Me and my dream

Autorka: Deatonna

Nejdřív jsme jeli do Olympie. Mamka nechala v práci nějaké papíry, a pak jsme jely do Forks. Vítala nás zelená cedule, která se skoro ztrácela v houštině ostatních stromů. Všechno tady bylo zelené, samá příroda. Snad si zvyknu..No. budu muset. Pomyslela jsem si, jak jsem koukala z okna. Přijely jsme příjezdovou cestou před dům. Byl malý, ale vypadal pěkně. Když jsme začaly vybalovat a prozkoumávat celý dům, měla jsem hned lepší náladu. Vybrala jsem si pokoj s výhledem na les a řeku, která pěkně šuměla. Možná že to bude i fajn, pomyslela jsem si.

Ráno jsem se probudila a dobrá nálada mě opustila. Škola. Byla jsem děsně nervózní a nevěděla jsem co na sebe. Nakonec jsem popadla rifle, oblíbené tričko, mikinu a šla za mamkou. Včera mi slíbila, že mě doveze do školy, než pojede do práce.

Jely jsme asi deset minut, když jsme viděly docela malou budovu s názvem Střední škola ve Forks. Mamka mě vysadila, popřála hodně štěstí a já se vydala do kanceláře, kam mě mamka poslala. Už o mě prý vědí.

Vešla jsem a spatřila menší obtloustlou paní, co se přehrabovala v regále s nějakými papíry.

„Dobrý den“ pozdravila jsem a přilákala pozornost té paní.

„Ach, dobrý den. Ty musíš být ta nová studentka“ koukla na mě přes velké brýle.

„Eh. Jo. Vanessa Smithová.“ Představila jsem se.

Usmála se a podala mi nějaké papíry.

„Tady máš rozvrh, plánek školy a tenhle papír dej prosím podepsat každému učiteli.“

Ježíši. To jako aby si ověřili jestli jsem byla na všech hodinách? Teda. Ani mě neznají a už mi nevěří. Pomyslela jsem si a potlačila uchichtnutí.

„Na konci dne mi ho přines zpět, ano?“ pokračovala.

„Jo. Děkuju.“ řekla jsem rychle a šla z kanceláře. Hm. koukala jsem na plánek a vydala se do hlavní budovy. Na rozvrhu bylo, že mám teď mít angličtinu ve třídě 3. A. Než jsem ji na plánku našla začalo zvonit. No bezva. Dokodrcala jsem se ke třídě, na chodbě už bylo prázdno a zastavila se přede dveřmi. Slyšela jsem vysoký ženský hlas, který recitoval nějakou báseň. Byla jsem strašně nervózní a srdce mi zběsilo tlouklo, ale nakonec jsem slabě zaklepala a vešla. Všichni spolužáci se na mě otočili, jak jinak a já znervózněla ještě víc. Slabě jsem se usmála.

„Eh. Dobrý den.“ vykoktala jsem směrem k učitelce.

„Oh. Ty musíš být ta nová žákyně - ..“

„Vanessa Smithová“ dořekla jsem a podala jí ten papír.

„Oh. Ano. Tak..“ přejela očima třídu „posaď se dozadu“

Kývla jsem a byla ráda, že se můžu jít posadit. Všichni na mě zírali a bylo to víc než příšerný. Sedla jsem si do poslední lavice a byla ráda, že sedím sama. Učitelka pokračovala ve výkladu a všichni pomalu přestávali zírat. Uf. Skrčila jsem se v lavici níž a začala si dělat nějaký poznámky. Aby se neřeklo. Navíc literaturu jsem měla docela ráda.

Hodina docela utekla, a když zazvonilo, učitelka si mě zavolala k sobě. Ostatní začali odcházet. Došla jsem k ní a ona se mě ptala jak daleko jsem byla v učivu, že mi donese učebnici a takové ty řeči.. Když mě propustila, za dveřmi na mě čekala jedna holka. Skoro jsem se jí lekla.

„Ahoj, já jsem Liz“ usmála se

„Ness“ měla jsem radši tuhle přezdívku.

Povídala mi o škole, spolužácích, klucích..Měli jsme spolu i další hodinu a já byla ráda, že jsem na ní narazila. Teda spíš ona na mě. Byla milá, hodně ukecaná, ale mě to nevadilo. Říkala, že její nej kámoška je teď nemocná, ale mám se na ní prý těšit. Asi jsem se jí taky líbila a za to jsem byla vděčná, zatím to všechno šlo líp, než jsem si myslela. Den skončil a my šly na oběd. Pořád jsme si povídaly a ostatní na nás dost koukali, ale už jsem se necítila tak blbě, když jsem byla s Liz. Sedly jsme si ke stolu k ostatním a ona mi říkala, kde kdo obvykle sedí. Rozhlížela jsem se po jídelně a oči se mi zastavili na jedné skupince. Seděli vzadu a koukali někam neurčitě. Ale to nebyl ten důvod, proč jsem na ně tak zírala. Byli neskutečně krásní a bledí. A v tu chvíli jsem se asi zbláznila, ale hlavou mi problesklo „upíři“.

V tom jeden z nich, neskutečně krásný kluk s bronzovými vlasy, se na mě zadíval. Ale bylo to jako by mě propaloval pohledem. Ale na jeho tváři nebyla zvědavost, jako na ostatních spolužácích, ale bylo tam .. šok? nevěřícnost? nevím. Najednou do mě šťouchla Liz.

„Hej! Kam to zíráš?“

Přinutila jsem se od něj odtrhnou oči a podívat se na Liz.

„A kdo jsou oni?“ řekla jsem a vzpomněla si, že když mě ukazovala lidi v jídelně, tyhle vynechala.

„Jo. To jsou Cullenovi. O nich ti toho moc neřeknu. Asi před dvěma roky se přistěhovali odněkud z Aljašky a s nikým se moc nebaví.“ zasmála se, když viděla, jak nevěřícně zírám.

„Jo, neptej se mě, jak je to možný. Mě jen napadá, že když tam nahoře někdo rozděloval krásu oni byli nebezpečně blízko.“

Pousmála jsem se a zase koukla k jejich stolu. Jenže mě čekal šok. Nikdo tam nebyl. Rozhlédla jsem se po jídelně a koukla ke dveřím, kde jsem viděla jenom prázdné, zavírající se dveře…