Magický měsíční svit

Autorka: Malika

2.část: My love is.. a car

Nadšeně jsem mu začala rozepínat knoflíčky košile,ale jeho ledové ruce sevřely ty moje do ocelového sevření. „Počkej ještě lásko,“řekl a z hlasu mu zněl úsměv. „Něco za něco.“

Otráveně jsem ho dloubla loktem do žeber a jediné čeho jsem dosáhla bylo,že moje brňavka silně protestovala. „Co zase?!“

„No,s tím autem to nebyl zase tak špatný nápad víš.Co kdybych ti prvně koupil auto?“

„Ani náhodou,“zarazila jsem jeho představy. „Ty mi auto můžeš koupit vždycky,ale já tě k tomu kdykoliv nedonutím.Takže prvně splníš část naší dohody ty a až potom já.“

Uvěznil mě ve své náruči. „Tak jo,souhlasím.Jen jedno mi vrtá hlavou…Bells,vážně si myslíš že mě budeš muset nutit?“

Rozbušilo se mi srdce. „Vždyť mě pořád odmítáš.“

„Ale to neznamená že nechci,“zašeptal a začal ze mě strhávat oblečení…

Ráno mě probudilo veselé cvrlikání ptáčků venku.Otevřela jsem oči a podívala se na Edwarda,který ležel vedle mě.

 „Nebylo to tak hrozné,ne?“vyděsila jsem se při pohledu na jeho zamračený výraz.

„Dobré ráno,“zavrčel.

Zmateně jsem se posadila.„Ehm,Edwarde?Ty se..zlobíš?“

„Jo.“Zase taková krátká odpověď.

Protočila jsem oči.Mohl by se mnou laskavě začít komunikovat?!„A můžeš mi říct proč se zlobíš?“

V obličeji měl pořád ten nijaký výraz.„Možná.“

„Ok,a proč se tedy zlobíš?!“nechala jsem se vytočit.

„Takhle snadno se ti povedlo mě přesvědčit!To není fér,“zabručel. „Jsi první člověk který svedl upíra.“

Rozesmála jsem se. „Mmm,to jsem celá já.Ale nemůžeš tvrdit,že ti to tak moc vadí,ne?“

Povzdechl si a políbil mě. „Nevadí.Ale teď se mazej obléct,máme ještě něco napráci.“ Když jsem si ho nechápavě prohlížela,dodal: „Mám takový dojem že jsi mi včera slíbila že ti můžu koupit nové auto.“

„Nééé,“zavyla jsem zoufale a schovala si hlavu pod peřinu. „To jsem určitě neřekla!“

Edward se usmíval jako měsíček. „Myslím že jsi říkala dokonce celou garáž..“

„Mučiteli!“stěžovala jsem si a vlekla se do koupelny.

Po ranní hygieně jsem sešla dolů;Edward pro mě už chystal snídani.Usadila jsem se u stolu a čekala až mi donese jídlo,přičemž se mi v hlavě svářily dva typy myšlenek – vzpomínky na včerejší noc a příprava na popravu.Koupi nového auta.

Za chvilinku sem přiběhl Edward se snídaní a vyzařovalo z něj nadšení. „Tak jez,Bello!“pobízel mě netrpělivě.

„Jdi do háje!“zavrčela jsem. „Můžu se aspoň v klidu najíst?!“

„Ale no tak Bells,“zatvářil se jako neviňátko. „Co ti tak moc vadí?“

„Že by to auto?Pokaždé když se spolu vyspíme tak mi koupíš nové?!“

Přiskočil ke mně a políbil mě. „Blázníš?Byl jsem idiot když jsem tohle říkal.Spíš bych měl prosit já tebe,aby ses neustále vystavovala tomu nebezpečí..“

Pookřála jsem. „Takže dneska spím opět u váš,že jo?“Prosím,prosím,prosím!

Edward posmutněl a zašklebil se. „Pokud potom chceš několik dalších měsíců snášet Emmetovy posměšky…“

„Mmm..“rozmýšlela jsem se jestli to přežiju. „Myslím že bych je mohla ještě snést…když to bude stát za to…“

Edward se zasmál.„V tom případě se dneska v noci může Rose připravit na nejhorší – Emmet bude tolik zabraný do poslouchání zvuků z našeho pokoje,že bude úplně k ničemu.“

Slovní spojení „náš pokoj“ mě zahřálo u srdce. „Tak už pojeďme pro to auto,“svolila jsem.

