Moje prababička byla upírka

Autorka: Malika

10.část - Neuvěřitelné

,,Nazdar,Bello,co se stalo,že jsi zpátky tak brzy? - Čekala jsem tě až večer.“Renée právě myla nádobí,když jsem přišla domů.

,,Ahoj,mami.Já jsem tak trochu spadla se srázu,ale klid,jsem v pořádku.Jenom se převleču a hned zase půjdu – jedu nakupovat s Alicí.“

,,Jestli ti opravdu nic není,tak si klidně jeď,ale nejpozději v deset doma.“

,,Díky,mami!“

Vyběhla jsem k sobě a rychle se převlékla.Alice už tam na mě čekala,a s očividným znechucením prozkoumávala moji skříň.

,,Dneska nepůjdeme jen pro šaty na ples,koneckonců jsem vyhrála sázku a počínaje dnešním dnem začíná renovace tvého šatníku,“oznámila mi nekompromisně a vyskočila z okna.

Zamávala jsem Renée a nasedla do Alicina „kanárka“.

,,Alice,myslím,že tudy se do Port Angeles nejede,“upozornila jsem ji,když odbočovala na dálnici směrem k Seattlu.

,,Taky jedeme do Seattlu,tam možná i něco seženeme.“

Nemělo smysl se s ní hádat.

,,Naučíš mě tancovat?“

,,Kdy chceš začít?“

,,Třeba zítra po škole,jestli máš čas…“

,,Myslím,že jo.Protože nic nevidím…ocenila bych,kdybys ten svůj štít oddělala,abych se mohla podívat.Tahle slepota je hrozná!Někdy něco vidím,ale jindy je zase prázdno.“

,,Neumím to ovládat,promiň.“

,,Však mi tě to naučíme…ale na to teď kašli a pojď se bavit!“Alice zaparkovala a zaplatila si parkovací lístek na půl dne.,,Tak pojď,Bello,jdeme!“

Sklesle jsem ji následovala.Prolezly jsme snad všechny obchody i neobchody v Seattlu,a když mi kolem osmé večer navrhla,že ještě můžeme jet do Olympie,řekla jsem jí,že už umírám hlady a tak jsme šly ( díky bohu!!!) do restaurace.Alice si samozřejmě nic nedala a já si objednala krvavý biftek s americkými bramborami.Zatímco jsem jedla,Alice švitořila o dnešním dnu a myslím že jsem zachytila,jak říká,že mi rozplánovala oblečení,které budu nosit v příštím týdnu,stejně tak boty.

,,Alice,zadrž!“zavyla jsem,když nahlas přemýšlela,jestli by neměla v noci přece jen zajet do Olympie a koupit mi další šaty na ples.(Vybraly jsme tmavě modré,na ramínka).

,,Promiň.Ale chtěla jsem se tě na něco zeptat…“omlouvala jsem se rychle,když na mě vrhla ukřivděný pohled.

Okamžitě zase roztála.,,Ptej se na cokoliv.“

,,No…“nevěděla jsem,jak začít.,,Víš,včera jsme s Edwardem kecali…jak jsme jeli do Port Angeles…a já mu říkala,že se zbytečně mučí,ale on říkal,že zbytečně ne.Tak jen,že to moc nechápu…a taky proč mě bere na ples,když tak dobře voním…chci říct,jsem ráda,že mě nezabil,ale proč to žene do takových extrémů?Myslela jsem,že se kvůli tomu bude držet co nejdál ode mě,ale…“rozpačitě jsem se odmlčela a dojedla poslední kousek večeře.

,,Vadí ti to?“otázala se bezvýrazně Alice.

,,Blázníš?!Ne!Ale nechápu to.“

,,Takže se ti líbí?“

,,Edward?“zeptala jsem se opatrně.

Protočila oči.,,Kdo asi.“

,,Mmmm,“zrůžověla jsem.

,,Co přesně znamená ´mmmm´?“

Sklonila jsem hlavu a upřeně zírala na rýhy v desce stolu.,,Ano.“

,,Jak moc?“dorážela.

