Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

14.část - První polibek

Venku už byla tma,když jsme dorazili do Forks..

Školní parkoviště bylo narvané k prasknutí. „To je tady celé Forks?“ptala jsem se vyděšeně.Ale když tu bude hodně lidí,možná si mě nikdo nebude všímat.Ha ha,hodně optimistické,když mám vedle sebe Edwarda.

„Jenom celá střední škola,“ „uklidňoval“ mě,v očích mu plály veselé plamínky,když sledoval můj vyděšený obličej.

„Edwarde,já jsem nikdy nebyla na žádném plese.Nejsem ideální člověk na večírky a jiné společenské akce…“

„Neboj se,“uklidňoval mě,teď už doopravdy,zatímco mi pomáhal ven z auta. „Jsi tu přece se mnou.“

„To je fakt.A ještě poslední detail…Alice se mě snažila naučit na tom chodit,ale já nikdy předtím nestála na podpatkách,trekingové boty mi byly vždy milejší,“ukázala jsem na jednu botu na tenoučkém deseticentimetrovém podpatku, „takže mě prosím raději drž.“

Zářivě se usmál a obtočil mi ruku kolem pasu.

Samozřejmě se na nás všichni dívali.Ale potom dorazila Rosalie a všichni zírali na ni.Oddechla jsem si.

Angela s Benem si s námi chvíli povídali a potom odešli tancovat.

„Taky bychom mohli jít,“navrhla jsem Edwardovi,a dívala jsem se,jak nás Jessica pozoruje.V Mikově náruči vypadal celkem spokojeně,ale její výraz mluvil za vše.

„Jenom na pár písniček,“řekl a obtočil kolem mě ruce. „Teď je nejvíc lidí vevnitř,chci toho využít.“

Tázavě jsem se na něj dívala.

„Uvidíš,“usmál se,ale zase tam byla jasná nervozita jako dnes ráno.

„Stalo se něco?“

„Ne,ale stane,pokud se mnou okamžitě nezačneš tančit.“

A pak jsem přestala přemýšlet,protože začala hrát nová skladba.

Edward mě po pár písničkách pustil,držel mě jenom za ruku.Vedl mě někam ven,jakoby na školní hřiště.

„Edwarde?Kam jdeme?“

„Někam,kde nás nikdo nebude rušit.Nemáš tušení,jak můžou být otravné myšlenky takového Mika Newtona.“

„To asi není hlavní důvod.“

Neodpověděl a zastavil se až u stromů v zadní části školního pozemku.„Dneska svítí hvězdy.“

Podívala jsem se nad sebe a povzdechla jsem si. „Škoda,že teď nemůžeme být u vás na terase.Tam je to mnohem hezčí než tady.“

„Tak se tam můžeme vrátit,“řekl a hodil si mě na záda.A rozběhl se.

Za malou chvíli jsme byli u domu Cullenových.

„Alice nás zabije,“vydechla jsem a slezla mu ze zad.

Edward si s tím nedělal hlavu.„Musela to vidět,bude jenom trochu zuřit.“

Měl dnes dobrou náladu.Zkusila jsem znova štěstí.„Ta rychlost je úžasná.Taky bych tak chtěla umět běhat.“

„Bello,prosím teď ne!“

„No jo.“

Vzal mě do náruče a místo aby šel po schodech,rovnou vyskočil do prvního patra.

„Tohle bych chtěla umět taky,“zamručela jsem.

„Nezlob.“

Vzdychla jsem.

Posadili jsme se na zábradlí a pozorovali hvězdy.Bylo už celkem pozdě a já byla unavená,tak jsem si položila hlavu na jeho rameno a dívala jsem se na noční nebe.Chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě.

„Není ti zima?“zeptal se zvědavě.

„Ne,vůbec mě nestudíš,vážně.Nevím čím to je,asi můj záhadný původ.Je to zvláštní – cítím,jak jsi studený,ale vůbec mi není chladno.“

„Zvláštní,“souhlasil a nervózně se na mě zadíval. „Takže by ti nevadilo,kdybys byla blíž?“

Než jsem si to poskládala dohromady,chytil mě a posadil si mě na klín.Spokojeně jsem zavrněla,opřela jsem si hlavu o jeho hruď a zavřela oči.Obtočil kolem mě ruce a dlouho jsme tak seděli.

