Me and my dream

Autorka: Deatonna

 8.

Když jsem jela ráno do školy, nemohla jsem nepřemýšlet. Včera se stalo tolik věcí. Můžu už teď s jistotou říct, že jsou Cullenovi opravdu upíři? Jistě to říct určitě nemůžu, ale něco zvláštního se kolem nich vždycky děje, takže mám pořád naději, ne? Samozřejmě, nejsnazší by bylo se jich zeptat. Jo, jasně, už se vidim. ´Alice, jen tak mimochodem, jsi upír?´ haha. To prostě nejde. A co vlastně čekám? Vzhledem k tomu, jak žijou je jasně vidět, že chtějí, aby je nikdo neodhalil. A co si myslím? Že mi to jen tak potvrdí? Z dobrý známosti? Vždyť já ani žádná známost nejsem. Můžu je vůbec nazvat kamarády? Jako že já a Alice nebo Edward jsme přátelé? Hm. To těžko. Co já pro ně jsem? Nic. Jen člověk…

S těmahle myšlenkama jsem se zaobírala celou cestu, až do třídy, když jsem najednou do někoho vrazila. Lekla jsem se a vzhlídla.

„Ness? Ježíši, ještě že už je pátek, ty si teda pěkně mimo.“ smála se Liz

„Jo, promiň..“ zamumlala jsem a usmála se. Fakt potřebuju voraz. Začínám z toho všeho magořit.

Dneska jsme měli jenom pět hodin, takže to uteklo docela rychle. Když jsem šla na oběd, znervózněla jsem. Dneska jsem neměla biologii, takže jsem Edwarda ani nikoho z Cullenů neviděla. Co bude dál? Mm. Co asi. Co sakra čekám. Včera jsem na ně náhodou narazila v lese a pak mě Alice doprovodila domů. A co. Klídek.

Uklidňovala jsem se a postupovala ve frontě. Nekoukla jsem se k jejich stolu. Zatím ne.

Šla jsem s tácem a hledala volnej stůl. Celou dobu jsem si dávala velkej pozor a nekoukla k jejich stolu. Konečně jsem si sedla a holky si přisedly. Co to vlastně bylo? Co to sakra dělám? Pro tohle přece není žádnej důvod.

Zvedla jsem hlavu přilepenou k tácu a koukla se jejich směrem. Byli tam. Samozřejmě. Nejedli. Koukali se neznámo kam. Ale ne všichni.

Alice se koukala na mě. Usmála se, zářivě bílé zuby se jí blýskly ve světle. Usmála jsem se zpátky. Třeba to nebude tak těžký.

Caty mě viděla a hned vyzvídala. „Copak copak, už máš nějakej objev?“ řekla a rozhlížela se po jídelně.

Uchechtla jsem se. „To sotva.“ Ale dál jsem to rozvádět nechtěla. Nechtělo se mi mluvit, jak jsem potkala Cullenovi v lese, vlastně nejen Cullenovi. Nechtěla jsem, aby se to rozneslo a už vůbec ne, aby se to dozvěděli oni. Chtěla bych, aby mi důvěřovali, ne se báli, že je prozradím..

Zatřásla jsem hlavou. Liz se na mě tázavě koukla.

„Ale nic.. Jen jsem si na něco vzpomněla.“ Usmála jsem se. Chtělo by to strategickej ústup.

„Jéžiš. Teď jsem si vzpomněla. Ještě musim jít za třídní kvůli tej učebnici..“ vzdychla jsem a nebyla to ani lež, fakt jsem za ní musela a úplně jsem na to zapomněla.

„No.. Já padám. Tak v pondělí.“ řekla jsem holkám a odnesla tác.

Šla jsem za třídní do kabinetu a vyřídila to. Moc jsem nespěchala, přeci jenom byl pátek, takže když jsem vyšla přes parkoviště na zastávku, bylo celkem prázdný.

Až na pár aut a stříbrný Volvo, o který se opírala Alice. Ostatní se zdáli už být vevnitř. Jak mě uviděla, odlepila se od auta a vyšla mě naproti.

Co to? Než jsem nad tim stihla přemejšlet, byla u mě a uličnicky se culila.

„Ahoj.“ řekla jsem trošku překvapeně.

„Hojka,“ řekla a ještě víc se usmála. „říkala jsem si, když je ten pátek, máš dneska čas? Že bysme jeli nakupovat, slíbila si mi to přeci.“ vyhrkla a hodila po mě káravej pohled.

„Eh.. no jasně.. to by tušim šlo.“ vykoktala jsem a pak se usmála. „Hodně ráda nakupuješ, co?“

Zasmála se „To si piš. Takže.. můžu tě vyzvednout..tak za hoďku?“

„Jasně.“

„Bezva. Tak zatím.“ řekla, otočila se jako baletka a šla k autu.

Jen jsem za ní ohromeně zírala. Až když se jejich auto ztratilo z dohledu, odlepila jsem oči a vydala se domů. Tohle bude zajímavý. Teda aspoň doufám.