Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

15.část - “Šťastná“ náhoda

JAMES:

Isy nám dala všechny instrukce a nové mobily a my se vydali na cestu.Ze Saskatoonu to do Seattlu nebylo zas tak moc daleko a řidič jednoho kamionu nám posloužil jako večeře,stejně tak dva policajti,kteří byli tak pitomí,že nás zastavili.

Už jsme byli téměř v Seattlu.Konečně.Zbývalo nám posledních pár kilometrů.

Isy říkala,že musíme celou cestu myslet na to,že jdeme jen do Seattlu,nikam jinam,protože ve Forks žijí ti divní zlatoocí upíři a jedna z nich má věštecké schopnosti.Prý žijí jako lidé,takže by v noci měli být někde zalezlí.To se nám hodí – Isy říkala,že až budeme v Seattlu,máme se rozběhnout rovnou do Forks.A oni bydlí kousek odtamtud.Dala nám vůni té holky,kterou máme najít – nebude to problém,voněla velmi zvláštně.Jako frézie a levandule…a kupodivu jako my.

Taky nám říkala,že kdybychom se náhodou střetli s těmi upíry,ať si dáváme pozor na myšlenky,protože jeden z nich je umí číst.

Pff,stejně se mým schopnostem nic takového nevyrovná.Když budou dělat problémy,prostě se na ně usměju…a upeču je zaživa.

Mám totiž dar,umím v mysli vyvolat iluzi,že vás někdo spaluje,škvaří.Ti,kteří moje mučení přežili,tvrdili,že je to podobné přeměně v upíra – jen ještě horší.Moc jich ale nebylo.Bohužel to zatím dokážu jen na třech osobách současně,ale ze začátku jsem uměl sotva popálit jednoho člověka,takže věřím,že když budu trénovat dál,můj talent se ještě rozvine.

Před odchodem nás Isy varovala,že jestli to zkopeme,předhodí nás Rudymu.

Rudy je něco jako její vězeň,ale hodně zvláštní vězeň.

Rudy je totiž vampýr.

Jediný jakého jsem kdy viděl.Má odporně nachovou kůži a dlouhé rudé nehty…a místo zubů něco jako žiletky.Těžko říct,jestli se více podobá člověku,upírovi nebo kreatuře z nějakého lidského hororového filmu.A je to cvok.Ne blázen,jaké lidi zavírají do ústavů.Rudy je…zuřivý šílenec.Jediné,co na něj platí,je moje schopnost.Tak jednou,dvakrát týdně ho přiškvařím a on se zklidní.No,zklidní – spíš přestane bušit do zdí a vylamovat titanové dveře jeho cely a pouze vztekle vyje.Někdy mi z něj naskakuje husí kůže.Isy nám nikdy neřekla,kde na něj narazila,ani jak ho dokázala zkrotit,Isy nám nikdy skoro nic neříká,pokud to nejsou výhružky nebo popis její oblíbené podívané – mučení jiných upírů a krmení Rudyho.

Krmení Rudyho.Fuj.

Rudy jí v podstatě všecko.V Saskatoonu stále přibývá nevyřešených vražd,kdy se těla nikdy nenašla – my je vypijeme a Rudy je sní.Sní…spíš sežere.Isy miluje ten pohled,když Rudy trhá lidská těla na kousky a cpe si je hladově do úst…vždycky nám to potom velice barvitě popisuje.Tak barvitě,že se nám všem dělá zle.Nejvíc Laurentovi.Myslel jsem,že to nejvíc bude vadit Vicky – přece jen je žena,ale mýlil jsem se.Laurent je asi tak nejcivilizovanější z nás,a Isyny krvavé historky nenávidí.Jednou jsem ho musel mučit,protože Isy odmlouval a řekl jí,že „už na ty její zakrvácený kecy sere“.

A Rudy nezůstává jen u lidských těl.Na Taylorovi,trochu svérázným upírovi,který s námi žil,dokud nevysál Isyna vnuka,si báječně pochutnal.

Jo,chudák Taylor.Jednou se vrátil z lovecké výpravy (tenkrát jsme byli myslím v Arkansasu,tam často svítilo slunce,takže jsme vycházeli jen v noci) a jak už bylo zvykem,mrtvolu nesl sebou,aby jí mohl nakrmit Rudyho.Když Isy viděla,čí mrtvolu to vleče,málem ho zabila na místě,ale potom se vražedně usmála a přikázala mi,ať ho mučím.Musel jsem ho pálit celé dva dny a dost mě to vyčerpávalo a Isy tam celou dobu stála a dívala se.Celou dobu,co Taylor ječel bolestí,celou tu dobu byla Isy jako v extázi.Ona prostě zbožňuje pohled na utrpení.Když mi za dva dny řekla,ať už skončím,že to stačilo,obrovsky se mi ulevilo.Taylor jí ještě děkoval,že ho nezabila a omlouval se,že nevěděl,že to byl Ritch.Stále to vidím před očima,jako by to bylo dneska.

