Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

13.část - Před jarním plesem

ROSALIE:

Naši čtyři přátelé zase zmizeli do Denali.Příště je řada na nás,na návštěvu.

Už zbýval jenom týden do jarního plesu,hrozně jsem se těšila (i jako člověk jsem milovala večírky) a Alice mi pomohla vybrat skutečně perfektní šaty.

V pondělí pršelo,v úterý byla bouřka,středa a čtvrtek byly zamlžené dny.

V pátek ráno Edward odjel pro Bellu a my nasedali do mýho miláčka číslo dvě,jak rád říkával můj miláček číslo jedna (BMW a Emmett),když Alice nadšeně vykřikla:„Teda,Rosalie,to je bezva nápad!Večer pojedeme rovnou k nám,Bella u nás přespí.“

Vyjela jsem z garáže.„Alice,já nevím o čem mluvíš.“

„Zjistíš to zhruba za osm minut a dvacet tři sekund.“

Povzdechla jsem si a vyrazila ke škole.V noci zase pršelo,takže jsem nemohla jet tak rychle,jak bych ráda,pokud jsem si nechtěla o nějaký strom poškrábat lak a tak jsem se po cestě dost nudila.Nakonec jsem celou cestu lesem koukala po Emmettovi,a on zase na mě.

„Rose,dívej se radši na cestu.“Jasper se vzadu tlemil našemu „stále zamilovanému“ pohledu.

„Ty taky zíráš na Alici.“

„Promiň,ale Alice je o dost hezčí než Emmett.“

Emmett se zatvářil ublíženě.,,Jaspere,jak si jen mohl!Takhle ranit moje city…a to jsem si byl jist,že mě nakonec pozveš na večeři.Copak nevidíš,jak moc tě zbožňuju?“

„Po včerejší noci,kdy vás dva bylo slyšet až do Forks?A co předevčírem?Bella se kvůli vám nevyspala.Máš trochu pomíchanou svou orientaci?“

Někdy bych byla radši hluchá,než poslouchat ty dva.

Alice na tom byla podobně.„Tak už víš,co dneska podnikneme?“

Zavrtěla jsem hlavou.,,Něco s Bellou?“

„Jo.“

„Alice,mohla bys mi to říct?“

„Ne.“

Povzdechla jsem si.Bella.Vsadím se,že už jsou určitě u školy,Edward ráno zmizel pěkně brzy.Až moc brzy,na normální rozvrh.

„Proč šel Edward tak brzo?“

„Chodí spolu tancovat,“řekla Alice a nezaujatě si prohlížela svoje nehty.

„Co??" 

„Oběma se to hrozně líbí,tak proč ne?“

„Jasně,“zamumlala jsem.Tak proto mizel každé ráno tak časně.Edward bere Bellu na jarní ples,tak spolu chodí tancovat,ráno…hm.Ale jak Alice řekla,když se jim to líbí…

Cítila jsem se provinile,že jsem byla ze začátku na Bellu tak hnusná.Jenže já se bála odhalení,záviděla jsem jí,že je člověk (to ale závidím každému),vadilo mi Edwardovo chování,a ještě jsem byla naštvaná na všechny,že s ní mluví,jako by byla jednou z nás.Házela jsem po ní vražedné pohledy,ignorovala jsem ji,ale přesně jak napsala Carmen v tom dopise…Bella byla prostě fajn a ničím si moji nenávist nezasloužila,takže když jsem si to (za dostatečně dlouhou dobu,kdy jsem stihla rozhádat celou rodinu) srovnala v hlavě,začala jsem se k ní chovat líp.A časem si mě Bella získala,stejně jako zbytek rodiny.Bella byla fajn holka.Edward si to přečetl v mých myšlenkách a dokonce složil skladbu jen pro mě,měl z mé změny názoru skutečně radost.

Teď jsem si lámala hlavu s tím,co mohla Alice vidět.Už pár dnů jsem přemýšlela,že bych s Bellou…no jasně!

