Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

12.část - Úkol

VICTORIA:

Byla studená sobotní noc a my běželi po sněhové Denalijské pláni.Konečně se před námi objevil domek.A s ním i pach upírů.

„Laurente!“zasyčela jsem tiše.,,Cítíš to taky?“

,,Ano.Našli jsme to.“

Moje ruka se zastavila na klice ode dveří.,,Nedokážu si představit,jak můžou žít tak blízko lidí.Tak dlouho!“

„Tak už tam vlez,nebo se vrátí dřív,než odtud stačíme zmizet.“

Vylomit zámek nebyl žádný problém.Jen se ničeho moc nedotýkat,nezanechávat pachovou stopu.

„Páni,“vydechl Laurent.,,Pěkně zařízenej bejvák.“

Zaraženě jsem se rozhlížela kolem sebe.Vypadalo to tu jako v normálním lidském domě,až na ten upíří pach.„Kdybych je necítila,myslela bych,že snad ani nejsou upíři.“

,,Ano,vypadá to,že žijí velmi zvláštně.Skoro jako lidi.“

Taky jsem byla zmatená,ale jinak mě to nefascinovalo.,,No,ale my nepřišli zkoumat jejich zvláštní způsob života.Máme tu práci." 

Laurent odtrhl pohled od kuchyně.Proboha,na co upíři potřebují kuchyň?!,,Jistě,jistě.Tak se dáme do hledání.Ale opatrně,ničeho se nedotýkej.“

,,Jako bych to nevěděla,“zavrčela jsem.

Začali jsme opatrně prozkoumávat dům.Využívali jsme hlavně čich a zrak,prozkoumávali jsme každý centimetr,až – “

„Vicky!Mám to!“

Vyběhla jsem za Laurentem do prvního patra.Stál u poličky a v ruce držel fotku v rámečku.

,,Dívej!Ta podoba je neskutečná,nemyslíš?“

Podívala jsem se z blízka a strnula jsem.,,Páni.Ona vypadá skoro jako Isy.Jen má lidské rysy,ale přesto…tentokrát jsme blízko.“

Laurent se zašklebil.,,Dávej si pozor na jazyk.Víš,že nesnáší,když jí říkáš Isy.“

Otráveně jsem zavrčela.,,Isabella je moc dlouhý.“

„Myslel jsem to dobře.Víš,co James umí.Vidělas na vlastní oči,co udělal Taylorovi,na Isyn rozkaz,protože vypil toho jejího vnuka,Ritche.A kdyby mu poručila,on by svůj talent využil i proti tobě.“

Zabolelo to,ale přesto byla jeho slova pravdivá.I když mě měl můj druh rád,před naší „šéfovou“ se klepal stejně jako my.„Já vím.Takže sbalíme tu fotku a vypadneme?“

„Bude jim divné,že zmizela,“oponoval Laurent.

„Bude jim divné,že jim někdo vylomil zámek.“

„Ale podle té fotky by mohli přijít na to,že jdeme po ní.Zámek jim mohl vylomit kdokoliv.“

Sarkasticky jsem se usmála.„A kdokoliv za sebou zanechal upíří stopu.“

„Vzal jsem si mobil,vyfotím tu fotku a necháme ji tady,Isy by zuřila,kdyby se nějak profláklo,že jdeme po téhle holce,“poklepal na rámeček.

„Dobře,ale dělej.Zatím se pokusím zmást stopu v domě.“

Laurent vyfotil zarámovanou fotku a neslyšně jsme zmizeli z toho divného upířího doupěte.

