Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

11.část - Návštěva

V pátek ráno jsem vyrazila z domu,celá natěšená,že se konečně uvidím s Edwardem. Čekal na mě na příjezdové cestě.Rozběhla jsem se k němu a chtěla jsem mu skočit do náruče,ale v poslední chvíli mi došlo,že by to asi nebyl nejlepší nápad,pokud teda nejsem sebevrah,takže jsem těsně před ním prudce zabrzdila,na blátě mi podklouzly nohy a byla bych spadla,kdyby mě nezachytil.

Tiše se zasmál a postavil mě na nohy.,,Tak jak ses měla?“

„Stýskalo si mi.“

„Já vím,“řekl a pohladil mě po tváři.,,Mě taky.“

Zrychlil se mi tep – jako vždy,když se mě dotýkal.,,A jak to víš?“

„Mluvila jsi ze spaní.“

„Tys tu byl v noci?Proč jsi mě nevzbudil?“

Zatvářil se zmateně.,,Proč bych tě budil?“

Copak to nebylo zřejmé?,,Abych se s tebou mohla přivítat!To je tak nefér – ty jsi mě mohl vidět už včera v noci,ale já tebe až dneska.“

Nádherně se usmál.,,Promiň,příště tě vzbudím,“sliboval.,,Takže můžu své neomluvitelné chování nějak odčinit?“

„Podle toho jak,“hrála jsem si na uraženou,ale bušení srdce mě prozradilo – určitě ho slyšel.

„Hmm. Co bys chtěla?“

„Musí to být v mezích,nebo můžu snít?“Co by dělal,kdybych si řekla o polibek?Ale nechtěla jsem mu to dělat ještě těžší,než už to měl.Ach jo,asi si zajdu do nemocnice na pár transfúzí…

Jeho úsměv pohasl.,,Raději v mezích.“

„Tak mě prosím obejmi – pokud je to v mezích.“

Znovu se rozzářil.,,To má být odměna pro tebe,ne pro mě.“Než jsem stačila pochopit význam jeho slov,jemně si mě přitáhl k sobě do náruče.Snažila jsem se stát nehybně,abych mu to neztěžovala.Přejížděl mi rukama po zádech,a políbil mě do vlasů.Zavřela jsem oči a užívala si to.

Pak jsem uslyšela tiché cvaknutí a Edward mě pustil.Zmateně jsme se na něj dívala,a on se zašklebil.,,Tvoje máma nás vyfotila.Radši už pojedeme.“

Galantně,jako vždy,mi otevřel dveře a lidskou chůzí obešel auto.Cesta do školy byla krátká,a protože k nám přijel brzy,měli jsme ještě spoustu času.

„Nechtěla by sis ještě zatancovat?“navrhl.

„Hrozně ráda.Teď hned?“

„Půjdeme najít volnou učebnu.“

Vylezli jsme z auta,myslela jsem,že zase jenom půjde vedle mě,ale mýlila jsem se.Teda,samozřejmě šel vedle mě,ale chytil mě za ruku,a tvářil se normálně,jako by to nebyla žádná novinka.

Naštěstí tu nebyl skoro nikdo,takže na nás vyjeveně zíralo jen pár lidí.Našli jsme volnou třídu,Edward neuvěřitelně rychle udělal prostor a pustil nějakou skladbu z mobilu.Začal mě učit nějaké nové kroky,a byli jsme u sebe velmi blízko,když se otevřely dveře a dovnitř napolo vešli rozesmátá Jessica s Mikem.Všimli si nás,až když Mike zavíral dveře.Podle Jessičiných rozcuchaných vlasů a Mikovy tváře upatlané od rtěnky,bylo celkem jasné,co dělali.My jsme zase stáli skoro nalepení na sobě a Edward mě držel kolem pasu.Muselo to vypadat,jako bychom se chtěli políbit.No,neprotestovala bych…

Rozhostilo se trapné,nepříjemné ticho.

„Ehm…tak my zas půjdem,“zamumlal Mike,v obličeji rudý jak rak.Popadl Jess za ruku a táhl ji pryč – pravděpodobně nebyla schopná pohybu, prohlížela si nás nevěřícným a ublíženým pohledem.