,,Sakra Alice,na tyhle výslechy je Jessica!Já se ptala jako první,tak co kdybys mi odpověděla?!“

,,Dobře,omlouvám se.Myslím,že už ti jednou říkal sám,nedokáže se od tebe držet dál.Za devadesát let si nikdy nikoho nevšímal.Nikdo ho neoslovil.Rosalie na něj proto byla dlouho uražená,ne,že by ho chtěla,ale byla zvyklá,že před ní každý padal na kolena,a Edward nic.A teď ses objevila ty…“Alice se na mě usmála.,,Viděla jsem vás,Bello.“

,,Aha,“hlesla jsem.To co mi tu Alice říkala…to bylo nereálné.Byla jsem naprosto obyčejná,kdežto on…není třeba vysvětlovat.Ale byla to lákavá představa.

,,Zavezu tě domů,pojď.“Alice zaplatila a nechala číšníkovi,který z ní nemohl spustit oči,dost velký tuzér.

Cesta proběhla kupodivu mlčky.Alice zastavila u nás před barákem,ověsila mě igelitkami a krabicemi z obchodů,sama jich pobrala dvakrát tolik a pomohla mi je dopravit do pokoje.Já se šla přivítat s Renée a podívala se na její nové malby,Alice mi zatím vyhazovala staré oblečení a nahrazovala ho tím nově koupeným.Zrovna skončila,když jsem vyběhla nahoru.

,,Bello,ty šaty si vezmu raděj k sobě,aby se jim nic nestalo.Tak zítra!Budu tě učit tancovat,nezapomeň!“Vyběhla z mého pokoje,rozloučila se s Renée a odjela.Jako vichřice.

Dnes v noci se mi nezdály sny,že mě chtějí Edward a Alice vysát.Byla jsem s Edwardem na plese,tančili jsme a on mě rukou držel kolem pasu.Pak někdo pustil ploužák a on si mně začal přitahovat blíž…a do toho začalo něco zvonit.Vysokou,nepříjemnou tóninou.Ten zvuk jsem znala…co to jen může –

Do háje!Ten pitomý budík!

Rozlepila jsem oči,naštvaná,že mě probudil,ale pak jsem zahlédla kolik je.Ajaj.Půl osmé.Takže přijdu pozdě.

Popadla jsem první kousky oblečení,které mi padly pod ruku,vlítla do koupelny a se snídaní jsem se vůbec neobtěžovala.

Jak jsem běžela ke garáži,koutkem oka jsem zachytila,že na cestě stojí něčí auto.Nikoli Alicino Porsche,ale stříbrný Aston Martin.

Zabrzdila jsem a radši jsem se párkrát štípla do ruky,abych se ujistila,že se mi to nezdá. Nezdálo. Náhle se přede mnou zjevil Edward,na tváři nejistý úsměv.,,Ahoj,Bello.Nechtěla bys jet dnes se mnou?“

Naposled jsem se štípla.,,Ráda,“vypravila jsem ze sebe a jako ve snu šla k jeho autu.Byl tam dřív,otvíral mi dveře.,,Díky,“zamumlala jsem.

Než jsem stačila sáhnout po pásu,už seděl za volantem a mířil ke škole.

Připadalo mi,že se svět zbláznil.Veze mě do školy Edward Cullen.Život přece jen není tak špatný.

,,Ehm…takže,proč jsi pro mě přijel?“

,,Nevadí ti to,že ne?“ujišťoval se znepokojeně.Díval se mi při tom do očí,i když se současně řítil po silnici.

,,Ne,samozřejmě že ne.Jen jsem překvapená.“Byla jsem překvapená,přestože jsem si pamatovala každé slovo,které mi Alice včera řekla.

Zase obrátil pozornost zpátky k silnici.,,Alice viděla,že bys přijela pozdě.A chtěl jsem tě vidět.“

Soustředila jsem se,abych udržela nezaujatý výraz.,,Nemohla jsem se vzbudit.“

Zasmál se.,,V noci jsi mluvila ze sp-“zděšeně se zarazil a upřeně zíral na silnici.

Chvíli mi trvalo,než jsem to strávila.Hm.,,Ty jsi byl v noci u mě v pokoji?“

Provinile přibrzdil,byli jsme na křižovatce.,,Promiň.Ale nemáš tušení,jaká je v noci nuda.“

Naštvala jsem se.,,Takže po nocích chodíš špízovat spící holky?“

,,Jen tebe.“

Všechna zloba byla okamžitě pryč.Jen mě.Jedinou výjimku.Mohla mít nakonec Alice pravdu?