Jeli jsme až do Tacomy a prohledávali všechny možné autoprodejny,ale nic se mi nelíbilo,žádné auto mě prostě neuchvátilo.Edward už ze mě začínal být pěkně zoufalý,a já ze sebe taky,tak jsme se nakonec rozhodli že už pojedeme domů.

Z mraků vykouklo sluníčko,takže Edward pro jistotu zajel na takovou vedlejší opuštěnou uličku…a tam jsem ho uviděla.

Na kraji chodníku,úplně ledabyle zaparkované stálo úžasné dokonalé senzační perfektní nádherné skvělé červené autíčko,nějaký sporťák.

„Edwarde!“vyjekla jsem. „Zastav!“

„Co je?“nechápal,ale zastavil.Vyskočila jsme z auta a rozběhla se k tomu červenému sporťáku.Dokonce jsem ani nezakopla..ehm,no skoro.Slunko v tu chvíli zašlo takže Edward měl možnost mě zachytit než jsem se stačila zřítit do výkopové jámy.

„Edwarde,co to je?“ptala jsem se okouzleně a pozorovala ten nádherný tvar,barvu,všechno…

Edward nechápavě zamrkal..„Ferrari 430 GT California.“

Skočila jsem mu do náruče. „Edwarde..tohle auto CHCI!!“Radši jsem na něj ještě prosebně zamrkala,abych měla jistotu že mi ho koupí.Zaraženě mě sledoval,ale pak se mu obličej vyjasnil.

„Vážně ho chceš?“ptal se jako by mi pořádně nevěřil.

„No jasně!!Vždyť je dokonalý!Berem ho hned!“roztančila jsem se po chodníku,což byla ale chyba – zase se mi povedlo zakopnout si o vlastní nohy.Edward mě opět zachytil a nadšeně mě začal líbat,proti čemuž jsem vůbec neprotestovala.

„Takže mi ho koupíš?“ujišťovala jsem se když mě pustil.

„Jistě že ano.Páni,nečekal jsem že nakonec po mě to auto budeš loudit.“

„Tak šup,než zase vykoukne slunce!“postrkovala jsem ho k domu před kterým parkovalo moje vysněné Ferrari.

„To si musíš koupit zrovna tohle??“vytřeštil na mě nevěřícně oči.

„No a  jaký jiný?Už nejedu nikam,chci tohle!“Chovala jsem se jako malé umíněné dítě,ale tohle auto prostě dostanu!

„Dobře,“povzdechl si a zamířili jsme k domu.Zjistili jsme že tam bydlí nějaký zazobaný obchodník a naštěstí byl doma,takže po tom co Edward vykouzlil – k mé velké nelibosti – na jeho sekretářku svůdný úsměv,opustili nás k panu obchodníkovi který bez problémů souhlasil že nám auto za nějaký ten větší peníz prodá.

Chtěla jsem se vrátit ve svém novém autě,ale Edward mi to rázně zatrhl,ale aspoň mi slíbil že doma požádá Jaspera aby co nejrychleji zařídil všechny potřebné papíry u nějakého pana Jenkse…

Nakonec jsme se do Forks vrátili až večer,a protože Alice namluvila Charliemu že u nich budu celý víkend,chystali jsme se s Edwardem do našeho pokoje,jenže sotva jsme vykročili ke vchodům,rozrazily se domovní dveře a vtrhla sem Alice,bílá jako křída.

„Edwarde,Bello!Něco se stalo..změnilo..oni se rozhodli – nevím proč – jít sem..teď hned.Už vyrazili…“Alice se vrhla k telefonu a vytočila bleskově číslo do La Push,zatímco Edward mě táhl nahoru. Věděla jsem co se stalo.Ti novorození,o kterých Alice předpověděla že přijdou až zítra odpoledne změnili z nějakého neznámého důvodu názor a jdou sem hned.Takže jsou velké fofry,Alice shání vlkodlaky..a to všechno kvůli mně.Co když projdou přes Forks,co když zabijou Charlieho,Angelu,Jessicu…

„Bells,rychle se obleč!“zakřičel na mě Edward a začal po mě házet oblečení. „Musíme okamžitě vyrazit,na původní plán teď není čas.My dva zůstaneme tam nahoře v horách,Seth s k nám možná připojí…“Bleskově si mě hodil na záda a vyskočil z okna,přeletěl řeku a hnal se do lesa.Ani jsem se nestačila rozloučit s Alicí a ostatními…a přitom jsme se viděli naposled…