkaž jim,že se nám po nich stýská,“prosila mně Kate.

,,Zvlášť po Edwardovi…“povzdechla si Tanya.

Kate se zaksichtila.,,Myslím,že se minule vyjádřil dost jasně.“

Tanya si znovu povzdechla.,,No jo,ale čas letí…třeba si to rozmyslel…“

,,Pochybuju,“odfrkla si Kate a dloubla do své sestry,aby ji vrátila do přítomnosti.,,Prober se,máme už málo času.“

Podívala jsme se na hodinky a zděsila jsem se.,,Sakra to už je tolik?!Budu muset jít!“

,,Doprovodíme tě až k vám a pak budeme mávat,dokud nám neupadnou ruce,“slíbila Tanya.

Vydaly jsme se na cestu – tentokrát nám to trvalo ještě kratší dobu,než když jsem šla sama.Běžely jsme od jejich domu skoro až k nám.Já byla uřícená,ale nijak zvlášť vyčerpaná.Ty dvě ale nebyly ani zadýchané.

,,Jak to jenom děláte?“stěžovala jsem si.

,,To je tím čerstvým vzduchem.Každý den běháme kolem Wonderu.“

Přikývla jsem.,,Bude mi to příšerně chybět.Vy mi budete chybět ještě víc…“

Každý večer jsem chodívala běhat s Tanyou a Kate kolem jezera.Ani jedné z nás to nepůsobilo kdovíjakou fyzickou zátěž.Potom jsme sedaly venku za jejich domem a povídaly jsme si.Zvykla jsem si na to…byla jsem přesvědčena,že už nikde nenajdu tak dobré kamarádky.  

No…mýlila jsem se.Najdu stejně dobré jako ony…ale tenkrát jsem to ještě nevěděla.Tenkrát jsem netušila,že mě osud svede znovu dohromady s mými Denalijskými přáteli,když už budu znát jejich tajemství…

Reneé čekala v autě,ale nespěchala na mě.,,Ahoj,děvčata!“volala na nás.

Tanya a Kate ji pozdravily…Naposledy jsme se objaly,slíbily si,že se uvidíme o jarních prázdninách a já byla nucena nasednout do auta.

,,Nezapomeň od nás pozdravovat Cullenovy!!!“

Pak Reneéino auto zajelo za kopec a ony mi zmizely z očí.Celým svým srdcem (i vůlí) jsem doufala,že je nevidím naposledy.

TANYA:

Sledovaly jsme,jak se Bella vzdaluje a mizí.Unisono jsme si povzdechly a loudaly se domů – ani jedna z nás neměla chuť skutečně běžet.,,Bude se mi po ní moc stýskat,“prohlásila Kate smutně.,,Nikdy jsem neviděla člověka,který by se nás nestranil.Bylo to úžasné,se s ní přátelit – připadala jsem si skoro jako člověk,téměř jsem zapomínala na to,co jsem.“

,,Vůbec jí nevadilo,že jsme jiné.Nevšímala si toho,prostě nás brala tak,jak jsme…“přidala jsem se.

,,Ona Bella nikdy nebyla obyčejný člověk,“zašeptala tiše Kate.,,Taky jsi to musela cítit – frézie…a něco,jak voní upíři.Jenom malinko,nepatrně...ale voněla jako my.“

Přitakala jsem na znamení souhlasu.Když jsem ji ucítila první den ve škole,když se přistěhovala,dostala jsem strach.Kate noc předtím oznámila,že musí jít na lov a tak jsem byla ve škole sama.Seděla vedle George Simonse,asi tři metry od mé lavice.Nasávala jsem opatrně její vůni a nešlo mi do hlavy,jestli je člověk nebo ne.O přestávce jsem s ní zkusila promluvit – a bylo to.Řekla mi o sobě snad všecko – až na jejího záhadného otce.Jsem si jistá,že to musel být částečně upír.Bella se stala skoro součástí naší rodiny,a jak Kate řekla,ona nás změnila…polidštila.Chodila nás navštěvovat velice často a večer s námi běhala kolečko kolem Wonderu.Nestačila by nám,to ani v náhodou,ale měla výdrž a běhala rychleji než kterýkoliv jiný člověk – ale neuvědomovala si to.