Přešla jsem k jinému tématu.Dneska byl totiž Edward jiný,takový…lidský.A vůbec se choval jinak než posledně,když jsme jeli do Port Angeles.

,,Jsi dneska takový…uvolněnější.Už tak dobře nevoním?“

Zářivě se na mě usmál.,,Voníš pořád stejně - nepřekonatelně.Ale ´špízování holek´ má i svoje výhody.Celou noc jsem byl s tvou vůní,takže to teď není tak těžké.Je to jako když přejdeš z čerstvého vzduchu do zakouřené hospody.Ze začátku je ti to nepříjemné,ale časem si zvykneš.Jen tohle je mnohem silnější…a ty voníš vážně úžasně.“

Edward zaparkoval vedle Rosaliina BMW a lidskou chůzí mi šel otevřít dveře.Přestože jel jako blázen,do zvonění zbývaly asi jen dvě minuty.Pořádně se rozhlédl,a když nikoho neviděl,chytil mě a než jsem stačila registrovat,co se děje,byli jsme před učebnou angličtiny.

,,Uvidíme se na obědě,ano?“zamával mi a zmizel na svou hodinu.

Otevřela jsme dveře třídy a s úlevou viděla,že pan Varner tam ještě není.

Jessica seděla na svém místě a provinile na mě koukala.Hned jak jsem dosedla,spustila.,,Bello,hrozně mě mrzí,co se stalo v sobotu…ehm,no.. v neděli.Trochu mi ujely nervy a já jsem..však jsi viděla.Ale vlastně to nebylo tak zlé – Mike mě v neděli ráno pozval na jarní ples!Šíleně se těším.Myslela jsem,že pozve tebe…vážně musíš letět do Denali?Bylo by fajn,kdybys šla s námi…“

,,Neomlouvej se,já to celkem chápu.To je bezva,s Mikem si to užiješ.Já do Denali nepoletím…asi.Víš…asi půjdu na ples…s Edwardem.“

Otevřela pusu v němým úžase na mé civěla.Než se vzpamatovala,přišel do třídy pan Varner a zachránil mě.Hned po zvonění jsem vystřelila ze třídy,dřív,než se Jess mohla začít vyptávat.

Po zbytek dne jsem si dávala pozor,abych už Jessice nedala možnost se na cokoliv ptát.Doufala jsem,že na obědě Edward skutečně bude,protože jinak mě čeká peklo.

Po španělštině mi Angela děkovala,že jsem ji nenechala na holičkách a bylo jí upřímně líto,že nejdu na ples.

,,To je hrozná škoda,víš.Bez tebe to nebude ono,ale když chceš do Denali,nemůžu ti bránit.“

,,Já tam asi budu,Ang.“

Rozzářila se.,,Vážně?A s kým – “zmlkla v půli věty a dívala se kamsi za mě.,,Bello,myslím,že tě někdo chce. 

Otočila jsem se a spatřila Edwarda,jak k nám lidským krokem míří.Zamával mi a usmál se.

,,Dneska s námi sedět nebudeš,že?“zeptala se celkem zbytečně Angela,široce se na mě usmála a odcházela směrem k jídelně.

Mezitím ke mně dorazil Edward.,,Musel jsem poslouchat Jessičiny myšlenky celou trigonometrii – nepřál bych ti tohle zažít.Sice se námi zabývala celou hodinu,ale je přesvědčená,žes jí to jenom nakecala.Jsem zvědavý,jak se bude tvářit,až nás uvidí.“

,,Promiň,byla blbost jí to říkat,“omlouvala jsem se.

,,Stejně by to brzy zjistila,“mávl nad tím rukou.

Vyrazili jsme k jídelně.Edward šel těsně vedle mě,skoro jsem cítila chlad,který vyzařovala jeho kůže.Každý,kolem koho jsme prošli se na náš díval.

U dveří jsem se pochybovačně zastavila.,,Popraviště čeká,“povzdechla jsem si.