Jen co se za nimi zaklaply dveře,Edward se tiše rozesmál a já vzápětí taky.Když jsme se dostatečně vychechtali,uvědomila jsem si,že se stále ještě držíme.Edward si to nepochybně uvědomoval také,ale nepouštěl mě.Na tváři mu přebíhalo milion různých výrazů,které bych ani nebyla schopná pojmenovat,a tak jsem se je ani nesnažila rozluštit a pomalu jsem se k němu začala naklánět…

Lehce zavrtěl hlavou.,,Ne.Mohl bych tě zabít…zatím." 

Ustoupila jsem od něj s zahanbeně sklonila hlavu.,,Promiň.Prostě jsem se neudržela…“

„Za nic se neomlouvej,měl bych být silnější -“

Přerušila jsem ho.,,Ne.Už jsi toho tolik dokázal…sice si dovedu představit jen částečně,jakému pokušení musíš odolávat,stačilo mi,když jsem cítila krev v biologii..“otřásla jsem se při té vzpomínce.,,Bylo by to po tebe snadnější,kdybych šla na transfúzi?A nebo mě proměňte,ať jsem jako vy…“

Ztuhl.,,Nezničím ti duši.“

„Cože?“

„Vysvětlím ti to pak…někdy.Radši už pojď nebo ještě přijdeme pozdě na hodinu.“Tón,jakým to říkal,dával jasně najevo,že toto téma považuje za uzavřené.Hm.On možná ano,ale já teda rozhodně ne.Po škole se ho na to zeptám…nebo spíš Alice,ta možná bude ochotnější…

Jessica i Mike mě ignorovali,Mike v biologii házel po Edwardovi jeden vražedný pohled za druhým.Bylo skoro roztomilé,jak moc ho nenáviděl.

V těláku jsem neměla čas se Alice zeptat na tu věc s duší,protože jsem přemýšlela o něčem jiném:Alice říkala,že dneska jedu k nim,protože tam na mě čeká překvapení.Nic víc mi neprozradila.Potvora.

Když jsme po těláku šly na parkoviště,vzpomněla jsem si na včerejšek.

„Alice?“

„Ano?“

„Byla jsem v La Push.Včera.Oni tam jsou vlkodlaci…běžní?“

Moje upíří kamarádka se rozesmála nad mými slovy a výrazem.,,Jo.Quileuté se mění ve vlkodlaky,když jsou poblíž upíři – máme s nimi smlouvu,že my nebudeme chodit do La Push a neublížíme lidem a oni nás nechají na pokoji a nebudou chodit na naši stranu hranice.“

„Aha.A Alice…co se stane,když se změníš v upíra?Co se stane s tvou duší?“

„Mluvilas s Edwardem,co?On věří,že jsme monstra,a že pro nás není žádný posmrtný život…věří,že jsme ztratili duši.Proto tě nechce přeměnit,nechce na to ani pomyslet,ale stejně už je pozdě,viděla jsem tě jako jednu z nás…jen nevím kdy,časové určení mi zatím zůstává záhadou.Je to všechno?“

„Ne tak docela,“zavrtěla jsem hlavou.,,Co přede mnou tajíte?“

„Vydrž těch pár minut,než dojedete k nám,a uvidíš.“

„Alice!“

„Ne,ne,ne.Edward by mě zabil.“

„To je nefér!“bručela jsem,ale vzdala jsem to.

Alice s Jasperem odjeli jejím Turbem (Jasper na ni čekal,Emmett a Rosalie už jeli) a Edward se se mnou běžel přivítat.Zajímalo by mě,jestli mu ta hodina přišla stejně dlouhá jako mně.

„Prosím,prozraď mi,co chystáte,“zkusila jsem naposledy,ale marně.

„Myslím,že budeš nadšená,“bylo jediné co jsem z něj vytáhla.

Edward zaparkoval v garáži a mihl se kolem auta,aby mi mohl otevřít.Vystoupila jsem a pořádně si konečně prohlédla jejich auta.Rosaliino M3,Emmettův Jeep,Alicino Porsche,Carlisleův Mercedes S55 AMG,Jasperova motorka…a všimla jsem si dalšího auta,které nepatřilo Cullenovým.

Zírala jsem na tu povědomou bílou Alfu Romeo 8C Spider,a začalo mi docházet,co to překvapení to asi bude.Kdo to překvapení asi bude.Edward si všiml mého oživlého výrazu,popadl mě za ruku a vyběhli jsme nahoru.Vedl mě přímo do obýváku.A tam už čekalo moje překvapení,moje návštěva,po kterých se mi tolik stýskalo.