Škoda,že už musela odjet.Ani se nemohla seznámit  s Irinou – naše mladší sestřička si před rokem vyjela na „malý výlet do Evropy“ a ještě se nevrátila.Sice nám průběžně volala,ale to bylo vše…další,po kom se mi moc stýská.

Doběhly jsme domů,kde už měli zaparkované auto Eleazar a Carmen.

,,Vrátili jste se nějak brzy,“sklesle jsme se usmívaly na pozdrav.

,,Ano,obchody jsme stihli oběhnout v rekordním čase.“Eleazar byl Bellou taky uchvácený – nikdy jsme jí o tom neřekli,ale měla potenciál.Eleazar,který dřív byl s Volturiovými,měl dar,že cítil,kdo má jaký dar.Když Bellu poprvé viděl,vypadal jako malý nadšený kluk a dost ho štvalo,že nemůže vyzkoušet,jak to funguje.Podle něj měla Bella štít.Kate na ni jednou nenápadně vyzkoušela svůj elektrošok,jenom jemné napětí – ale Belle to nic neudělalo,ani si ničeho nevšimla.Potom byl Eleazar uchvácen ještě víc,ale museli jsme mlčet.Pochybuju,že by Bella někomu naše tajemství řekla,ale Carmen tvrdila,že by s hrůzou utekla anebo by si myslela,že jsme rodina bláznů.Dost jsem o tom pochybovala – Bella byla tak jiná,vůbec se nechovala jako ostatní lidi – ale pravidla jsou pravidla a já si Bellina přátelství velmi cenila,než abych ji od nás odehnala.

Vadilo mi,že jsme jí museli lhát – ale jinak to nešlo.Carmen s Eleazerem byli prostě naši rodiče a my byly normální dospívající děti.Dřív mi nevadilo hrát tohle divadlo,ale s příchodem Belly mi to lezlo na nervy čím dál víc.Ona měla předky,kteří byli jako my a brala nás jako své přátele,nezajímalo ji,proč nic nejíme,proč jsme studení,proč nejsme za slunečných dnů ve škole…tedy,asi ji to zajímalo,ale neptala se nás,chránila a respektovala naše soukromí a za pár dní se z nás stali nerozluční přátelé.Nerozluční…ach,proč má jen takovou zvláštní matku?Renée byla celkem fajn,ale s tím stěhování by mohla udělat vyjímku…teď už je pozdě.Stejně bychom museli brzy zmizet,přišlo by  jim divné,že nestárneme…občas jsme si pohrávala s představou,přijmout Bellu do rodiny.Bylo by to senzační…ale ona si užívala lidský život,a já bych nemohla žít s myšlenkou,že jsem jí zničila život…kdo by chtěl tuto náhražku života,kdy člověk trpí jen neutuchající žízní a je z něj monstrum schopné zničit životy…a kdoví,co by ti udělalo s Renée…

Přesto byla představa Belly jako upírky velmi lákavá.

,,To je fajn.Bella vás pozdravuje a mrzí ji,že se s vámi nemohla rozloučit.“

Podívala jsem se přes řasy na Eleazara a udělala psí oči.,,Přijedeme za ní o víkendu na návštěvu?A současně pozdravíme Cullenovy?“

,,Za čtrnáct dní,souhlasíte?“

,,Jo!!!“vykřikly jsme současně já Kate i Carmen.

,,Zavoláme Carlisleovi?Řekneme mu naší o kamarádce se záhadným-upírským původem a o naší návštěvě?“

,,Alice to stejně uvidí…ale můžu napsat Esme dopis,“nabídla se Carmen.,,Ať tam dorazí současně s Bellou.“

,,Paráda…pojď se proběhnout,Kate.“Pokývala jsem směrem ke dveřím.

Vyběhly jsme z domu a daly si závod.Kate vyhrála o šestsetsetinu sekundy.Sledovaly jsme západ slunce – přece jen nakonec vylezlo z mraků – a mlčely.

,,Chybí mi už teď.“Kate se nikdy neměla na delší proslovy a navíc,její slova zahrnovala všechny moje pocity.

,,Mě taky.Je to tu bez ní takové…prázdné.“

Když se slunce překulilo za obzor,moje poslední myšlenka patřila Belle.Snad se jí bude ve Forks líbit.Co asi teď zrovna dělá?Dorazily už na místo?Bude za dva týdny ráda,že nás vidí?

Otočila jsem se a s Kate po boku se rozběhla ulovit krásně vonícího grizzlyho.