Magický měsíční svit

Autorka: Malika

3.část: Masakr

Edward se zastavil až na jakési hoře.Neznala jsem to tu – nacházeli jsme se příliš daleko od Forks.Postavil mě na nerovnou kamenitou zem a během minutky postavil stan.Zachumlala jsem se hlouběji do své zimní bundy – byla tu kosa a vyfukovalo – a pozorovala jak pěstí zatlouká kolíky do skály.Být člověk tak už má úplně zkrvavené dlaně.

Když to látkové monstrum postavil,vlezla jsem si dovnitř a on za mnou,ale zůstával na druhé straně stanu,abych ještě víc nemrzla.Nelíbilo se mi že od něj musím být tak daleko;popravdě jsem se bála.Jistě nic by nám tu nemělo hrozit,ale v jeho náruči bych si prostě připadalo mnohem jistěji….

Touha mě nakonec přemohla a já se přesunula k němu.Zamračeně si mě prohlížel a odtahoval se. „Bells,zmrzneš.“

„To nevadí,“zamručela jsem a přitulila se natěsno k němu.

„Ale mě to vadí,“pousmál se a odstrčil mě od sebe. „K čemu by pak byl všechen ten čas vynaložený k sebeovládání,kdybys mi zmrzla?“

„Mám na sobě několik vrstev oblečení a spacák.Takže o nějakém zmrznutí nemůže být řeč,“prohlásila jsem a zase se vrátila k němu.

Koutky mu zacukaly. „Budeš se takhle stěhovat celou noc?“

„Ne,pokud už mě necháš u sebe.“

S hraným mučednickým výrazem si mě přitáhl do náruče a zpíval mi do ucha ukolébavku,ale já nějak nemohla usnout.Hrozně jsem se bála o ostatní tam na mýtině…nakonec mě ale únava přemohla a já upadla do neklidného spánku.

„Néé!!“ozval se mi u ucha zdušený výkřik,hodně rychle se měnící ve vzlyk. „To ne…“

„Edwarde?“ozvala jsem se vyděšeně. „Co je?Co se stalo?“

Vyprostila jsem se z jeho náruče a s narůstající hrůzou pozorovala jeho skelný výraz.Zíral prázdným pohledem do prázdna.To mohlo znamenat jen jedno…

 „Kdo?“zašeptala jsem. „Kdo umřel?“

Edward sebou cukl a podíval se na mě zmučenýma očima,které by jistě byly plné slz kdyby nebyl upír.Otevřel ústa jako by chtěl něco říct,ale vyšel z nich jen prázdný vzduch.Zkusil to podruhé a to už jsem to zaslechla.Tiše,tichounce,jako by to jen zaševelil vítr…

„Alice.“

Měla jsem pocit že se mi hroutí celý svět.To nemohla být pravda.Byla to jen noční můra..vlezlá noční můra.Prosím…

„Ne..že ne..?“roztřásla se mi brada. „Jak..to víš?“

„Jazz..byl slyšet až sem..“řekl Edward skoro neslyšně.

V očích se mi začaly hromadit slzy.Alice ne..ona ne..ne kvůli mě…Alice ne… „Nemůžeš se..plést?“Vím že nemůže.Ale i ta jsem se musel zeptat. „Nemohla to být..slyšina?“snažila jsem se jak idiot vymyslet cokoliv co by popřelo že Alice je…teda že už není.Rozklepala jsem se jak mnou cloumaly vzlyky.

Edward bezmocně zavrtěl hlavou a pevně mě objal,skoro jsem nemohla dýchat.Pro jednou jsem to byla já kdo držel ochranářsky v náruči toho druhého a utěšoval ho – i když mě samozřejmě sžíral stejný smutek jako Edwarda.

Konejšivě jsem ho hladila po zádech a slzy mi mlčky stékaly po tvářích,zatímco on se ke mně tiskl a plakal bez slz. „Proč…Bello proč..?“šeptal.Ale já na to neuměla dopovědět.

„Edwarde,musíš jít za nimi,“uvědomila jsem si. „Musíš jim pomoct pozabíjet ty stvůry co zabily Alici.“

Konečně se zdálo že se trochu vzpamatoval. „Ne,Bell.Nenechám tě tu samotnou.“

„Ale tvoje rodina tě potřebuje!“vykřikla jsem. „Ti novorození teď mají přesilu – Alice už..není a Jasper z toho musí být hotový!Náš nejlepší bojovník-“

„Jasper zatím bojuje,“přerušil mě Edward. „Chce ji pomstít.A daří se mu to.“

„To je jedno,musíš jim jít pomoci!Jinak umře někdo další!“

„Já tě tu samotnou nenechám,někdo by mohl zachytit naši stopu a přijít sem.Už to zkoušel jeden novorozený,ale Leah ho zabila,“dodal při pohledu na můj pochybovačný výraz.

„Ale-“chtěla jsem protestovat,ale nedal mi šanci a umlčel mě tak,že mi prostě dal ruku přes pusu. „Ééjj!“snažila jsem se promluvit. „Oukumžě mme puft!“

„Co jsi to říkala?“usmál se ztrápeně.

„Abys mě okamžitě pustil,“zlobila jsem se.

„Promiň,“omlouval se a posadil si mě na klín,přičemž kolem mě obtočil ruce v ocelovém sevření.Jako by se bál že mu zmizím……

A pak se to stalo.Edward mě bleskově popadl za ruku a táhl ven ze stanu,ale už bylo pozdě.Podívala jsem se do okolní tmy a spatřila ji,pořád stejnou,s hřívou rudých vlasů a divokýma krvavýma očima.