„Bello!!!“

„Tanyo!!!“

Pustila jsem Edwardovu ruku a vrhla se za ní,ona vyskočila z pohovky a vrhla se za mnou.Srazily jsme se někde uprostřed pokoje,moje čerstvě zhojená žebra trošku protestovala.Málem mě umačkala,a přestože jsem měla v úmyslu něco podobného,nikdy nebudu dost silná,aby to vůbec cítila.

Za chvilku jsme se pustily a já skočila na Kate.

,,Kate!Za ten elektrošok zaplatíš!“zařvala jsem radostně a objala jsem ji.Nemačkala mě tolik jako Tanya,ale i tak budu mít modřiny.Potom se ode mě odtáhla.,,Elekrošok?“ptala se s vykulenýma očima.Došlo mi,že jim Cullenovi neřekli,že vím,že jsou upíři.Byla jsem v euforické náladě,tak proč je trošku nepozlobit?

Nasadila jsem vážný výraz.,,Ano.Slyšela jsem Esme a Alici,jak se o něčem takovém baví.Moc jsem toho ale nezaslechla…jsi čarodějnice,Kate?“

Koutky úst jí zacukaly,ale bylo vidět,že se jí ulevilo,že „jsem neslyšela víc“.Cullenovi se po sobě naoko nezúčastněně dívali,Emmett se určitě musel pekelně soustředit,aby se nerozchlámal.

,,Ne,čarodějnice opravdu nejsem.“

,,Mm,myslela jsem si to.Víte,když jste tu tak všichni…“odmlčela jsem se.Carmen s Eleazarem si vyměnili znepokojené pohledy.

,,Byla jsem navštívit svého kámoše v La Push.A on mi vyprávěl historky…o studených.“Znovu jsem na chvíli přestala mluvit a sledovala Tanyin vyděšený výraz.

,,Snažil se mi nakecat,že jste upíři!Cvok – jako by snad mohli upíři existovat.“S výrazem Jacob-je-stoprocentní-cvok jsem zavrtěla hlavou a sledovala jejich teď už uvolněnější a trošku provinilé výrazy.,,Jo,ten tvůj kámoš bude určitě cvok,“zasmála se Kate.Ten smích se jí vůbec nepovedl,byla mizerná herečka.

Tanya si nervózně okusovala malíček.,,Jsem zvědavá,jak ses vlastně seznámila s Cullenovýma.Ve škole?“typovala.Bylo mi jasné,o co se snaží – odvést pozornost.

S ďábelským úsměvem jsem kroutila hlavou.,,Jsi úplně vedle.Potkala jsem je jednou v lese,ulovili grizzlyho,který se chystal ulovit mě.“

Tanye,Kate,Carmen a Eleazarovi spadla brada.

Emmett se hlasitě rozesmál.,,Bello,já tě miluju!Takový bezva uvítání ještě nikdy neměli.“

Edward mě odtáhnul z dosahu svého smějícího se bratra,sedl si na pohovku vedle Alice a posadil si mě na klín.Rukama mě objal kolem pasu a já si mu opřela hlavu o rameno.Pozorovali jsme,jak to našim přátelům z Denali pomalu dochází.

,,Takže ty znáš pravdu?!Ty mizero!!“vypískla Kate a sedla si vedle nás.

Carmen s Eleazarem se současně úlevně usmáli.,,Sakra Bello,takhle nás děsit!“Posadili se vedle Edwardova klavíru.

Jediný,kdo se ještě nepohnul,byla Tanya.Zírala směrem k nám,na Edwardovy ruce obtočené kolem mě,na mou hlavu na jeho rameni.Ve tváři se jí odrážel šok…a zklamání.

Hlasitě polkla.,,Aha.“

Začala drobně přikyvovat,oči upřené na mě a Edwarda.,,Takže tak.Vy dva…vy dva…mmm…“

Tiše jsem vstala a pomalu šla k ní.,,Tanyo…“

Zavrtěla hlavou a schovala si obličej do dlaní.

Edward se objevil vedle mě.,,Tanyo,pamatuješ,co jsem ti minule –“

Skočila mu do řeči,stále si zakrývajíc obličej.,,Jasně,jasně,“zamumlala.Připomněla mi Jacoba.

,,Asi…si půjdu lehnout,“zašeptala a zmizela nahoru.

Smutně jsem se za ní dívala,po tvářích mi tekly slzy.Ztratila jsem nejlepší kamarádku.