Zasmál se mému mučednickému výrazu.,,Neboj,nebude to tak hrozné.Ty ničí myšlenky neslyšíš a nahlas nikdo nic neřekne.“

Přidržel mi otevřené dveře.Vešla jsem do jídelny a spatřila Jess,jak vstala a mává na mě.Ruka jí ztuhla v nedokončeném pohybu,když se za mnou vynořil Edward,takže se podobala soše svobody.Legračně vypoulila oči a zase si sedla;přitom nevěřícně kroutila hlavou.

Edward mi vzal jídlo a dovedl mě k prázdnému stolu,co nejdál od jeho rodiny a mých kamarádů.

,,Proč jsou všichni tak překvapení?Ok,možná je to trochu netradiční,ale musí všichni tak zírat?“Sedla jsem si a vytáhla z batohu termosku.

Edward se na mě tázavě díval.,,Co v tom máš?“

,,Kafe.“

Nekomentoval to a odpověděl na mou otázku.,,Ještě nikdy nikdo neviděl toho nepřístupného Edwarda Cullena s kýmkoliv jiným,než s jeho podivnou rodinou.Ovšem že všichni zírají.“

,,Zvyknou si?“

,,Časem.“

Přešla jsem raději k nějakému veselejšímu tématu.,,Prozradíš mi,kolik je ti let?Alice mi to nechce říct.“

,,Rozruší tě to.“

,,Nemyslím si.“

,,Narodil jsem se – jako člověk – v roce 1901 a Carlisle mě přeměnil v roce 1918.“Pozorně sledoval,jak se budu tvářit.

Nasadila jsem nezaujatou masku.,,Hmmm…chceš říct,že tě za devadesát let nikdo nezaujal?Nikoho sis nenašel?“vypadlo ze mě.To přece není možné.Kolem něj se muselo motat holek…

Sklopil oči a zaujatě si prohlížel desku stolu.,,Teď už ano.“

Vlna emocí,která mě zasáhla po jeho slovech byla stokrát silnější než tsunami.Zrůžověla jsem a zrychlil se mi puls.

,,A ty?“zeptal se,pořád zkoumajíc stůl.

,,Jsme na tom úplně stejně.“

Chystala jsem se kousnout do pizzy,když mě něco napadlo.,,Můžu se ještě na něco zeptat?“

,,Samozřejmě.“

,,Co by se stalo,kdyby tě někdo donutil něco sníst?“

,,Zvědavče,“usmál se.Dneska se vůbec pořád usmíval.Převzal ode mě pizzu a kousl si.

,,Ty můžeš jíst?“Byla jsem vedle.

,,Je to sice odporné,ale můžu.“

Jídelna se mezitím vylidnila.,,Půjdeme?“zvedla jsem se.

Šli jsme do biologie – každý se na nás díval.Mike po Edwardovi hodil žárlivý pohled,ale nijak se nevyjadřoval.

Edward si už nesedal na druhou stranu lavice,místo toho si dal židli jen kousíček ode mě,skoro jsme se jeden druhého dotýkali.

,,Dneska nepoteče žádná krev,že ne?“ujišťovala jsme se.

,,Neboj,Alice by nás varovala.Dnes se budeme dívat na video,celkem nuda.“

O chvilku později pan Banner skutečně dotáhl promítačku.Třída jásala.Pan Banner požádal Mika,jestli by to nezapojil do zásuvky,potom zapnul promítačku…a zhasl světla.

Bylo neuvěřitelné,jaký rozdíl mohla způsobit tma.V okamžiku,kdy třída potemněla,jsem to ucítila.Mezi mnou a Edwardem probíhal elektrický proud a stále nabýval na síle.Hrozně moc jsem chtěla překonat tu malou vzdálenost a dotknout se ho.Chytit ho za ruku…Moje ruce,doposud volně svěšené dolů se zatnuly v pěst.

Nesmím.

Pootočila jsem hlavu,abych na něj viděla.Seděl v úplně stejné pozici,jako socha.Když viděl,že se na něj dívám,usmál se na mě.Toužebně.Začala jsem nepravidelně dýchat.

Nesmím.Ale…

Snaživě jsem se dívala na plátno,ale neměla jsme tušení,o čem film je.Vůbec jsem ho nevnímala.Každým kousíčkem své mysli jsem byla schopná vnímat pouze Edwarda.