Taylor se k ní pomalu plazí a děkuje,a Isy o krok ustoupí,jako by se dívala na něco odporného a slizkého a sladce zabijácky se usměje. „Ale Tayi,to byl teprve začátek.“A potom ho odkopne a Taylor letí přes celou místnost.Narazí do zdi a celou ji probourá,takže utvoří dveře do vedlejšího sklepa.Isy k němu pomalu jde,cestou na mě mávne. „Jdi mučit Rudyho,chci aby byl slabý tak,aby tuhle proradnou pijavici rozebíral kousek po kousku.Chceme přece,aby si to Taylor náležitě vychutnal.“V poslední větě protahovala každé slovo a pohled na Taylora klepajícího se strachy jí dělal náramně dobře.Rychle jsem vyběhl z místnosti,Isy nesnášela,když něco bylo hned,jak ona řekla.Nebo když něco nebylo přesně podle jejích představ.Mučil jsem Rudyho v jeho cele a když se mi zdál dost slabý,zavolal jsem Laurenta,aby řekl Isy,že už je vše připraveno.Za další sekundu Laurent dovlekl vzpouzejícího se Taylora.Příšerně se klepal a drkotal zuby. „Ja-Jamesi,ne!Vždyť jsme kámoši..nedělej to..“Aniž bych mu věnoval jediný pohled,jsem ho hodil napospas Rudymu.Bylo mi ho líto,ale v žádném případě bych to nikdy nedal najevo.Isy si okamžitě stoupla k titanovým dveřím,zajistila je a otevřela si okénko.Bylo tam,aby se mohla dívat a současně nehrozilo,že Rudy zdrhne.Protože kdyby utekl,pak bychom byli v pořádným průšvihu.Isy nás většinou nenutila,abychom se dívali s ní,vyhovovalo jí,že nám to pak jen převyprávěla do nechutných detailů,kde popisovala přesnou barvu a strukturu vyteklé oční bulvy a jiných nechutností.Ale tentokrát trvala na tom,abych se díval.Jen já,protože Laurent musel „nutně na lov“ a Vicky kopala hrob pro Ritche.

Bylo to odporné.A ještě odpornější bylo,že Isy si to užívala.

Isy je zvláštní.My s Vicky si užíváme,když máme možnost strávit spolu noc,Laurent si užívá,když je na lovu,ale Isy…Isy si užívá mučení.Když jsem tam Taylora hodil,na malý okamžik se na mě ohlédla,oči rozzářené vzrušením. „Pojď se dívat,Jamesi,je to nádhera.Poslouchat,jak praskají kosti,a ty výkřiky bolesti…“Tenkrát jsem z ní měl větší strach než kdy předtím.Byla úplně rozpálená a dychtivá.A potom mi řekla,ať jí donesu kameru a ať si sakra pohnu.Tak jsem si sakra pohnul,protože jsem nechtěl skončit stejně jako Taylor.Musel jsem ho natáčet na kameru,a Isy se dívala otevřeným okýnkem.Rudy si prvně neuvědomil,co se děje a já se začal klepat,že jsem to s mučením přehnal,ale potom se nadechl,zavrčel a odplazil se k Taylorovi.Ten vyděšeně prchal,ale v malé cele nebyla žádná možnost úniku.Rudy si ho podržel a začal mu ukousávat prsty.Připadalo mi,jako by snad byl s Isy nějak spojený,jako by mu ona dávala příkazy,protože postupoval tak,aby ho nezabil,okousával ho tak,aby ho to co nejvíc bolelo.Pak začal z Taylora stahovat kůži.