Edward jako by mi četl myšlenky.,,Ne,Bells,tak to není.Ona to chápe,už dřív jsem ji velmi zdvořile odmítl…jen potřebuje čas,aby se s tím vyrovnala.Zase to bude v pořádku,“utěšoval mě a jemně mi setřel slzy.Přitulila jsem se k němu a tiše vzlykala.Odnesl mě na sedačku a já se mu stulila do náruče.Když jsem tak vzlykala na jeho ledové hrudi…uvědomila jsem si,že i když byl jako kus ledu, nestudil mě,nebyla mi zima.Zvláštní…ale možná za to může můj záhadný původ.

Esme mě pohladila po zádech.,,Bello,Edward má pravdu.Tanya věděla,že nemá zájem.Jenže on neměl zájem o nikoho,takže teď jí bude chvíli trvat…“

,,Asi bych za ní měla jít,“začala se zvedat Kate.

Jasper ji zadržel.,,Kate,nech ji.Potřebuje být chvíli sama.Já to cítím nejlíp,“dodal,když viděl Katin pochybovačný výraz.

,,Jo,promiň,zapomněla jsem,že máš ty schopnosti..“

,,Takže,vyprávěj podrobnosti – jak ses to o nás dozvěděla…?“Carmen byla zvědavá.

Stručně jsem převyprávěla celý příběh a zbytek nechala na Alici,aby jim vše vysvětlila.

Pokoušeli jsme se atmosféru vrátit do normálu,ale přesto tu zůstávalo tíživé ovzduší.Poslouchala jsem jen na půl ucha,o čem se baví,ale jedno téma mě zaujalo.

,,Kdo je Irina?“

Odpověděla mi Kate.,,Irina je naše sestra,odjela na výlet do Evropy ještě než jste se s Renée přistěhovaly.Až se vrátí,musíte přijet na návštěvu.“

,,Už dlouho se neozvala,asi si tam někde užívá,“doplnila ji Carmen,ale po tváři ji přelétl stín pochybností.,,Doufám,že se jí nic nestalo,už je to dva týdny,co naposledy volala.“

,,Je to upírka,a navíc Irina,“uklidňoval ji Eleazar.,,Neměj o ni strach.“

Nemohla jsem si nevšimnout,jak si mě celou dobu zvědavě prohlížel.,,Bello,teď když už před sebou nemáme tajemství…mohli bychom vyzkoušet,jak funguje tvůj štít?“Dychtivě se ke mně naklonil.

,,Klidně,ale já to neumím ovládat,asi budeš zklamaný.“

,,Můžeme tě zkusit naučit to ovládat.“

,,A jak chceš začít?“Nedokázala jsem si představit,jak mě naučí ovládat něco nehmotného.Jako kdybych chtěla zkrotit vzduch.

,,Edwarde,ty jí nedokážeš číst myšlenky vůbec?“

,,Zatím se mi to ještě nikdy nepodařilo.“

,,Alice?“obrátil se k ní Eleazar.

,,Někdy vidím její budoucnost,jindy zase ne.Nevím,čím to je.Ale připadá mi,že když má…radost,tak ta obrana mizí.“Mrkla na mě.,,Když jste spolu tancovali,viděla jsem tvou budoucnost dokonale.“

Zrůžověla jsem.,,Takže…když se nesoustředím,tak můj neviditelný štít,který ani necítím zmizí?A proč mi teda Edward nemohl číst myšlenky,když jsme…tancovali?“

Jasper se nechal vtáhnout do debaty.,,Myslím,že je to tím,že Aliciny nebo moje schopnosti jsou doopravdy,svým způsobem hmotné,kdežto čtení myšlenek je jen v tvé hlavě.Štít funguje naprosto spolehlivě uvnitř tvé mysli,ale na vnější útoky je imunní jen když se snažíš.“

,,Ale já se vědomě nikdy nepokoušela vám v něčem takovém zabránit,“protestovala jsem,i když jinak jeho teorie dávaly smysl.,,A co Katin elekrošok?“

,,To je jen iluze vyvolaná v mysli.Pokud jsou naše teorie správné,neměla bych ti vůbec ublížit.“

,,Přesto to raději nebudeme zkoušet,“vložil se do toho rychle Edward.Kate se na něj zašklebila a on jí to oplatil,potom ještě neznatelně kývl.Moc by mě zajímalo,co si asi říkali.