„Jedeme nakupovat!“

Alice se rozzářila.„No konečně,to ti to trvalo.“

„Dneska po škole?“

„Ano.“

„A potom přespí u nás?“

„Přesně tak.“

Jen jedna věc mi ještě nebyla jasná.„Kam pojedeme nakupovat?“

„Asi do Olympie,nic nevidím,dokud se nerozhodneš.“

„Tak do Olympie.“

„Pořád nic – aha,to si Bella zase hraje se štítem.“Alice se zamračila.,,Leze mi to pěkně na nervy,když chvílemi nic nevidím.“

Zaparkovala jsem vedle Edwardova auta a vyrazila jsem je najít – chci se Belly zeptat hned.

Šla jsem po jejich vůni;společně vytvářeli velmi zvláštní stopu.Víc upíří,než lidskou,ale nebylo to Edwardem.

Potom jsem je uslyšela – dvoje lehké kroky pohybující se po podlaze v rytmu hudby.Vyčistila jsem si hlavu a snažila se na nic nemyslet,a potichoučku jsem se plížila ke dveřím třídy.

Nejdřív jsem se koukla klíčovou dírkou,ale nebylo skoro nic vidět,tak jsem potichu,i když mi bylo jasné,že Edward to stejně uslyší,otevřela dveře a nahlédla do třídy.

Nevšimli se mě,byli zabraní do tance.Chvíli jsem je tiše pozorovala.Vypadali spolu krásně,představovala jsem si,jak asi budou vypadat v jiném oblečení na plese.

Skladba dohrála a já začala tleskat.

Edward s Bellou sebou vyděšeně trhli a málem jim vypadly oči z důlků,když mě uviděli stát ve dveřích.

„Ro-Rose,jak dlouho už jsi tu?“Edward si mě prohlížel,jako bych byla přízrak.

„Přišla jsem tak v půlce písničky.Vypadali jste ohromně.“

Bella zrůžověla a Edward roztál,když četl moje myšlenky.

„A co tu děláš?“ptal se,i když si už přečetl,proč tu jsem.

„Jdu za Bellou.“

Bella se na mě zmateně dívala,když jsem šla k ní.Zřejmě byla stále přesvědčená,že ji nenávidím.

„Jela bys dneska odpoledne nakupovat do Olympie?Se mnou a s Alicí?“

Tvářila se teď ještě zmateněji,ale přikývla.,,Tak jo,Rosalie.“

Široce jsem se na ni usmála a obrátila jsem se k odchodu.,,Takže po škole u mého auta.Zatím ahoj.“

„Čau…“hlesla.

Odcházela jsem na svou hodinu a ještě jsem slyšela,jak se Bella zaraženě ptá Edwarda:,,Já myslela,že mě Rosalie nesnáší?Co se stalo?“

„Ona ti to vysvětlí sama,když bude chtít,“odpověděl jí Edward.

Přesně tak.Vysvětlím jí to.Omluvím se za svoje příšerné chování.

Moc jsem nevnímala po zbytek dne,ať už studenty nebo učitele.Na obědě jsem neměla odvahu si sednout za Bellou a Edwardem a taky jsem nechtěla narušovat jejich soukromí.Po vyučování jsem čekala u svého M3 a nervózně si hrála s klíčky od auta.Kde jsou tak dlouho?

V tu chvíli se vynořily zpoza rohu;Alice zářila,Bella se tvářila nejistě a nervózně pokukovala po Alici.

Zamávala jsem jim.Myslím,že Bella chtěla v úžase pootevřít pusu,ale pak se vzpamatovala a váhavě mi zamávala zpátky,jako by si nebyla jistá,jestli se moje mávání nevztahuje jen na Alici.

„Tak nasedat,dámy,vyrážíme!“

Vyjela jsem z parkoviště a nenápadně jsem si Bellu prohlížela ve zpětném zrcátku.

„Ehm,Bello?“začala jsem.