„Kam teď?“

„Co takhle na letadlo?“pošklebovala jsem se.,,To by byla bohatá večeře,ne?“

„Víš,podíval bych se ještě do městečka.Není ti divné,že upíří rodinka má v baráku na čestném místě zarámovanou fotku člověka?Teda skoročlověka?Kde by ji asi získali,když ne tady,kde žijou.Ta holka tady musela žít taky.Nebo možná ještě žije.“

„Dobrý nápad,ale pochybuju,že tu bude bydlet.Isy říkala,že matka té holky o nás ví,že vždycky nějak zjistí,že je Isy našla a pak prchá pryč.“

Laurent se jako obvykle soustředil na něco úplně jiného.,,Zajímalo by mě,jak Isy zjistila,že máme hledat tady,v Denali.Jak věděla,že tu nikdo nebude.Jak věděla,kde přesně ten dům je.Ale jo,do města půjdeme,možná tam najdeme aspoň nějaké stopy.Souhlasíš,Vicky?“

„Jo,je to dobrý nápad.Navečeříme se?“

„To taky.“

Rozeběhli jsme se po sněhu,nezanechávajíc za sebou žádné stopy.

Doběhli jsme do města a zastavili jsme se.„Jak chceš najít místo,kde bydlely?“

Laurent pokrčil rameny.„Nemám tušení,asi po čichu…“

„To by nám trvalo roky.“

„Tak…počkej,mám to!“Začal z batohu dolovat mobil.,,Dívej,ta holka je focená před nějakým barákem…budeme doufat,že je to ten,kde bydlely.“

„No,za pokus to stojí.“

Kroužili jsme městečkem – naštěstí nebylo moc velké – až jsem to konečně uviděla.,,Laurente!Tento!“

Prohlíželi jsme si menší domek se zahradou,s obou stran stály sousední domy.

„Je to on.Jdeme dovnitř.“

„Co myslíš,že tam asi bude?Isy by nám řekla,že tu ještě jsou.“

„Omyl.Kdyby tu ještě byly,Isy by sem jela osobně.“

„Stejně nechápu,proč se chce mermomocí dostat k té holce.Když dostala Georgiho,bylo to aspoň k něčemu,i když fakt nechápu,proč ho hned zabila,mohl z něj být dobrej upír,ale tahle holka je prostě jenom obyčejnej člověk!“

„Nemyslím,že obyčejnej.Isy by nikdy nechtěla nic obyčejného.Má určitě nějaký důvod.Měla by sis už zvyknout,že nám nikdy neříká důvody.“

„Nechápu,proč s ní vlastně zůstávám,“brblala jsem.

„Je to výhodné.Vzpomeň si na Lusy – kdybys nebyla s Isy,bylo by po tobě.“

„A James by tam zůstal,i kdybych odešla.“Tohle pomyšlení taky bolelo.

„Bezpochyby.I když je Isy velmi…násilnická,je civilizovaná.Mnozí z nás žijí jako zvířata,však jsi sama potkala pár nomádů.“

Měl pravdu.S Isy jsme měli kupodivu luxus,i když jsme žili v neustálém strachu.Strachu před ní.Ona byla jediná,koho jsem se za svůj dlouhý život bála.„Násilnická…hodně slabá slova."

„Tak už pojďme dovnitř,než nás někdo zahlédne.“

Prozkoumali jsme dům a byla tu cítit zatuchlá vůně dvou osob.

„Musely se odstěhovat tak před měsícem.“

„Spíš tři týdny,“typoval Laurent.

„Vypadá to,že tu nic není.Škoda,nějaká stopa by se hodila.“

Hladově se usmál.„Půjdeme navštívit sousedy?“

„Nejdřív se jich velmi slušně vyptáme,kdo žil v tom domě vedle nich,až potom se najíme,“brzdila jsem ho.

„Tak to se budeme ptát rychle,“olízl si mlsně rty.

Zazvonili jsme v sousedním domě,z levé strany.Dlouho jsme nelovili,takže naše oči by je neměly vyděsit.Ale zase se budeme muset líp ovládat.

Otevřela nám drobná,tak padesáti-šedesátiletá paní.Její vůně k nám prudce zavanula.Slyšela jsem,jak Laurent tiše zamlaskal.

Vzala jsem si slovo.„Dobrý večer,nechceme obtěžovat,ale nevíte,kdo bydlel v sousedním domě?Měli jsme na té adrese domluvenou schůzku,ale nikdo tam není…“

„Tam bydlela paní Swanová a dcerou,ale už se odstěhovaly,myslím,že před necelým měsícem.“

„Aha,tak to je opravdu podivné.A nevíte,kam se odstěhovaly?“

„Někam do Washingtonu…jejda,co to bylo za město…Brette!Pojď sem prosím!“

Ke dveřím došel stařík,předpokládala jsem,že manžel té paní.