Rosalie poprvé za celou dobu promluvila.Netvářila se nepřátelsky,dokonce se na mě netrpělivě pousmála.,,Takže se snaž soustředit,Bello,a ty,Alice,se jí podívej do budoucnosti.“Byla jsem v šoku,že zmizely Rosaliiny vražedné pohledy,že mě oslovila jménem,ale teď nebyl čas být mimo a tak jsem se snažila soustředit.Zkoušela jsem pátrat ve své mysli,pokoušela jsem se obrnit individuálně proti Alici…

,,Tak?Vidíš něco,Alice?“

Naštvaně zavrtěla hlavou.,,Vůbec nic,je to jako by tvoje budoucnost zmizela.Jako bys byla vlkodlak,fuj.“

Edward se ode mě trochu odtáhl,aby mi viděl do obličeje a zaujatě zíral.,,Páni,“vydechl.

Všechny oči v místnosti se upřely na něj.,,Co je?“

,,Bello,zaměřila ses nějakým způsobem jen na to,aby ses bránila jenom Alici?“

,,Ano,jak to víš?“

,,Nemohl jsem jí číst myšlenky.Jen na začátku to šlo,a pak hůř a hůř až vůbec…Bells,ty jsi neuvěřitelná.“

Zachvátilo mě nadšení.,,Vyzkoušíme to i s Jasperovými schopnostmi?“

Jasper si sedl naproti mně.,,Dobře.Začínáme,Bello.“

Zase jsem se pekelně soustředila,a tentokrát to bylo jiné.Cítila jsem,jako by kolem mě něco bylo,jako divná veselá mlha mě to obklopovalo a snažilo se to dostat přes mou obranu.Tentokrát jsem ten štít skutečně cítila.Odrážela jsem Jasperovy útoky,tak jak mě to intuitivně napadlo…a ono to zabralo.Cítila jsem,jak se ta zvláštní pružná mlha stahuje pryč ode mě,dál a dál,pryč od Edwarda,Alice a Esme,kteří seděli nejblíž,a jak se můj štít roztahoval,mlha se zmenšovala a vracela Jasperovi.Podařilo se mi to natáhnout až k Rosalii a Emmetovi,nejsem si úplně jistá,jestli i Carmen.Kate,Carlisle a Eleazar stáli moc daleko.Bylo to hrozně zvláštní,protože jsem to neviděla,ale jenom cítila.Zahlédla jsem Edwardův vykulený výraz,když se bezvýsledně snažil většině své rodiny přečíst myšlenky a to stačilo k narušení mé rovnováhy a cítila jsem,jak se štít zase smrskává do mé mysli.Když se tak stalo,zasáhla mě veselá atmosféra vyvolaná Jasperem.

,,Dost,“zachraplala jsem.Doteď jsem si vůbec neuvědomila,jak mě to vyčerpává.

Jasper vrátil pocity do normálu a uznale mě poplácal po zádech.,,To bylo dost dobrý.Úplně jsem cítil,jak se to ke mně vrací zpátky.Máš vážně talent,Bello.“

,,Alice?Edwarde?“Eleazar téměř nadskakoval nedočkavostí.

,,Neslyšel jsem nejdřív Alici a Esme,potom Rose a Emmetta,na chvíli i Carmen.“

,,Neviděla jsem budoucnost žádného z těch,které už Edward jmenoval.“

Eleazar byl nadšený.,,Teda Bello!Ty jsi člověk a přitom máš takový potenciál!Jestli se to dozví Volt-“

,,Dost!“zasyčel Edward.,,To stačí,Eleazare.“

,,Promiň,nechal jsem se unést,“omlouval se Eleazar,a pronikavě se díval Edwardovi do očí – posílal mu velmi hlasité myšlenky.

Edward se na něj díval s kamenným výrazem a občas pokýval nebo zavrtěl hlavou.Čím víc myšlenek mu Eleazar posílal,tím silněji mi tiskl ruku.Měla jsem tak akorát téhle duševní konverzace,kterou jsem nemohla slyšet – za prvé,Edwarda ty myšlenky zjevně štvaly,za druhé,nemohla jsem to slyšet, a za třetí mě už vážně bolela ruka.Ponořila jsem se sama do sebe a snažila se zablokovat Eleazara.Po dalších sedmi sekundách byla moje snaha korunována úspěchem a Edward se škodolibě ušklíbl.,,Bella tě blokuje,předpokládám.“

Eleazar si povzdechl,ale přestal k Edwardovi mluvit,takže jsem spustila štít.Páni,tahle věcička by se mi někdy v budoucnu mohla hodit.Lámala jsem si hlavu s Eleazarovou nedokončenou větou,ale nic racionálního mě nenapadalo.Že by byl nějakej chlápek Volt,kterej shromažďoval lidi/upíry s potenciálem?Pochybuju.

