Me and my dream

Autorka: Deatonna

 9.

Než jsem dorazila domů, uběhlo už půl hodiny, ale mě to nevadilo, protože jsem se docela těšila. Moc jsem si to neuměla představit. Já a Alice na nákupech. Vždyť se vlastně ani neznáme. No.. ale poznáme se. Nemohla jsem nedumat nad tím, proč mě Alice pozvala. Že by se chtěla kamarádit? Poznat mě? To těžko. Mohla to udělat s dalšíma patnácti holkama ve třídě dávno, než jsem se nastěhovala já. Ale nezdálo se, že by se s nějakou z nich bavila. Tak proč právě teď? Samozřejmě, byla jsem strašně ráda, že zrovna já, ale bylo mi to divný, to je jasný…

Zavolala jsem mamce co plánuju, aby se nebála až mě doma nenajde. Byla ráda, že si chci vyrazit, asi se bála, jako já, že si dlouho žádnou kámošku nenajdu.. Teda.. je nebo bude Alice moje kámoška?

Zatřásla jsem hlavou. Přemejšlet můžu pozdějc. Teď potřebuju trochu voraz. Je pátek, což je super a navíc jedu nakupovat s holkou, co je možná upír. Co víc si můžu přát?

Musela jsem se tomu sama zasmát. Vyšla jsem před dům a zůstala jsem zírat na místě. Na naší zabahněný příjezdový cestě stálo nablýskaný kanárkově žlutý fáro, tušim že porsche. O něj byla opřená Alice a viditelně si užívala můj výraz.

Musela jsem to říct. „Wow. To je…úžasný auto.“

Zakřenila se. „Že jo? Jsem na něj náležitě pyšná.“ řekla a pohladila kapotu.

„Porsche?“ hádala sem.

Zakřenila se. „911 Turbo“

Zakroutila jsem hlavou a nastoupila. Připadala jsem si jako ve snu. Nejen že jsou krásní, dokonalí, mají boží auta a jsou to asi upíři… No… to by přinejmenším vysvětlovalo ty drahý auta..

Vytrhla jsem se z přemýšlení a začla odpovídat Alici na její zvědavost co mám v šatníku. Jasně, oblečení nebylo zrovna nejžhavější téma, vzhledem k situaci, ale hej, lepší než nic.

Díky super rychlýmu porschátku jsme se dostali do Seatlu za půl hoďky. Byla to dost hustá jízda a překvapilo mě, že jsem se ani nebála, když jsme jeli tak rychle. Je to asi divný, ale s Alicí jsem se cejtila tak nějak bezpečně, i když se zdálo, že na cestu nedává nějak zvláštní pozor.

Když jsem si myslela, že Alice ráda nakupuje, dost jsem se sekla. Alice zbožňuje nakupování. Z toho, co mi vyprávěla, když jsme prolejzali nesčetně obchůdků ověšený spoustu taškama, jsem tak nějak zjistila, že nakupování je pro Alici jako droga. Neuměla jsem si představit její šatník.

Po třech hodinách už jsem toho měla fakt docela dost a poprosila Alici, jestli by jsme si nešli někam sednout. Našla jsem hezkou malou pizzérii, kde nebylo narváno. Prohlížela jsem si jídelní lístek, když mě to trklo. Alice asi nemá hlad, teda spíš nepotřebuje jíst. No, uvidim…

Když jsem si vybrala a chtěla si jít objednat, zeptala jsem se jí.

„Já si dám tu se šunkou a papričkama, chceš taky něco objednat?“

Zavřela lístek a koukla na mě. „Ani ne, díky. Nemám hlad.“

Nemohla jsem si pomoct, když jsem vstávala a šla k pultu, musela jsem se usmát. Tak tohle je hustý…

Když mě vysadila před barákem, vzpomněla jsem si na naše první setkání.

„Alice, jak si vlastně věděla, kde bydlim?“

Usmála se. „To ví asi každej. Když jste si koupili dům, všichni se těšili, kdo nový se nastěhuje.“

Jo, přiznávám, odpověď mě zklamala, ale čert to vem. Tohle odpoledne jsem si fakt užila a kdoví, co ještě zažiju.