Má naději?

Autorka: Dara

9.část - Naděje umírá poslední

Bella:

Doběhla jsem k jejich domu.Nevěděla jsem,jestli mám klepat,nebo volat,nebo prostě jen tak vejít dovnitř.Ale všechny mé obavy se rozplynuly jako pára nad hrncem,když se ve dveřích objevila Alice. Zřejmě viděla ve svých myšlenkách,že přijdu.

,,Bello?‘‘oslovila mě nevěřícně.

,,Ahoj,Alice‘‘oslovila jsem ji a usmála se.

,,Co tady—‚‘‘chtěla se zeptat,než jí někdo přerušil.

,,Bello!‘‘zvolala mužská postava se širokými rameny a svalnatou hrudí.Hnal se ke mně,než ho Alice zastavila.

,,Ehm…Bello,tohle je—‚‘‘zase nedokázala dokončit.Ale tentokrát jsem jí přerušila já.

,,Počkej chvíli…‘‘řekla jsem a přimhouřila oči.Snažila jsem se vidět přes tu hustou mlhu,co zakrývala mé myšlenky.

,,Emmett?‘‘zeptala jsem se.Alice zírala s pusou otevřenou a Emmett se zeširoka usmál.

,,Ty…sis…vzpomněla?‘‘ptala se Alice vesele,když se vrátila do normálu.

,,Dnes jsem přišla na to,že si dokážu vzpomenout na pár základních věcí.Například na vaše jména…Ale nic s Edwardem si nepamatuji‘‘odpověděla jsem.Teď už se ke mně nehnal jen Emmett.Oba dva se rozběhli směrem ke mně a zuřivě mě objali.

,,Ale jak to?‘‘ptal se Emmett po chvíli,kdy jsem opět stála na zemi.

,,Nevím…Myslím,že je to díky Edwardovi…‘‘řekla jsem.

,,Chceš jít za ním?‘‘ptala se Alice.

,,Ehm…Ne…Vrátím se domů.Ale vyřiď mu,že děkuju‘‘řekla jsem.Alice se jen usmála na znamení souhlasu.Pomalu se otočila a šla směrem k domu.

,,A ,Alice!‘‘zvolala jsem.Otočila se.

,,Dej mu,prosím,tohle‘‘řekla jsem jí a dala jí tu černou růži,co jsem stále držela v ruce.Ale ještě předtím jsem ji stihla nenápadně políbit.Alice se usmála.

,,Takže má naději?Že ho vezmeš zpátky?‘‘zeptala se opatrně.Nevěděla jsem,co říct,takže jsem řekla to první,co mě napadlo.

,,Naděje umírá poslední‘‘řekla jsem a běžela zpátky domů.

Edward

Ležel jsem na pohovce zabraný do svých vlastních myšlenek na Bellu.Najednou ke mně do pokoje bez zaklepání vlítnul Emmett.Obě ruce měl za zády a šibalsky se usmíval.A aby toho nebylo málo,v duchu se učil koreiskou hymnu,abych mu nemohl číst myšlenky.

,,Zdar,brácha!‘‘řekl vesele.

,,Co chceš,Emmette?!‘‘zeptal jsem se podrážděně.

,,Z jaké ruky?‘‘řekl a usmál se.Je jak malý!Chtěl jsem,aby co nejdříve vypadl,takže jsem si tu hru s ním zahrál.

,,Nevím,z pravé‘‘řekl jsem nepřítomně.Široce se usmál a dal pravou ruku dopředu.Držel v ní černou růži.Nechápal jsem…

,,Byla tu Bella‘‘řekl po chvíli,když viděl,že nechápu.Nejdříve jsem byl v šoku.Potom jsem si byl vědom toho,že můj obličej musí vyjadřovat to,jak moc velkou radost mám a určitě mi v očích musí tančit miliony jiskřiček.Pocit štěstí mě naplnil až po okraj...Ta růže?Od Belly?Pro mě?...Teď jsem byl ten nejšťastnější muž pod sluncem…Ovšem zbylo tam místečko i pro vztek…Ona tu byla a já to prošvihl?!!Okamžitě jsem Emmetta hodil na sedačku a vytrhl mu růži z ruky.

,,Mluv!‘‘přikázal jsem mu.Ukazoval mi svoje myšlenky a já si pořád přičichával k růži.

Emmett vyběhl z domu,kde stála Alice s Bellou.Hnal se k Belle,než ho Alice zarazila.Alice jí chtěla říct kdo Emmett je,než jí Bella přerušila a potom sama řekla Emmettovo jméno.Řekla jim,že si začíná vzpomínat.Tato slova mi vracela naději,že si Bella vzpomene.Potom,sama řekla,že mám naději…Ale…Ona tu růži políbila,než ji dala Alici?...Měl jsem chuť skákat až ke stropu štěstím...

,,Edwarde!Máš naději!!Chyť ji za pačesy a něco dělej!!‘‘řekl mi Emmett,když skončil s ukazováním té dnešní scény.Docela mě vytrhl z přemýšlení,takže jsem trochu nadskočil.Byla to první rozumná a vážná slova,co jsem od něj kdy slyšel.Pocit štěstí mě opět začal pohlcovat,když v tom nás přerušil Alicin výkřik,ozývající se z obýváku.