Pak už jsme se k těmto věcem nevraceli a spíš jsme si povídali o sobě,Kate nám vypravovala,jak to teď vypadá v Denali,(Emmet byl nadšený,protože se tam prý přemnožili medvědi),Cullenovi zase o zdejším prostředí,já jim dala pár tipů,kde by se jim mohlo líbit – koneckonců,s Renée jsme procestovaly pořádný kus Ameriky (a nejen Severní) a tak jsme se zakecali,že jsem si všimla že je deset…až když bylo deset.

,,Jejda,to už je tolik?!“

,,Zůstaň u nás,“navrhla Alice.

,,Tak jo,jen napíšu Renée esemesku…“Rychle jsem vyťukala krátkou zprávu,že spím u Cullenových a odeslala.Za minutku mi přišla odpověď:Dobře,klidně tam spi,ale příště se ohlas trochu dřív,začínala jsem mít starost.R.

Takže to bylo v suchu.,,Kde budu spát?“zamrkala jsem nevině na Edwarda.

,,Jako bys to nevěděla,“zašeptal mi do ucha. 

Emmett vyskočil.,,Paráda!Bude sranda mít tu člověka přes noc.Jako pohádku nadobrou noc ti zahraju kousek scénky,kde se barbínka líbá s kenem.Kdo bude dobrovolník na kena?Jaspere?“

Než po něm stačil Jasper skočit,zářivě jsem se na Emmetta usmála.,,Emmette,a nechtěl bys zahrát třeba scénku,kde dělá barbínka  s kenem něco jiného?“

Všichni se hlasitě rozřehtali.,,Fajn,tak pohádka ne,“zabručel rozesmátý Emmett.,,Ale Emilka ti ukázat můžu?“

Cullenovi protočili oči a já a Kate,Carmen a Eleazar jsme se tvářili zmateně.

,,Emilka?“zeptala jsem se opatrně.

,,Emilek je můj upíří netopýrek,už asi čtrnáctej,a možná už je mrtvej,ale budu to zkoušet tak dlouho,dokud se celá přeměna nepovede.Možná bych ti ho měl ukázat dokud ještě žije,“chytil mě Emmett za ruku a táhl ke schodům.

,,Miláčku,můžeš mi říct,kam Bellu vedeš?“Rosalie se dívala na Emmetta s kamenným výrazem.Nejdřív jsem myslela,že je to kvůli mně,ale…

,,Nahoru přece.“

,,Chceš tím říct,“Rosaliin hlas se ztlumil do vzteklého šepotu, ,,že máš tu smradlavou zablešenou věc v našem pokoji?“

„Ehm,no…ale jemu by venku byla zima a nemohl bych sledovat,co se s ním děje a v autě si mi ho taky zakázala mít,tak kam jinam -“

,,Seš mrtvej!!“

,,To já přece vím,lásko.“

,,OKAMŽITĚ toho netopýra vyhodíš z mého pokoje!!!“

,,Z tvého?NE!“Emmett před Rosalií padl na kolena a začal se k ní plazit,tuším že s úmyslem políbit jí boty,kdyby neuskočila.

,,Rose,to mi neuděláš!Noc bez tebe by byla moje poslední!Dokážeš si představit,že bys potom spala pořád na té samé posteli,protože bys neměla nikoho,s kým bys ji mohla zničit?“

,,Pitomče,“zamumlala Rosalie,ale zase se posadila zpátky.,,Tak jí toho zablešence ukaž,ale potom ho hned vyhoď z našeho pokoje.“

Emmett,zjevně pokojený že už je to zase jejich pokoj,mě teda dovedl nahoru a ze své skříně vytáhl malého svíjejícího se netopýrka.Vypadal,že je v posledním tažení.

„Chudáček,vypadá,že je po něm,co?“

Mlčky jsem přitakala a sledovala,jak Emmett vytahuje ze skříně dřevěnou truhličku…mini rakev pro Emilka.