Victoria přece jen dostála svému slovu.Přišla si pro odplatu.Pro mě.Mrtvou.

„Edwarde,“chytla jsem ho vyděšeně za ruku.

„Neboj Bello.Nedovolím aby ti ublížila,“procedil skrz zuby a vmžiku stál přede mnou v obranné pozici.

Victoria se bezlítostně usmívala,oči a vlasy zápasily o to kdo má sytěji rudou barvu. „Ale ale,“pronesla zvonivým hláskem který se k ní vůbec nehodil. „Snad nemáš strach?Dva na jednoho je pro tebe přesila?“pošklebovala se.

Edward zavrčel. „Stesk po Jamesovi ti moc dlouho nevydržel,co?“

Victoria zuřivě zavrčela v odpověď.Nejdřív mi nedocházelo o čem ti dva mluví,ale pak jsem za jejími zády spatřila jakéhosi světlovlasého upíra.Aha – tak proto jeden proti dvěma.

 Bylo mi jasné že jsem v háji.Edward možná dokáže porazit dva upíry,ale nikdy se mu nepodaří ubránit mě,takovou křehkou hračku.Brzy budu následovat Alici.

Edward si to uvědomoval taky.Pohlédl zamyšleně na Victoriu jako by odhadoval její budoucí činy,a pak mě naposledy vzal do náruče a políbil mě.Zoufale jsem mu polibek oplácela a dávala do něj všechno,chtěla jsem,aby si ještě než umřu zapamatoval jak moc ho miluju.Nakonec jsme se od sebe ale museli odtrhnout,Victoria už začínala být netrpělivá.Stejně jsem jí byla jaksi..vděčná,že nám nechala to poslední rozloučení.

„Sbohem lásko,“zašeptala jsem ve stejné chvíli jako Edward.A pak ti dva upíři s rudýma očima vyrazili a vrhli se na něj.

Jenže najednou se ze tmy vynořilo ještě cosi – teda spíš někdo.Pískově žlutý kožich..málem jsem zděšeně vykřikla.Seth,mladý nerozvážný Seth.Jestli ho zabijou,bude to jen moje vina!

„Sethe,vypadni odtud!“zařval Edward,ale trochu ho to vyvedlo z rovnováhy a Victoria po něm udělala výpad.Edward jen tak tak stačil uhnout.

Ten blond upír na něj útočil z druhé strany a Edward se zoufale snažil být všude,udržovat cestu ke mně zatarasenou.Seth neodběhl,ale vrhl se na toho blonďatého upíra a začal se s ním prát.Victoriu to hrozně rozzuřilo a začala být ještě zuřivější,takže i přesto že Edward uměl číst myšlenky měl co dělat aby jí uhýbal.

Za chvilinku už jsem je skoro neviděla,pohybovali se příliš rychle pro moje oči.Z místa kde bojovali se co chvíli ozývaly zvuky jako když padá kamení za skály a já tonula v nejistotě,jestli je na tom špatně Edward nebo Victoria.

Tolik mě užíralo že tu jen tak nečině stojím a jinak jim nemůžu pomoct…V tom se ozval příšerný bolestný skřek a Seth vítězoslavně zavyl,i když se sotva udržel na nohou..na tlapách.Roztrhl toho upíra vejpůl a teď ho cupoval na maličké kousíčky.Victoria na chvilku zmrzla takže jsem měla možnost vidět v jakém je stavu…vyrazila ze sebe přidušené „Riley!“….a pak se rozzuřila.

Možná byl špatný nápad zabíjet Rileyho.Victoriu totiž popadl naprostý amok.Jako střela se rozběhla ke mně,a Edward dělal všechno bylo v jeho silách aby jí v tom zabránil.Jenže taky nebyl úplně ok,a Victoria byla fakt nepříčetná.Začala se s ním zuřivě prát,jen kousíček přede mnou.

Už to nebyl elegantní souboj ve zvířeném prachu.Tohle byly jatka.

Seth se snažil připadat mu na pomoc,ale po dvou krocích se složil a zem.S rozklepanými koleny jsem bezmocně sledovala jak se přisouvají pořád blíž a blíž ke mně…Když už jsem byla nadosah ruky,Victoria ze sebe vyrazila jakýsi vítězný skřek a skočila po mě.Edward se jí v tom snažil zabránit..a potom se to stalo…

Victoria už si mě chtěla zabít,byla jsem nadosah ruky.Atak s neskutečnou zuřivostí přejela Edwardovi po krku,ve stejnou chvíli jako se jí on pokusil rozdrápnout hrdlo.Naprosto ochromená a zničená tou scénou jsem sledovala jak..jak se Edwardova hlava oddělila od jeho těla.

„Néééé!“vyrazila jsem ze sebe a zuřivě skočila po té hnusné zabijácké ženské. „Ty zasraná mrcho!“vřískla jsem a strčila ruce do díry v jejím krku a škubala,odhodlaná dokončit to co začal Edward,dřív než mě zabije. Jenže ona byla upírka,tisíckrát silnější než já.Neměla jsem šanci.

Možná můj čin nějakým způsobem přinutil Setha aby se zvedl a dodělal ji,ale pro mě už bylo pozdě.Ucítila jsem krátkou prudkou bolest a pak už nebylo nic.Byla jsem mrtvá.