Když se ho dotknu…no tak se maximálně odtáhne.Jenom maličko,jenom trošku…

Museli jsme se rozhodnout ve stejnou chvíli,protože když jsem váhavě natáhla ruku směrem k němu,on udělal to samé.

Naše ruce se jemně dotkly…

Vykašlali jsme se na všechno,na všechny.Dychtivě jsem stiskla jeho ruku a jeho chladné prsty jemně,ale neméně dychtivě sevřely mou dlaň.Bušení mého srdce musel slyšet každý v místnosti.

Byla jsem neskonale šťastná,skoro se mi motala hlava.Film jel,ale my byli v naší soukromé bublince,vnímajíc jen jeden druhého.

A pak,příliš brzy,zazvonilo a pan Banner rozsvítil.Okamžitě jsme se pustili,ale jinak jsme se nehýbali.

Mike odcházel na tělocvik a uraženě nás ignoroval.

Mlčky jsme vstali a vyšli z učebny.

,,Alice na tebe čeká před učebnou 12,tak si užij tanec.Potom tě odvezu domů.“Edward se ke mně naklonil,pohladil mě po tváři a bezeslova odcházel.

Zamířila jsem ke třídě,kde jsem měla sraz s Alicí.Lavice a židle byly odklizené stranou,takže uprostřed vznikl celkem velký prostor.

,,Jaká byla biologie?“zamrkala na mě Alice,ale nečekala na moji odpověď a popadla mě za ruce.,,Takže,prvně tě začnu učit něco jednoduššího,začneme walsem a pak přejdeme k něčemu složitějšímu.Nasaď si tyhle boty,“strčila mi do rukou modré boty na deseticentimetrovém podpatku, ,,a hele,musíš mě takhle chytit,druhou ruku drž…jo,přesně takhle,a teď kroky…“

Za pár minut se ukázalo,že na tanec jsem úplně levá.Prostě mi to nešlo.Po čtyřiceti pěti minutách Alicina marného úsilí jsem rozbrečela.Sedla jsem si na lavici a vztekle mrštila boty proti stěně,kde nechaly drobný otisk.

,,Končím,je to nanic!Říkala jsem ti,že neumím tancovat.Radši se zdekuju do Denali a utopím se v jezeře.“

,,Nic takového.Máme na to ještě týden.“protestovala Alice.

,,Jenom týden?“

,,Zítra,ve středu a čtvrtek bude svítit slunce,nemůžeme jít do školy.“

,,Paráda!,“vyskočila jsem,abych mohla zdrhnout.,,Jeden mizernej týden!“

Než jsem ale stačila vzít do zaječích,otevřely se dveře a vešel sem Edward.,,Děje se něco?“

,,Jo,děje,“začala jsem,než mohla Alice cokoliv říct.Stejně se vsadím,že s ním mluvila v myšlenkách.,,Nikdy se nedokážu naučit tancovat ,takže- “

Přerušil mě.,,Všechno záleží na tom,kdo tě vede.“

Překřížila jsem ruce.,,Možná.Ale co když u mě je to jinak?Nebudu na plese vypadat jako pitomec.“

Váhavě se podíval na svou malou sestru.,,Alice…?“

Zavrtěla hlavou.,,Nevím,nic nevidím.Dokud neoddělá štít,jsem slepá.“

,,Neumím to ovládat,“omlouvala jsem se.

