Magický měsíční svit

Autorka: Malika

1.část:Nečekané vítězství

Tahle povídka (stejně jako Neměl jsi odcházet) byla původně jednorázovka,ale po pár prvních řádcích se mi v hlavě přeskupila kolečka..a už z toho byla kapitolovka,i když jen krátká.Děj se odehrává jakoby v Zatmění a pak i svým způsobem v Rozbřesku,i když úplně jinak…Snad se vám bude líbit,

 Malika

 1.

Trucovitě jsem si založila ruce na prsou a upřeně se mu dívala do očí. „Jediný rozumný důvod proč ne?“otázala jsem se chladně.Edward si povzdechl a chtěl si mě posadit na klín,ale já se odtáhla na druhý konec pohovky.

Byli jsme u Cullenů doma,jen Edward a já a hádali jsme se.Já chtěla za každou cenu využít příležitosti že máme celý dům sami pro sebe a v jeho pokoji stojí perfektní obří postel,a on byl zase umíněný jako vlkodlak tuto jedinečnou šanci přejít bez povšimnutí.

„Mám jich asi milion.“

„To nejsou rozumné důvody,ale prkotiny,“odsekla jsem.

Vztekle sevřel pěsti. „Takže to že jsem upír je prkotina?To že tě můžu každou chvíli vysát je blbost?!“

Podrážděně jsem sledovala jeho narůstající hněv – pomalu větší než můj. „Jen to zkusíme.“

„Bello,prostě NE.“

„Edwarde,prostě JO.“

„Nemyslíš,že k tomu musí být dva?“

Málem jsem ho praštila,ale stejně bych z toho měla akorát modřiny. „Prosím!!“

„Ne!“

„Ty jsi tvrdohlavý jako mezek!“vztekala jsem se.

„Však ty taky,“pousmál se.

„Edwarde,PROSÍM!!“

„Ne,Bello,prostě NE a tečka.“

„Tak FAJN!“zařvala jsem vytočeně. „Super!A víš ty co?Mě už je to u prd***!Klidně si tu chcípni nudou,ty smradlavá pijavice,ale já jdu pryč!Nehodlám kvůli tobě skončit jako nejstarší panna v Americe!“zaječela jsem a nechala ho ohromeně stát v obýváku.

Vyřítila jsem se z toho pitomého upířího doupěte,naskočila na motorku a co nejrychleji vyrazila do La Push.Za hranicí jsem trochu zpomalila,ale pořád jsem byla dostatečně rozzuřená,abych jela mnohem víc než je povolená rychlost.Vidět mě Charlie…

Smykem jsem zabrzdila na trávníku před Billyho domem a zhluboka se nadechla,abych se uklidnila než půjdu dovnitř.Když mi přišlo,že jsem uzavřela svou zlost za ocelová dvířka ve své mysli,přešla jsem ke dveřím a dvakrát tiše zaklepala – však on Jacob uslyší.

Za chvilinku se otevřely dveře. „Bello?“vyvalil Jake nevěřícně oči.

„Čau Jacobe.Můžu dál?“usmála jsem se na něj.

„No..jasně!“rozzářil se a vedl mě do obýváku.Rozvalil se na pohovce a já si schválně sedla úplně natěsno vedle.něj.Ne že by to mohl Edward vidět,ale aspoň mu potom budu smrdět.

Jake ohromeně vyvalil oči a nejistě se na mě usmál. „Tys tu pijavici zabila nebo co?“zajímala ho moje náhlá návštěva. „Myslel jsem,že ti za těmi smradlavými nebezpečnými vlkodlaky zakázal chodit.“

Sevřela jsem pěsti. „Já si můžu chodit kam chci,“zasyčela jsem.

„Aha,“uchechtl se Jacob mému zuřivému výrazu. „Takže jsi zdrhla upírovi?“

„Spíš jsem ho poslala na jedno nevábné místo a potom se rozhodla navštívit tě.“To že se mi po Edwardovi stýská už teď,přestože jsem stále příšerně naštvaná, jsem si nechala pro sebe.

Jacobovi spadla brada. „Tys mu dala kopačky?“zaradoval se.

„Né!Ne,jen jsem na něj hrozně naštvaná,“mírnila jsem Jakovo nadšení.

Úsměv mu trochu pohasl. „Hm…ale i tak je to pokrok.Jaktěživ jsme tě neviděl na tu pijavici uraženou.Třeba mám ještě šanci,“zasnil se.

„Třeba,“souhlasila jsem,abych mu udělala radost.