S otevřenou pusou jsem zírala na Emmetta,jak opatrně klepl Emilka do hlavy a netopýrek sebou přestal cukat.,,A už jsi v netopýřím nebi,kde tě nesužují žádné bolesti způsobené jedem.Byl jsi ten nejskvělejší a nejhodnější netopýr v netopýřích dějinách.Vždy na tebe budeme vzpomínat jako na hrdinu pokusu stát se upírem.Kéž se ti k hrobu sletí stovky tvých druhů a budou truchlit za tvou ztrátu.“Uložil Emilka do rakve,zaklapl víko a začal do něj přiťukávat malé hřebíčky.

Celou dobu jsem mlčela a usilovně přemýšlela,jestli se Emmett snaží být vtipný,nebo to myslí vážně.

Tvářil se tak…posmutněle.

Konečně Emmett dokončil svou práci a podíval se na mě prosebným pohledem.,,Ještě než půjdeme,chci tě o něco požádat.“

,,A o co?“

,,Přemluvila bys Edwarda,aby mu zahrál nějakou pohřební skladbu?Tebe poslechne.“

„Cože?Mě…?…Ale ty jsi jeho bratr…“

,,Jo,a ty jsi jeho holka.Bello,prosíííím!“

Myslím,že jsem slyšela,jak se dole něco převrhlo,asi stůl.Ale moc jsme to nevnímala,byla jsem trochu vedle z Emmettových slov.Alice měla asi skutečně pravdu.

Nakonec,proč neudělat Emmettovi radost.,,Tak jo.Pohřební sklad- moment,Edward umí hrát?“

,,To se ti nikdy nepochlubil?“

,,Ne.“

Sešli jsme dolů a Emmett vzal rakev s Emilkem sebou.Cullenovi zasténali.,,Ne!Prosím už ne!“

Emmett dělal,jako že je neslyší.

Alice se na něj mračila.,,Budeš nás zase nutit,abychom se oblíkli do černýho?“

,,Emmette?Ty mu nedáš vytisknout parte?“popichoval Jasper.

Emmett je ignoroval.„Edwarde,zahraješ mu pohřební pochod?“

Edward protočil oči.,,Ne.“

Emmett se na něj trochu škodolibě usmál.„Ale Bella by chtěla,abys ho zahrál.“

,,Bells?“

Mávla jsem rukou.,,Zahrej mu to,ať dá pokoj.“

„Dobře.“

Viděla jsem,jak se na sebe Emmett a Jasper ušklíbli,jak se Esme a Carlisle rozzářili.Edward se díval do země a mlčel.Roztáhla jsem štít a zkusila bloknout myšlenky všech v místnosti.Podařilo se mi to.Edward zvedl hlavu a zářivě se na mě usmál,že se mi skoro podlomila kolena.A štít byl samozřejmě v háji.

Zatímco jsem ho natahovala zpátky,Edward ke mě přiskočil a objal mě (tlukot mého srdce museli slyšet všichni v místnosti).

,,To je tak úžasné,to ticho!Poprvé za devadesát let mě přestala bolet hlava!Díky,Bello!“Zvedl mě do vzduchu a naklonil se ke mně,vypadalo to,jako by mě chtěl políbit (neprotestovala bych),ale potom si uvědomil pohledy všech v obýváku a pomalu mě pustil na zem.

„Klavír si dones ven sám,Emmette.“

Cullenovi se přesouvali ven,ale já jsem zůstala.,,Edwarde,já půjdu za Tanyou.Zahraj Emmettovi jednu skladbu,ať má radost a potom na mě tady počkej.“

,,Máš pravdu,jdi za ní.“

Vyšla jsem do horního patra a rovnou zamířila do pokoje…nejsem si jistá účelem,ale bylo tu pár skříní a koberec,jinak holé stěny.

Zaklepala jsem.,,Můžu dál?“

Nic se neozývalo.

Otevřela jsem dveře a hledala jsem Tanyu.Krčila se na podlaze za jednou skříní.Došla jsem k ní a sedla si do stejné pozice.,,Tan,promiň.Mělo mě to napadnout,mluvili jste o něm v den našeho odjez –“

,,Ne,Bell.Nemůžeš za to,že se zamiluješ.Reagovala jsem přehnaně.Nedokázala jsem to pochopit,víš.Skoro jako Rosalie,ze začátku.“

,,Takže se na mě už nezlobíš?“

,,Ne.Jsi přece moje kamarádka.“

Než jsem stačila zareagovat,Tanya mě objala.Opětovala jsem její objetí a trochu jsem si pobrečela.