,,To nevadí,“rozhodl náhle Edward.Podíval se na mě.,,Dokážu ti,že mám pravdu.“

Alice si úzkostlivě kousala ret.,,Možná to není nejlepší nápad.“

,,Je,“řekli jsme s Edwardem unisono.Přistoupil ke mně blíž,jeho zlaté oči mě propalovaly.Dýchal,i když opatrně,a jemně mě vzal za ruku.Tázavě jsem na něj hleděla,jestli smím.Přikývl.Pomalu jsem k němu natáhla ruku a snažila jsem se moc nečeřit vzduch.S andělským úsměvem mi obtočil pravou ruku kolem pasu…a začal se pohybovat.Nejdřív si mě držel daleko od sebe,ale jak jsme tančili,začal si mě pomaličku,kousek po kousku přitahovat blíž.Měl pravdu.Tohle bylo zcela jiné,než s Alicí,tohle bylo tak...opravdové.A krásné.Tančení s Edwardem je to nejkrásnější na světě,nikdy mě to neomrzelo.Když skladba dohrála (Alice donesla obrovské rádio a hromadu cédéček) zastavili jsme se,ale on mě nepouštěl.Okouzleně jsme se dívali jeden druhému do očí a po několika sekundách jsem udělala…podle Alice pěknou pitomost,podle Edwarda to bylo nečekané,ale úžasné.Prostě mi v tu chvíli ruplo v hlavě,neudržela jsem se,dychtivě jsem ho objala a položila jsem si hlavu na jeho ledovou hruď.Nejdřív na zlomek sekundy ztuhl a byla jsem přesvědčená,že mě zabije,nebo jen uteče,ale potom se uvolnil a obtočil kolem mě ruce.Pro jistotu nedýchal,ale hladil mě po vlasech a do ucha mi broukal takovou zvláštní,nádhernou melodii.Nevím,jak dlouho jsme tam stáli,ale pak si Alice nervózně odkašlala a vrátila nás do přítomnosti.

,,Chápu,jak vám asi je,ale nepokoušejme už dnes štěstí,ok?“Mluvila sice k nám oběma,ale dívala se na Edwarda.Skoro jsem slyšela,co mu posílá za myšlenky…ach jo,proč musím zrovna já tak vonět?

,,No jo,“povzdechl si a vymanil se z mého sevření.

Omámeně jsem se zapotácela.,,Radši mě zavez domů.“

Rozpustile se usmál.,,Dobře.“

Alice jela s námi,protože Rosalie,Emmet a Jasper už odjeli (vsadím se,že Rosalie byla naštvaná,že se Alice věnuje mě a ujela jí).

,,Takže vy tady tři dny nebudete?“ptala jsem se smutně,vzpomněla jsem si totiž,co Alice říkala před tancováním.

,,Nemůžeme chodit do školy,když svítí slunce.Ale nepojedeme nikam daleko,a v pátek jsme zpátky.“Edward se tvářil asi tak stejně nadšeně jako já.

,,Jééé!“vypískla najednou potěšeně Alice.

,,Co je?“zvědavě jsem se na ni otočila,ale ona zavrtěla hlavou.,,Však uvidíš v pátek.“

,,To je nefér,“bručela jsem,ale nic mi neprozradila.

A už jsme zase byli u nás před domem.Nechápu,jak může jezdit tak rychle bez nehody - i když je upír,auto přece upír není.

,,Takže až za tři dny?“

,,Bohužel.Dávej na sebe pozor a snaž se neskákat pod dodávky,nebo bojovat s medvědy,ať můžu klidně spát,“usmíval se Edward,ale zároveň se tvářil vážně.

Povytáhla jsem obočí.,,Spát?“

,,Víš co tím myslím.“

,,Tak v pátek.Ahoj.“Neochotně jsem vylezla z auta a zamířila domů.

,,Mami?“zavolala jsem,jen co jsem pověsila bundu na věšák.

,,Ano,Bells?“

,,Já do Denali nepoletím…já…půjdu na ples."

Překvapeně vyšla z kuchyně.,,Tak dobře.S kým jdeš?“

,,S Edwardem,“zamumlala jsem a radši vyrazila k sobě do pokoje.

Ty tři dny,kdy Cullenovi chyběli,se hrozně táhly.Příšerně se mi stýskalo po Edwardovi.A po Alici.Bez nich jsem si pořádně nedokázala užívat sluníčka,nic mě nebavilo,tak jsem si ve čtvrtek po škole zajela do La Push,k Jacobovi.Když mě uviděl,začal zuřivě mávat a rozběhl se ke mně,ale jak se dostal tak pět metrů ode mě,zarazil se zavětřil.Vyděšeně a snad i znechuceně si mě prohlížel.

,,Ahoj,Jaku,stalo se ti něco?“

Obezřetně došel až ke mně.,,Tys byla s Cullenovýma?“

,,Ano,je na tom něco špatného?“

,,Všechno,“zaskřípal zuby.,,Zakazuji ti se k nim jen přiblížit.“

,,Děláš si srandu?Jsi mladší než já a budeš mi nakazovat,s kým se mám bavit?!“Naštval mě.