„Ano,Rosalie?“

„Omlouvám se za to,jak příšerně jsem se k tobě chovala,vážně mě to mrzí.“

Tentokrát už svůj výraz neovládla a překvapení na její tváři bylo obrovské.„Mě…mě to nevadí.“

Nechala jsem ji,aby to vstřebala a soustředila jsem se na řízení.

Alice tlumeně zaklela.,,Někdy o víkendu by sem měla přijít návštěva.Ne do Forks,jenom do Seattlu.Přesto raději budeme opatrní.“

Nesnáším nomády.„Chtějí něco po nás?“

„Ne,nic o nás neví,jen chtějí do Seattlu.Ale…je to podivné.Chtějí jenom do Seattlu.Nic jiného.To jsem ještě nikdy neviděla.“

Bella se po dlouhé době zase ozvala.„Vize?“

„Ano.“

„Ti,o kterých mluvíte – oni nejsou jako vy,že?“

„Ne,to jsou normální upíři.“

Bella se trochu zachvěla.Rozesmála jsem se.,,Edward by byl nadšený,kdyby mohl vidět tvou reakci.Pořád nedokáže pochopit,jak se nás můžeš nebát.“

„Já zase nedokážu pochopit,co na mě vidí.“

„To já taky ne,“ozvala se Alice.,,Člověk s tak mizerným smyslem pro nakupování…“

„Malá šílená nakupovací maniačka - Jasper to asi nemá v hlavě v pořádku,“oplatila jí Bella.

„Však já tě budu tahat po nákupech tak dlouho,dokud se ti to nezalíbí,“slíbila jí Alice.

Obě jsme se rozesmály nad Belliným kyselým obličejem.

V Olympii jsme prolezly pár obchodů s oblečením potom nás Alice zatáhla do obuvi.Koupila Belle pouze jeden pár (Bella se s ní začala už opravdu hádat,když jí chtěla koupit víc),mě tři a sobě nejmíň deset.Prostě Alice.

Kolem půl sedmé jsme se vrátily k nám domů.Esme měla pro Bellu nachystanou večeři,a ta se do ní hladově pustila.

Emmett se mnou chtěl jet ještě teď večer pryč – už ho omrzel jeho půl roku starý Jeep a chtěl nový.Tak jsme vyrazili do Tacomy.Emmett si koupil nového Jeepa,byl nadšený a tvrdil,že ho nikdy nevymění.Jo,to určitě.Za dva měsíce si řekne o novej.

BELLA:

Byla jsem vážně potěšená změnou Rosaliina chování.Nakupování už bylo horší – Alice se naprosto zbláznila.Vrátily jsme se kolem půl osmé,Esme pro mě měla nachystanou večeři.

Byla jsem hladová,Alicino nadšené poletování po obchodech mě vyždímalo.Když jsem dojedla,uvědomila jsem si,že tu nikde nevidím Edwarda.

Esme si všimla mého pátravého pohledu. „Šel s Jasperem na lov,měli by se vrátit každou chvíli.“

Alice vnikla do jídelny. „Už jsi dojedla?Bezva!Musím ti ukázat šaty na ples.“

„Ty tvoje?“

„To taky,ale hlavně ty pro tebe!“A už mě táhla nahoru,do její a Jasperovy ložnice.

„Alice,“zamračila jsem se. „Vždyť jsme ty šaty kupovaly společně.“

„No,tamty jo,ale já jsem ti objednala jiné u jednoho ne moc známého návrháře – a pro sebe a Rose taky.“

Zděšeně jsem se zastavila. „Alice,ale to muselo být hrozně drahé!Nejsem teď zrovna v balíku a –“

„Myslíš si snad,že bych tě nechala zaplatit mi je?“

Z jejího tónu bylo jasné,že jakékoliv další protesty z mé strany jsou zbytečné.

„No tak mi je ukaž,“poraženě jsem si povzdechla.

Ze skříně vylovila nádherné šaty,ve zvláštním odstínu modré. „Edward tuhle barvu zbožňuje – zvláště na tobě.“

Zrůžověla jsem.