„Bells,otevři oči.“

Otevřela jsem je a zvědavě se dívala,co chce.

„Myslel jsem na to celý den – a noc.Já bych…chtěl bych něco zkusit.“

Jemně vzal můj obličej do dlaní. „Nehýbej se,prosím.Nechci ti ublížit.“

Bylo mi jasné,že u ublížení by to nezůstalo.Rovnou by mě zabil.Ale pocitům holt někdy poručit nedokážete.

Zavřela jsem oči a snažila jsem se zůstat nehybná.Lehce mi přejížděl prstem po tváři,což značně hatilo moje úsilí nepohnout se.Přibližoval se ke mně.Srdce mi bušilo jako splašené a potom se jeho mramorové rty dotkly těch mých.

Moje snaha zůstat nehybná se zhroutila v jedné vteřině…nebo to bylo míň?Doslova jsem se na něj vrhla a přitáhla jsem se co nejblíž k němu.Ztuhl.Nebyla jsem jistá,jestli kvůli mně,protože jsem překročila hranice a je po mě.A pak druhá možnost:Když jsem na něj zaútočila, jaksi jsem zapomněla,že sedíme na vratkém zábradlí a převážili jsme se.Pod námi byly jen tři metry a Edward mě pevně držel,vůbec jsem se nebála.Když jsme dopadli na zem,skoro jsem necítila žádný náraz.

Pár sekund jsme stáli jako sochy,teda Edward stál,mě pořád držel v náruči.Opatrně mě postavil na zem.Dalších pár vteřin jsme se dívali jeden druhému do očí (Edward se díval ještě tak zvláštně,jako by něco nedokázal pochopit) a potom jsme propukli v hlasitý smích.

Esme vyběhla na balkon,celá vyděšená.Úplně jsem zapomněla,že ona a Carlisle nejsou na žádném plese. „Proboha,co tam dole děláte?Stalo se něco?“

„Ne mami,všechno v pořádku!Zkoušela ses už s někým líbat za letu?“volal na ni rozpustile Edward.

Esme překvapeně otevřela pusu,pak ji zase zaklapla a rozzářila se jako sluníčko. „Nezkoušela. Za letu ne…Tak to vás nebudu rušit.Dobrou noc.“

Když odcházela zpátky do domu,pořád se usmívala.

Edward se na mě podíval.Byla jsem úplně růžová,víc už to moje zvláštní neúplně lidské tělo nedokázalo.

Sklopila jsem hlavu a prohlížela si trávu u mých nohou.„Omlouvám se,neudržela jsem se.“

Vzdychl a přitáhl si mě k sobě. „Mě to nevadí.Překonal jsem sám sebe.Bylo to perfektní.“

Šťastně jsem ho objala a prosebně jsem zamrkala.

Pohladil mě po tváři a pak se usmál. „Je to tvůj život,já budu mít pouze pár dnů rudé duhovky.“

Věděla jsem,že by takhle nikdy nežertoval,kdyby si sebou nebyl stoprocentně jistý. „Já to risknu.“

„Tak tohle je tvoje oblíbená činnost?Svádění upírů?“

„Jenom jednoho upíra..“

Chytil mě a vyskočil zpátky na balkón. „Nejsi unavená?“

„Ani trochu.Ale radši půjdu spát dřív,než se vrátí Alice.Edwarde…co měl znamenat ten tvůj pohled tam dole?Moc jsem to nepochopila…“

Zkoumavě se usmál. „Sám si nejsem jistý.Nedával jsem pozor na myšlenky,už jsem to vzdal,když jsi tu ty…a tak nevím.Ale rád bych si potvrdil svou hypotézu…“

Najednou ke mně přiskočil a políbil mě.Nečekala jsem to a tak na sebeovládání nezbyl čas,ani jsem o tom nestačila zauvažovat.Vrhla jsem se na něj stejně jako před chvílí.Pár sekund mě ještě držel a pak se odtáhl.Tvářil se podivně vítězoslavně.