,,Přesně tak.Oni jsou nebezpeční,Bello,prosím,věř mi.Nepřibližuj se k nim.“

Vyděšeně jsem o krok ustoupila.Je možné,aby o nich věděl pravdu?Aby znal jejich tajemství?Byl tohle důvod,proč Cullenovi nesměli jezdit do La Push?Ale parta kluků by je stejně nezastavila…v tomhle bylo něco víc.

„Oni by mi nikdy neublížili.Oni lidem neubližují.“Kladla jsem důraz na slovo lidi,aby bylo jasné,že to vím.Že Cullenovi loví zvířata.

Překvapením pootevřel pusu.,,Ty to víš?“

,,Možná je znám mnohem líp než ty,“odsekla jsem.

,,Ale…ty víš…tamto?“

,,Jestli tím ´tamto´ myslíš,že nejsou lidi,pak ano.Oni jsou hrozně fajn upíři.“

Jacob se začal podivně otřásat,jako by měl vyletět z kůže…bezděky jsem ustoupila dva metry dozadu,což bylo moje jediné štěstí,protože najednou Jacob zmizel,kolem se rozletěly kousky oblečení a s tichým lupnutím se tu objevil obrovský hnědý vlk.

Stála jsem nehybně,jako socha..jako upír.Doslova jsem zmrzla strachy.Vlk-Jacob stál zrovna tak nehybně,a potom se otočil a bleskově zmizel v lese.Za minutu z lesa vyšel Jacob,v lidské podobě,jenom v potrhaných riflích.

Uvědomila jsem si,že jsem pořád ztuhlá a pokoušela jsem se uvolnit.

Jake zamířil rovnou ke mně,s omluvným a vystrašeným výrazem.,,Promiň,Bello.Ty řeči o pijavicích mě tak vytočily…“

,,Mmm.“Podařilo se mi vstřebat,co jsem viděla.Vlastně,když existují upíři,proč by nemohli být i vlkodlaci?Byla jsem tak klidná…musela jsem být v šoku.,,Takže ty jsi vlkodlak,Jacobe?“

Pomalu přikývl a sledoval,co to se mnou udělá.

,,Hm.A o Cullenových tvrdíš,že jsou nebezpeční?“

,,Jsou.“

,,Ale ty taky.“

,,Já bych ti neublížil,“protestoval.

,,Ale oni taky ne,chápeš?“

Zavrtěl hlavou.,,Jsou to pijavice,“zasyčel.

,,Fajn,když si to myslíš,nebudu ti bránit.Ale už mě tady neuvidíš.Sbohem,pse.“Pěkně mě naštval.Kdybych neuhnula,bylo by po mě,ale ano,Cullenovi jsou pijavice,takže jsou mnohem horší než on.Pitomý namyšlený vlkodlak.

Nakopla jsem svoje auto a zmizela z La Push.

Řítila jsem se po silnici a pomalu na mě začala doléhat realita.Vlkodlak.Vlkodlak.Vždyť vlkodlaci existují jen v knížkách,ve skutečnosti…ale když jsou upíři,můžou být i vlci.Už je toho na mě moc.Začala jsem pochybovat,jestli jsem se z toho všeho stěhování nezbláznila a teď mám vidiny a myslím si,že vidím upíry a vlkodlaky.

Hned jak jsem dorazila domů,jsem si zapnula počítač a hledala na internetu.Do vyhledávače jsem zadala:Quileuté           

Okamžitě se mi zobrazilo milion odkazů…

"Dokud budou existovat upíři, budou existovat i vlkodlaci."

“Staré pověsti vyprávějí, že Quileuté jsou pokrevními bratry vlků. V dávných dobách spolu smísili krev, aby ochránili své lidi před nejobávanějším nepřítelem - upíry.“

To mi stačilo,abych uvěřila,že nesním,ani jsem se nezbláznila.Olympijský poloostrov asi přitahuje mytické bytosti.

Raději jsme si šla brzo lehnout.Dlouho jsem se převalovala a nakonec jsem usnula,když jsme si uvědomila,že už zítra uvidím Edwarda.