,,Půjdeme dolů?“

,,Asi jo.“

Netopýří pohřeb už byl u konce,a Edward na mě čekal mezi dveřmi.

,,Jsem utahaná,už půjdu spát,loučila jsem se.Popřáli mi dobrou noc a já se vydala nahoru,Edward šel vedle mě.,,Zůstaň s nimi dole,dlouho jste se neviděli,“navrhla jsem mu.

„Ani náhodou.Teda pokud ti nevadím…“

,,Ne,to opravdu ne.“

Edward se zašklebil.„Rose a Emmett se taky brzy odeberou k sobě.Emmett se chce udobřit – možná se dnes vůbec nevyspíš.“

Vyprskla jsem smíchy.,Klidně se vyspím venku,jestli budou…jestli tu nebude ticho.“

Na Edwardově gauči jsem měla nachystaný spacák,polštáře a deku.Konečně mi došlo,jak moc jsem unavená,takže jsem si vlezla do spacáku a zavřela jsem oči.

,,Vážně tu chceš zůstat?“zeptala jsem se Edwarda.

,,Rozhodně,“přikývl a s nejistým výrazem si lehl vedle mě na gauč.Spokojeně jsem se usmála a – už jsem skoro spala – přitulila jsem se blíž k němu.A pak už jsem skutečně usnula.

V noci mě skutečně probudil nějaký rachot.Poplašeně jsem chtěla vyskočit,ale Edward mě zadržel.,,Klid,to jen Emmett zrušil postel.“

,,Aha,“oddychla jsem si.To rupnutí mi něco připomnělo,ale nemohla jsem si vybavit co.

,,Spi,“zašeptal mi do ucha a začal potichu zpívat tu krásnou písničku,kterou jsem už jednou slyšela,když jsme tancovali.

,,Mmm,“zavrněla jsem blaženě a zavřela oči.A pak jsem si uvědomila,jak vlastně ležím.

Ležela jsem těsně u Edwarda,jednou rukou jsem ho objímala.Hlavu jsem měla místo polštářem podepřenou jeho rukou.Zrůžověla jsem,ale než jsem se stačila pohnout,usnula jsem.

Ráno jsem spala do půl osmé.Esme mi nachystala snídani a Edward mi ji donesl nahoru.Poděkovala jsem a zrůžověla,když jsem si vzpomněla na noc.,,Edwarde,promiň.Já jsem v noci tak nějak…no…“

,,Bylas roztomilá,“usmál se můj anděl.

„Říkala jsem něco?“

,,Ehm...ano.“

„A kruci.Moc velkej trapas?Co jsem říkala?“

Podíval se do země.,,Říkala jsi,že mě miluješ.“

Poprvé za celý svůj život jsem zrudla.Tváře mi úplně hořely a upřeně jsem zírala do podlahy,s přáním propadnout se.

Sedl si za mnou a objal mě.Když jsem nereagovala,přitáhl si mě na klín,přitiskl k sobě a hladil mě po vlasech.

,,Bells,vždyť já tebe taky.No tak,usměj se.“

Srdce se mi zastavilo a pak se rozeběhlo stokrát rychleji.

„Vážně?“

,,Samozřejmě.“

Objala jsem ho na nasávala jeho zvláštní upírskou vůni.

Pak dovnitř vtrhla Alice.,,Jé,sorry…ale to je…no,prostě pohněte,jedeme je vyprovodit na letiště,jedete s námi,ne?“

,,Jasně.“

Edwardova malá sestra zase zmizela a nechala nás,abychom se utápěli v rozpacích.

Cesta na letiště mi přišla hrozně krátká,stejně tak loučení…a pak letadlo vzlétlo a oni byli pryč.

„Doufám,že zase brzy přijedou.“

,,To my taky,Bello.Vracíš se k nám?“

„Když vám to nebude moc vadit…“

„Takže jedeš.“

Když jsme dojeli zpátky ke Cullenovým,Edward mě vzal na nádhernou loučku v lese.Byli jsme tam za pár minut,protože mě nesl.Běžet s Edwardem je něco nezapomenutelného.Ta rychlost…úžasné.

Užívali jsme si času stráveného společně.Moc nám ho už nezbývalo.