„Wow!Jo!!“zavýskl nadšeně.

„Edwarde?“

Chytil mě do náruče a začal se se mnou točit po pokoji.

„Edwarde,motá se mi hlava!“

Zastavil se,ale nepouštěl mě na zem.Okouzleně mě pohladil. „Ty jsi naprosto unikátní.Neuvěřitelná.Bells...já jsem ti před chvíli dokázal číst myšlenky!!!“Zase začal nadšeně poletovat po pokoji a zastavil se nad gaučem. „Alice a ostatní tu budou za chvíli,už slyším jejich myšlenky.“

Jejky. „Tak to jdu spát.Ale prvně musím ty šaty Alici vrátit do skříně,nebo bude nadávat ještě víc.Počkej tu na mě,mám ještě pár otázek.“

„V tom případě honem,protože už jsou skoro tady.“

Vyletěla jsem z Edwardova pokoje,v Alicině jsem se převlíkla a šaty rychle pověsila do skříně a valila zpátky.Stihla jsem to akorát včas,protože z garáže bylo slyšet bouchání dveří.

Skočila jsem do spacáku a začala pravidelně oddechovat. „Kdyby něco,tak spím,“zamumlala jsem na Edwarda.

V příštím okamžiku sem vletěla Alice. „Jak jste mi to mohli-“

„Pššt,Alice,Bella spí,“zasyčel Edward potichu.

Neviděla jsem,co se děje,ale za pár vteřin jsem uslyšela bouchnutí dveří a Alicin šepot: „Však se dočká zítra…“

Edward dusil smích. „Tak na co ses chtěla ptát?“

Zamračila jsem se.„Neseď na té podlaze,víš že to nesnáším.“

Bleskově vyskočil a lehl si ke mně.

 „To je lepší,“zabručela jsem. „No,takže,jestli jsem to správně pochopila,dokážeš mi číst myšlenky,když mě políbíš.“

„Přesně tak.“

„Hmmm.Takže můj štít není tak dokonalý,jak vypadá.“

„Máš úžasnou mysl.Takovou zářivou a podobnou té naší,částečně.“

„No,potom jsem zvědavá..co ti Eleazar říkal tehdy,jak nedokončil větu o Volt- něco?“

Edward se vedle mě napjal. „Nic důležitého.“

„Já si myslím,že to bylo hodně důležité.Něco o mě,že?Edwarde,mám právo to vědět.“

Neochotně začal vysvětlovat. „Existuje jedna upíří rodina,Volturiovi.Sídlí v Itálii.Jsou to jakoby královská rodina,dávají pozor na upíry.A když najde někdo kdo..zlobí,ihned ho zneškodní.Aro,Caius a Markus,tři hlavní upíři,sbírají talenty.Většinou dobrovolně,ale není to pravidlo.Oni mají své metody,jak lidi přinutit,aby se k nim přidali.Eleazar vidí tvůj lidský potenciál a zároveň i ten,který bys měla,kdybys byla jednou z nás.A ten by se asi líbil Volturiovým,kdyby se o tobě dozvěděli.“

„Aha.A co bych přesně uměla?“

„Tento štít by ti zůstal,jen by se jakoby rozšířil.Nezůstalo by to u blokování ostatních talentů,ale dokázala by ses komukoliv nabourat do mysli,zablokovat ho a vymazat mu všechny vzpomínky a nahradit je čímkoliv jiným a nebo mu je zase vrátit,nebo ty vzpomínky dát někomu jinému…třeba bys donutila Ara,aby si myslel,že je patnáctiletá baletka…úžasná představa…“

„Oni jsou ale zlí upíři,že?“

Edward se smutně pousmál.„Všichni upíři jsou zlí.“

„Vy ne.Kdybyste byli zlí,tak bych tu neseděla živá.“

„Možná máš pravdu.“

„Určitě mám pravdu,“zdůraznila jsem. „A ještě poslední…ta nahořklá chuť,když jsi mě políbil,co to je?Myslím,že ji odněkud znám,ale nedokážu si vzpomenout…“