Dělalo se mi špatně,ale musel jsem držet kameru.Byla to zvláštní,hrůzná podívaná.Rudy chytil okraj Taylorovi nakousnuté paže a zaryl mu nehty pod kůži.A trhl.Sklepením se rozezněl zvuk,jako když někdo štípe dřevo a Rudy Taylorovu ruku cupoval na kousky.Ne celou ruku,jen tu kůži.Myslel jsem,že upíří kůže je odolná…téměř nerozbitná.No,tu noc jsem zjistil,že to tak není.Bylo to nechutné divadlo a když Rudy urval kus kůže,vždy si ji strčil do úst a labužnicky mlaskal,z koutků mu ukapávala rudá pěna – asi sliny.Systematicky pokračoval ve stahování Taylora,jehož řezavé výkřiky jsem ještě dlouho potom slýchával,kdykoliv jsem pohlédl na dveře Rudyho cely.Když Rudy stáhl Taylora z kůže,Isy mu hodila zapalovač.Rudy ho bez obtíží rozškrtl a přikládal plameny k Taylorovu obnaženému masu.Ten řval ještě víc,drásalo mi to uši.A potom ho Rudy začal trhat.Rval si kusy bílého kamenného upířího masa do úst a olizoval se.Když bylo po všem,vypnul jsem kameru a podal ji Isy.Ta se na mě podívala nadšeným,ledovým úsměvem. „Nádherná podívaná,vskutku nádherná.Také jsi se tak bavil?“Nezmohl jsem na víc,než jen pokývání hlavou.Isy byla neskutečná,nezničitelná a neporazitelná upírka.

Vicky mě utěšovala po zbytek noci,hned po Ritchově pohřbu.

Potom jsem musel mučit ještě spoustu upírů,Georgiho,Ashley,Lindu,Tima,Carol…

Carol.Jediná,která nám dokázala uprchnout.

Maličká upírka,hezká a roztomilá,i když na Vicky neměla.Byla tu kvůli úplné blbosti – Isy ji potkala,když byla na lovu.Carol tudy jen procházela,ale Isy brala Rock Hill jako svoje město,svoje teritorium,naštvala se a Carol zajala,aby ji dala k večeři Rudymu.Jenže Carol byla malá a vynalézavá a musela mít nějaký zvláštní dar,protože když jsme ji zavřeli do cely,kde jedinou únikovou cestou byly dveře,které hlídala sama Isy – měla totiž dobrou náladu,jindy jsme na stráži stávali my – beze stopy zmizela.Isy zuřila a chtěla ji pronásledovat,ale potom to vzdala.Kvůli jedné pitomé upírce se přece nebude trmácet bůhví kam.Bylo mi jasné,že kdybychom na stráži stáli my,byla by to poslední noc naší existence.

Ještě se ale vraťme k Rudymu.Rudy se vlastně původně nejmenuje Rudy.Nevíme,jak se jmenuje,protože nikdy nemluví,jen vrčí a kvílí.Isy ho tak pojmenovala,kvůli jeho rudé pokožce.Rudý.

Tolik jsem se zabral do vzpomínek,že do mě musel Laurent dloubnout. „Jamesi,probuď se,jsme v Seattlu.“

„Prvně se navečeříme,ne?“

„Jedli jsme včera,“připomněla mi Vicky.

„Takže vzhůru do – páni,slyšíte to?“Zastavil jsem se v půli věty.

Laurent se mračil.„Hra.Baseball.To budou určitě ti Cullenovi.“

Vicky se rozzářila. „Baseball!Zahrajeme si s nimi!“

„Jsi blázen?“zasyčel na ni Laurent. „Jdeme po jejich kamarádce a ty si s nimi chceš zahrát?“

„A proč ne?Třeba zjistíme něco užitečného.Když si budeme dávat pozor na myšlenky,nic se nám nemůže stát.Prosím!Tak dlouho jsme nehráli..“

„Zahrajem si,“rozhodl jsem.

Laurent se pořád mračil. „Jste oba cvoci,ale co se dá dělat.“Rezignoval.

Rozběhli jsme se na louku,odkud jsme slyšeli hru.

„Počkej,už radši brzdi.Musíme jim ukázat,že si jenom chceme zahrát.“

„Pozor na myšlenky,“varoval jsem je. „Nerad bych skončil v Rudyho páchnoucím chřtánu.“

„Tak klid.Jdeme si zahrát.Go.“

Rychle jsme prošli les a vešli na mýtinu.Ihned kolem nás zavanula povědomá vůně. „Lidi,jestli je tam ta,na kterou myslím..“

„…tak máme zatracenou kliku,“dokončila Vicky.

Prohlíželi jsme si obezřetně ty divné zlatooké upíry.Bylo jich sedm.Sedm upírů a mezi nimi jeden člověk.

Laurent zalapal po dechu. „Ta holka.“

„Měníme plán?“

„Samozřejmě.A bacha na myšlenky.“

Na mýtině stála mezi upíry lidská dívka.Ta dívka,kterou Isy chce.Isabella Swanová.