Alice mi ještě ukázala její a Rosaliiny šaty a potom mě odvlekla dolů,kde se s Esme dohadovaly,jaký mi zítra udělají účes,jak mě nalíčí…raději jsem vypnula zvuk a nedočkavě čekala,až se vrátí Edward.

Asi jsem musela usnout,protože když jsem otevřela oči,začínalo svítat.Byla jsem trochu dezorientovaná,ale potom jsem poznala,že ležím – jako obvykle – na gauči v Edwardově pokoji.

Posadila jsem se a hledala ho.

„Dobré ráno,“ozvalo se zvenku a než jsem se stačila otočit,byl u mě. „Nevzbudil jsem tě,že ne?“ujišťoval se při pohledu na můj zamračený obličej.

„Ne,vzbudila jsem se sama,“zabručela jsem.

„Tak proč se zlobíš?“

„Včera jsem se tě nemohla dočkat a pak usnu!Už nikdy nepůjdu s Alicí nakupovat.“

Zakřenil se a sedl si za mnou. „Taky jsem se těšil – Jasper ze mě byl nanervy.“

„Je to hrozně otravné,být člověk.“

Ztuhl. „O tom se teď nebudeme hádat.Prosím,nekaž dnešek.Mám pro tebe na večer nachystané překvapení.“Usmál se,ale byl to ustaraný úsměv,jako by si nebyl něčím jistý.„Donesu ti snídani.“

Odešel dolů,asi pomoct Esme a já se nejdřív odebrala do koupelny a pak jsem sešla za nimi do kuchyně.

Dopoledne jsem prozkoumávala Cullenovic dům.Jasper mi ukázal svou obrovskou sbírku knížek a já si jich hned pár půjčila,Rosalie mě zase provedla garáží.Tam jsem se zdržela nejdýl,auta jsem milovala.

Odpoledně se na mě vrhla Alice,odvlekla mě a Rosalii k sobě do pokoje a zakázala pánské populaci Cullenů tam chodit.Navlíkla mě do šatů,nalíčila a zavolala Esme,ať mě jde učesat a začala se věnovat Rosalii.Po hodině a půl Alicina nadšeného zkrášlování jsem měla pocit,že začnu ječet,ale naštěstí už končila.

„Fajn,a je to.Vypadáš senzačně,Bello!“

Podívala jsem se na sebe do zrcadla.No,nevypadala jsem špatně.Vlastně celkem hezky.Rosalie samozřejmě vypadala neuvěřitelně a moc dobře to věděla.Culila se na mě. „Už chápeš,proč mi žádné oblečené nevydrží moc dlouho?“

„Emmett ho z tebe ztrhá,“křenila jsem se.„Vypadáš fantasticky.“

„Díky,ty taky.“

Alici to taky ohromně slušelo.

Esme mi ještě udělala kafe,a Alice začala jančit,když jsem si sedla v jídelně na židli.„Bello,vždyť ty šaty pomačkáš!“

„Ježíši Alice,prosím!“

Cosi mručela,ale nechala mě.Zčistajasna se tu objevil Edward.Už bych si mohla zvyknout,že v tomhle domě se všichni pohybují přirozenou rychlostí – téměř nadzvukovou.

„Vypadáš nádherně,“rozzářil se a objal mě.

„Edwarde,okamžitě ji pusť,zničíš jí účes!“

„Alice!“zasténali jsme.

„No,pokud chceš,abych ti další hodinu ty vlasy upravovala,prosím.“

Okamžitě jsem se od Edwarda vyděšeně odtáhla a naštvaně hleděla na jeho malou sestru. „Ty bys měla být mučitel někde ve středověku.Nepřála bych si být tvůj zajatec.“

Edward si nás pobaveně prohlížel a chytil mě za ruku. „Jedeme,než si Alice zase něco vymyslí.“

Ještě v garáži k nám doléhalo její rozčilené breptání.