Omluvně se přisunul blíž ke mně. „To je upíří jed.Neotráví tě,neboj se.Je mi to líto,ale jinak to nejde.A není to tím,jak úžasně voníš,ten jed se tvoří pokaždé,když je někde blízko cokoliv voňavého.Vážně mě to mrzí.“

„Neomlouvej se,“řekla jsem nepřítomně a vzpomínala.Já tu chuť odněkud znám…

„Bello?Vystrašil jsem tě?“

Trhla jsem sebou. „Co?Ne,nevystrašil.Jen se snažím přijít na to,proč je mi to tak povědomé.“

„Vzhledem k tomu,jak voníš a vypadáš bych si tipl,že nejsem první upír,který tě políbil.“

„Pitomče,“dloubla jsem do něj a zívla. „Asi už půjdu spát.“

„Dobrou noc,“zašeptal a dal mi pusu na tvář.Zavrtala jsem se do spacáku a spokojeně jsem usnula.

Ráno jsem vyspávala až do půl deváté,a spala bych i déle,kdyby mě neprobudila Alice.

„To je mi jedno,už vyspává dost dlouho!“

„Nech ji na pokoji,Alice!“

Edward se s Alicí hádal na chodbě,bohužel na sebe ječeli dost hlasitě,takže mě to stejně probudilo.

„Jsem vzhůru,“zavolala jsem. „Edwarde,pusť ji.“

Alice vtrhla do pokoje jako velká voda. „Bello!Jak jsi mohla včera odejít?!Dala jsem si s tebou takovou práci a ty zmizíš!“

Rozespale jsem na ni mžourala.„Alice,promiň,ale já nemám ráda společenské akce.A navíc,tady to bylo tisíckrát lepší.Kdybys věděla,co jsme s Edwardem dělali..“

„No právě!Copak si to neuvědomuješ?Mohl tě zabít!“

Překvapeně jsem se posadila.Odkdy byla Alice proti Edwardovi? „On by mi nikdy neublížil,“řekla jsem rozzlobeně.

Pak mi to došlo.

„Alice,tys něco viděla??“

Škubla hlavou. „Jenom útržky.Bez časového určení,a jenom tebe…mrtvou.Visátou.Tak jsem se bála…“

„A vidíš mě tak pořád?“

„Ne.Zase mě zaštiťuješ,vůbec nic nevidím.Jen ty návštěvníky v Seattlu.Jsou divní.“

„Promiň.Možná…možná je to tak lepší.Však se nic nestalo,ne?“

„Zatím.“Pak se usmála. „Dneska bude bouřka,půjdeme si zahrát baseball.Jdeš s námi?“

„Jasně že jo.Ještě nikdy neviděla hrát upíry baseball.V bouřce..to kvůli zvuku,že?Hrom všechno překryje.“

„Přesně.“

Dopoledne mě málem Edward s Alicí uškrtili,když šli hrát šachy.Byla to zajímavá podívaná,většinu partie odehráli v duchu.Když si dali odvetu,natáhla jsme kolem nich štít.Jejich kyselé obličeje byly nezapomenutelné.Emmett mě zase prosil,abych ho zaštítila a pak se chtěl jít prát s Edwardem, „konečně bez podvádění“,ale v tom nás vyrušil telefon.

Volala rozrušená Carmen,že se Irina pořád nehlásí,nezvedá telefony ani neodpovídá na mejly,a že kdybychom se o ní cokoliv dozvěděli,ať dáme vědět.Alici to znepokojilo,ale když se Irině snažila přečíst budoucnost,viděla jen tmu.A nebylo to tím,že bych ji blokovala.

Kolem půl čtvrté jsme se vypravili a vyrazili do lesa,na baseball.

Byla to chyba,ignorovat Aliciny starosti s „návštěvníky v Seattlu“.Ale kdo by to byl tušil,že po těch letech…

Další chyba byla jít hrát baseball.Aspoň Edward to tvrdil.Já si to nemyslím – kdybych byla doma,pravděpodobně by zabili i Renée.

Nejhorší bylo,že jsem neznala své příbuzenstvo z otcovy strany.To bylo velmi,velmi zlé a málem to byl můj konec.Nebýt šíleného Rudyho.Ještě teď se třesu,když si na něj vzpomenu…