„Ano,co se děje?“

„Kam se odstěhovala paní Swanová?“

Laurent vedle mě začínal ztrácet kontrolu.Cítila jsem,jak se mu napínají svaly a chytla jsem ho pevně za ruku.,,Ovládej se,“sykla jsem tak tiše,že to lidské uši neměli šanci zaslechnout.Cukl sebou,ale trochu se zklidnil.

„Jé…co to jen bylo za místo…Seattle?Ne,počkejte…Forks,myslím!Jo,Forks,ve Washingtonu.“

Isy bude nadšená.

„Děkujeme za ochotu.“Laurent se ďábelsky usmál.,,Teď je čas na večeři.“

Úsměvné tváře starých manželů se zkroutily do šoku,ale než mohli začít řvát,my jsme po nich skočili a přibouchli za sebou domovní dveře.

„Mmm,“zamručel Laurent a olizoval si z brady krev.,,Trochu staří,ale jinak velmi chutní.A sousedé jakbysmet.Mizíme zpátky do Saskatoonu,Isy bude nadšená výsledky našeho hledání.

* * *

„Konečně zpátky.Našli jste,co jsem po vás chtěla?“

„Ano,našli jsme dům těch divných upírů.Vypadá to,jako by tam žili dlouhodobě.Byla tam tahle fotka“Laurent vytáhl mobil a ukázal Isy fotku té holky.

Isyna tvář se rozzářila vražedným úsměvem,až mi přeběhl mráz po zádech.,,Výborně.“

Odhodlala jsem se promluvit.„A zjistili jsme i něco víc.Víme,kde teď jsou.“

„Vážně?“Isyn hlas byl ledový jako smrt.,,Nuže?“

„Forks,ve Washingtonu,“řekla jsem jí dřív,než se mi začal třepat hlas.

„Výborně,“opakovala.,,Nejste tak pitomí,jak jsem si myslela.Tím se vše urychlí…skvělé…“

Pokynula nám,ať jdeme za ní.,,Vysvětlím vám váš další úkol a ukážu vám,co pro mě James ulovil.“

Vedla nás do spodního sklepa,tam,kam se dávaly oběti nebo zajatci.James tam byl,přiběhl ke mně a přivítali jsme se.

„Na olizování bude času dost,“zasyčela netrpěli Isy.,,Teď pojďte sem.“

Zvedla ze země nehybnou upírku a zase ji hodila zpátky na podlahu.,,Tohle,pro mě ulovil James.Je to divná zlatooká upírka,říkala,že se jmenuje Irina.Je tu teprve dva dny,ale když jsme jí nabízeli oběd,odmítla.Ona odmítla vypít člověka.James se na ni chvíli usmíval a ona řekla všechno,co ví,že maličká,“ledově se zasmála a mě naskočila husí kůže.Nikdy jsem na vlastní kůži nepocítila,jak bolí „Jamesův úsměv“,ale viděla jsem to.A to mi stačilo.

„Prozradila mi,že je z Denali.Že neloví lidi,ale zvířata,“zhnuseně se zaksichtila.,,A říkala mi,že její rodina zná jednu dívku,která není tak docela člověk.A potom mi pověděla všechno o dalších divných upírech,kteří se jmenují Cullenovi.Pro můj plán jsou její znalosti nezbytné.Tak třeba ta věštkyně Alice.Půjdete do Forks,ale s úmyslem,že jdete pouze do Seattlu,celou cestu o tom nesmíte zapochybovat,jinak by to ta Alice uviděla.A potom,až budete co nejblíž,vyrazíte co nerychleji do Forks.A tam…

Ach,Isabello Swanová,moje pravnučko,konečně se setkáme.Poslední okamžiky svého krátkého života se budeš příšerně bát.“

Isyn ledový smích se rozléhal sklepením a mě se hrůzou ježily vlasy.