Me and my dream

Autorka: Deatonna

 7.

„Edwarde… co tady děláš??“ vykoktala jsem a zírala na něj. Tvářil se zvláštně. Jako by chtěl své opravdové pocity schovat za nějakou masku. Vypadal rozrušeně, jako by něco nechápal a provrtával mě pohledem. Řekla bych, že se tam mihla i zlost, než se uklidnil. Z jeho tváře jsem zabloudila k jeho očím. Jejich obvyklá zlatá barva byla ještě světlejší, jako by roztálo zlato. Mohla jsem se v těch jeho očích utopit. Nebyla jsem schopná ani se pohnout. Jen jsem zírala na tu dokonalost přede mnou.

„No..já tu bydlím.“ slabě se usmál a kývnul směrem k domu. Díval se na mě tak nějak obezřetně, jako bych měla omdlít nebo ho seřvat, nechápala jsem ho. Znovu jsem se koukla na ten dům.

„Páni..“ nemohla jsem si pomoct „máte..krásnej dům“ vykoktala jsem nakonec. Byl víc než to. Úžasnej. Počkat. Edward tady bydlí? Cullenovi? Tak blízko toho jelena…problesklo mi hlavou. Edwardovi oči se rozšířili a chtěl něco říct, když v tom se z lesa vyloupla Alice. Zase jsem nadskočila.

„Ahoj Ness“ pozdravila mě s úsměvem. Já vykoktala pozdrav a jen zírala. Edward vrhnul na Alici opravdu šerednej pohled ale ona mu jen zírala do očí, jako by mu něco říkala. Vůbec jsem to nechápala. Edward vypadal zmateně a snad i vylekaně, ale zase nasadil tu masku a obrátil se na mě.

„Takže..co tu děláš ty?“ zeptal se obezřetně.

„Šla jsem se projít, ne nikam určitě, trochu jsem tu bloudila a pak narazila..“ na jelena, napadlo mě, ale řekla jsem „..na váš dům. Fakt nádhera.“ usmála jsem se.

„Jo, Esme je umělkyně“ usmála se Alice.

„Esme?“ zeptala jsem se zmateně.

„Naše mamka“ vysvětlila.

Usmála jsem se. „Aha… takže…co vy, šli jste se projít?“ zeptala jsem a řekla to s lehkým podtónem nevěřícnosti.

Alice už chtěla odpovědět, když v tom mě začal vibrovat mobil v kapse. Nadskočila jsem a pak ho vylovila. Mamka. Nojo, už má určitě strach kde jsem. Zvedla jsem to.

„Mami?“

„Ahojka, Nessie, promiň, dneska jsem se zdržela v práci. Ale už jedu domů a koupila jsem pizzu, takže dáš prosím ty knedlíky zpátky do mrazáku?“

„Jo, jasně.“

„Díky moc. Tak zatím.“

„Papa.“

Hm. Zrovna teď mi musela zavolat. Třeba bych se něco dozvěděla..No, spíš asi ne.

Vzhlídla jsem. Čekali a koukali na mě.

„..Já už..budu muset jít.“ řekla jsem a ukázala za sebe. Pak jsem se zarazila, když mi došlo že tamtudy se asi domů nedostanu. „Eh..teda..tamtudy“ řekla jsem a nasměrovala jsem se jinudy, odkud jsem tuším přišla.

Alice se zasmála. Měla hlas jako zvonkohru. Nádhera. „Nechceš doprovodit? Je to tady jako v bludišti“

„Jo..to mi povídej..“ zakoulela jsem očima. „Tak zatim... Edwarde“ rozloučila jsem se a otočila se na něj. Vypadal jako by chtěl předtím jít s námi, když na něj Alice zase koukla, chvilku si na sebe dívali a pak řekl „Ahoj“ a vydal se k domu.

Otočila jsem se na Alici a šla vedle ní po pěšině.

„Takže..to tu hodně znáš?“ zeptala jsem se a ukázala kolem.

Usmála se. „Občas se tu ráda toulám. Když máš bráchu jako je Emmett, občas potřebuješ na vzduch.“ zakoulela očima.

Zvedla jsem obočí.

„Emmett rád dělá kraviny.“ vysvětlila.

Usmála jsem se. Emmett? To bych do něj neřekla. Asi se budu muset jít dívat. Jak je vidět, vůbec Cullenovi neznám. Teda on je asi nikdo nezná. Nezdá se, že by se ve škole svěřovali se zážitkama.

Dál jsem šla za Alicí, cesta se začala zužovat a všimla jsem si, že proti ní se spíš potácím. Alice šla jako baletka, jen lehce našlapovala na zem. Byla to nádhera se na ní dívat. Po chvíli se začalo objevovat světlo a dorazili jsme na kraj lesa před náš dům. Alice se otočila.

„Dík moc, bez tebe bych ještě hodiny bloudila“ řekla jsem s úlevou.

Usmála se. „Nemáš zač. .. Tak mě napadlo, nechtěla bys jet někdy na nákupy? Takovej malej nájezd na obchody.“ zakřenila se.

Páni. Alice a já nakupovat? Dost mě to překvapilo, ale hned potom potěšilo. Super!

„Jasně, moc ráda,“ usmála jsem se. „tak zatim.“ rozloučila jsem se a vydala se k domu. Počkat. Jak Alice věděla, kde bydlím? Otočila jsem se zpět k lesu, ale pěšina byla prázdná. Fíha…