„Co vlastně provedl tak hrozného?“ptal se Jacob zvědavě. „Koupil ti nové auto?“

„Ne,“zavrčela jsem.Mám to Jaocobovi říct nebo je to až moc osobní?Mmm..nakonec jsem se rozhodla mu to vyklopit. „Nechce se mnou spát,“zašeptala jsem.

Jake ztuhl a pak se začal třást.Podívala jsem se mu do obličeje a viděla,že se tváří vyděšeně a znechuceně. „Zbláznila ses?!To je poprvé co s ním souhlasím!Ty ses…ty ses chtěla vyspat s upírem?!“

„Ne,s kusem šutru!“zaječela jsem na něj a vyskočila.Všichni jsou tak pitomí!

„Bello,promiň!“chytil mě Jake za ruku. „Jen mě to vylekalo – však víš,jsme proti upírům zaujatý.“

Nedůvěřivě jsem si prohlížela jeho až příliš nevinný obličej.Jasně že kecal,ale aspoň se – na rozdíl od Edwarda – se mnou nepřel a dokonce se i omluvil. „Já vím Jaku.Děkuju ti,“

„Za co mi děkuješ?“nechápal,zatímco se mě „nenápadně“ snažil dostrkat zpět na sedačku.

„Snažíš se.Chápeš mě..do jisté míry.“

„Nejlepší kámoš,“zazubil se na mě.

„Joó,nejlepší kámoš,“souhlasila jsem,když v tom se rozrazily dveře a vletěl sem Edward,se dvěma obrovskými vlky za zády.

Vyděšeně jsem vyskočila a než mě kdokoliv stačil zastavit,stoupla jsem si před Edwarda,čelem k těm vlkům – Sam a Seth,došlo mi podle barvy jejich kožichů a velikosti.Nemohla jsem dovolit aby Edwardovi ublížili,jen proto že se vydal do zakázaného území – za mnou.On si ale i přes moje protesty stoupl přede mě..Pro Jacoba to musela být vcelku komická situace – já s Edwardem,na „nepřátelském“ uzemí,neschopní dohodnout se kdo bude chránit koho.

Sam cosi zavrčel a Seth na chvilinku zmizl z obýváku.Hned se ale vrátil – v lidské podobě. „Co tady děláš?“ptal se chladně Edwarda.

„Jdu si pro Bellu.“

Seth se už už nadechoval k nějaké dopovědi,ale já mu do toho skočila. „Same,Sethe,za to můžu já.Neměla jsem..to je jedno,ale nechte nás prosím odejít,ano?“

Přelétávala jsem pohledem po všech třech vlkodlacích a čekala na verdikt.Jacob pokynul ke dveřím. „Běžte.A zase nás někdy přijď navštívit,Bells!“zavolal za mnou.

V momentě kdy jsme vylezli ze dveří,si mě Edward hodil na záda a rozběhl se.Původně jsem se na něj jen co zmizí nebezpečí chtěla zlobit,ale jakoby vítr odvál všechen hněv.

„Edwarde?Já..promiň mi to,“začala jsem se omlouvat.

„Ty se mi nemáš za co omlouvat,lásko.Neměl jsem se na tebe tak utrhnout…“

Edward mě pustil na zem až v jeho pokoji.A ani pak mě nepustil úplně;chytil mě kolem ramen a upřeně se mi díval do očí. „Odpustíš mi že jsem na tebe byl tak hrubý?“

Zamyšleně jsem si pohrávala s horním knoflíčkem jeho košile. „Možná?“

Chvilku se na d něčím rozmýšlel a pak si mě přitáhl k sobě a políbil mě;celkem hodně neopatrně,což jsem si báječně užívala.Nespokojeně jsem zamručela když se odtáhl. „To jako omluva nestačí.“

„Co bys chtěla?“ptal se odevzdaně.

„Myslím že to moc dobře víš.“

„Bells-“

„Ne,já se nechci znova hádat.Edwarde…prosím.Prosím,prosím,prosím,prosím.Dovolím ti abys mi koupil auto jaké si zamaneš – klidně i celou garáž!Ale jen…PROSÍM.“

Ohromeně jsem zamrkala,když neodpovídal a tvářil se nalomeně.Musela jsem mu v tom rozhodování trochu pomoct,a tak jsem ho jemně postrčila k posteli.Natáhl ruce a zabránil mi v tom – ale jen na sekundu.Potom vzdechl,ale vzápětí se jeho obličej rozzářil. „Ty jsi taková potvora…Ale moje,“dodal a svalil nás oba na postel.