Magický měsíční svit

Autorka: Malika

4.část:In heaven

Vím že ta písnička se tam moc nehodí,ale nějak jsem si nemohla pomoct…

Nicota ale za chvilku zmizela a já cítila aspoň něco,i když jsem nevěděla co to je.Po dalších pár minutách mi to začalo dávat smysl,aspoň trochu.Sice jsem netušila co se děje,kdo jsem a proč tu jsem,ale to bylo vedlejší.Cítila jsem,že někam letím.

Propadala jsem se do tmy a když jsem dosáhla toho nejčernějšího bodu,najednou se všechno kolem mě vyjasnilo,i když se kolem rozprostřel podivný mlžný opar.Náhle jsem si uvědomila že moje nohy se samy od sebe pohybují a nesou mě někam pryč,ale když jsem se na ně podívala,nic jsem neviděla.Jako bych neměla tělo,ale přesto jsem ho cítila.A cítila jsem i přítomnost někoho dalšího,jen kousíček přede mnou.

Snažila jsem se zrychlit abych toho neviditelného dohnala,ale bylo to marné,pořád jsem se pohybovala stejnou rychlostí.Jediným uklidněním mi bylo,že jsem to..vědomí přede mnou cítila v pořád stejné vzdálenosti.Mlžný opar začal mizet a ta osoba přede mnou se jakoby začala zhmotňovat,stejně tak já.

Obalovaly mě nitky stříbřitého měsíčního svitu a moje tělo dostávalo pomalu svou původní podobu,i když s tím jednobarevným měsíčním nádechem,jako černobílý film – jen s tím rozdílem že všechno nabralo tu magickou stříbři.

A i on už byl vidět.Zachvátila mě nepopsatelná radost;byla jsem tak šíleně ráda,že ho vidím celého a ne jako jsem si ho pamatovala ve své poslední vzpomínce – a on se díval na mě,stejně ohromený a šťastná jako já.

Poslední vzpomínce..živé vzpomínce..

Naráz jsem pochopila co se stalo. „Carlisle měl pravdu,“zašeptala jsem.

Edward pokývl hlavou a po tváři se mu rozlil úsměv. „Jsem tak rád že spolu zůstaneme i po smrti,lásko,“řekl a natáhl ke mně ruce.V momentě kdy se jeho ruka dotkla mé tváře se ale zablesklo a ozval se zvuk tříštícího se skla…

… a potom se všude objevily barvy.

Trochu jsem se lekla,ale potom jsem přestala přemýšlet nad vším kromě jedné věci - a to byl pokus o pochopení,proč nikde nevidím upírsky bílou pokožku,ani topasové duhovky.Proč je kůže na jeho ruce,kterou se dotýká mé tváře teplá…a proč ohromeně zírám do překrásných smaragdově zelených očí.

Edward se tvářil se stejně nevěřícně jako já.Strnule zíral na svoji ruku,na to že má stejnou barvu jako moje kůže.Lidskou barvu.

„Edwarde?“zašeptala jsem.

Zmateně zamrkal a chvilku vypadal jako by se snažil zaostřit. „Bells?“hles.Jeho hlas zněl pořád stejně nádherně,i když bych řekla že možná o ždibíček hruběji.Lidštěji….

Se zvědavým výrazem nasál vzduch a pak nadšeně výskl.Přiskočil ke mně,zase tak na něj nepřirozeně pomalu,a chytil mě do náruče.Rozverně se se mnou zatočil dokola a pak mě spustil na zem,nádherné zelené oči rozzářené štěstím jaké jsem v nich ještě nikdy neměla šanci spatřit.

„Bello!Lásko!To je..neskutečné!!!“zasmál se,ale pak se zatvářil ostražitě když jsem nijak nereagovala.

„Bells?Co je?Vyděsil jsem tě?“ptal se se stopou strachu v hlase.

Ještě mi minutku trvalo než jsem byla schopná promluvit,než jsem to všechno vstřebala.Byla jsem mrtvá,v nebi.Edward umřel chvilinku přede mnou,a teď jsme tu spolu.Něco zvláštního se muselo stát,protože se stal..prostě zázrak.Už nebyl upír…byl teď jako já.Takový jakého jsem ho nikdy nepoznala,takový jaký si vždycky přál být.Člověk.

Ale..proč to najednou bylo tak hrozně divné?Proč jsem si připadala nejistá,proč jsem se…bála?

Došlo mi že čeká na moji odpověď. „Ehmm…ani ne,“zamumlala jsem a nervózně koukala do trávy u svých nohou.Trávy??Hey,co tu dělá tráva?

Rozhlédla jsem se kolem.Vypadalo to tu tak trochu jako na naší louce,jen tak jinak,barevněji.Až moc barevně.Jako v nějaké pošahané říši elfů…fuj.

Edward se ke mně opatrně přiblížil. „Bello,vysvětli mi to,“požádal mě smutně.

Uskočila jsem před jeho rukou,ani sama nevím proč.Asi ho to dost ranilo,soudě podle jeho ztrhaného výrazu. „Bell…“

Dívala jsem se na něj s nepochopitelným strachem.Jako upíra jsme se ho nikdy nebála,ale jako člověka ano?Jsem vážně divná. „Nech..mě,“pronesla jsem do ticha.

