Me and my dream

Autorka: Deatonna

 6.

Byla jsem z toho celá rozčarovaná a zmatená. Jo, jasně, byla jsem děsně ráda, že se se mnou Edward bavil, že s nim sedim, ale bylo to zvláštní jak se choval. Ten první den se na mě ani nekouk a potom se mě vyptává. A jak vždycky zmizí jen tak. Hmm. fakt nevím, co si o tom mám myslet.

Koukla jsem z okna a zjistila, že už tam chvilku neprší. Rychle jsem se oblíkla a vyrazila ven. Jo, čerstvej vzduch, to je to, co teď potřebuju. Vyšla jsem před dům a přemýšlela kam jít. Všude kolem byl les, takže vlastně kam jinam? Vybrala jsem si jednu lesní pěšinu, co vypadala docela velká. Já a můj orientační smysl. Ještě že jsem si sebou vzala mobil. Vydala jsem se hlouběji do lesa a koukala kolem. Bylo to tam docela pěkný. Vysoký hustý stromy, zelený keře..nojo..les, ale v NY jsem nic takovýho neviděla.

Šla jsem pořád hlouběji do lesa a buď se stmívalo nebo to dělal ten les, ale jako by byl hustší. Uchechtla jsem se. To jsem celá já. Hned si představim nějakej horor. Najednou mě ale smích přešel, protože jsem před sebou něco uviděla. Leželo to na zemi. Šla jsem opatrně blíž. Srdce mi tlouklo až v krku, než jsem si uvědomila, že je to zvíře. Jelen. Ležel tam a nehýbal se. Klekla jsem si k němu a koukala na něj. Obrovské paroží leželo bezvládně na zemi jako celé jeho tělo. Jo, jasně, bála jsem se, to si nemyslete, ale bylo to tak smutný, takhle ho tam vidět. Jo, to je příroda, říkala jsem si, když jsem vstávala a chtěla jít pryč.

Najednou jsem se ale zarazila. Málem my vypadly oči z důlků a zalapala jsem po vzduchu. To snad není možný!!! Já snad špatně vidim!! Skoro jsem se toho mrtvýho zvířete dotkla, jak jsem se k němu nahnula. Uviděla jsem totiž jeho zranění. Jak umřel. Na krku měl otisk zubů a kolem trochu krve na srsti. Prudce jsem se narovnala a očima pročesávala stromy kolem. Nevím, co jsem čekala že tam uvidím, ale nic tam nebylo. Tak počkat. Tam tohle směřuje? Že by…? Panebože, bylo by možný, že by to byla pravda? Já jsem si myslela, že jsem se zbláznila, že prostě blbnu. Že jsem do upírů tak zažraná, že je vidim všude kolem. Ale tohle..? Tak počkat. Musim si to shrnout. Cullenovi. Co o nich vím. V jídelně nejedí. Když je slunce, nechodí do školy. S Edwardem se něco děje. Už to přeháním, nebo je to pořád pravda? Sakra já nevim, co si mám myslet.. To by bylo.. Na to nemám slovo. Úžasný, dokonalý, kdyby to byla pravda. Kdyby. Asi jsem blázen. Já nevim.

Chodila jsem dál lesem a přemýšlela, když jsem uviděla světlo. Že by konec lesa? Slyšela jsem slabý šumění řeky. Co to? Ježiši, kam až jsem se to dostala? Vždyť já vůbec nevim, kde jsem! Šla jsem za světlem a vyšla z lesa. Pusa mi spadla úžasem dolů, protože pro to, co jsem viděla nebylo slov. Několik metrů před sebou jsem uviděla dům. Ale ne jen tak dům. To byl palác a byl tak nádhernej, že jsem jenom zírala. Měl několik pater, spoustu obrovských oken a světlou fasádu. Kolem kvetly kytky a byla to nádhera.

Byla jsem tak rozčarovaná z toho pohledu, že když se blízko mě ozvalo tiché „Ahoj“ vyskočila jsem leknutím, srdce se mi málem zbláznilo a vykřikla jsem. Jo, to mám z těch hororů. Koukla jsem se za sebe a vyvalila jsem oči, protože Edward byl poslední, koho bych tu čekala. Ne že bych tady někoho čekala.