Me and my dream

Autorka: Deatonna

Věříte na upíry? Já ano. Strašně moc. Vždycky jsem si přála být jedním z nich.. Teď vás asi napadne, kdo by nechtěl? Ale já v tom viděla něco víc něž ostatní. Žít věčně… nezestárnout… měla bych čas na všechno. Mohla bych třeba cestovat, poznat svět. Samozřejmě nevím, který z mýtů je pravda. Třeba musejí upíři opravdu spát v rakvích, to by trošku narušilo ty cestovní úvahy... Někdy mě napadlo, jestli bych třeba nebyla zlá. Krvelačný upír zabíjející lidi… Doufám, že to někdy zjistím..

Z přemýšlení mě vytrhla mamka. „Nessie, pojď ke mně!“ zavolala

A jéje. Něco se děje. Ten její tón hlasu se mi nelíbil. Jako by byla nervózní. Divný. Došla jsem k ní a posadila se na gauč.

„Jo?“

„Ech, zlatíčko, musím ti něco říct..“ začala. Jo, tak to bude hodně zlí. Provedla sem něco? Hm.. ani si nevzpomínám..

„Víš jaké jsem měla poslední dobou zmatky v práci.. no… a už se to vyjasnilo..Šéf mě povýšil -“

„Mami, to je super!“ vykřikla jsem

„Jo, to jo, ale přeřadil mě na jinou pobočku“ dořekla.

Nějak mi to ještě nedošlo.

„A?“

„No, budeme se muset přestěhovat..“

„Co..že?“

„Ta pobočka je v Olympii a já našla jeden malý krásný domeček na prodej. Ten je sice ve Forks, ale to není tak daleko.“ vychrlila. Zjevně byla ráda, že už mi to řekla.

Takže Forks. A stěhování. No, zjevně to už změnit nejde, mamka je povýšená a já bych jí to neměla kazit.. Nechce se mi odjet, ale.. většina příběhů začíná stěhováním, ne? Třeba taky něco zažiju… uklidňovala jsem se.

„Tak… jdeme balit, ne?“ řekla jsem nakonec.

Mamka vydechla s úlevou a zasmála se. „Díky, zlatíčko. Jsem moc ráda, že si to takhle vzala“ řekla a objala mě.

S mamkou jsme měli dobrý vztah, po tom, co před několika lety odešel táta, se z nás stali spíš kamarádky než vztah matka-dcera. Ne že bych se jí svěřovala, to ani ne. Spíš mi nechávala prostor a když viděla, že mám depku, nechala mě na pokoji.

Doma jsme zůstali ještě týden, než mamka všechno zařídila a sbalili jsme. Poslední den ve škole byl těžký a když jsem se loučila s kamarádkami, všechno to na mě padlo. Už ten den se mi po nich začalo stýskat. Ale musela jsem to vydržet.

Naposledy jsem se ohlédly na dům a jely vstříc novému osudu.