„Ty už mě nemáš ráda?“zeptal se šokovaně. „Už ti nejsem dost dobrý?“

„Ne,to ne..“zaváhala jsem. „Mám..strach.Asi půjdu..někam.“

Edward si skousl ret..a pak se rozezněla písnička.

I still hear your voice, when you sleep next to me.
I still feel your touch in my dreams.
Forgive me my weakness, but I don't know why.
Without you it's hard to survive.

Stále slyším tvůj hlas, když spíš vedle mě.
Stále cítím tvůj dotek ve svých snech.
Odpusť mi mou slabost, ale nevím proč.
Bez tebe je těžké žít.

Cause everytime we touch, I get this feeling.
And everytime we kiss I swear I can fly.
Can't you feel my heart beat fast, I want this to last.
Need you by my side.
Cause everytime we touch, I feel this static.
And everytime we kiss, I reach for the sky.
Can't you hear my heart beat so
I can't let you go.
Want you in my life.

Protože kdykoli se dotkneme, dostanu tento pocit.
A kdykoli se políbíme, přísahám že bych létal.
Necítíš, jak rychle mi bije srdce, chci aby to vydrželo
Potřebuji Tě vedle sebe.
Protože kdykoli se dotkneme, cítím tu statiku.
A kdykoli se políbíme, dotknu se nebe.
Necítíš, jak pomalu mi bije srdce...
Nenechám Tě jít.
Chci Tě ve svém životě

„Bells,neblázni.Jen proto že jsme teď stejní..to přece ne,“zaprosil Edward.Udělala jsem dva nerozhodné kroky směrem od něj a zastavila jsem se.Nějak se mi nedostávalo dechu.

Your arms are my castle, your heart is my sky.
They wipe away tears that I cry.
The good and the bad times, we've been through them all.
You make me rise when I fall.

Tvoje náruč je můj hrad, tvé srdce je má obloha.
Odnášejí slzy, které pláču.
Dobré a špatné časy, všechny jsme je překonali.
podržela jsi mě když jsem spadl.

„Když umřela Alice…“zašeptal smutně.No jo,Alice!Rozhlédla jsme se kolem ale nikde jsem ji neviděla.Svou nejlepší kamarádku..sestřičku…

Cause everytime we touch, I get this feeling.
And everytime we kiss I swear I can fly.
Can't you feel my heart beat fast, I want this to last.
Need you by my side.
Cause everytime we touch, I feel this static.
And everytime we kiss, I reach for the sky.
Can't you hear my heart beat so
I can't let you go.
Want you in my life

Protože kdykoli se dotkneme, dostanu tento pocit.
A kdykoli se políbíme, přísahám, že bych létal.
Necítíš, jak rychle mi bije srdce, chci aby to vydrželo
Potřebuji Tě vedle sebe.
Protože kdykoli se dotkneme, cítím tu statiku.
A kdykoli se políbíme, dotknu se nebe.
Necítíš, jak pomalu mi bije srdce...
Nenechám Tě jít.
Chci Tě ve svém životě.

„Bello,prosím!Probuď se už!“Edward zkrátil vzdálenost mezi námi.Nějak se mi nepovedlo přinutit nohy,aby udělaly pár kroků směrem od něj.Jako by nechtěly…zajímavá představa…

Cause everytime we touch, I get this feeling.
And everytime we kiss I swear I can fly.
Can't you feel my heart beat fast, I want this to last.
Need you by my side

Protože kdykoli se dotkneme, dostanu tento pocit.
A kdykoli se políbíme, přísahám, že bych létala.
Necítíš, jak rychle mi bije srdce, chci aby to vydrželo
Potřebuju Tě vedle sebe.

Poznala jsem v tom písničku od Cascady.V nebi hrají takový songy?Hm,zajímavé…

„Bello!“ozvalo se mi u ucha.Otočila jsem se a uviděla Edwarda jak si mě nešťastně prohlíží. „Co ti je?“vyděsila jsem se.Nevěřícně si mě prohlížel,a potom se znepokojeně zeptal: „Je ti dobře?“

„Jasně že jo,“pokrčila jsem rameny. „O co….ach Edwarde!“zalapala jsem po dechu. „Ty jsi..jsi jako já!!“

Pootevřel překvapeně ústa. „Už..už se mě nebojíš?“

„Ne!“vyděsila jsem se. „Proč,měla bych se tě bát?“

Najednou se rozchechtal. „Ne,asi ne.Ty si nevzpomínáš na nic před tou písničkou?“

„Ne..“zaváhala jsem.Něco se mi mlžně vybavovalo..

„Takže už se k tobě můžu přiblížit?“ujišťoval se.

„Samozřejmě,“vydechla jsem a vrhla se k němu ještě než stačil udělat první krok.Bylo to tak zvláštní se ho dotýkat a nemrznout při tom.Bylo tak podivné dotýkat se jeho nikoliv kamenné,ale normální lidské měkké pokožky…

Ale zdaleka nejlepší bylo když jsme se políbili.Žádné hranice.Už prostě neexistovaly,nebyl důvod.Mohli jsme dělat cokoliv..bez omezení,beze strachu že mi ublíží,že mě zabije.

V nebi bylo skutečně nádherně.