Me and my dream

Autorka: Deatonna

 3.

Celou cestu domů jsem si nadávala. Co mě to napadlo? Jsem úplně blbá? Asi už jsem se opravdu zbláznila. Upíři. Ve škole. V jídelně. Ha ha ha. Určitě se vyděsil, jak jsem na něj zírala, a proto rychle odešli. Sakra. Teď už si mě ani nevšimnou.

"Ty huso!" nadávala jsem si. Kde bereš tu jistotu, že by se o tebe zajímali? Liz přece říkala, že se s nikým nebaví… Hmm.

Vzdychla jsem a odemkla. Mamka ještě nebyla doma, ale to mě nepřekvapilo. Pustila jsem si oblíbené CD, dala ho pořádně nahlas, a když jsem si rovnala věci do poliček rekapitulovala jsem si dnešní den. První den. No, jsem ráda že už to mám za sebou. Učení celkem šlo a Liz je super, je zázrak, že už první den jsem si našla kamarádku. A na ten můj úlet u oběda radši teď nebudu myslet.. Slyšela jsem zastavit auto a věděla jsem, že už je mamka doma. Takže jsem jí šla naproti, abychom si navzájem vylíčili dnešní den.. Teda aspoň tu přijatelnou část..

Ráno jsem si trošku přispala, takže jsem spěchala na autobus. Chvíli potrvá, než s mamkou seženeme nějaké auto. Cestou do třídy na první hodinu jsem potkala Liz zavěšenou do nějaké holky. To musí být ta její nej kámoška, co mi o ní povídala, blesklo mi hlavou, když na mě Liz mrkla.

„Ahojka!“ vkřikla zvesela. „Tohle je Caty. Caty, Ness.“

Usmála jsem se na ní.

„Ahoj“

Zdála se v pohodě, ale blíž už jsme se poznat nestihli, protože zazvonilo. Holky měly jinou hodinu než já, takže jsem se rozdělily. Já šla na biologii. Tohohle předmětu jsem se dost obávala, protože na mé bývalé škole jsem ho už neměla a všechno jsem zapomněla… Jak jinak. Vešla jsem do třídy a rovnou zamířila k učiteli s tím papírem. Moc se se mnou nezdržoval, za což jsem byla vděčná a poslal mě sednou si dozadu. Otočila jsem se a šla uličkou na místo, kam kývnul, ale zarazila jsem se. Jen jsem civěla. Jediné volné místo bylo vedle…. toho krásného kluka, kterého jsem včera asi donutila opustit předčasně jídelnu.

"Panebože!!!" prolétlo mi hlavou. Zamrkala jsem a snažila se přinutit nohy, aby mě poslouchaly. Pomalu jsem přišla ke stolu a sedla si. Koukla jsem se na něj a chtěla pozdravit nebo něco, ale nemohla jsem. Něco v jeho výrazu mě to nedovolilo. Tak nějak lhostejně se díval učitelovým směrem a dělal, jako bych tu nebyla. To mě zarazilo a rychle jsem na něj přestala zírat.

"No jasně!" pomyslela jsem si. Úplně jsem ho včera vyděsila! Asi jsem na něj zírala hůř, než jsem si myslela. Musí si myslet, že jsem úplný cvok, proto mě asi ignoruje!

"Nebo…" napadlo mě. Proč by si mě měl vůbec všímat? Já jsem ale husa pitomá! Samozřejmě, co jsem si myslela?? Že se se mnou bude bavit, nebo co? Hádala jsem se a nadávala si v duchu snad půl hodiny, když jsem periferním viděním zjistila, že se na mě dívá. Trhla jsem sebou a podívala se na něj. Vypadal dost pobaveně, což jsem nechápala. Nějak mě to ale přimělo zrudnout a cítila jsem se ještě hůř. Jo, sto pro si myslí, že jsem blázen. Začala jsem rychle něco psát do sešitu a měla jsem chuť zakopat se do země… Naštěstí za chvíli zazvonilo, já si oddechla, sbalila věci a spěchala ze třídy. To, že jsem se s ním málem srazila ve dveřích, mě ale vůbec nepomohlo a já se proklínala úplně.. Tahle hodina byla katastrofální ve víc věcech. Zjistila jsem totiž, že jsem na tom v biologii ještě hůř, než jsem si myslela, navíc ji máme skoro každý den.. Povzdechla jsem si a šla na další hodinu.

Další hodiny byly lepší, mohla jsem se víc soustředit, ale stejně mě to moc nepomohlo. Když jsem šla s Liz a Caty odpoledne na oběd, doufala jsem, že tam nebudou.. A když jo, nesmím na ně už tak děsně zírat! Zakázala jsem si v duchu.

Když jsem nesla tác s jídlem a šla si sednou ke stolu, koukala jsem jen na Liziny záda. Sedla jsem si a cítila se už jako totální idiot.

Jak se to sakra chovám? Vždycky si bylo jedno, co si o mě lidi myslí. Vždycky jsem si řekla, kašlu na ně a šla dál. Tak co teď vyvádím? Trochu jsem se uklidnila a pomalu vzhlédla. Seděli přesně jako včera, dívali se každý jiným směrem. Rychle jsem se koukla do talíře, kdyby náhodou.. Na chvíli jsem se zapojila do rozhovoru s holkama, a pak na ně zase koukla. Všimla jsem si, že před sebou mají prázdné talíře. Než jsem ale stihla zase fantazírovat, došlo mi, že vlastně ani nevím, jak se jmenují. Jen příjmení, vzpomněla jsem si na včerejší rozhovor s Liz. Cullenovi. Najednou se na mě ten kluk z biologie podíval. Sakra. Neříkala jsem, že na ně nebudu zírat? No, doufám, že jsem měla lepší výraz než včera, pomyslela jsem si, když jsem sklopila hlavu.

„Liz? Jak se jmenují Cullenovi?“ zeptat jsem se mohla, ne? „Já jen že s jedním sedím na biologii.“ dodala jsem.

Caty a Liz ožili. „Vážně? Říkal ti něco?“ vyhrkla Liz

„Právě že nic.“ řekla jsem a sama slyšela v mém hlase zklamání. Oni se taky zachmuřili. Zřejmě doufali ,že mi na sebe něco práskne.

„Hm.. to je škoda.. No, třeba příště, koneckonců, budeš s ním sedět celý rok, ne?“ řekla nadšeně Caty.

„Páni. Ty se máš.“ přitakala Liz. „Edward je nejmladší. Má ségru Alici, to je ta brunetka a bráchu Emmetta, to je ten svalovec. Ten chodí s Rosalií , to je ta blondýnka. A Jasper je její brácha, ten zase chodí s Alicí. To jsou Haleovi.

Chvilku jsem si to nechala projít hlavou, abych to pochopila a pak přikývla.

„Pěkné jména,“ poznamenala jsem „takové..“ nemohla jsem na to najít správný slovo.

„starodávné..“ pomohla mi Caty.

Jo, to je ono.. Znovu jsem koukla k jejich stolu. Edward se trochu mračil a něco říkal ostatním. Vypadalo to tak nějak důvěrně, že jsem měla potřebu se kouknout jinam.

"Stejně už jsem na ně zírala víc než je zdrávo.." pomyslela jsem si. Za chvíli jsme vstaly a já šla na autobus. Cestou jsem přemýšlela o dalším stráveném dni v nové škole, v novém městě. S novými lidmi.. a s Cullenovými a Haleovými…