Má naději?

Autorka: Dara

7.část - Náhoda

Edward:

Napjatě jsme s Emmettem čekali,až se vrátí Alice.Už byla u Belly víc jak několik hodin!!!Netrpělivě jsem chodil sem a tam přes obývák.

,,Edwarde!Sakra uklidni se!‘‘říkal mi každou chvíli Emmett.Už mu se mnou docházela trpělivost...To mě docházela taky,ale z úplně jiného důvodu...Nevydržel jsem to a zamířil do předsíně.

,,Jdu si zaběhat‘‘řekl jsem normálním hlasem,když jsem procházel dveřmi ven.Věděl jsem,že to Emmett uslyší i tak.Sešel jsem schody a rozběhl se k lesu.Běžel jsem chvíli,než jsem potkal Alici,která se už konečně vracela.

,,Edwarde,kam jdeš?‘‘ptala se.

,,Musím být chvíli sám...jak to dopadlo?‘‘.Ukázala mi komplet celý rozhovor.Nic podstatného...Většinu času Alice Belle vyprávěla o tom,kdy Bella byla ještě člověk.Bella svůj názor na mě prozatím nezměnila...Alice se na mě jen smutně usmála...Neodpověděl jsem a znovu se rozběhl...

Nevěděl jsem,kam běžím.Za malou chvíli jsem se dostal za hranice lesa a ocitl se ve Forks.Ve městě,které mi změnilo život...

Zpomalil jsem do normální lidské chůze.Bylo mi jedno,jestli mě nějací lidé uvidí a budou si myslet,že se má rodina vrátila...Procházel jsem kolem školy,policejní stanice,kde vysel černý prapor,obchodu atd...Ani nevím jak,ale najednou jsem došel ke hřbitovu.Řekl jsem si,že by byl dobrý nápad,jít se tam opět podívat.Ale napřed jsem ještě něco potřeboval...Přeběhl jsem celé město,dokud jsem  nenašel to,co jsem hledal.Zašel jsem do krámku a vybral kytici černých růží.Prodavačka na mě zírala.

,,Edward Cullen?‘‘nevěřila svým očím.

,,Dobrý den,paní Geriová‘‘pozdravil jsem.

,,Vy jste zpátky?‘‘ptala se.Věděl jsem,že jako slovo ,,vy‘‘ používá množné číslo.

,,Ne.Jsem tu jen já a dva mí sourozenci.Přijel jsem sem,protože jsem se dozvěděl,že Bella...‘‘nedokázal jsem dokončit větu.

,,Ano...Byla to hrůza,co se tu dělo‘‘odpověděla a zamyslela se.

,,Chvíli se zdržíme,takže nás tu budete asi občas vídat‘‘řekl jsem.Omámeně ke mně vzhlédla.

,,Tak...Nashledanou‘‘rozloučil jsem se a vyběhl ven zpět ke hřbitovu...

Za chvíli jsem už otvíral starou,rezavou bránu Forkského hřbitova a zamířil si to k jejímu hrobu.Už z dálky jsem viděl,že u toho hrobu klečí nějaká postava v plášti...Došel jsem až k ní...Najednou se otočila a já zůstal zírat v šoku.

,,Bello?‘‘